darkrobyk

Cesta na pohřeb se promění ve Velké nesnáze v Malé Číně! Jasonův strýc zemřel, a tak se mu vydá i s manželkou a malým synem na pohřeb. Jenže se ukáže, že za bohatstvím strýcovy firmy jsou pěkné špinavosti a že teta byla jejich součástí. Velmi pěkný lesní začátek, pak následuje vcelku průměrný duchařský příběh a v závěru dojde na hezkou scénku ve staré továrně. Nic šokujícího ani překvapivého, ale film poměrně rychle uteče. Žánrový divák se však jistě bát nebude - 2,5*

Čekal jsem akční mazec a ne vztahové drama, kde se vždy po půl hodině dostane na průměrnou akci. Úvodní scéna evokující Indiana Jonese navnadila, jenže pokračování už byl jiný film. A ruku na srdce, zmlsaný divák nemůže být uspokojen odbytou akcí bez větších nápadů, kde ještě převažují počítačové efekty včetně trapně pixelové krve stříkající proti fyzikálním zákonům (a to by vadilo nejméně).  Místo masakru fackovaná s občasným výstřelem či mihnoucí se čepelí. Kdyby to bylo alespoň kratší....třetí hvězdu dávám za mezititulkovou scénu, jelikož ta měla náboj i vtip.

Když si pozvete do bytu uklízečku Shelly, univerzální uklízečku, tak se potom nedivte! Od Knautze jsem zatím viděl vše a začátek je velmi podobný předchozím snímkům v tom, že se rozjíždí pomalu a vy čekáte, co z toho vyleze. Alice má poněkud rozháraný život, páč miluje ženáče Michaela, co jen slibuje. Je přesvědčena, že její láska k muži se proměnila v nemoc, kterou nedokáže nikdo vyléčit. A přeci! Ta šmudla v kšiltovce ví, jak na to. Mezi několik bizarních scén patří výroba masky či konfrontace Alice s Michaelem. A protože Shelly má za sebou temnou minulost, nečeká Alici ani Michaela výlet do Itálie, jak by si možná přáli. V jedné chvíli jsem si vzpomněl na fotografku Irinu Ionesco, která fotila svoji malou dcerku Evu nahou a ve vyzývavých pózách, což tenkrát způsobilo pěkný poprask - náš dobový tisk využil případ k poukázání na prohnilost Západu. Pravda, Shelly na tom bylo o něco hůř... Snímek ne pro každého.

Virus:32 sice spadá do hororového podžánru se zombiemi, autoři ale vsadili spíše na atmosférický survival, jehož hlavními aktéry je matka Iris s malou dcerou Tataou. Matka, která je do jisté míry nezodpovědná a na svoji dcerku nemá příliš času. To se ale změní, když se obě ocitnou ve smrtelném nebezpečí. Rozsáhlá budova sportovního klubu, v níž přes noc hlídá, se stane labyrintem plným pastí a nástrah. Mimochodem Iris není svobodná matka, jen žije s manželem, který dceři věnuje mnohem více času, odděleně od doby, kdy je potkala osobní tragédie. Milovníci třeskuté akce a šťavnatého gore budou přirozeně zklamáni, jelikož krve je pomálu a nedojde ani na utrženou končetinu, natož na střeva ven (byť téměř). Mně to ale tentokrát vůbec nevadilo. Lekačky považuji za laciné efekty, zde jich je ale naštěstí jen pár a kupodivu fungují. Pěkné napětí má scéna s kočkou, poněkud bizarní je porod. Závěrečná naháněčka má grády. Výborná hudba. Žánrově samozřejmě nic nového, já byl ale spokojen.

V prvním plánu horský survival, ve druhém příběh o překonávání životních překážek, těch největších. Pam posilují vzpomínky, Johna naopak ubíjejí. A věřím, že jen člověk s podobným prožitkem dokáže pochopit, proč vzdává život. Jasně, zpočátku vypadá jako magor a dřevák k tomu, ale postupně divák zjistí jeho motiv a myslím, že pak ho alespoň trochu pochopí. Přes veškeré útrapy a překážky byla pro mne jedna z nejsilnějších scén ta s dírou ve sněhu. A pak možná řeka... Přidanou hodnotou jsou krásné hory a těch záběrů není málo, vlastně je jich většina. A přes všechny filmové fígle a případné speciální efekty je třeba ocenit herce i štáb, páč natáčení určitě nebylo jednoduché. Za mě nedoceněné drama. 3,5*

Divné filmy mám rád, tohle je ale hloupé béčko s přesahem do, zřejmě nechtěné, komedie. Několik scén je fajn, ale pro celek nestačí. Nejlepší je asi ta s býkem, co připomene Věc, byť toho divák příliš nevidí. A samozřejmě odkaz na Vetřelce, tentokrát však příšerka vylézá z hlavy. Po většinu času se hlavní postavy přemisťují a kvákají. A když čekáte, že ze znetvořené mrtvoly ležící v hotelové posteli vyletí chapadla, tak se nakonec musí smát, co vyletí... Michael byl měl být jakýmsi pomyslným vůdcem, je to ale trouba. Místo, aby ujel pronásledovateli, honí se s ním po náměstí do kolečka, a když se vydá do tajné laboratoře pro sérum, vyzbrojí se jen baterkou. Mimochodem tam, kam vědci vstupovali ve skafandrech, on si jen tak lážo plážo nakráčí. Štěstí, že příšerky jsou jak zpomalený film, jinak by se brzy loučil se životem. Kdyby alespoň tvůrci pořádně rozjeli fantastickou stránku a přidali gore...nu, škoda mluvit. Ztráta času i pro fanoušky osmdesátých let.

Příliš dokonalá hračka mé očekávání nijak výrazně nezklamala. Moralistní příběh o tom, jak správně vychovávat dítě, je zabalen do slušivého vizuálu. Když Megan pochopí, že Cady je nutné uchránit před veškerým nebezpečím, co jí hrozí, přijdou potíže. Ty ale nejsou nic proti tomu, když si Megan uvědomí, že prioritou by mohla být ona sama. R.U.R křížený s Terminátorem (ano, ta poslední scéna je jistě poctou sci-fi klasice) varuje před umělou inteligencí, jak momentálně aktuálně slýcháme ze všech stran. Ale možná šlo tvůrcům jen o to, aby ukázali nefungující mezilidské vztahy. Škoda toho utahaného začátku. Zkrácení o dvacet minut by snímku prospělo.

Je až neuvěřitelné, jak nadčasově tenhle snímek působí. Žádné počítačové efekty, a tak znázorněná katastrofa působí vskutku realisticky. Od momentu útoku se jedná o čistokrevný horor. Záběry na umírající, hořící, děsivé scény z nemocnice, porod....mrazivé. A přesto, že jde o fikci, jsem přesvědčen, že pokud by se rozpoutala nukleární válka, začalo by ji Rusko, které nám momentálně dnes a denně ukazuje svoji agresivní imperialistickou tvář. Touha Rusů po vybudování obří říše a ovládnutí světa totiž vůbec nepolevuje...

Rozbité mozaiky, jejichž střípky je třeba postupně seskládat, mám rád, ale Temný dům mě nebavil. Těch důležitých motivů je zde spousta - peníze, hledání pravdy, vykreslení dobové společnosti, kde moc v rukou jedince je natolik velká, dokud ji nezlomí moc jedince výše postaveného, politické zájmy, zatáčka s děsivými autonehodami, zrcadlo nastavené polské nátuře. Tedy chlastalo se tu více jak v ruských filmech, bohužel také tu po vzoru Rusů bylo až moc scén, kdě ani dumájut. Osobně mám polské filmy rád, tenhle mi však nesedl i přes závěrečnou vše vysvětlující čtvrthodinku, která měla šmrnc. Po formální stránce výborné, herecké výkony velmi dobré...asi tak. Vydržet do oné poslední čtvrtiny mi dalo až příliš přemáhání se.

Alegorické drama o nenávisti, jinakosti, strachu. Čistokrevný horor, co uspokojí spíše menšinové diváky, protože tady nejde ani tak o krev, zuřivé zákusy a střeva ven, jako spíše o vztahy mezi hlavními aktéry, kteří stojí nedobrovolně na dvou stranách barikády, a ač by chtěli překážku odstranit, určité společenské síly to nejen nedovolí, nýbrž mají opačný zájem. Jedna z dojemných scén je věnována doktorce Lyonsové a mně její osud tak trochu připomněl doktora Galéna. Sam Keeley se na roli hodil výborně, protože celou dobu vypadal, jako by měl za sebou skutečně život zombíka, a já čekal, kdy se na někoho hladově vrhne. To Pageová je sice sympatická, leč svoji roli jen tak nějak odbyla, když po většinu času někam němě zírala. I když vyléčení mohou představovat jakoukoliv skupinu lidí, tak rozhodně ne tu, co se nedokáže začlenit do společnosti, jelikož zde je to právě většinová společnost, která přes jejich veškeré snahy začlenění odmítá.