Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Oblíbené filmy (10)

Excalibur

Excalibur (1981)

Nejlepší a nejkrásnější film na motivy legend o králi Artušovi, absolutní vrchol tvorby J.Boormana. Také jej režisér připravoval celých dlouhých deset let! Byť vznikla řada filmů o meči Excaliburu i o samotném Artušovi, žádný doposud tento fantasy opus nepřekonal. Příběh plný temnoty / země je rozdělena/, ale i světla / země a král jednou jsou - symbolika rozkvétajícího sadu/, krve i erotiky / těch sázek, zda-li to v brnění opravdu jde.../. Záměrná nadčasovost je ve výtvarné stránce - brnění rytířů jsou smyšlená, neodpovídají žádné historické době / a možná i ten kouřící rytíř byl záměr:)/. Příběh sleduje zejména boj dobra a zla, nikdy nekončící, boj starého /které odchází - staří bohové.../ s novým / zde křesťanství, nový bůh/. Čas zde proto nehraje roli a je zbytečné hledat historické souvisloti. Ostatně, Artuš byl Kelt, zřejmě, a žil v 6.století, tedy dávno před rytíři.... Excalibur patří mezi mé nejoblíbenější filmy. Viděl jsem ho v roce 1982 v pražském kinu Alfa a nevěřil vlastním očím. Nemaje tehdy video, viděl jsem poprvé ve filmu useknuté ruce s gejzírem krve, vyklovnuté oko, probodnutý bok / Lancelot/...( podezírám M.Gibsona, že zde našel inspiraci pro vynikající Statečné srdce). A to vše na širokoúhlém plátně 70mm. Fronty byly tak obrovské, že než jsme se dostali do sálu, byla úvodní bitva pryč. Nezbývalo, než se druhý den vypravit do kina znovu. Hudba, kamera, herci, vše dokonale sladěné. A zlověstně mihotavé zelené světlo na zbroji a zbraních dává celkovému obrazu nádech tajuplnosti a jakési tísně. Film tak skvělý, že popsat pár slovy jej nelze. Ovšem pro diváka odkojeného obrazovými smrštěmi typu: Zastav a nepřežiješ může být poněkud nudný....Takový divák ovšem asi nezvládne ani filmovou klasiku Bergmana, Tarkovského či československé nové vlny...

Vetřelec

Vetřelec (1979)

Horror? Sci-fi? Thriller? Tak ani jedno, jedná se totiž o dokumentární film líčící nevydařený návrat jedné kosmické posádky na matičku Zemi, klidně by mohl odpovědět režisér R.Scott. Puntíčkářsky vypilovaný gotický ( bože, pokolikáté už píšu v komentářích gotický - ale je to pravda, zkuste si místo kosmické lodi dosadit starý hrad....) horror. Temná, chladná, neuvěřitelně rozsáhlá kosmická dopravní loď Nostromo ( ten název má v sobě cosi zlověstného), kde se snadno ztratíte, nesnadno naleznete, co hledáte, ale snadno nalezne vás to, co vás hledá. Brilantní výtvarnou stránku má na svědomí švýcarský surrealista H.R.Giger ( ve svých návrzích a vizích však musel býti značně krocen, jelikož se do všech svých obrazů snaží vpašovat více či méně viditelné mužské pohlavní údy a vagíny....což se mu zčásti stejně podařilo a všímavý divák je odhalí) i samotný režisér, který má rovněž výtvarné vzdělání+praxi v reklamě = a výsledek je pak jasný.Ovšem formální stránka, jak je patrno z řady dnešních filmů, je jen polovinou díla. A Scott dodal výborný, napínavý příběh bez ohledu na to, že je mu vyčítána inspirace sci-fi filmem z 50.let. Já mu ji rozhodně nevyčítám. A o strhující hudbě J.Goldsmitha snad ani nemá cenu psát, stala se vzorem pro tolik dalších filmů....Při sledování vystřižených scén jsem si uvědomil, jak precizní práci režisér odvedl. Ano, ty scény ( zejména nalezení kapitána Ripleyovou a jeho následné...doražení...) se do filmu opravdu nehodí. A ještě k tvůrci vetřelce - nějak jsem se zatím přesně nedopátral ( ani po přečtení dvou knih o H.R.Gigerovi), kde našel inspiraci pro vysunovací čelist. Ovšem v přírodě bychom ji našli. Není zcela vysunovací, ale funguje úplně stejně. Mají ji larvy vážek a říká se jim odborně lapací maska.... Příběh samotný je natolik znám, že snad lze s klidem zmínit dvě nejšokující scény: setkání s vejcem a zrození samotného vetřelce. V četných recenzích se sice tvrdí, že herci netušili, jak se vetřelec narodí, a proto jejich vyděšené tváře jsou autentické...hm..mně se to moc nezdá. Scéna je bezesporu trikově náročná ( žádné počítače - naštěstí!), tudíž pochybuji, že skupina herců žila v blahé nevědomosti. Ale zahráli ji skvěle! Jako je skvělý celý film!

Rocky Horror Picture Show

Rocky Horror Picture Show (1975)

Těžko hodnotit film, když si ho oblíbíte. A navíc film, který se víceméně líbí, či nelíbí. Pro mě skvělá parodie začínající působivými titulky a připomínající zlatou éru horrorů a sci-fi , která již minula. Energií sršící Tim Curry, který nejen výborně hraje, ale i úžasně zpívá, stále vyděšená a nakonec kouzlu hradu podléhající Susan Sarandonová a jakoby srdnatý ochranitel Barry Bostwick. Trio, které doplňují další bizarní postavy a postavičky. Rocková anglická hudba 70.let, ovšem tu méně, tu více se přibližující klasickému rock ´n ´rollu ( zejména v podání Meat Lofa - zde skvělé, jeho pozdější utahané pseudoromantické / rozuměj sentimentální/ balady ale fakt nemusím....) je mému uchu milá. Spousty odkazů nejen na filmy, ale i výtvarné umění - do očí příjemně bijící parafráze na obraz Granta Wooda Americká gotika(1930) je asi nejtypičtější. Záměrně použitá klišé - temný les, bouře, pavučiny, kostra v rakvi, tajemný hrad jsou kulisou pro taneční výstupy i černohumorné vtipy. Slavnostní večeře, kdy se nevědomým podává chutně propečený čerstvě ubitý Eddie, či postupná návštěva Janet a Brada v jejich ložnicích Frankem v převleku, to jsou jen malé ukázky zvráceného humoru....Úspěšný muzikál, avšak neúspěšný film. Však všeho jen dočasu. Nakonec si své fanoušky našel, zejména při nočních promítáních. Mnozí přicházeli v kostýmech a výkřiky reagovali na děj filmu, případně i činy (např. rozhazování rýže). Já jsem film v kině také viděl ( po několika zhlédnutích na zahraničních Tv stanicích), bohužel ale jen v klubovém a nikoli o půlnoci. I tak jsem se královsky bavil!

Blade Runner

Blade Runner (1982)

V úvodní dechberoucí scéně nelze nevidět Langovu Metropolis. Mně to rozhodně nevadí. Na obrazy futuristického města za doprovodu Vangelisovy hudby bych se dokázal dívat nekonečně dlouho. Jaké štěstí, že jsem film mohl vidět v kině! Vedle Vetřelce jeden z nejlepších Scottových filmů a současně i mezníků ohledně vizualizace budoucnosti. Bez současné počítačové techniky tak úchvatné exteriéry i interiéry. Málo platné, výtvarné vzdělání i vidění režiséra se na snímku výrazně podepsalo. A boj replikantů o holý život je tak metaforický, jak jen může být. Dosaďte si cokoliv - menšiny, chudé nebo prostě jen obyčejného člověka proti systému....Film, kde tak nějak chybí slunce, ale ne láska a city, jež nakonec vyplouvají na povrch. A otázka zní: kdo je vlastně lovec představovaný H.Fordem? Není náhodou také replikant? Že o tom režisér přemýšlel, napoví jeho finální sestřih, který po letech mohl udělat. Takže - je či není?

Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol (1968)

,,Dáš si věneček, nebo rakvičku?...dej si věneček, rakvičku necháme na později. A co abych tě má milá pověsil." Juraj Herz natočil jeden ze svých nejlepších filmů vůbec - černohumorný psychologický horror. Narozdíl od předlohy L.Fukse, která je vážná, temná a depresivní, pokusil se Herz dát do svého snímku morbidní humor a nadsázku. A to se mu opravdu podařilo! A Rudolf Hrušinský, střídavě česající stejným hřebenem mrtvoly a sebe a postupně se měnící z milovaného tatínka na fanatickou bestii, je naprosto bezchybný. Hrušinský původně o roli zájem neměl, jelikož měl pocit, že ve filmu není co hrát. Herz však nemínil ustoupit v nátlaku, jelikož roli chystal právě pro něho. Výsledek všichni známe. Film je neuvěřitelně nadčasový a alegorický, čehož si samozřejmě vbrzku všimla i komunistická cenzura a snímek skončil na dlouhá léta v trezoru. Až v roce 1989, ještě před revolucí, se dostal do klubových kin, která často zela prázdnotou, ale na Spalovače, alespoň u nás, praskala ve švech. Režisér zde také často experimentuje s kamerou - obrazem, čehož se nevzdá ani v některých svých dalších filmech - nejvýrazněji v Morgianě.

Všichni dobří rodáci

Všichni dobří rodáci (1968)

Kdybych chtěl napsat alespoň trochu výstižný komentář, složím místo něj báseň. Jasného film je nádherná a krutá báseň, balada. Jen s tím rozdílem, že v baladě je vina a trest, zde jsou trestáni nevinní. Nebo jinak, vinní, ale z pohledu moci, která vládne. Svobodní, nepřizpůsobiví, hrdí, čestní, nezlomní ( zpočátku). Ty je třeba ztrestat, zlomit, zformovat. Neskutečně krásné poetické obrazy české krajiny ( na výtvarné stránce filmu se podílela, jak jinak, Ester Krumbachová) se střídají s výjevy, které svou syrovostí mrazí. Nekonečné vlnící se lány, ptáci v křoviskách, sníh sfoukávaný ledovým větrem z oranice. Přírodní scenérie - jakási intermezza - jsou předzvěstí věcí, které mají přijít. Věcí děsivých a strašlivých. Krutost moci se nezastaví před ničím. Zlomí i nezlomitelné. Důsledná obžaloba poúnorového režimu. Zavřu oči a vidím krajinu plnou bohatství obhospodařovanou milující rukou člověka s půdou srostlého. Zavřu oči podruhé a vidím zničené hospodářství, kdysi prosperující statek v troskách a kopicích hnoje. Radoslav Brzobohatý vzpomíná na roli hlavního hrdiny jako na svoji životní. Mám obavy, že nejmladší generace nejspíše myšlenková hloubka filmu nedokáže plně oslovit. Kdo nezažil socialismus, asi hůře pochopí. Film skončil v trezoru a jako odporný plivanec režimu chápu seriál Rodáci, který natočil na sklonku 80.let prominentní režisér J.Adamec podle knih J.Matějky. Název jako by odkazoval k Jasného filmu, ovšem seriál je naprostým odpadem.....

Morgiana

Morgiana (1972)

Kdysi mě tenhle film děsil ponurou atmosférou a psychadelickou kamerou, ale nakonec jsem si ho zamiloval. Už úvodní pohřeb napovídá, že režie se chopil J.Herz. Vynikající hudba Luboše Fišera se snadno přehoupne z líbivých tónů, prozářených sluncem / zahradní slavnost/, do temných hlubin hororu. Nápadité líčení, kostýmy a skvělá Iva Janžurová. Popravdě - předloha od A.Grina Jessie a Morgiana mě v porovnání s filmem značně zklamala. A vůbec nevadí, že Morgianou ve filmu je kočka......... p.s. J. Herz nebyl s výsledkem spokojený, jelikož tehdejší cenzura mu nedovolila zakončit film dle něho. Doporučuji rozhovor s režisérem, kde vysvětluje, jak měl snímek pokračovat, což by bylo výborné psycho a člověk se nediví, že komouši mu to zatrhli.

Valerie a týden divů

Valerie a týden divů (1970)

Pro mne nejkrásnější Jirešův film s uhrančivou hudbou Luboše Fišera a výtvarnou kamerou Jana Čuříka. Na první pohled nefilmovatelný černý román V.Nezvala byl převeden kouzelně na filmové plátno zejména díky milovnici surrealismu a mystična, Ester Krumbachové. Vedle nádherné básnické prózy tak vznikl snově poetický film, jakých naše kinematografie mnoho nemá. Pravda, dnes spíše klubová záležitost, která vás však zavede, necháte-li se, do magického světa nevinných i vinných dívek, lilií, leknínů, pávů, ale i upírů, smrti a nebytí, hranic pro čarodějnice, lásky, zrady, nenávisti. Mezi tehdy vesměs neznámými herci se objevil v roli bubeníka Nezvalův nevlastní syn Robert. Krátce po natáčení Valerie, sužován vnitřními démony, spáchal sebevraždu. Zas a znovu, při každém dalším sledování, jsem okouzlen nádhernými obrazy, jaké už dnešní český film snad ani přinést neumí...

Statečné srdce

Statečné srdce (1995)

Naprosto vynikající historický film, který mě v kině opravdu dostal. A já tentokrát, výjimečně, na historii kašlu, mně je jedno, že všechno bylo tak nějak jinak, že W.Wallace prý byl prachobyčejný bandita a vůbec. Já se královsky bavil nádhernými obrazy, působivou hudbou, dojemnými scénami a masakrálními bitvami. Od dob Excaliburu se snad na plátně (vynechávám asijskou kinematografii) neobjevila tak naturalisticky pojatá řežba. Ruce lítají, hlavy lítají, probodnutí koně padají (podle titulků v závěru filmu se jim prý nic nestalo, nu, v Americe si musí dát člověk pozor, když točí se zvířaty...), jeden šíp, druhý šíp, tisíce šípů - v ruce, hrudi, krku, pr....taky. Exploze brutality v celém filmu. A přeci divák cítí, že není samoúčelná, není cílem, ale pouze prostředkem. Ta doba prostě drsná byla. Nojo, 13.století, hm, u nás na Šibeničním vrchu ( znáte ze Strakonického dudáka) viseli oběšenci ještě ke konci 19.století...Takže film nádherný. A krásná Sophie Marceau! Uznávám, že občas se chová Gibson poněkud exhibicionisticky a je na plátně déle, než je zdrávo, ale budiž - mně to nevadí. Velkolepý epos plný vášní, bojů, bitevních scén a čarokrásné přírody, tak co sakra víc chcete?

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)

Musím přiznat, že nejsem zapřísáhlý fanoušek J.R.R.Tolkiena, avšak jeho Pán prstenů patří mezi mé nejoblíbenější knihy...očekával jsem tedy první díl s napětím a...z kina jsem odcházel mírně rozladěn, jak jinak. Přečtete-li si několikrát knihu, pak film musí být vždy jakoby z jiného světa. Leč za krátko jsem se na film vydal znovu, pak opět a doposud jsem jej viděl asi tak 8x - naposledy včera večer. A musím uznat, nakonec, že je opravdu vynikající! Kamera, hudba, herci, prostředí...to, jak Jackson vytvořil věrohodnou Středozem, až chvílemi vyráží dech, tak je hmatatelná. Dnes vidím film v úplně jiném světle ( i v porovnání s dalšími dvěma díly, byť pro mne tvoří jeden celek). A tak jediná výtka mi zůstala, ostatní se rozplynuly do ztracena. Lothlórien - nejkrásnější elfské království, jež ve Třetím slunečním věku zůstalo ve Středozemi, se nalézalo ve Zlatém lese...rostly zde mallorny se zlatým listím a stříbrnou kůrou (D.Day - Průvodce světem J.R.R.T). Přesně, i má představa byl les plný mocné záře, slunečního jasu, oslepujícího třpytu. Ve filmu však působí ponuře, spíše jako útočiště nějakých temných elfů....a nádherná zářící loď-labuť? Ale musím říci, že je to pro mne opravdu jediná slabina, a nad tou klidně zavřu dnes oči. Jackson vytvořil tak podmanivý svět, že se do něj stále rád vracím a nejspíše i vracet budu stejně, jako se již po několikáté pustím do knižní předlohy. Obojí se báječně doplňuje!