Gumby

To bolelo. Abych ze sebe alespoň trochu setřás pocit trapnosti a zmatení, nezbylo mi než se přesvědčit, že to Havel myslel jako vnitřní vtip. Chtěl se vysmát všemu, celýmu svýmu životu a světu: divadlu, filmu, mediím, politice, ženskejm, mocenskejm hrám, svědomí, hercům, sobě především. Ale proč kurva tak křečovitě! kam se poděla lehkost... :(

jestli on to náhodou neni ten úplně nejvíc nejromantičtější film co jsem kdy viděl :)

Proč nedávám čtyři hvězdy? Tato otázka mohla by se vynořit... pokud bychom vzali v potaz pouze abrhámovské předvádění dobrého herectví a televizní vizáž snímku. Po těch se ale tázat nebudeme a raději si všimneme černého šátku na bříze, patron na zídce, mizejícího člověka, neviditelného ledňáčka, šlépěje...

Levitt předvádí konstruktivní kritiku honění, Julianne Moore překvapivě umí být i sympatická a Scarlett se vybitchovala k luxusní blbce.

čekal jsem film, nebo aspoň drama a dostal jsem jen stále víc a víc vyksichtěnýho Kinskýho v Telči. (Trivia: v úvodu nějaký nepříjemný klapkobřinkostroj hraje druhou větu z Beethovenovy sonáty Les Adieux, která se jmenuje L´Absence a značí odloučení a samotu a pak ještě třetí větu z předposlední sonáty op. 110, která pro změnu značí samotu a odloučení (beethovenovo, hluché), čímž chtěl asi Herzog naznačit, že Klaus se tak ksichtí, protože se cítí osamělý a je mu z toho nepříjemně. wow. V obou sonátách se nakonec vše v dobré obrátí. Tady ne)

dvouhodinová reklama na Gondryho. Vian se v tom někde utopil :( ... (ale finální hodnocení dám (a bude možná o hvězdičku vyšší), až se odhodlám to dokoukat :)

Ovkorz, Id dasnot mejk ! ! eny senz. Ale to lynchovy filmy taky ne (a ne že jo) a přesto jsou působivý a zábavný. Nevycházej totiž z hlavy, ale z břicha. Stejně jako tutok psychoanalýza. Až se za něj popadá :) http://blisty.cz/art/63527.html

Až nechutně pěknej film. Mary je nechutně roztomilá (a netloustne). Tim nechutně bezproblémově dospívá v zodpovědného muže v kravatě a má tak cool tátu, až by z toho jeden blil. A všichni do jednoho jsou tak britsky sympatičtí a vtipní v rámci zákona až si nakonec chudák divák řekne, a k čemu vůbec chtít nějakým časem cestovat, cožpak není život krásný i bez toho. hlavně že se máme rádi a .. jsme uplně skoro stejní jako oni.

Moc nechápu nad čím tady všichni tak hýkají. Jednička rozhodně lepší, stručnější, přehlednější, a až se to bojím říct - inteligentnější. Vražedná pomsta, jak už rozkošný název napovídá, je typickou dvojkou, kde musí být přesně to samé co v jedničce, akorát všeho víc (místo vražedného ohně vražedná mlha a místo vražedného užnevimčeho uplně nejvražednější paviáni). A dementnější příběh, který od začátku do konce nedává smysl. (spoiler alert) Copak se moc v impériu někdy vykonávala tak, že autarcha osobně vyhrožuje televizní hvezdičce, že vyatomovkuje její vesnici, když nebude tancovat, jak píská? A když pak následující měsíce vidí, že tancuje uplně v jinym rytmu, tak - neudělá nic?

těžko dávat jen 4*, když je to tak dokonalej film a originální a všestranně bradavkující a vůbec.., ale nemůžu s čistym svědomim dát plnej počet, když jsem asi tak dvacetkrát zívnul a třikrát se podival na hodinky, žeano. To je proti pravidlům. Člověk se chodí do kina bavit a ne - no nic. Ok, dneska se vykašlu na stručnost a tumáš čerte úvahu (o nic víc banální, než samotný film): Příliš málo myšlenek na příliš mnoho lidí, píše Kundera (no pun intended). A příliš málo gest. To už je blíž. Nemůže být zkrátka každý originální, když je lidí jak sraček, ale možností co a jak vyjadřovat jen omezený množství. A přitom každý považuje svoje myšlenky a gesta za jeho vlastní, jedinečný, jím vytvořený... A co teprve city! Může být něco vlastnějšího, jedinečnějšího, než city? Obzvlášť tyhle milostný? Nepovažuje snad skoro každý svoje city instinktivně za ty jediný opravdový (a taky řádně hluboký a komplikovaný a superjemně odstíněný, originální a neodvozený) a city ostatních přinejlepším za – něco uplně jinýho? A pokud si u myšlenek (i gest) lze ještě připustit možnou odvozenost, převzatost, odkoukanost zvenčí, co se citů týče každý se bude takový představě bránit. Nene, city jsou moje, originální až na půdu, totiž do sklepa a basta. Asi už tušíte, kam mířím. Poprvé mě to napadlo u Před půlnocí: dva lidi se hádaj a milióny to sledují a říkají si „hle, oni se hádají úplně stejně jako já“. Oni dva pociťují úplně to stejné, co já. Oni se i tváří jak já! Aha, a podle výrazu těch co sedí kolem, tak taky jako milióny dalších. Všichni to máme stejně :) Kdepak je originalita mých citů? Je vůbec možný, aby nebyly jiný možnosti (prožívání vztahu), než tahle jedna? Nebo možná ještě dvě, tři další, ale stejně.. Mno, a tady u Adéle a Emmy je tahle překvapivá stejnorodost ještě o píď zřetelnější, než u Celine a Jesseho, pač za prvé jsou lesby a za druhé jsou jejich výrazy snímaný z deseti centimetrů.