Mefistofelle

Film značně připomíná zde již mnohokrát zmiňovaný Přelet nad kukaččím hnízdem. Ačkoliv nedosahuje jeho kvalit co se scénáře týče a postrádá výraznou osobu Jacka Nicholsona, dá se počítat mezi velmi počiny na toto téma. Osobně se mi líbil přístup k popisu rozvoje škaredé nemoci jménem schiozfrenie. Ve filmech obyčejně nevidíme postupný rozvoj (zkrátka tak jak to ve skutečnosti opravdu je), ale náhlé rupnutí v kouli. Postava Paula se nejdřív začne chovat trochu divně, posléze si toho všímá jeho okolí a nakonec je soužití s ním absolutně nesnesitelné, což vede k jeho umístění do blázince. Zde ho dají dohromady, vrátí se domů, po čase vysadí medikaci a vše začíná znovu. Dokonale realistické. A herec, který Paula zosobňuje a jehož jméno nejsem schopna ani napsat, by si určitě zasloužil nějakou islandskou filmovou cenu (pokud jí už nemá), protože jsem mu toho schizofrenika opravdu věřila. Rozhodně bych film doporučila všem těm, kteří se chtěji dozvědět něco o schizofrenii, protože je to zatím nejlepší snímek, který se touhle nemocí zabývá.

Nemůžu si pomoci, ale ani zdaleka mi to nepřišlo tak brilantní, jak by se mohlo podle zdejších procent zdát. Bavilo mě to první půlhodinu, ale poté už jsem se začala trochu nudit. Mickey Rourke se docela snaží, ale maximum ze sebe podle mě nedostal ani zdaleka. Jediný herec, který mě silněji zaujal, byl Robert De Niro, který byl skutečně démonický, ovšem zamrzelo mě, že mu nebylo věnováno víc prostoru. Jako plus rozhodně beru vykreslení dobového prostředí a života černošské populace... mimochodem, jejich hudba má opravdu něco do sebe. Jako mínus vidím přílišnou rozvláčnost děje, navíc podpořenou docela dlouho stopáží, a podivný závěr. Voodoo tématika mi rozhodně nevadí, ale téma nebylo dostatečně rozvedeno, ačkoliv potenciál je zde veliký. Angel Heart není špatný film, ale mezi výrazně dobré (alespoň z mého úhlu pohledu) rozhodně zařadit nejde.

Další z mnoha příběhů o fiktivním sériovém vrahovi a dle mého názoru také jeden z nejlepších. Nestaví na brutalitě ani explicitním násilí, tudíž za slasher se to nedá označit ani náhodou. Na diváka působí úplně jiným způsobem - vše je postaveno na úhlu pohledu samotného vraha a jde čistě jen o jeho vlastní vnímání světa a situací, do kterých se dostává. Jiným postavám je zde věnován prostor minimální, hrají vesměs nevýznamnou roli a jsou čistě jen prostředkem pro vrahovu úchylnou seberealizaci. Proto mi ani nevadí, že herecké výkony "obětí" nejsou na kdovíjak vysoké úrovní. A když už jsme u těch hereckých rolí, nemůžu nepoznamenat, že Erwin Leder v roli psychopata na mě působil opravdu přesvědčivě. Děj je zde velmi jednoduchý: vrah je propuštěn po mnoha letech z vězení a i když si systém myslí, že je napraven a nemůže už nikomu ublížit, on ví, že hned jak se dostane ven, začne s vraždami znovu. A proto se vydává hledat ideální prostředí, které nalezne v jednom domě, kde se ukryje a čeká na příchod jeho obyvatel. Během té doby a i v dalším průběhu filmu se dozvídáme prostřednictvím jakéhosi vrahova vnitřního monologu o jeho mládí. Za povšimnutí tak stojí, že na rozdíl od spousty jiných filmů, kde je pro nás chování vrahů něčím absolutně nepochopitelným, tak zde mu vidíme do hlavy perfektně a není těžké si domýšlet, jaké jsou motivy i těch sebezvláštěnjších činů, kterých se dopouští. Dojde samozřejmě i na vraždy, které ačkoliv nejsou kdovíjak brutální, jsou působivé svým naturalismem. Nejedná se o film, který by nadchl každého a ani se o to nesnaží, ale dle mého názoru je to jeden z nejvíc nezapomenutelných psychologických filmů, jaké jsem kdy viděla.

Úchylné filmy, které mají problém s tím, že je někde nechtějí promítat, mě vždycky lákají a tak jsem se na Antikrista docela těšila. Po shlédnutí ale nechápu ty důvody, proč byl film označován za jedno z nejbrutálnějších děl. To, co je zde totiž skutečně brutální, jsou psychické pochody a proměny hlavních postav, fyzické násilí je zde vyjádřeno jenom jako prostředek k vysvětlení těchto psychických stavů. Jako první bych ovšem zmínila naprosto úžasný, emotivní a takřka geniálně natočený prolog, který vám doslova vyrazí dech a výborně vás naladí na depresivní pokračování filmu. Nešťastní rodiče se snaží najít útěchu v lesní chatě, ale místo toho se dočkají postupně narůstajícího šílenství protkaného znepokojovými hororovými scénami. Závěr je přitom skoro tak geniální jako prolog. Lars von Trier opět ukazuje svůj talent, bravo.

Kdo nemá rád starší italské horory, může klidně přestat číst dál, protože Antropofagus je jejich vcelku typický zástupce. Akorát trochu nudnější než obvykle... Žádné extra gore nečekejte, spíše počítejte s tunou dialogů, zejména pak v první polovině, která je tak orpavdu dost nezáživná. Posledních cca 20 minut je už velmi slušných, bohužel však nepřebíjí pachuť té předchozí hodiny. Je škoda, že s tak zajímavým námětem nedokázal Joe D'Amata vykouzlit větší nakopávák. Takhle zůstává jen film, který i přes pár slušných scén zapadá do slabšího průměru...

A pak že duchařina už nemůže být originální. Aparecidos je velmi atmosférický a dobře natočený horor s ohromně nosnou myšlenkou, která byla podle mého plně využita. Jako jediná vada na kráse se mi zdál jeden ze sourozenců a sice ta holka, která se tváří a chová jako by měla celý rok krámy. Škoda, protože jinak bych neměla problém hodnotit výš.

Pokud bych se snažila vzpomenout si na nějaký film, který by se tomuto podobal, trvalo by mi hodně dlouho, než bych přišla na něco byť jen vzdáleně podobného. Found footage filmy odehrávající se v lese, starých barácích a na podobných místech začínají už být trochu jednotvárné, tak proč projednou taky nezkusit vesmír, že jo? A vida, ono to docela dobře funguje. Záběry skutečně vypadají jako by byly pořízeny kdesi tisíce kilometrů mimo naši domovskou modrou planetu a i chování astronautů je vzhledem k jejich situaci vcelku uvěřitelné. A povrch měsíce se filmařům povedl znamenitě. Jakmile jsem však zjistila, co že to ty astronauty vlastně pronásleduje, nebyla jsem z toho nápadu ze začátku moc nadšená, ale jak děj ubíhal, přestalo mi to nakonec vadit a tak jsem s výsledkem víceméně spokojená.

Svatý valentýn má svůj slasher, Halloween, Vánoce a Den díkuvzdání taky, tak proč by jeden nemohl mít taky Apríl, že? Na nápadu samotném nevidím nic špatného, ovšem provedení se moc nepovedlo. Potíž mi dělalo už jenom přežít začátek, který kromě pár docela podařených vtípků byl dost nudný. Jakmile přišly na řadu vraždy, přišlo další zklamání. Žádné gore se nekoná, všechny jsou ve stylu "objeví se vrah-střih-nic-najednou je tu mrtvola". Ano, slasher nutně nemusí být přehnaně krvavý, ale když by se na to mohlo koukat tříletý děcko aniž by se pak bálo jít spát, tak to v pořádku taky není. Navíc tomu chybí nápaditost. A proč tedy dávám nakonec dvě hvězdičky? Za prvé, ke konci se to výrazně zlepší a trocha napětí se přeci jen objeví. Za druhé, závěr je zajímavý a dá se říci, že i poměrně originální. A nakonec za třetí - Amy Steel. Z toho všeho mi tak nějak vyplývá, že April Fool's day je možná tak povinností pro skalní fandy slasheru, ovšem zbytku ho spíše neodporučuju.

Původně jsem čekala jakýsi historicky laděný japonský horor, dostalo se mi konverzačního dramatu s nějakým tím soubojem. Ale ačkoliv jsem očekávala něco zcela jiného, zklamána jsem nebyla. Poněvadž jsem člověk, kterej je co se týče filmů hodně vysazenej na vizuální stránku, tento krátký filmeček po této stránce plně saturoval mou potřebu. A nejen to, dialogy jsou dobře napsané a bojové scény, kterými je dialog sem tam proložen, jsou velmi střídmé a přichází ve vhodný okamžik. Rozhodně doporučuju ke shlédnutí.

Nejslabší díl série, ale své kvality nezapře. Jedná se o hodně akční řežbu odehrávající se ve středověku, která je navíc místy opravdu dost vtipná. Třeba scéna s malými Ashi nebo závěrečná bitva jsou nezapomenutelné:). Od jedničky a dvojky se liší diametrálně, ale pořád je to ten samý Raimi a jeho zvláštní pojetí záhrobního strašení, které dodávají filmu přesně tu šťávu, jakou měly předchozí díly. Ash, ústřední postava celé trilogie, je touhl dobou už pořádný drsňák a můžeme počítat s tím, že tentokrát se jen tak dostat nenechá. K slabinám filmu patří některé dost přehnaně předrsnělé scény a taky to, že některé pasáže byly na můj vkus až moc zdlouhavé. Oproti dvojce, kterou považuji za nejlepší, je to vyrazněji slabší, ale sérii to ostudu nedělá.