Mefistofelle

Píšu komentář ještě začerstva, pár hodin po skončení promítání, tudíž asi jsem trochu pod vlivem prvních dojmů a je možné, že komentář časem upravím. Zatím beru tenhle film jako ukončení celé dlouhé série filmů o Rockym a svým způsobem doufám, že skutečně bude filmem posledním. Ne ani tak proto, že by to byla naprostá katastrofa. Spíš naopak - je to vcelku důstojné rozloučení s příběhem trvajícím několik desetiletí (jak těch ve filmu, tak reálných). Nechybí tomu ten správný druh nostalgie, takže film dokáže místy navodit stejnou atmosféru jako měly staré díly. A opět dochází ke konfrontaci dvou světů, resp. dvou generací boxerů. Ovšem neděje se tak násilně a konfrontačně jako tomu bylo v pátém a šestém díle. Zde se oba světy, resp. obě éry, prolínají ve společné snaze dosáhnout vysokého cíle, mladší se učí od starších a naopak. Sly předal žezlo mladšímu kolegovi a sám sebe pasuje do role laskavého mentora, který už má všechno za sebou, ale pořád se necítí natolik starý, aby nadobro odešel z boxerské scény do ústraní. Role trenéra mu sedí skoro stejně jako role boxerského šampiona a koneckonců je s ohledem na Slyův věk vhodnější. Co se svěřence týče - než začnete s kritikou, vzpomeňte si na Tommyho Gunna a zkuste si je srovnat. Myslím, že Michael B. Jordan odvedl poměrně dobrou práci a v roli Apollova syna mi byl velmi sympatický. Jasně, není to Rocky (toho jako hlavní postavu v této sérii nemůže nikdo nahradit), ale je jeho velmi obstojným nástupcem. Abych však jenom nechválila, nesmím opomenout i nedostatky. Prvním z nich je hudba. Obyčejně si hudby u filmů zas tolik nevšímám, proto mě překvapuje, že jsem si toho vůbec všimla, ale na můj vkus to až moc přeháněli s hip-hopem. Jasně, hlavní postava je černoch, ale to sakra neznamená, že by měl hrát hip-hop pokaždý když trénuje nebo si jde zaběhat. Možná jsem sama koho to rušilo, každopádně k filmu kde je jednou z hlavních postav Rocky mi přemíra hip-hopu moc nesedí. Dalším nedostatkem je nekonzistence co se dynamiky děje týče. Přibližně druhá třetina se poněkud táhne a zaobírá se příliš podružnými motivy a zbytečnými dějovými vložkami (jasně, Adonis si našel holku, ale toho cukrování a vrkání bylo místy trochu moc). Posledním velkým nedostatkem je finální zápas a příprava na něj. Ne že bych očekávala dlouhé tréninkové montáže plné lesknoucích se svalů a potu na tvářích obou budoucích soupeřů, těch jsme si užili ve čtyřce dost, ale chybí mi takové to pumpování napětí do diváka, které ústí v to, že když konečně dojde na zápas, sedíme napnutí jak struny a těšíme se jak to dopadne. Tady se oznámí zápas a pak už jenom čekáme a pozornost od něj je neustále odpoutávána někam jinam, takže nakonec zapomeneme, že nějakej zápas vůbec měl bejt a vzpomeneme si na něj zase až když Adonis leze do ringu. Jinak ale nemám moc co vytknout. Čekala jsem něco mnohem horšího a proto mě Creed velmi příjemně překvapil.

V záplavě víceméně nudných, lekačkových a jak přes kopírák obšlehnutých hororů jako je Annabelle je tento nenápadný horor skutečný blaho. Už v prvních záběrech zaujme dokonalou vizuální stránkou. Autenticitu dodává i archaický způsob jakým postavy mluví (tohle bych fakt bez titulků nedávala). A hudební podkres, minimalistický a zároveň propracovaný, dotváří depresivní prostředí, které byste rozhodně nechtěli zažít na vlastní kůži. Příroda zde zobrazená je na první pohled statická a klidná, ale zároveň je z ní cítit nehostinnost a číhající nebezpečí. Do hlavních rolí se podařilo obsadit herce, kteří nezklamali, a zejména představitelé dětských rolí (hlavně Caleba a Thomasin) odvedli pořádný výkon. Mnoho lidí filmu vyčítá, že se tam toho děje málo a že je vyplněn spoustou vaty v podobě náboženskejch kydů. A jindy bych si možná taky stěžovala, že se dlouho nic neděje, ale v tomto případě mi přijde, že víc nepřirozených úkazů a zjevení čarodějnice by tomu neprospělo, spíše naopak. Nepřijde mi, že děj by se odvíjel pomalu, naopak stále graduje až k velkému finále, které zanechá husí kůži. Nejedná se přitom o horor nějak extra strašidelný, gore tam prakticky žádné není. Spíše se snaží zapůsobit na tu naši vnitřní část, kterou máme už od pravěku, a která nás nutí bát se přírodních sil a nevysvětlitelných entit, které tyto síly ovládají. Plus je tu samozřejmě pocit naprosté izolace a vydání na pospas, který filmovou rodinku nezadržitelně a pozvolna obrací proti sobě, zatímco ztrácí víru v to, že je Bůh zachrání. Závěrem mě ještě napadá, že jak vizuální stránkou, tak atmosférou a symbolikou mi The Witch strašně připomíná Antikrista od Larse von Triera.

Já prostě miluju horory odehrávající se v lese. Vedle opuštěných sanatorií je to moje oblíbené prostředí. Další věc, kterou mám hodně ráda, je propojení starých evropských legend a mýtů s moderní dobou. A toho všeho jsem se zde dočkala v hojné míře. Jenže výsledek je nakonec takový polovičatý. Zkrátka to nemá ten správný drive. První polovina je sice velmi dobrá, ta druhá však už trochu pokulhává. Najednou se toho začne dít hrozně moc, pokračovalo to ve stále stejném tempu a to mi trochu vadilo. Nepomohli tomu ani nevýrazní herci, ke kterým jsem si nedokázala vybudovat žádný vztah. A další věc je, že ty bubáky ukazovali až moc. Dokud to byli záhadní tvorové schovaní ve křoví, měla jsem z nich nahnáno mnohem víc, než když je ukazovali v každém druhém záběru. Tomuhle filmu by velmi pomohlo kdyby ty zrůdičky režisér pojmul trochu více ve stylu jako pojal Shaymalan ve Znamení své emzáky, ze kterých až do samého závěru nevidíme prakticky nic. A pak tu jsou samozřejmě efekty, které opravdu nejsou nic moc. Zde zkrátka platí pravidlo, že pokud chceme mít film kde je hodně efektů, musí ty efekty být dobré. Pokud efekty nezvládáme na jedničku, snažíme se, aby to divák moc nepoznal, a tak je dávkujeme velmi střídmě. Aspoň myslím, že takhle by to mělo být. Závěr z toho všeho je, že prostředí a hlavní motiv jsou opravdu moc fajn, ale nepodařilo se tak zcela dosáhnout onoho mýtického staroanglického nádechu, který by tam vzhledem k námětu měl být.

Kouzlo prvního Insidious vyčichlo už někde v průběhu druhého filmu a na třetí díl už ho zbejvá jen velmi málo. Nejvíc mi asi vadil nedostatek invence, se kterým k tomu řežisér přistupoval. Z předchozích dílů si vzal to nejlepší - zejména vizuální stránku světa mrtvých a základní kostru příběhu. Avšak už jaksi poopomněl přidat něco nového. Takže vlastně znovu dostáváme trochu přepracovaný první díl a chytrej divák si toho všimne poměrně snadno. Finálním zklamáním pak bylo, že jsem se nic nedozvěděla o démonovi s dýchací maskou (taky vám zněl jako Darth Vader?), kterej za tu celou patálii vlastně mohl. Při srovnání s horory, které vyšly po roce 2010 sice slušně tento snímek obstojí, ale s prvními dvěma díly se nedá absolutně srovnávat.

Nevím jestli se Shaymalan vrátil a odkud, ale to není podstatné, protože tohle je velmi povedený film, který posouvá americkou hororovou tvorbu zpět na správnou kolej - pokud se tím tedy ostatní tvůrci nechají inspirovat a přestanou točit nudné duchařiny. Takhle totiž má horor vypadat. Krásné prostředí, dávkování napětí po dávkách bez spoléhání se na laciné lekačky typu "bububu, tak já zas jdu a za pět minut vybafnu znovu", zajímavé postavy, gradace, dobrá práce s kamerou - tohle všechno zde je a tvoří předpoklady pro kvalitní film. Vesnická idylka s roztomilou babičkou, která vaří vnoučatům ve své roztomilé kuchyňce dobroty, se velmi postupně a plíživě mění v děs a hrůzu když se z roztomilých prarodičů stávají absolutně neroztomilí psychouši. Jednotlivé hororové scény způsobují kůži husí kůži, zejména pak scéna se schovávačkou pod domem. Jiné scény nás zase napínají tak, že máte oči doslova přilepené k obrazovce - např. scéna s čištěním pece. A velmi mě potěšilo, že práce s ruční kamerou nevypadá jak kdyby někdo dal do ruky lacinou kameru šimpanzovi s parkinsonem. Z většiny handycam záběrů po čase člověka bolí hlava, zde tomu tak ale není. K dokonalosti chybí velmi málo a Shaymalan zavřel hubu všem pochybovačům, kteří si mysleli, že už dokáže točit jenom nasládlé sentimentální blbosti.

Tak tohle byl z mé strany vrcholný masochismus. Věděla jsem, že jdu do filmu, kterej se mi zcela určitě líbit nebude, ale všechen ten hejt kolem toho byl prostě tak lákavej, že jsem se musela přesvědčit na vlastní oči. Ještě větší masochismus by byl přečíst si knihu a film s ní srovnat, ale myslim, že to je hranice, kterou nejsem ochotna překročit. Dvě hodiny s tou debilní pipinou Anastázií mi bohatě stačily. Vim, že to není chyba herečky, že hraje úplnou krávu, z jejíhož chování dostávám osypky a epileptické křeče, ale myslim, že i kdybych ji viděla v jiném filmu a v lepší roli, už nikdy mi díky téhle pitomé roli nemůže přijít sympatická. Předsudky? Ano, ale who cares. Avšak i přes odpor k její postavě musím uznat, že svoji rolik zvládla dobře, stejně jako herecký kolega Jamie Dornan. Za každýho dávám jednu hvězdičku. Tu třetí dávám za krásné interiéry a kostýmy. Myslim, že jsem se k té pizdovině snažila být extrémně férová. Osobně asi chápu, co na tom spousta ženskejch vidí, přeci jen po deseti letech manželství se soustružníkem Lojzou, jehož vrcholná erotická představa je být vykouřen při čumění na fotbal, je představa namakaného milionáře se záhadnou minulostí a sexuální úchylkou, která nepůsobí vysloveně odpudivě, docela lákavá a sexy. A koneckonců z toho mohou mít benefit i někteří pánové, jelikož partnerky, které doteď byly v posteli jako prkna, najednou chtějí zkusit něco nového a tak v Erotic City koupí plyšový pouta a nějaké sexy prádlo. Poslední poznámku chci věnovat takovému zamyšlení nad tím jak jsou dneska erotické filmy trapné. Neříkám, že erotickej film nutně musí mít obří čuráky a kozy vyplňující 2/3 stopáže. Od toho máme porno. Ale přijde mi, že dřív se toho tvůrci báli tak nějak míň a ukazovalo se toho mnohem víc a s větším naturalismem. Zde vlastně po celou dobu nevidíme vůbec nic, co nevidíme v každém druhém filmu, akorát možná o něco častěji. Sakra, když už to je film podle knihy kde erotika hraje zcela zásadní roli, mohli se tomu přizpůsobit a aspoň toho ptáka nebo šlinc na prdeli od bičíku sem tam ukázat. Vzpomínáte na film Nymfomanka a na sado maso scény ze druhého dílu? Když to srovnám s 50 odstíny hnědi, je to úplně jinej level.

Já opravdu nejsem vieweghovský fanoušek, proto jsem šla na promítání s určitým předsudkem v sobě. A odešla jsem aniž bych si z toho odnesla jakýkoliv hlubší prožitek, ačkoliv film jako takový je řemeslně dobře zvládnutý a nikoliv bez zábavných momentů. Bohužel jsou ale tyto momenty protkány unylým a po polovině filmu velmi otravným fňukáním o tom jak to ošklivý holky mají blbý a jak vztahy lidem nevycházejí podle představ. Humor Genzera a Suchánka je už poněkud obstarožní. Zato mladí představitelé hlavních postav neudělali i přes svou relativní nezkušenost ostudu. Shrnuto a podtrženo, dívat se na to určitě dá, výraznější nuda nebyla, ale jinak je to film bez jakékoliv náboje.

Velmi příjemné překvapení v podobě ženy, která má na kontě teprve první film. A na prvotinu je to velice zdařilé. Lecjaká větší režisérská hvězda by nejradši své prvotiny schovala do skříně spolu s Babadookem, ale myslím, že Jennifer Kent nic takového dělat nemusí. Svůj film postavila na psychologii postav a podařilo se jí vykreslit dokonale napjaté prostředí. Matka Amelia působí vyčerpaně a psychicky v prdeli v podstatě od první minuty a její heperaktivní malej poděs jí v tom příliš nepomáhá. Což je příjemná změna oproti těm šťastnejm dokonalejm rodinkám, které vídáme v podobných filmech. Nakonec Amelia zcela podléhá tomu, co dost dobře může být reálný bubák, ale vzhledem k tomu, že protagonistka samotná není v dobrém stavu, můžeme se zároveň domnívat, že by se mohlo jednat i o halucinace. Můžete si vybrat sami, mně sedí obě verze. Posledních patnáct minut sice podléhá silně žánrovému klišé a konec je takový divný, ale pořád to není nic, co by film absolutně shodilo. I dětský herec odvedl dobrou práci. A já jen doufám, že režisérka bude pokračovat v cestě, kterou si tak dobře vyšlapala tímto psycho hororem.

Uplynul nějaký čas a my se opět můžeme kochat nazi zombíky v druhém pokračování Dead Snow. Od prvního dílu se změnilo pár věcí - přidalo se více komediálních prvků, uvidíme zajímavější postavy (Zombie Squad parta, dost možná inspirovaná nerdy ze seriálu Big Bang Theory), děj se přesunul ze zasněžených hor do města. Gore level je zde docela vysoký - vyhřezlými střevy se zde odsává nafta z nádrže, vybuchují maminky i s kočárky, kolem od auta jsou destruovány zombie genitálie atd. A finální bitka mezi dvěma zombie bossy je docela epická. Vtípky nezní vůbec trapně, přichází v pravý moment, žádného většího kiksu stojícího za zmínku jsem si nevšimla, zkrátka tenhle malý milý zombie masakr aspiruje na kultovku srovnatelnou se Shaun of the Dead.

Můj osobní letní hit, na který jsem se v letošní sezóně těšila snad nejvíc. Vysloveně zklamaná jsem nebyla, ale přesto je tu pár věcí, které mi zážitek trochu kazily. Ale těm se budu věnovat později, začněme z jiného konce. Film začíná naprosto famózní honičkou helikoptéry s vlakem. Staří (doslova) známí v čele se Slyem osvobozují svého kdysi-dávno-k-nám-patřil člena týmu v podání Wesleyho Snipese, ze kterého se vyklube třeskutě vtipná postava, která spolu s Banderasem, který se však objeví o něco později, hází jednu suprovou béčkovou hlášku za druhou. Člověk hned na začátku získá dojem, že v podobném duchu budou ubíhat i další zbývající skoro dvě hodiny. Jenže jakmile dojde k prvnímu seznámení se se záporákem Melem Gibsonem, ubírá film na tempu, které následně opět nabírá až v poslední dvacetiminutovce. Co se postradatelné crew týče, dědkovitosti se to místy nevyhne, ovšem pánové umí stárnout s grácií a stále se na ně ještě dá dívat. Hůř je na tom Árný Černonegr, který tam dle mého názoru je pouze do počtu, nic moc toho nepředvede a navíc působí jako by se potřeboval po každé scéně napojit na ventilátor. Zato přítomnost pana Forda docela potěšila, i když už to taky není ten sexy švihák Han Solo, který, jak všichni víme, vystřelil první. Sly podává standardní výkon srovnatelný s předchozími díly. A zbytek staré crew? Bohužel, a to je hlavní slabina filmu, je jim věnován prostor tak malý, že na každého vyjde jenom pár vět. Těšila jsem se třeba, že uvidím svého oblíbence Dolpha Lundgrena v nějaké pořádné akci, že s jeho postavou Gunnara bude stejná prdel jako ve dvojce, ovšem ve scénáři s ním jaksi moc nepočítali, stejně jako s ostatními členy staré party. Takže skoro polovina filmu se odehrává v jejich nepřítomnosti. No jo, ale na úkor koho? Ano, na úkor mladé generace. Sami o sobě ti mladí nejsou špatní. Ono koneckonců není lehké konkurovat starým akčním hvězdám, kvůli kterým většina z nás do toho kina šla především. A v jejich stínech si mladíci (a dáma) rozhodně nevedli špatně a obstáli s důstojností. Ano, ale stejně bych radši viděla víc akce se staříkama, než s těma mladýma, i když ti ovládají mj. super elektronické hračky a jejich modus operandi nespočívá nutně v tom, že "něco rostřílí na sračky". Jinde by to bylo plus, ale zde to rozstřílení všech a všeho na sračky CHCEME. Série Expendables se totiž od začátku tváří jako pocta osmdesátkovým akčňákům i jejich protagonistům, proto u toho měli zůstat. Co zmínit ještě? Ano, zbývají dvě postavy, které jsem zatím jenom zmínila, ale nerozepisovala se o nich. Tak tedy.... Mel Gibson! Toho chlapa nemám ráda, ale ne na základě jeho hereckých výkonů. Nesnáším ho jako člověka, což mi paradoxně pomohlo při sledování scén s ním, jelikož hraje zcela zápornou postavu. A hraje ji velmi dobře. Rozhodně je jako záporák lepší, než nemastný-neslaný Žán Klód. Jenom škoda, že finální fight se Slyem byl takový... o ničem. Herecký talent se nezapře ani v případě Banderase. Jeho comic-relief postava sice leze krkem snad všem hlavním hrdinům, ovšem já jsem se jako divák bavila. Tenhle užvaněnej skrček mě hodně bavil. Abych to shrnula, rozhodně se mi to líbilo, byla bych i ochotna to vidět znovu, ale pár zklamání, která jsem navíc tak úplně nečekala, mě nutí udělit pouze slabší 4 hvězdičky a hodnotit trojku jako zatím nejslabší díl série.