Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (632)

plakát

Ryeong (2004) 

Kdyby to byl první asijský duchařský film, který jsem viděla, asi bych z toho byla více nadšená. Já jsem jich ovšem už měla tu čest poznat více a tudíž nebylo těžké poznat, že tvůrci brali kde mohli (mimo jiné lehce vykradli Kruh) až přebrali a vytvořili klasický duchařský polotovar, který i přes snaživé herce nedosahuje ani průměru. Film trpí podobným syndromem jako americká Annabelle - sází na to, že horor určitého typu má zkrátka u méně "zvyklého" a nenáročného publika poměrně úspěch a tak jsou tyto typy hororů brány jako vděčné téma u kterého autoři získávají dojem, že se ani snažit nemusí. Což je škoda a to velká. A když už jsme u tý škody... je to jako kdyby se výroba Škodovek zasekla někde u staré dobré stodvacítky, protože lidi jsou s ní docela spokojení, tak proč se namáhat tvořit lepší a zajímavější modely. Vždyť ona jim ta stodvacítka stačí. A v tom to je - zaseknout se na něčem, co už se osvědčuje dlouhou dobu, není dobré a já se těším až to studia pochopí a kolečka filmového průmyslu se znovu pohnou aby vytvořila něco nového.

plakát

Geomeun jib (2007) 

Jako první musím poznamenat, že film by se dal rozdělit takřka na dva a oba by měly něco do sebe. První polovina probíhá jako mysteriózní detektivka s takovou tou atmosférou, která obyčejně provází duchařské filmy. Od vyzrazení zápletky přibližně v polovině se to celé přehoupne do typického thrilleru/slasheru. Musím říct, že ono některými kritizované vyzrazení zápletky mi ani tak nevadilo. Jednak se ona zápletka dala uhodnout poměrně záhy, tudíž se na ní člověk tak trochu připravil, a druhak to dalo prostor k tomu, aby došlo i na nějakou akci, kterou si obvykle filmy se zápletkou posunutou ve stopáži dále nechávají až úplně na konec. Kdybych měla hodnotit film jako celek, tak první polovina je velice dobrá. Druhá část nejdřív vypadala, že bude slabší, ovšem později hodně přituhlo na atmosféře a člověk jenom seděl s otevřenou hubou a říkal si "týbrďo". Jediná škoda je, že film neusekli tak deset minut před koncem, bohatě by to stačilo a všechen ten patos na úplném konci bych vidět nemusela. Na druhou stranu jsem si na konce stylu "ještě nás to baví, tak to na konci pořádně rozpliznem" v korejské produkci docela zvykla. (Btw, to s tím hasičákem mělo být co, proboha?)

plakát

Jelena (2011) 

Jak někdo v komentářích podotkl - příběh by se mohl udát v jakékoliv zemi, ne jen v Rusku. Ne že by to byl příběh běžný a zcela obyčejný, pouze ukazuje chování chování člověka, který i přes svou submisivitu a odevzdanost je ochoten pro svou rodinu udělat cokoliv, i kdyby to bylo morálně absolutně zavrženíhodné. Ale když nad tím přemýšlíte, něčeho podobného jako Jelena by byl schopný opravdu leckdo... krev není voda, že? Zvjagincev má očividně rád témata komplikovaných rodinných vztahů jak je vidět mj. na jeho předchozím snímku Vozvraščenije a o tři roky mladším Leviafanovi, který následoval. Dává nám mnoho prostoru o dynamice vztahů v průběhu filmu uvažovat a to prostřednictvím předlouhých záběrů, zpravidla doprovázených melancholickou hudbou. Někoho tyto záběry štvou a rozhodně netočí filmy pro netrpělivé lidi. Tempo filmu je totiž opravdu pomalé, na druhou stranu z rodinného dramatu akčňák moc dělat nelze a tato poloha danému žánru sluší mnohem více.

plakát

Sibir, Monamur (2011) 

Žít v sibiřské tajze není žádná sranda a zvrtnout se může leccos. Zvláště když okolí terorizuje smečka zdivočelých psů (v Rusku dost běžný jev a to i ve městech). Film se skládá ze dvou příběhů. První je o chlapci Ljoškovi a jeho dědovi Ivanovi, kteří žijí v tajze téměř bez kontaktu s lidmi. Druhým příběhem je příběh dvou vojáků a jedné šlapky, kterou chtějí dopravit na velitelství. Zdánlivě nesourodé příběhy vedle sebe fungují naprosto bez problému a nakonec se oba příběhy nenásilně spojí dohromady. Hudební podkres dokonale dotváří depresivní atmosféru, táhlé záběry na přírodu ještě prohlubují osamnění postav v krutém světě, který si nebere servítky a bere si lidské životy za pomoci kruté tajgy. A v takových podmínkách nejde hlavním hrdinům (hlavně dědečkovi) nefandit.

plakát

Pevné pouto (2009) 

Největší problém této Jacksonovy podivnosti je to, že tlačí na pilu a tolik se snaží vyvolat u diváka jihnutí srdíčka, že je z toho člověku místy spíše na blití. A když ani to blití nestačí, tak je mu zároveň k posrání z infantilního vizuálu světa "na druhé straně". Takže jak si tak člověk bleje a sere, tak mu do toho postavy předvádí šílené dialogy, které musela psát čtrnáctiletá holka, které zemřel před týdnem pudlík a zároveň trpí šíleným PMS. Sorry, film mě zkrátka nutí vyjadřovat se takto, protože místo očekávané cukrkandlové odezvy mám z filmu takový slizký pocit. Je to škoda, protože námět má ohromný potenciál. Jediné, co mě vysloveně potěšilo byla postava sériového vraha, která byla neobyčejně dobře zahraná. Toť vše.

plakát

Refuge (2012) 

Já vám nevím. Vážně nevím. Nevím co film chtěl říci, co jsem si z něj měla odnést, čím mě plánovali tvůrci dostat na kolena. Točí se to pořád dokola kolem toho, že tři sourozenci jsou nešťastní, protože jeden z nich přivedl rodiče k šílenství a oni jim frnkli a nechali je napospas jim samotným. Jejich život je stereotyp, nic od něj neočekávají, plácají se ve svých depresích... a náhle se objeví týpek. Najednou se zdá jako kdyby všichni tři byli se svou stereotypní depresí vlastně spokojení, protože jeho příchod je všechny totálně rozhodí místo toho, aby jim dodal nějakou naději. A hlavní hrdinka vlastně neví co chce, strašně jí její život nevyhovuje, ale zároveň nedělá absolutně nic pro to, aby se na něm cokoliv zlepšilo. A jejímu týpkovi vůbec nevadí v tom věčném dusnu a atmosféře jako v kryptě být s ní, protože on přece ztratil bratra. Nedává to smysl? Ano, nedává...

plakát

Mandragora (1997) 

Toto je jeden z mála českých filmů u kterých člověka skutečně mrazí, stejně jako tomu bylo v případě Requiem pro panenku. Ačkoliv vůbec netuším jaká byla ohledně prostituce situace na začátku 90. let, nemám díky velmi sugestivnímu a skoro až dokumentaristickému pojetí problém uvěřit, že takový hnus u nás skutečně existoval. Mladí kluci jsou prezentováni jako zboží, které má určitou dobu trvanlivosti a které můžete za pár korun mít, dokud není k vyhození, aby bylo nahrazeno zbožím jiným, dosud nepoužitým (tato symbolika je krásně vidět v posledních minutách filmu). Přitom zamotat se do tohoto koloběhu se nezdá být těžké, stačí být dostatečně naivní nebo zoufalý a lidé, kteří toho rádi využijí, si vás už najdou sami. Hlavních postav je vám spíše líto i když se z nich v důsledku morálního i tělesného úpadku stávají lidé v podstatě kriminální a pro společnost škodliví. Mají svou lidskou stránku, nejsou to černobílé postavy (viz Markův kamarád, který zpitý pod obraz brečí, protože se už nemůže díky svému zaměstnání vídat s otcem, kterého má ve skutečnosti velmi rád). Je to depresivní film, rozhodně žádná oddechovka a už vůbec ne pro citlivé povahy.

plakát

Sága o Biornovi (2011) 

Chudák Viking. Taky bych radši do Vallhaly než do nebe, proto mu to neštěstí opravdu nezávidím :).

plakát

Chyť mě, když to dokážeš (2002) 

Tenhle film dokázal udržet mou pozornost plných 100% velmi dlouhé stopáže a neskutečně mě bavil. Sledovat DiCapria, který dokáže i přes svůj věk stále působit jako drzý pubertální zajíček, je vážně něco. A Tom Hanks je se svým usedlým "taťkovským" vzezřením jeho dokonalým protikladem. Dohromady tvoří dynamické duo a vy ani nevíte komu z nich vlastně fandit. Zapomenout se samozřejmě nesmí na Walkena v roli otce. Přihoďte si dokonalou dobovou atmosféru a geniální, místy skoro tarantinovké dialogy a máte film, který si rozhodně zaslouží vaši pozornost.

plakát

Vybíjená (2015) 

Já opravdu nejsem vieweghovský fanoušek, proto jsem šla na promítání s určitým předsudkem v sobě. A odešla jsem aniž bych si z toho odnesla jakýkoliv hlubší prožitek, ačkoliv film jako takový je řemeslně dobře zvládnutý a nikoliv bez zábavných momentů. Bohužel jsou ale tyto momenty protkány unylým a po polovině filmu velmi otravným fňukáním o tom jak to ošklivý holky mají blbý a jak vztahy lidem nevycházejí podle představ. Humor Genzera a Suchánka je už poněkud obstarožní. Zato mladí představitelé hlavních postav neudělali i přes svou relativní nezkušenost ostudu. Shrnuto a podtrženo, dívat se na to určitě dá, výraznější nuda nebyla, ale jinak je to film bez jakékoliv náboje.