Maq

Máte-li mentální úroveň dvanáctiletého chlapce a chcete něco napsat, comics je řešením pro vás. Pak někoho napadne z toho udělat film a vznikne něco graficky zajímavého. Je to tedy zajímavě graficky podaný hloupoučký comicsový příběh.

Kdesi jsem tu zahlédl připomenutí Menzelových Postřižin, a je to podnětné srovnání. Menzel si podobně libuje v nostalgii starých časů. Jenže nebyl tak sebestředný, aby světu představil svoje vlastní vzpomínky. Většina lidí dokáže hezky vzpomínat na staré časy, ale je to zajímavé právě jen pro ně a jejich blízké. Aby to bylo doopravdy poutavé, musí se věci chopit mistr vypravěč. Menzel adaptoval Hrabala. Fellini nekriticky vystačil s rodinným albem. Asi se mu ta práce líbila, filmařem byl nepochybně dobrým, ale jako vypravěč je vedle Hrabala pouhým diletantem. --- Nemám žádnou radost z toho, že se mi nelíbí tento všeobecně vysoko ceněný film. Ale nemůžu si pomoct, Felliniho příběhy a postavy jsou sice milé, ale beznadějně všední. Kdepak Hrabalovo pábení! Tohle je jen taková hezká nuda.

Taková drobnost. Obsazení hvězdné, scénář poslabší.

O čem ten film vlastně je? To v tomto případě vůbec není banální otázka. Vyjadřovala se k tomu spousta chytrých lidí a jejich interpretace se rozcházejí ještě radikálněji, než zdejší komentáře (s výjimkou těch, kterým ke štěstí stačí Kevin Spacey). --- Snažil jsem se zjistit, co nám chtěli říct tvůrci samotní. Ball napsal scénář, několikrát ho přepracoval, před i během natáčení, z vlastního popudu i z podnětu dalších zúčastněných osob. Došlo k důležitým významovým posunům. I Mendesova vize prošla vývojem. Zasáhly i náhody, ohledy na rozpočet, částečně i herecké interpretace a improvizace. Kamera a hudba sice nic „neříkají“, ale i ony divákovo vnímání ovlivňují a tedy představují autorský vklad. Dokonce ještě při střihu vypadly některé důležité scény a sám Mendes řekl, že mu vzniklo něco trochu jiného, než si představoval. Krátce, neexistuje osoba, která by byla jasnou autorskou autoritou při výkladu tohoto díla. Uznejte, že to je velmi zajímavá situace, zejména vzhledem k okolnosti, že film je všeobecně brán vážně, byl velmi úspěšný a především, skoro každému se líbí. Jenže proč vlastně? --- Zdá se mi, že jakousi minimální široce přijatelnou bázi naznačil Mendes. Řekl, že ač máme často jiný dojem, americký způsob života je svázán konvencemi stejně, jako třeba v padesátých letech, i když ty konvence se změnily. A dále (ale už zde je shoda méně bezpečná), že pokud se různí lidé podrobují stejným pravidlům, vzniká latentní napětí, při jehož uvolnění může dojít ke katastrofě. --- Další intepretace záleží na každém divákovi zvlášť. Samozřejmě i já mám nějakou svoji, ale ventilovat ji zde nebudu. I mně se ale film líbí a pokládám ho za důležitý.

Zpočátku to nevypadalo špatně. Obraz zlaté newyorské mládeže, dětí plných peněz, leč bez morálky, bez intelektu, ve stereotypu opulentní zhýralosti a soutěží o nejelegantnější navštívenku a podobné kraviny. Archetypální obraz civilizační nudy, která se týká i nás, méně majetných, a z níž unikáme pomocí různých náhražek. Někdo se přivazuje ke stromům, jiný fandí Baníku, provozuje různé adrenalinové sporty, nastoupí k policii nebo armádě, prostě cokoli, aby unikl z našich úzkostlitvě korektních konvencí. Vraždění pro zábavu by vlastně také mohlo být takovým adrenalinovým sportem, vytržením z nehybného rosolu bezpečí. --- Jak film pokračoval, narůstal ve mně pocit, že tu něco hraje falešné. A závěr to potvrdil. Jako by to celé vymyslel nějaký Batemanův kolega. Manýristická prázdnota, na efekt, a perfektně pitomá.

Žádný z hrdinů netrpí schizofrenií či podobnou poruchou, žádná část příběhu se neodehrává ve snu či v nějaké udělátkové kvazirealitě. Taková normálnost v dnešní době zasluhuje uznání. --- Zajímavý příběh, hezky udělaný, fajn pokoukání. K žádnému řičení superlativů se ovšem nepřipojím, na to si svého úsudku příliš považuji.

Je zajímavé, kolik lidí využije příležitosti napsat komentář k FILMU pouze k tomu, aby odsoudili Ameriku za její okupaci Iráku. Jistě není špatně hodnotit filmy v širším kontextu, třeba i politickém, ale jeden by se při tom měl přidržet rozumných proporcí. --- Eastwood v tomto filmu k otázce ne/správnosti invaze podle mého soudu důsledně mlčí. Což se dá interpretovat dvěma způsoby. Buď se ztotožňuje - a tedy vlastně nemlčí - s nekomplikovanými hodnotami hrdiny příběhu. Anebo se z nějakého důvodu opravdu odmítá do diskuse zapojit. Osobně věřím spíše druhému. Nezdá se mi, že by Eastwood viděl věci tak prostě a černobíle jako Chris Kyle. --- Film je čistou biografií jednoho jednoduchého kluka, vlastně ideálního vojáka z pohledu každého oficíra, který na bojišti koná co má a co umí, shodou okolností lépe než kdo jiný. Velmi profesionálně jsou zachyceny jak bojové scény, tak Kyleův soukromý život; past prudce maskulinní osobnosti, která není schopna se odpoutat od problému, dokud není vyřešen. Ano, myslím si, že to není výlučně válečnický syndrom, že muži nezřízeně zažraní do své práce vůbec nemusejí být vojáci. Kyle se ostatně ze své posedlosti vymaní, jakmile je Irák "vyřešen". --- Jako osobnost dost komplikovanou mě ohromně zaujala právě Kyleova prostota. Schopnost vytlačit z hlavy všechny rušivé myšlenky a myslet jen na to, co dělá. I když zabíjí ze zálohy, i když zabije ženu a kluka, má klidné svědomí, protože z operačního hlediska postupoval správně. Žádné jiné ohledy si nepřipouští. --- Eastwood přesně tímto stylem pojal celý film. Je autentický, operačně mistrovsky zvládnutý, a myšlenkově chudý. Proto jen dvě hvězdičky.

Taková dost nezajímavá rekonstrukce, není co doporučit.

Vizuálně krásné, atmosférické, stylové, to všechno ano, ale vyústění toho všeho je plytké. A to nikomu nevadí, že ten závěrečný dvoj-duel je nesmyslný? Zabít zabijáka vteřinu poté, co splní moji zakázku, to dává smysl, ale vteřinu před tím????

Mám po krk bezdětných slečen, u nichž je pejsek (nebo kocour) středem domácnosti. Takže střední část filmu mě iritovala, i když musím uznat, že dobře plnila svou funkci sociálního kontrastu po úvodu, kde hrdinové žijí skutečné životy, ve kterých nejde o krk jen psům. --- Měla-li to být mozaika osudů typických představitelů různých společenských vrstev mexické metropole, pak v ní raději neměla být povýtce speciální postava profesionálního vraha. Tady šli autoři jasně na efekt (což je tendence, která v jejich dílech rychle převládla nad omezenou invencí).