Maq

Skvělé, napínavé, důležité.

Zásadní dílo české kinematografie. Srovnatelné s Formanem - a to je pocta nejvyšší. --- Pročpak se ten film divákům moc nelíbí? Všiml jsem si, že lidé jaksi nemají rádi, když film zobrazuje je samotné. Tedy pravdu nejopravdovější. Nechápou to. Nevidí smysl v zobrazení jejich malosti a vrtáctví. A nerozpoznají ryzí krásu lásky mezi Standou a Olinkou, protože... Inu, protože oni jsou tak hrozně pravdiví a obyčejní, a proto tak nepodobní magazínovým a hollywoodským idolům. --- Myslím, že takovýhle film ocení jen ti, kteří mají rádi sami sebe - a dokáží se sami sobě smát.

Smoljak a Svěrák, kteří se ujali rekonstrukce, toto pokládali za Mistrovu nejzdařilejší hru. Snad... Pravděpodobně nejlépe shrnuje Mistrův styl a jako takovou ji lze doporučit začátečníkům.

Prorockými jednoaktovkami Posel světla a Vizionář dosáhl Mistr svého vrcholu společenské angažovanosti.

"Znám muže, kteří ve tvém věku ještě něco chtějí." V tom je právě ten vtip. Na pokročilém věku, pokud se vydaří, je půvabné a šťastné právě to, že člověk pro sebe už tak nějak nic moc nechce. Jenže jak to vysvětlit těm mladým, ctižádostivým? --- Dobré, jedinečné.

Zápletka NENÍ překombinovaná a nejsou v ní chyby. To jen my máme s chápáním cestování v čase pochopitelné problémy. --- A k tomu krásná romance... Vím že střízlivě vzato trochu nadhodnocuji, ale musím jít do plných. Nádherný, překrásný, silný příběh lásky, která doslova vzdoruje času.

Okouzlující příběh o stáří znamenitého muže, o akceptování limitů jeho génia, o hledání odpuštění za hříchy jeho pýchy a sobectví. Moudré, nádherné, ale mladí to asi nepochopí.

Čistokrevné kosmické sci-fi, nemám co vytknout. Posádka se chová profesionálně, nehody a náhody působí přirozeně, neotravují žádné nelogické jevy a příšery, dokonce ani žádný zbytečný patos, vlastenecké hlášky apod. Podle mě vzorové dílo žánru.

Tak tohle je klasika, a osobně mi vyhovuje ještě líp než (asi právem) slavnější Markéta Lazarová. Vdechnout příběhu nefalšovanou středověkou atmosféru se v literatuře podaří jen zřídka, a ve filmu jde teprve o vzácnost! --- Dovolím si poukázat na prvek, který většině pozorovatelů zřejmě uniká a je vlastně dokonalou subverzí zdánlivě atheistického vyznění díla. Ondřejovo odporné krvesmilstvo by mu vlastně nejspíš prošlo, nebýt zásahu náboženského "fanatika". Co říkáte, drazí bezvěrci, bez té odporné tmářské církve bychom šukali vlastní matky bez skrupulí asi dodnes, viďte? No však se dočkáte, ono se dřív či později povolí i tohle...

Film řeší přesně ty otázky kterými se dlouhodobě zabývám a činí tak na mistrovské úrovni. Dokonce i "chyby", které by v reálném procesu asi neobstály (konkrétně promítání sugestivního filmu z koncentráků či soukromé dialogy na hraně soudcovské etiky), jsem nakonec ocenil jako z literárního hlediska správné. --- Nejsem zastáncem přirozenoprávních teorií práva, což činí legální základ takových procesů obzvláště problematickým. Z takové pozice bych obhajobu vedl já. Například? Vezměme např. tzv. Norimberské zákony. Prokázal bych, že zákony některých států Unie diskriminují černochy a v nepříliš vzdálené minulosti jim přisuzovaly statut otroků. Prokázal bych, že britské zákony v Indii omezovaly hodnostní postup Indů v úřednické a vojenské oblasti, o rasistických zákonech platných tenkrát v Jihoafrické Unii nemluvě. Byl snad jediný americký či britský soudce souzen za to, že soudil v souladu s těmito zákony? --- Film nutí zpytovat svědomí i Američany, ovšem z jiných, utilitárních pozic. Právně nepříliš validní argumentace, a soud ji správně odmítl. Nicméně morálně platná je. --- Film naprosto není zastaralý - i v uměleckém ohledu je skvěle zvládnutý. Klade otázky tak závažné a tak důrazně, že stěží hledám ekvivalent v současnější filmové tvorbě. Napadá mě jen Forman.