Maq

Maq

Česko

30 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 11 21 30 40
    • 16.12.2019  20:59
    Toni Erdmann (2016)
    *****

    "Znám muže, kteří ve tvém věku ještě něco chtějí." V tom je právě ten vtip. Na pokročilém věku, pokud se vydaří, je půvabné a šťastné právě to, že člověk pro sebe už tak nějak nic moc nechce. Jenže jak to vysvětlit těm mladým, ctižádostivým? --- Dobré, jedinečné.

    • 25.6.2019  21:17

    Zápletka NENÍ překombinovaná a nejsou v ní chyby. To jen my máme s chápáním cestování v čase pochopitelné problémy. --- A k tomu krásná romance... Vím že střízlivě vzato trochu nadhodnocuji, ale musím jít do plných. Nádherný, překrásný, silný příběh lásky, která doslova vzdoruje času.

    • 7.12.2016  23:58
    Mr. Holmes (2015)
    *****

    Okouzlující příběh o stáří znamenitého muže, o akceptování limitů jeho génia, o hledání odpuštění za hříchy jeho pýchy a sobectví. Moudré, nádherné, ale mladí to asi nepochopí.

    • 13.11.2016  15:03

    Čistokrevné kosmické sci-fi, nemám co vytknout. Posádka se chová profesionálně, nehody a náhody působí přirozeně, neotravují žádné nelogické jevy a příšery, dokonce ani žádný zbytečný patos, vlastenecké hlášky apod. Podle mě vzorové dílo žánru.

    • 11.12.2015  19:01

    Tak tohle je klasika, a osobně mi vyhovuje ještě líp než (asi právem) slavnější Markéta Lazarová. Vdechnout příběhu nefalšovanou středověkou atmosféru se v literatuře podaří jen zřídka, a ve filmu jde teprve o vzácnost! --- Dovolím si poukázat na prvek, který většině pozorovatelů zřejmě uniká a je vlastně dokonalou subverzí zdánlivě atheistického vyznění díla. Ondřejovo odporné krvesmilstvo by mu vlastně nejspíš prošlo, nebýt zásahu náboženského "fanatika". Co říkáte, drazí bezvěrci, bez té odporné tmářské církve bychom šukali vlastní matky bez skrupulí asi dodnes, viďte? No však se dočkáte, ono se dřív či později povolí i tohle...

    • 26.9.2015  00:35

    Film řeší přesně ty otázky kterými se dlouhodobě zabývám a činí tak na mistrovské úrovni. Dokonce i "chyby", které by v reálném procesu asi neobstály (konkrétně promítání sugestivního filmu z koncentráků či soukromé dialogy na hraně soudcovské etiky), jsem nakonec ocenil jako z literárního hlediska správné. --- Nejsem zastáncem přirozenoprávních teorií práva, což činí legální základ takových procesů obzvláště problematickým. Z takové pozice bych obhajobu vedl já. Například? Vezměme např. tzv. Norimberské zákony. Prokázal bych, že zákony některých států Unie diskriminují černochy a v nepříliš vzdálené minulosti jim přisuzovaly statut otroků. Prokázal bych, že britské zákony v Indii omezovaly hodnostní postup Indů v úřednické a vojenské oblasti, o rasistických zákonech platných tenkrát v Jihoafrické Unii nemluvě. Byl snad jediný americký či britský soudce souzen za to, že soudil v souladu s těmito zákony? --- Film nutí zpytovat svědomí i Američany, ovšem z jiných, utilitárních pozic. Právně nepříliš validní argumentace, a soud ji správně odmítl. Nicméně morálně platná je. --- Film naprosto není zastaralý - i v uměleckém ohledu je skvěle zvládnutý. Klade otázky tak závažné a tak důrazně, že stěží hledám ekvivalent v současnější filmové tvorbě. Napadá mě jen Forman.

    • 18.9.2015  12:34
    Guizi lai le (2000)
    *****

    Nepodařilo se mi sehnat české titulky, ale i s anglickými jsem se znamenitě bavil trefnými a černo-humornými dialogy vesničanů v kuriózní situaci. Opravdu to dlouho vypadalo na bystrou konverzační komedii. Jenže je to drama z války a prostředí notně absurdních, a tak rozuzlení sotva může být rozumné. To se dalo čekat, ale nebyl jsem připravený na mistrovské vypointování příběhu až do absurdity mrazivě reálné. --- Tenhle film mě nutí přehodnotit můj názor na čínskou kulturní komunitu. Zřejmě jsou tam všemu navzdory lidé schopní vyzrálé umělecké výpovědi. Vlastně bych tím neměl být překvapený; znám Rusy, a přes všechno barbarství nemají o vynikající umělce nouzi. Jenže je tu ještě jiný problém: román nebo symfonii můžete napsat doma s minimálními náklady a dílo je na světě. K filmu potřebujete štáb, spoustu peněz a vrchnostenskou bumážku. Jeden génius prostě film neudělá. V tomto případě byly ve věci zahraniční peníze, ale bližší okolnosti vzniku díla se mi z dostupných zdrojů nepodařilo vypátrat. A tedy mi nezbývá než žasnout, jak se z moře triviálních asijských filmů zčistajasna vynoří takový klenot... Edit: Film byl v Číně zakázán. Prý vadilo, že se Číňané přátelí s okupanty a vypadají jako hlupáci. Jak charakteristické! Člověk který nedokáže zavraždit zajatce ... hlupák ...

    • 13.9.2015  19:26

    Je to asi nejlepší filmová komedie kterou znám.

    • 25.8.2015  16:29

    Konečně! Konečně jsem po dlouhé době našel komedii, ze které jsem bezvýhradně nadšený. --- Konverzační komedie z ponorky! Ze všech fórů mám asi nejraději ty, kdy se s vážnou tváří pronášejí absurdní hlášky či provádějí absurdní činy. Tady jich scénáristé nahromadili požehnané množství. --- Poznámka: Někteří komentátoři píší, že film má slabší rozjezd, a podobně. Naprosto nesouhlasím. Myslím že je to v něčem jiném - prostě vám tenhle druh humoru sedí, nebo ne.

    • 11.5.2015  13:58

    Na tenhle film jsem se podíval jedné noci, kdy jsem nemohl usnout. Stává se mi to, když se nemohu zbavit myšlenek na něco, co mě rozčiluje. Tentokrát šlo o to, že moje žena - cizinka cosi nemohla vyřídit na úřadě, protože úřednice jí do cesty postavila zcela nezákonnou a nesmyslnou závoru. Mám bohatou právní praxi s těmito případy, a u soudu jsem proti státu POKAŽDÉ vyhrál. Ale až u soudu, často až na odvolání, a jen málo klientů bylo ochotno čekat na spravedlnost tak dlouho. --- A hleďme, nic netuše jsem sáhl po filmu, který řeší totéž, jenže v kulisách 16. století. A ukazuje se, že tenkrát byla vrchnost stejně arogantní, tupá a necitelná, jako je dnes. Něco je však přece jiné. Kdybych dnes vzal spravedlnost do svých rukou a té blbé babě rozbil hubu, vrchnost by se mnou zametla bez dlouhých cavyků. V tomto příběhu ze starých časů se spravedlnost nakonec přece dala do pohybu a odměřila všem s příkladnou precizností. --- Dějiny jsou moje vášeň a hrozně nesnáším rozšířený pohled, že lidé dávných časů byli zabednění hrubiáni a my jsme vrchol osvícenosti. Tenhle film takto nehřeší, jeho postavy a příběh, ač fiktivní, jsou historicky velmi věrohodné. Navíc je to po všech stránkách provedeno na úrovni bez nadsázky umělecké. --- Pro mě fantastický zážitek.

    • 27.4.2015  19:41

    Vrcholné dílo žánru televizní pohádky.

    • 27.4.2015  19:39

    Dávám plný počet, přestože celkem vzato úžasný umělecký počin se zde samozřejmě nekoná. Ale pro důležitý žánr televizní pohádky může stát vzorem.

    • 7.7.2014  16:16
    Diktátor (1940)
    *****

    Chaplin patří do kategorie těch největších umělců, kteří předbíhají dobu a otvírají nové horizonty; přitom nikoli pro "novost" jako cíl, jak to často vídáme u avantgardních tvůrců, nýbrž jako prostředek. A Chaplin byl ovšem také velký humanista. Můžeme se jen domýšlet, jak a k čemu by se vyjadřoval dnes...

    • 2.7.2014  03:34

    Velmi důležité svědectví o plodech kulturní revoluce z konce 60. let. Tehdy se mladá generace vzepřela proti mravním hodnotám dosud vládnoucím světu. Výsledkem byla jejich relativizace, neutralizace, etický nihilismus, kde jediným měřítkem hodnoty zůstal tržní potenciál. V takovém světě žijeme od oné doby dosud. Se smutkem pozoruji, že mladí lidé už ani nevěří, že svět býval někdy jiný.

    • 13.6.2014  01:45

    "Hlasivky. Člověk jich má patnáct, veverka jen dvě. Tím se vysvětluje, proč je v lese takové ticho." Ve které komedii se takové fóry trousí jen tak mimochodem?! Člověk se ani nestačí nadechnout k zasmání a vzápětí je fór zabit dalším - pacient na operačním stole je zabit upadlým reflektorem. "Člověče, vy jste ho dorazil. Abych z vás neudělal nezaměstnaného."

    • 13.6.2014  01:38

    Srandovnost téhle taškařice je nevídaná.

    • 12.6.2014  23:40

    Předloha je (v rámci žánru) do té míry skvělá, že bych si přál vidět moderní verzi tohohle dramatu. Fakt je, že přestřelky, mordy, a vůbec akční scény tenkrát dělat neuměli. A filmový herecký projev taky od těch časů urazil pěkný kus cesty. Navzdory tomu jsem viděl solidní a zajímavé drama. --- Hodnocení je těžké. Přirovnal bych to k našim hokejistům, kteří tenkrát slavně vyhráli mistrovství světa. Bezpochyby to byla velká událost a ti kluci byli pašáci, jenže, marná sláva, dneska by s nimi zametl kdejaký dorostenecký tým. Nuže, přikloním se protentokrát k hodnocení vzhledem k době vzniku.

    • 12.5.2014  13:00

    Málokdy se u filmu tak nasměju. Předloha musí být fantastické čtení, ale i z hlediska čistě filmových hodnot je tenhle film mistrovským dílem.

    • 24.4.2014  15:26
    Zmizení (2013)
    *****

    Mám rád detektivky. V knižní podobě je to oddechový žánr, ale dobrých filmových detektivek je na můj vkus strašně málo. --- A tahle je prostě skvělá. Policajti dělají chyby - pro mě je to plus. Nejsou geniální a tlačí je čas, to je přece reálnější než filmoví supermani, kteří nikdy nic nepřehlédnou. A není to velkoměsto se stovkou detektivů jenom v oddělení vražd. --- Pátou hvězdu přidávám za poslední půlvteřinu filmu.

    • 20.4.2014  15:33

    Někteří komentátoři tady píší, že pointu prohlédli s předstihem. Já ne. Tušil jsem, že nějaké rozuzlení přijít musí, ale nenadál jsem se něčeho tak drtivého. Jako rána palicí. Nechalo mě to tak opravdově zdrceným, jako málokterý příběh.

    • 17.4.2014  02:11

    Co těm lidem chybí, je kultura. A tím zdaleka nemyslím jen poslouchání idiotské muziky. Kultura (nebo civilizace, oba termíny v tomto smyslu se dost překrývají) začíná v rodině: trvalý heterosexuální svazek, plánované rodičovství, pravidelný příjem, cílevědomý postupný růst blahobytu, výchova potomstva v tomto schématu. Tohle ti negři neznají. Děti jsou ne-li nevítaným, tedy určitě vedlejším produktem jisté příjemné činnosti. Není žádný plán, co s nimi. Tak prostě rostou do svých rodičů. --- Esenci problému shrnuje jeden z černých povalečů: "Dvacet let sedím a čumím na ten prázdnej barák, a musí přijít Korejec, aby v něm udělal obchod." Pro černochy. Jediný další podnik má Ital. Negři jen čumí a utrácejí podpory. --- A nenávidí. "Fight the Power." Myšlenka skrznaskrz marxistická. Za MalcolmaX dosadíme Lenina, za M.L.Kinga Láďu Špidlu a jsme doma: Moje neschopnost cokoli smysluplného se svým životem počít není problémem mým, nýbrž je zaviněna "jimi" - kapitalisty nebo bělochy, podle místní situace. Oni jsou povinni to řešit, a my je o tom přesvědčíme (M.L.King), nebo je přinutíme (MalcolmX). --- Jak jsem napsal zkraje, civilizace začíná v rodině. Platí i tvrzení obrácené: s rodinou končí i civilizace. Žijeme v době, kdy je rodina pod soustředěnou palbou relativizace; divošské recepty nezávazného párování jsou naopak adorovány. I umírnění liberálové odmítají myšlenku, že účelem rodiny je především plodit a vychovávat děti. A tedy neproduktivní homosexuální vztahy jsou nejen tolerovány (s čímž souhlasím), ale stavěny na roveň s heterosexuálním manželstvím (což je zlý omyl). Rodina je v defenzívě. Učitelé si naříkají, že dnešní děti jsou rok od roku horší hovada. Ono už to trvá docela dlouho, takže to pozorování doplním: i rodiče jsou stále horší hovada. A nakonec i ti učitelé, koneckonců rovněž potomci svých rodičů. --- Podívejte se na tento film a dáte mi za pravdu: Zde chybí trvalá párová rodina. Od toho se odvíjí všechno ostatní.

    • 13.4.2014  17:06
    Valmont (1989)
    *****

    Nekonečně niternější než Frearsova verze. Francouzská aristokracie 18. století byla rozhodně dekadentní, bez budoucnosti, ve svých limitech ovšem představovala evoluční vrchol. Formanův geniální klíč spočívá v tom, že se na jedné straně přizpůsobil manýristickému stylu oné společnosti, přitom se ovšem vyslovuje k hodnotám všelidským, na místě, čase a prostředí nezávislým. Srovnejme jen závěr obou adaptací: Ve Frearsově verzi je markýza de Merteuil konfrontována se společenským odsouzením. Jak polopatistické, a řekněme rovnou, mentálně ubohé! Naopak Bening pod Formanovým vedením zcela beze slov, jen výrazem tváře, vyslovuje mnohem důsažnější pravdu, totiž že msta zhrzené ženy, jakkoli úspěšná, je bezvýchodná, neukojitelná, je to hydra nenasytně požírající především ženu samotnou. --- Formanova adaptace vůbec není "poněkud odlehčená", jak píše distributor. Je naopak úplná a náročná směrem k divákovi. Odměnou za pozornost je pak nikdy nekončící požitek z pronikání do hlubin, jemných nuancí a nebezpečí "nebezpečných známostí".

    • 16.8.2013  03:38
    Pretty Woman (1990)
    *****

    Pohádka o Popelce není žádný škvár, i když nám připadá samozřejmá. Tahle její modernizovaná a komediální mutace je dokonalá. Stala se už taky jaksi samozřejmou. Snad proto se tolik komentátorů cvičí v jejím zatracování. Neúcta k archetypům je kůůl, že ano? Jenže když odmítneme archetypy, co zbude? Vlastní názor? Co je tak "vlastního" na něčem, co má každý?

    • 12.8.2013  00:22

    Velmi nezvyklé, báječně provedené, velmi silné.

    • 12.3.2013  16:43

    Televizní seriály jsou něco, co už dobrých třicet let neznám, takže s Rickym Gervaisem se moc často potkat nemůžu. Vlastně jen dvakrát - skrze Cemetery Junction a tento film - a oběma díly si mě naprosto získal. --- Tohle je velmi vtipná a dobře promyšlená hříčka o roli lži v životě. Gervais nesledoval linii zcela důsledně, a naopak nadhodil několik postranních námětů (zaujala mě hlavně paralela s Mojžíšem). Tenhle druh nedůslednosti mi ale vůbec nevadí; je to jako rozhovor s někým velmi chytrým, kde leccos zůstalo sice nedopovězeno, ale tím více dobrých otázek zůstává na cestu domů i dlouho poté. Nejspíš to je prostě takový Gervaisův způsob vyjadřování a myšlení, a proto také mu vyhovují seriály: co nadhodí v pátek, možná dopoví v pondělí. A nebo taky ne, a napadne ho mezitím něco jiného, stejně zajímavého. --- V tom podstatném zůstal autor ovšem zcela jasný a důsledný: lež je v mezilidských vztazích mnohdy přípustný, ba blahodárný instrument, ale v základních otázkách života, tedy lásky, člověk musí zůstat naprosto a neoblomně věrný pravdě - jinak se s láskou mine. Velká myšlenka a velmi mile sdělená. Znamenité! ---

    • 8.3.2013  18:45

    Základem síly tohoto filmu je prvotřídní literární předloha Richarda Yatese a báječný scénář. A ovšem Sam Mendes, který takové scénáře dokáže najít a skvěle realizovat. --- Dost pochybuji, zda je správné toto dílo vnímat jako sociálně-kritické. Leckdo tak činí, ale sám Yates, pokud vím, takový výklad nikdy nepodpořil. Já osobně jsem přesvědčen, že příběh není nijak vázán na Ameriku padesátých let, mohl se stát kdykoli a kdekoli; každá doba a místo má své konvence a vytrhnout se z nich představuje riziko. --- Každá doba a místo však také má své partnerské krize. Existuje úsloví, které říká, že v den svatby žena doufá, že se muž změní, zatímco muž doufá, že žena zůstane už navždy taková, jaká je. Je na tom hodně pravdy, stejně jako na pesimistickém dodatku, že tato očekávání se nikdy nesplní - muž se nezmění a žena vystřízliví z iluzí. V tomto smyslu vnímám Revolutionary Road jako příběh ženy, která deziluzi nedokázala zvládnout, a její partner jí v tom nedokázal pomoct. --- To je ovšem kardinální otázka: jaké východisko má žena, kterou role matky a manželky neuspokojuje, a současně trpce seznává, že mimo domácnost „díru do světa neudělá“. April chce změnu, svoje sobectví a chřadnoucí lásku sama před sebou utajuje vizí programu, ve které to má být její muž, který „se změní“. Ukáže se ale, že její partner žádnou takovou změnu nechce a nepotřebuje; spokojí se s plynulým profesním růstem a příjemnou měšťanskou domácností a žádá po ženě - zřejmě racionálněji, leč rovněž sobecky - aby takový model akceptovala. --- Co však s takovou ženou? V dnešní době s bezproblémovou antikoncepcí by zřejmě děti, a snad ani manžela, neměla. Nalezla by spokojenost jako svobodná, druhořadá herečka, anebo, řekněme, úřednice? Jsem skeptický, ale věrohodně to posoudit nemohu. Naopak v tradičním prostředí by konvence a nekonečná řada těhotenství potlačily její ambice hned v zárodku. Nejspíš taky žádné velké štěstí. --- Yates nechal April umřít, čímž se organickému rozvinutí problému vyhnul, a navíc získal čtenářsky (divácky) vděčné završení příběhu. Realistův pohár hořkosti nedopil, nýbrž vylil. Nic ve zlém, udělal to i Tolstoj. ---

    • 14.2.2013  19:00
    Čtyři lvi (2010)
    *****

    Anglické filmy o loserech, hlupácích, tutanech, blbcích... jakkoli je nazveme, mají tradičně vysokou úroveň. Tak i tohle je vynikající taškařice, akorát že v tomto případě si parta velmi britských blbců hraje s opravdu velkými zápalkami, takže navzdory vší své zábavné neschopnosti nakonec nějaký ten ohýnek zapálí. No, aspoň že nevyhodili do luftu ten internet! ---

    • 14.2.2013  18:59

    Příběh o tom, že láska a bolest jsou spojité nádoby. Není asi náhoda, že tenhle film vznikl v severní Evropě, kde v budování laskavé a „bezbolestné“ společnosti dospěli zřejmě nejdál. Člověka, který dokáže a chce milovat a je bez lásky nešťastný, nepokládají ostatní za nepřítele - takové nekorektnosti nejsou schopni - nýbrž spíše za duševně nemocného, kterému je třeba nabídnout zvýšenou dávku laskavosti v blázinci. --- Zvykli jsme si odsuzovat nacismus a bolševismus (opravdu?), a bohužel přitom přehlížíme, že to jsou jen násilné odrůdy jednoho a téhož socialismu, který je již z podstaty vždy nelidský. „Nejúspěšněji“ právě ve své soudobé, laskavé, mírumilovné a bolest eliminující euroinkarnaci. ---

    • 31.10.2012  00:57
    Revolution (1985)
    *****

    Tento film působí jaksi roztěkaně. Teprve když se mi v hlavě trochu rozležel, došlo mi to a náležitě jsem to ocenil. --- Nepřítomnost jasného plánu a neurčitost idejí je nezbytným, přímo učebnicovým předpokladem, aby vyprávění o americké revoluci mělo nějakou hodnotu. Tom Dobb charakteristicky neví nic o osvícenských politických teoriích, je to negramotný osadník s prostými zájmy a starostmi. Chce ochránit sebe, svého syna, znovu se oženit, pracovat na vlastní půdě; nic jiného ho nezajímá a nechápe. Revoluce je mu ukradená až doté, kdy ho série pohnutých osobních prožitků přesvědčí, že jeho představa pokojného života je s panováním anglického krále neslučitelná. --- V několika klíčových momentech jsem zažil něco, co jinak znám pouze z knih: pocit dějinného zázraku zrození americké společnosti a Spojených států amerických. Nejsilnější scény přicházejí v závěru: nejprve když Dobb a jeho syn odmítají zavraždit odzbrojeného nepřítele, a nedlouho poté Dobb skoro kupecky smlouvá o své materiální odměně za účast ve válce. Právě lidskost spojená s jakousi přízemností a praktičností vystihuje podstatu toho, co jsem předešle nazval zázrakem. Zrození Ameriky nemá nic společného s Rousseauem, osvícenstvím a dalšími velkými výplody lidského ducha. Vidíme právě naopak absenci "projektu", plánu, velké ideje. Intelektuálové jsou schopni vymyslet spoustu věcí, ale nemají místo v hnutí, které jakékoli sociální inženýrství z definice neguje. Proto se v osvobozené Americe - v kontrastu k revoluční Francii - nestavěly guillotiny, nýbrž pokračovalo neorganizované a přízemní lidské hemžení. --- Obdivuji tvůrčí odvahu Hugha Hudsona natočit něco, co tak snadno a tak mnohými bude nepochybně přijato jako nepodarek (film byl nominován na Razzie). Ano, z hlediska všech teorií řízení společnosti Amerika byla a do jisté míry stále ještě je plevelem. To je také podle mého názoru ten pravý důvod, proč tolik lidí, především intelektuálů, Ameriku nechápe a nenávidí.

    • 18.10.2012  00:00

    Otec mi kdysi vyprávěl o politrukovi v divadle, který rozhodoval o tom, co se bude či nebude hrát, a přitom trapně skrýval svoji negramotnost. Já sám si vzpomínám na dva lidi bezmála negramotné: jeden byl major, druhý děkan jisté fakulty. Tomu majorovi hledělo z očí věčně vyděšené dítě prosící o slitování. Děkan se k přežití vyzbrojil bigotním bolševismem a skoro nesrozumitelnou pačeštinou kázal fráze v detailech špatně naučené, leč v tom podstatném neochvějně správné: co strana řídí, dobře řídí, a kdo se tím neřídí, špatně pořídí (strana ho vyřídí). Napohled velmi odlišní, oba měli díky svému handicapu jednu velice znepokojivou vlastnost: oba byli bezbranní vůči jakémukoli zlu. --- Negramotnost je jen jedním z mnoha možných handicapů, které si lidé do života přinášejí ze svého dětství. Postižených lidí jsou tisíce a milióny, většina z nich se svého zmrzačení nikdy nezbaví a jejich životy jsou jedním nekonečným neštěstím. Takový komplex zdaleka není jen jakousi "slabůstkou". Hanna díky němu nezná přátelství, nuceně střídá zaměstnání, vzdá se lásky, vzdá se osobní svobody, a nebýt zrušení trestu smrti, nepochybně by se svým tajemstvím došla až na popraviště. --- Námětem románu/filmu není německé účtování s nacismem, jak se někteří mylně domnívají. Hannina nacistická minulost má instrumentární úlohu; ukazuje, že člověk s komplexem je jako zajaté zvíře - nemá za sebou nic, co by se dalo nazvat životem, životní zkušeností a rozhledem, nemá z čeho čerpat schopnost rozlišovat a volit. Nacismus, holocaust, válka, vina, odpuštění, trest, nic z toho nedokáže a nemůže Hanna vnímat či dokonce chápat, protože má svoje soukromé neštěstí, svrchovaně ovládající její život. --- A vypraveč příběhu, mladý - dost možná Schlinkův autobiografický - Michael tuto hroznou pravdu znenáhla odhaluje a hledá k ní svůj vztah. Jeho problém není dilematem mezi láskou k ženě a odporem k jejím činům. Kdepak, to by bylo nedorozumění. Je to spíše - řečeno velmi nehezky právnickým žargonem - vztah mezi subjektivní a objektivní stránkou trestného činu. Poměr mezi nitrem člověka a následky jeho činů, jak je vnímají ostatní. Michaelova volba je nelehká a ambivalentní, vstřícná i distancovaná, výsledek tragický (mohl kdy být jiný?) a Michaelovy rozpaky a pochybnosti věčné. --- Nesmírná hodnota tohoto svědectví spočívá v tom, že "zakomplexovaní" lidé zpravidla nejsou pardonováni coby "blázni" ani trestním právem, ani v běžném životě. Je jich mnoho, setkáváme se s nimi v běžných situacích a vnímáme je jako blbce, podivíny, praštěné, protivné, trapné, neschopné... nemáme s nimi soucit, nemáme pro ně porozumění, a svojí necitelností jim bereme všechnu naději na "normální" život. --- Žijeme v době, kdy se na nás ze všech stran valí různé humanizační kampaně. Když uprostřed toho kraválu narazím na špetku nefalšovaného pokorného lidství, nemohu než dát pět hvězdiček.

<< předchozí 1 2 3 4 11 21 30 40