Maq

Tento film není pouze duchařský horror, a mohl by stát vzorem, kam lze tento z principu omezený žánr povznést, když se autor nenechá sevřít jeho hranicemi. Je to drama jako hrom se skvělým závěrem - současně překvapivým a přirozeným.

Není to biografický film, jak by název napovídal. A není to ani bigotní pomník hrdinovi. Vidíme Lincolna jak kupčí, korumpuje, manipuluje, slovíčkaří, zavádí a zamlžuje na hranici otevřené lži do tváře Kongresu. Veliký Lincoln v zájmu veliké věci, snad největší od založení Států jako takových. Proč zrovna tento úhel Spielberg zvolil? --- Já bych řekl, že jde o uměleckou reakci na Wikileaks. Tento film vyjadřuje názor, že i ti nejušlechtilejší lidé při prosazovaní těch nejušlechtilejších idejí musejí v demokracii sestoupit na zem a čachrovat, pytlíkovat, ... zkrátka počínat si způsobem nevelmi ušlechtilým, a to je ještě řečeno mírně. --- Pokud jde o mne, oceňuji uměleckou dokonalost filmu, Spielberg je opravdovým mistrem. Daniel Day-Lewis podává mimořádný výkon, jeho Lincoln je opravdu charismatický, možná ne přesně takovým způsobem, jakým reálný Lincoln skutečně byl, ale rozhodně právě tak, jak je na něj vzpomínáno. Největší hodnotu však přikládám Spielbergově odvaze vynést onen svrchu zmíněný názor na světlo. Ano, je to jen názor, nikoli nesporný, naopak pořádně problematický: Máme přijmout špínu v demokratické politice jako nevyhnutelnou daň lidské malosti? A jak odlišit "dobrou" špínu od "špatné"? Platí ono jezuitské "účel světí prostředky"? --- Je zajímavé, jak dokonale je myšlenka filmu nepochopena mezi uživateli čsfd. Chápu však, že v zemi tak hluboce politicky negramotné, jako je Česko, inteligentní politické drama vlastně pochopeno být nemůže. Není ani postřehnuta jeho existence. Není věřeno, že něco takového existuje.

Klame tělem, tenhle film. Napřed se parádně vyseká eroplán, ale nakonec je z toho zajímavé drama.

Tak se opět jednou zcela míjím s většinovým hodnocením. Podle mne jde o báječnou komedii těžící z fyzického kontrastu obou protagonistů a skvělých dialogů a scénáře. Dopřávám si ji čas od času už dvacet let a pokaždé se výborně bavím. Proč se tohle lidem nelíbí je pro mě naprostou záhadou.

Nejsem si jistý, zdali se vyjádřím přesně, ale zdá se mi, že reakce na tento film jasně rozdělují dva divácké typy. Jeden chce být baven a stěžuje si na úmornou suchopárnost tohoto díla. A druhý nežádá předžvýkanou potravu a oceňuje, že dostal něco, čemu se dá uvěřit. Patřím k těm druhým a uvěřil jsem, že takhle nějak se to dělá. --- Myslím že nejsou namístě politicky zabarvené a moralistní komentáře, které někteří uživatelé k tomuto dílu vyslovují. Bigelow je jako Čechov - nehodnotí, jen zaznamenává. Jestli se v ní nemýlím, srovnání s Čechovem by ji potěšilo, a já je jako poctu míním. Klobouk dolů. Skvělé!

Jak bude vypadat svět za 500 let, až inteligentní a vzdělaní lidé vymřou a zůstanou jen blbci? Tento film to ukazuje. --- Film je svižný a humorný. „A vítězem se stává… Co? To si děláte prdel!“ Vítězem se stává pop-kultura. Autoři zvolili milosrdný přístup, tedy nadsázku. Nechali blbce tvářit se opravdu blbě, takže divákům dovolí si myslet, že oni sami jsou ti kulturnější. Ale upřímně, pijete Svalotvor? Má elektrolyty! Ne? Vy nekupujete výrobky s antioxidanty, koenzymem Q10, kapslemi stříbra, DNA kódem mládí, kašmírovým proteinem, makrobiotickou stravu s řízeným uvolňováním energie? Jakou reklamu máte napsanou na tričku? Kterou celebritu obdivujete? Nesledujete sitcom „Au, moje koule?“ --- Máme nakročeno, si nedělám prdel! --- K závěrečné poznámce mě inspirovaly mnohé zdejší komentáře: Člověk se instinktivně brání vysmívat se sám sobě. To "oni" jsou blbci, ne já! A tak tedy, vážení, tenhle film je určitě jen o tzv. Američanech; my Češi, Slováci, ev. ostatní Evropani jsme přece kultůrní jako prase!

Leckdy si naříkáme, jaké strašné voloviny se na nás z Hollywoodu valí. Já ale vždycky tvrdím, že Hollywood za nic nemůže, že jsou to jen děvky prodejné kapitalistické, které prostě dodávají co zákazník žádá. Vezměme si tento film: dobrodružný, výpravný, zajímavý, krásný. I nějaké menší Oskárky posbíral. Jenže co na to divák? Film nevydělal. Je moc chytrý. Nebo málo pitomý, jak chcete. --- Takže kdo jsi schopen a připraven prodělávat na výrobě filmů desítky miliónů dolarů, hoď první kamenem. My ostatní buďme tiše vděční za obchodní přehmaty, jichž se hollywoodští producenti čas od času dopustí - jako v tomto případě. ---

Docela chytrý film. Nedomnívám se, že klaustrofobie měla hrát v proměně oněch lidí prominentní roli. Uzavřený prostor zde slouží jako laboratorní "urychlovač" zásadnějšího procesu. Jde o zakládání nové civilizace po zničení té současné. --- Byli pravěcí lidé mírumilovní? Antropologové při studiu těch nejprimitivnějších izolovaných kultur zjistili docela pozoruhodnou variabilitu, ale základní rysy jsou nesporné. Mužská agresivita není primárně motivovaná hromaděním majetku (lovišť, kořisti), nýbrž sexuálně. Kořist má druhotný význam, je prostředkem k úspěchu v sexuální soutěži. I když už opravdu není oč bojovat, vždycky se stejně soupeří o ženy. Je důležité pochopit, jak k tomu došlo. Proč jsou muži agresivní? Protože muži s neagresivními geny neměli potomky. Dědily se jen geny agresivních mužů. Proč ženy agresivní nejsou? Protože ženská agresivita je kontraproduktivní, a slovo "produktivní" se zde dvojnásob hodí, protože divoši neprodukují skoro nic - jen sami sebe. --- Ti lidé v bunkru se nemění na šílence. Náhle připravení o civilizační vatu, znovu objevují svoji genetickou výbavu a učí se jednat v nových podmínkách. Jejich vyšinutost je způsobena obtížemi přerodu, jímž procházejí. Ještě se "neumějí chovat" podle nových pravidel. --- Přirozená pravidla se však již zřetelně rýsují. Základní komoditou je sex. Za sex je jídlo a ochrana. Instrumenty vyspělé civilizace jsou k ničemu. Pěkným příkladem je ten právník, který chce problémy řešit kecáním. Okamžitě je za kašpara a při prvním konfliktu ho jeho nedostatek agresivních vloh vyřídí. Definitivně. I když má revolver, neumí ho použít. Každá žena by zle pochodila, kdyby se s takovým spojila. Lepší šance bude mít v harému nějakého alfa samce. --- Námět je to veliký. Z realizace tak docela nadšený nejsem, leccos bych viděl jinak. Ale kolik otázek z tak zásadního tématu se vlastně dá nacpat do dvouhodinového filmu? Uznání zasluhuje už sám fakt, že v epoše politické korektnosti se tématu někdo chopil a vyprávěl o něm lidskou řečí. Pozoruhodná míra nepochopení pro tento film je přímo úměrná tomu, jak špatně chápeme svoji lidskou podstatu. Civilizační nátěr dokáže překrýt hodně, ale je dobré vědět, že je to jen a pouze nátěr. Tohle pochopení se hodí například v situacích, kdy exportujeme naše kulturní normy do podmínek dosti odlišných. Třeba do Afghanistánu, Somálska, Čečny, mezi německé Turky či britské Pákistánce, a podobně. --- Ještě připojím osobní stanovisko: Nejlepším nástrojem, jak zvládnout naši divošskou podstatu v podmínkách rozvinuté civilizace, je (západo)křesťanská etika. V kontrastu k moderním (módním) trendům naši genetickou výbavu nepopírá, nýbrž jí klade meze, a to způsobem, který co do racionality a vyváženosti nemá v lidských dějinách rovnocennou alternativu.

Sidney Lumet během své sáhodlouhé kariéry proslul jako sociální analytik, svého druhu kronikář Ameriky. V osmdesátých a devadesátých letech se mu tolik nedařilo. To co mapoval dvě dekády předtím, mezitím přineslo své plody a Lumet se stal anachronismem: společnost vplula do nynější pažravé otupělosti a Lumet z té amorfní hmoty nedokázal vytáhnout krystalická témata. Až na závěr života se mu to zase jednou podařilo, a uvážíme-li radikální změnu metody, je to obdivuhodný výkon. --- Tenhle film je samozřejmě možné vnímat jako příběh životní katastrofy několika jedinců, člověku přijdou na mysl některá díla bratří Coenů. Já však Lumeta podezřívám (nepochybně tím na něj přenáším svoje vlastní přístupy), že ani na stará kolena nechtěl vyprávět jenom příběh nějakého Tydlitáta, který zakopl o kábl a rozbil si držku. Tady bych si pomohl přirovnáním k Mendesově American Beauty. Rodinné drama s kriminální zápletkou? Ani náhodou! Je to umělecká reflexe důležitých znaků doby. Důležitých proto, že jsou obecné. --- Jsou snad ti dva bratři něčím jedineční? Rozhodně ne. Jsou vzorovými představiteli oné "amorfní hmoty", již jsem výše zmínil. Jsou úplně prázdní a zbyteční, celé jejich životy a myšlení se točí kolem otázky jak dát dokopy peníze na svoji spotřebu. Spotřebu ovšem mizernou, čímž nemyslím kvantitu, nýbrž kvalitu. Lidé bez mravních hodnot nedokáží ani konzumovat nic dobrého. --- Takové životy jsou dnešní normou. Lumet si pro ten obraz zvolil dva nešťastníky, jejichž spotřeba chronicky překračovala jejich příjmy. Tento fakt spustil sled událostí, ve kterých dokonale předvedli nedostatek mužnosti a charakteru. A tímto obrazem se Lumet rozloučil s filmovou tvorbou a posléze i s tímto světem. Myslím, že ho udusil polštářem...

Carrého předlohu neznám. Připomíná to špiónské knížky od Forsytha, ale tohle je méně akční a lidštější. Zápletka je hezká a komplikovaná a teprve na druhé shlédnutí mi všechny podrobnosti řádně došly. Při domácí projekci mi to docela vyhovuje, otázkou je, co to dělá s diváky v kinech. Některé střihy a záběry jsou navíc volené tak, jakoby to Alfredson záměrně dělal ještě méně čitelné. --- Já jsem s tímto filmem spokojený. Chytrý, pozorně zpracovaný, decentní, záměrně starosvětský (příběh je ze 70. let), taková lahůdka, která na filmovém menu často nebývá.