Maq

Maq

Česko

30 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 21.8.2010  18:44

    Žili jako jiné národy. Nebyli lepší ani horší. Nebylo jejich zásluhou ani vinou, že se dějiny vyvinuly pro ně nepříznivě. Přinutily je žít v jedné zemi s jiným, početnějším národem, jehož hodnoty nesdíleli. Bránili se jak uměli, bojovali i vyjednávali. Přestože snad nakrátko uvěřili, že se štěstí obrací na jejich stranu, nakonec svoji zem ztratili a zachránili sotva holé životy. Tklivá hudba a nádherné obrázky přírody nás dohánějí k slzám. Tragika jejich osudu je ohromná. Jsme svědky zániku národa Sudetských Němců a marné snahy jeho posledních náčelníků, Konrada Henleina a K. H. Franka, zachránit pro svůj lid svobodu a důstojnost. --- Snad jednou i u nás vypukne takzvané revizionistické pojetí historie a někdo takový film natočí. Koneckonců, jak kdysi napsal Jaroslav Hašek, „morální vítězství je vždycky na straně toho, kdo je bit.“ --- Tento film v podobě hraného dokumentu není až tak zlý. Z věcného hlediska není zásadně nepřesný a jeho tendenčnost je převážně únosná. Je rozhodně mnohem slušnější, než třeba 1492: Conquest of Paradise. Kdo chce, může i z tohoto filmu rozpoznat, že hlavním bolehlavem vlády nebylo Indiány pobít, nýbrž je nějak, v rámci možností, zachránit při životě. (Pro srovnání, Argentinci měli v téže době se svými Indiány prakticky totožné potíže, a jediným vojenským tažením je vyhladili. Nikdo to nepřipomíná, nikdo jim to nevyčítá.) --- Více než film sám mi vadí kontext, ve kterém podobná díla vznikají a působí na publikum. Je to určitý trend, jehož společným rysem je podkopávání hrdosti a sebeúcty Ameriky a celého Západu. Člověk se musí ptát „cui bono“? A vtírá se mu na mysl Leninův výrok o „užitečných idiotech“.

    • 21.8.2010  18:21
    Hra (1997)
    **

    Velké Americké Bio pro nejširší diváckou obec. --- Je to patřičně nenáročné, ale člověk je přece jen zvědavý, jak se to dál vyvine a jak to dopadne. Herci hrají solidně, neříkají trapnosti, pořád se něco děje. Žádný hrubý přešlap neotráví tak, aby to člověk vypnul. Netváří se to důležitě, je to prostě zábava. --- O tomto žánru si nedělám iluze, ale na jeho nejpodařenější kousky se podívám rád. Tento k nim patří.

    • 21.8.2010  16:25
    Nebezpečná rychlost (1994)
    odpad!

    Tříletí kluci číst ještě neumějí, ale už si hrají s autíčkama a pořád dokola si vychutnávají ten zážitek, když se auta vybourají, vybuchnou, udělá to BUM a BÁC. --- V tomto filmu dělají různé dopravní prostředky velmi BUM a velmi BÁC.

    • 18.8.2010  19:14

    Tento film byl nominován na Razzie Award hned v pěti kategoriích, a zdá se, že navzdory hvězdnému obsazení byl, je a zůstane propadákem. --- Jedná se o satirickou komedii (podle románu Toma Wolfea), která vyzývá na souboj všechny populární trendy označované jako „politická korektnost“. A tak vidíme ženy, které své partnery programově vydírají a ponižují. Barevné, kteří jsou tím ničemnější, čím víc jim afirmativní společnost nahrává. Hyenistická média. Duchovní, kteří mají z podněcování rasových problémů byznys. Židovského státního zástupce, který bude kýmkoli, jen aby vyhrál ve volbách, ve skutečnosti však systém prostě nenávidí. Bílou smetánku, zbabělou, pokryteckou a rasistickou. A tohle všechno, díky jedné nešťastné epizodě, se rozhodlo schroustnout a vyplivnout jistého Shermana McCoye z Manhattanu. --- Je to komedie, ale podezřívám autory, že to jako legraci zdaleka nemysleli. Že tvrdí docela vážně, že americká demokracie je zvrhlá, že politická korektnost podporuje násilí proti slušnosti, že muži se stávají rukojmími žen, bílí rukojmími barevných, slušní rukojmími darebáků. Soudím tak ze dvou momentů filmu. Je to jednak McCoy starší, představující zcela vážně, pozitivně a bez ironie „starou“ Ameriku - bílou, zbožnou, poctivou a pracovitou. Druhou takovou postavou je soudce White (zahraný černým Morganem Freemanem), kterému film v závěru vkládá do úst happy-endovou naučnou přednášku, těžko snesitelnou, přestože samotný obsah jeho řeči je cenný. --- Ve volbách v Americe vyhrávají střídavě demokraté a republikáni, ale média (včetně Hollywoodu) jsou od šedesátých let výrazně pro-demokratická. Takový film musela vnímat jako kopnutí do rozkroku, a podle toho s ním zametla. --- Scénář je brilantní, nadsázka právě tak akorát, aby byla inteligentně vtipná, příběh v žádném okamžiku nenudí, a herci (Bruce Willis, Tom Hanks, Melanie Griffith, a další) zvládají své náročné role překrásně. --- Bravo!

    • 18.8.2010  18:56
    Terminál (2004)
    *

    Vysokorozpočtový Hollywood. Divák přirozeně očekává Velké Americké Bio. Namísto toho Steven Spielberg dosáhl nové mety na své cestě za filmy nákladnými ve výrobě a úspornými ve výsledku. --- Celá ta věc mi připadá taková nedůležitá. I příběh osoby ve velmi vzácné situaci může obsahovat všeobecné poselství, jenže v tomto případě je jaksi nezřetelné. Byrokracie se zamotá ve svých předpisech a nevinný člověk se ocitne v bezvýchodné situaci. Náhodou jde o poctivce, který k překvapení úředníků odmítá nabídku k ostranění problému nelegálním postupem. Co s tím? --- Je to dobrý námět pro kafkovské absurdní drama. A v tom bude nejspíš hlavní problém: Američané takové věci neumějí točit, chybí jim zřejmě nezbytná historická zkušenost. --- Rozuzlení je po americku pozitivní. Jenže nevěrohodné. Že by stačilo, aby Indové a Mexičané pucovali pár let americké podlahy, a stanou se „americkým národem“, nositeli amerických hodnot, příklady solidarity, svobodymyslnosti a spravedlnosti? Představuji si na jejich místě Čechy…

    • 18.8.2010  18:50

    Tváří se to jako dobrodružný film z divočiny, ale je to spíš detektivka a psychologické drama. --- „Tušíš vůbec, můj synu, jak málo vědí ti, kdo řídí osudy tohoto světa?” Nevzpomínám si už, který papež to řekl, ale tento příběh pěkně ilustruje skutečnost, že vůdci nevedou proto, že víc umí a vědí, ale protože vůdcovskou roli dokáží unést. Miliardář Morse se ujímá vedení trochu díky svému věku, trochu díky svým penězům, ale zejména díky své sebedůvěře. Všimněme si, že jeho teoretické znalosti vlastně selhaly na celé čáře. Nedokáže v terénu udržet směr, nerozdělá oheň, neuloví rybu, a celá jeho strategie - má-li vůbec jakou! - je pochybná. Přesto, na rozdíl od ostatních, neztrácí jistotu, že se ze šlamastyky vyseká. Sebedůvěra je trošku záhadný rys - častokrát žasnu, jak málo schopní lidé ji dokáží mít - ale je rozhodně základem úspěchu v každé soutěži. --- Mám pocit, že scénárista není zkušeným turistou, že mu život v přírodě moc neříká. Z toho plynou věcné chyby, ale i tak je scénář dobře napsaný. Dialogy jsou dobré. Příběh je místy opravdu napínavý. Autoři točili v náročných kanadských exteriérech a vyplatilo se to - obrázky jsou překrásné. Scény s medvědem mají úroveň, jaká se často nevidí. V součtu je toho dost, díky čemu film stojí za pozornost.

    • 18.8.2010  18:43

    Pamatuji si časy, kdy Švandrlíkův román býval zakázanou legendou. Na rozdíl od Haškova Švejka, který mě napadá jako jediná paralela. Za bolševika i za císaře pána, vojna v Čechách byla pořád stejnou groteskou. Každý kdo na vojně byl by mohl k Haškovým a Švandrlíkovým fórům přidávat další a další. --- Při zpracování scénáře autor románu spolu s režisérem Sirovým zvolili, myslím, bezpečný a snad jediný možný přístup. O nějakou dějovou linii zde nejde. Je to spíš sekvence nejlepších anekdot z románu. --- Více než jinde zde film stojí na výkonech herců. A je poznat, že všichni z nich Černé barony milují a hrají s chutí. „Budete ryť rypákom zemeguľu ako červená myš,“ - tato a desítky dalších hlášek už navždy budou patřit nejen Švandrlíkovi, ale i Landovskému, Donutilovi, Vydrovi, Dvořákovi, Rösnerovi, a dalším. --- Nesmrtelná sranda.

    • 18.8.2010  18:41
    Wall Street (1987)
    *

    Michael Douglas je dobrý herec. Proč však dostal Oscara právě za tuhle roli, je pro mě záhadou. Předpokladem mimořádného hereckého výkonu jsou mimořádné herecké nároky. Čím však je role Gordona Gekka náročná? --- Gekko se chová jako běžný arogantní chlápek, který dosáhne jakési moci a myslí si, že nic lepšího na světě není. Takových panáků je všude plno. --- Připomíná to mnohé české předválečné filmy - vyskytovali se tam páni baroni a páni továrníci, odehrávalo se to na zámcích a v přepychových bytech, dámy byly nákladně oděné a nalíčené, a tak na to pracující zírali. Jaksi unikalo, že charaktery a zápletky jsou dětinské. --- Stejný trik funguje i zde. Máme pocit, že nahlížíme do velkého světa financí a že se tam říká něco chytrého. Nenechejme se mýlit. Dravý finančník na burze se od nařvaného kaprála na cvičišti nebo amatérského závodníka na silnicích liší jen formou, nikoli podstatou. Chtějí být velcí, užít si to, a sere je, že někdo je ještě větší. Takové charaktery nemají žádnou hloubku. Teprve až (jestli) narazí a vystřízliví, můžeme se dočkat dramatu. V tomto případě ovšem přijdou jen závěrečné titulky.

    • 18.8.2010  18:31

    Při sledování filmu z takového prostředí se divák nemůže vyhnout zásadní otázce: Mohu věřit tomu, co vidím? Opravdu lidé na daném místě a v daném čase myslí, cítí, mluví, jednají, žijí a umírají tak, jak to film ukazuje? Přiznám se, že v tomto případě jsem v koncích. Prostě nevím. Neumím posoudit, zdali jsou Afghánci takoví, a nerozpoznám, kde končí realita a začíná autorkou předepsaná stylizace. --- Zpočátku jsem nepochyboval, že jsem objektem propagandy. V dívčí světské škole, donedávna Talibanem zakázané, dívky projevují zájem o vysoce kvalifikovaná povolání včetně prezidentské funkce. Jejich projevy jsou toporné, naučené, nepřirozené. Účelově vybranými citacemi Koránu je nám naopak výuka v tradiční škole představena tak, abychom nebyli na pochybách o jejím nekonečném tmářství. --- Aha, řekl jsem si, tady je emancipovaná, na Západě žijící Afghánka, která nás teď počastuje agitací za pokrok, osvětu a demokracii v Afghánistánu. Jenže film pokračuje, a prezidentský sen se stále zřetelněji vyjevuje spíše jen jako dětská hra. Sice se o něm nadělá nejvíce řečí, ale dohromady nikam se nedospěje a spíš se nám tu rodí milostný románek. Zato v pozadí, jaksi stoicky a většinou bez komentáře se odehrává velký příběh. Rodina se krok za krokem, bez velkých gest, propadá do beznaděje a katastrofy, závěr je zdrcující. --- Do centra mojí pozornosti se namísto Noqreh postupně dostal její otec. Napřed ho vnímáme jako konzervativce, omezujícího dceru lpěním na tradicích. Fanatik, jak Noqreh říká. Znenáhla ho však poznáváme jako člověka s pevnou morálkou, mírumilovného, snášenlivého, odpovědného. Je to jen on sám, kdo zná a chápe v celém rozsahu hroznou situaci jeho rodiny a velmi, velmi lidsky trpí. --- Říkám si, že kdyby autorka chtěla udělat prostě agitku, nepřipustila by, abychom k nepříteli pokroku, a tedy negativní postavě, pocítili takový obdiv a úctu, ba soucit. Jenže to může být ještě jinak. Je možné, že autorka neví, že u nás na Západě, kde už máme všechno to, co Afghanistán teprve čeká, je zbožný, morální, statečný a odpovědný muž bezmála mýtickou postavou. Jinými slovy, kdo je pro pokrokovou Afghánku zabedněný dědek, ten je pro nás dědečkem z pohádky. --- Kulturní vzdálenost je převeliká a riziko nedorozumění oboustranné. To je vcelku jediné, čím jsem si ohledně tohoto filmu jistý.

    • 18.8.2010  18:26

    Je-li scénář špatný, i film podle něj natočený bude nevyhnutelně slabý. --- Hodnocení tohoto slavného díla závisí na tom, zdali se shora uvedeným souhlasíte či nikoli. Obrázky, zvuk, hudba, obsazení i herecké výkony jsou dobré, v tomto ohledu nemám námitek. Jenže co scénář? --- Podívejme se pro názornost jen na úvodní scény. Frank chce Harmonicu zabít, aniž ví, kdo to je a proč se s ním chce sejít. Ani se neobtěžuje se ho zeptat. Těžko se vyhneme závěru, že Frank je paranoidní vrahoun, který nechá zabít každého, kdo za ním přijede vlakem. Proč ale později nevyužije příležitost, jak Harmonicu odpravit bez dlouhých řečí a s nejmenším rizikem a nakonec ho vyzve na souboj? Nabízím vysvětlení, jehož logika spočívá vně příběhu: Souboj být musí, ale ani Fonda, ani Bronson nemůžou umřít dřív, než na konci filmu. --- Druhá scéna. Frank s kumpány postřílejí McBainovu rodinu. (Jen na okraj: Kdo věří, že cokoli delikátnějšího než kubík kyanovodíku dokáže v odpolední subtropické stepi rázem utišit všechen hmyz?) Proč to udělali? Ano, proč? McBain vlastnil cenný pozemek, to se později dozvíme. Ale dědí snad vrah nemovitosti zavražděného? Ovšemže ne, takže chci-li McBainův pozemek, musím ho vydíráním přinutit k převodu, a rozhodně ho předtím nesmím (i se všemi dědici) zabít. --- Franka najal a platí jako nájemného vraha boháč Morton. Spěchá ukončit nějakou záležitost, ale nedokáži přijít na to, o co jde. Údajně chtěl McBaina jen zastrašit. To by dávalo smysl. Jenže Frank a Morton se shodují, že jejich plány nezhatilo vyvraždění McBainovy rodiny, nýbrž dědička paní McBainová, o které předtím nevěděli. Takže, pokud nechtěli vydírat, proč chtěli strašit? A proč potom Frank přece jen vydíral paní McBainovou? Vysvětlení opět musíme hledat mimo scénář: Frank Wolff a jeho děti museli zemřít, aby Claudia Cardinale mohla vstoupit na scénu bezbranná a opuštěná, jen v doprovodu sladkobolné hudby, a mohla souložit s vydírajícím Henrym Fondou. Frank Wolff by s ním mohl souložit také, ale to už by nebylo tak pěkné. --- Slabomyslnost scénáře je zakrývána absurdní stylizací dialogů a chování všech zúčastněných. Pózující celebrity. Nedokáží říct jedinou normální větu, udělat normální krok. Většina publika v tom zřejmě spatřuje projev jakési skryté síly. Je to stejný trik, jaký uplatňují politikové ve volebních kampaních, a podle toho dopadá i výsledek. Prázdnota maskovaná manýrou.

    • 18.8.2010  17:38
    Persepolis (2007)
    odpad!

    Persepolis je silně politické dílo a pro porozumění toho, co nám Satrapiová říká, je nutné se trochu seznámit s moderními íránskými dějinami obecně a historií kadžárské dynastie zvlášť. Nechci to rozebírat, můj komentář by se stal neúnosně dlouhým, a tak si pomohu přirovnáním: Je to jako by naprostý cizinec četl autobiografii ženy z Československa a nevěděl, co znamená její přídomek von Habsburg. Kdo chce věřit, že taková osoba podá vyváženou zprávu o své zemi, ať si tomu spánembohem věří. --- Důležitá je ale otázka, jak a proč se právě Satrapiová stala mediální hvězdou? Přemýšlejme o tom. V dnešním světě je k dispozici tolik informací, že abychom si některé všimli, aby se dostala dokonce do popředí zájmu médií, nevyhnutelně se musí opírat o silnou marketingovou podporu. Tohle dílko takovou podporu získalo, ale sotva díky jeho nevelkým uměleckým kvalitám. Takže proč? --- Nasazovat radikálním muslimům psí hlavu je trend, který se ze zřejmých důvodů leckomu hodí. Ve Francii, kde film vznikl, se zase tradičně daří antiamerikanismu a výrok „mučitele mého strýce vycvičila CIA“ udělá miláčka národa i z neteře sovětského agenta. A mediálně vlivné je i feministické hnutí. Představa, že íránské ženy trpí útlakem ze strany mužů, je v západních médiích tak populární, že je až docela na pováženou se pokoušet s ní polemizovat. Že si íránské ženy skoro nikdy nestěžují? No, to je přece proto, že chudinky nemůžou. --- Pravda, máme globální doják Bez dcerky neodejdu, jenže to si stěžuje Američanka, to není ono. Teprve tady, konečně, se našla jedna Íránka, která namalovala comics o své popletené cestě životem a odhodlala se kritizovat poměry ve své vlasti.

    • 18.8.2010  16:49

    Pale Rider je hodně jednoduchý, černobílý příběh, který by docela dobře a velmi podobně mohl řešit Old Shatterhand. Kapitán průmyslu si uzurpuje víc, než nač má právo a dobří lidé vzdorují jeho útlaku. Pistolník přijede odnikud, vloží se do věci, zlé pány postřílí, a bůhvíproč a bůhvíkam opět odjíždí. Snad na schůzku se svým rudým bratrem Vinnetouem. Nevíme. --- Jednání vedlejších postav bych až tak nízko nehodnotil. Scénáristé se alespoň pokusili jim dát nějaký obsah. Jenže zůstalo u náznaků. Například kontrast v jednání obyčejných lidí v závislosti na otázce, zda mají nebo naopak nemají silného vůdce. S tím se dalo leccos udělat. --- Nestalo se. Škoda. Bledý charakter se prostřílí bledým příběhem. Ocení jen skalní fanoušci žánru.

    • 18.8.2010  16:47

    Film inspirovaný mordýřskými baladami z Divokého Západu. Hlavní postava psance Joseyho Walese je milióntou variací téhož charakterového typu. Je to obyčejný, pracovitý a zcela mírumilovný muž, kterého válka tvrdě postihla a naučila rychle střílet. Je psanec, prchá před vítězi a je ochoten, byť se přitom tváří jako Eastwood, pomoct dalším lidem, které na svém útěku potkává a kteří jsou tak či onak v nouzi. --- Protože všechny vedlejší postavy, s hezkou výjimkou starého Čirokíje, pouze chabě sekundují, a hlavní postava i zápletka jsou takto prosté, nemůžeme očekávat nic důležitého. Typický western. --- V rámci žánru se však sotva co dá vytknout. Postavy, ani vedlejší, neříkají pitomosti. Nejsme upatláni medem banalit a laciných citů. Dokonce dialogy obsahují častěji roztomilý humor než pitomý patos. Mezi westerny je tohle vlastně vysoko nad normu. Dobré.

    • 18.8.2010  16:41

    Intimní a intenzivní střet dvou osob: dospělého muže a mladé ženy, kterou silikonem vylepšená postava a druhořadé herectví rychle vyneslo do vybrané společnosti celebrit. --- Katja je klasický ženský predátor. Nedokáže a nechce milovat, chce vítězit. Její disciplínou je sex, a jde jí jen o to, aby ji každý muž chtěl, a ona pak mohla suverénně rozhodnout, zdali mu dá nebo nedá. --- Zde je vyprovokována faktem, že novinář Pierre je intelektuál, kterého kozaté hvězdičky valně nezajímají, a rovněž muž, který je schopen plnohodnotných citů. Utkávají se charaktery, mezi nimiž mír není možný: osoba milující a osoba prázdná, osoba živoucí a osoba závidějící, osoba v zásadě dobrá (trvám na tom, přestože se Pierre dopustil zločinu) a osoba zlá. --- Je to velmi dobře napsané a zahrané, ale vadí mi ten Pierrův zločin. Je do jeho osobnosti vložen neorganicky a účelově, jen aby autorovi poskytl materiál pro drsný a efektní konec. Jako takový je ale matoucí. Zlá žena přece ničí muže i tehdy - a především tehdy - když jsou podle obecných měřítek slušnosti docela nevinní.

    • 18.8.2010  16:37
    Zrození (2004)
    *

    Scénář na filmovou povídku, roztažený na plnou stopáž. Dominantním rysem filmu je jeho pomalost. Takřka nepřetržitě hraje hudba. Střídají se dlouhé záběry. Postavy většinou mlčí, dialogy jsou velestručné. --- Divák je diskrétně ponechán v zamyšlení. Nad čím? Nad otázkou, zdali je desetiletý chlapec opravdu převtělením muže zemřelého před deseti lety. Tvůrci, hlavní postavy příběhu a snad i někteří diváci jsou schopni nad tím dobrou hodinu němě žasnout a snít. --- Méně lehkověrný divák netrpělivě očekává nějaké rozuzlení. A to opravdu přijde. Je překvapivé a velmi dobré. Namísto infantilnosti nabízí skutečné lidské drama lásky, nevěry a letité nenávisti. Jenže scénáristovi takový námět zřejmě připadal nezajímavý, využil jej jen tolik, aby se zápletka nějak vyřešila, a závěr filmu se opět odehrává v zasněné popletenosti. --- Mám z toho pocit asi takový, jako by mi někdo říkal: „Šachy, to nic není, ale když se nad tím pořádně, fakt pořádně zamyslíš, tak uznáš že Člověče nezlob se - to je hra králů!“ --- Obrázky a hudba jsou pěkné. Zaujal mě pokus napodobit Mahlerovu Druhou symfonii „Zmrtvýchvstání“, aniž by byl Mahler citován.

    • 18.8.2010  16:35

    Konflikt moderního psaného práva s právem zvykovým není špatný námět. Ale ani nový. Právní věda, etika, etnografie a další vědy se problémem běžně zabývají, a každý studentík daných oborů si rychle osvojí kromě základních znalostí i terminologii, která se v odborné literatuře a diskusích na dané téma používá. V tomto filmu ji nezná ani univerzitní profesor teorie práva. To fakt bolí. --- Podobně tvůrci filmu dopadají, když zobrazují práci policie a justice. Neznalost a amatérismus jsou evidentní. A stejnou úroveň mají jak odkazy na křesťanskou etiku, tak úsudky a postřehy o problémech romského etnika - chybí jak odborný základ, tak vyzrálost získaná životní zkušeností. --- Historie nám jasně říká tři věci: Za prvé, mladí intelektuálové odhalují nové obzory a myslí si, že na něco přišli. Za druhé, jejich objevy jsou součástí jejich osobního růstu, nikoli růstu poznání jako takového. Za třetí, něco špatného je v každé společnosti, která rozumy mladých intelektuálů bere vážně. --- Jurodivý student umění Jakub je modelovým příkladem. Není nikoho, koho by nebyl ochoten coby blbce poslať do rici. Sám se však jasně vyjádřil jen jednou, a to filmovou koláží nejkrvavějších a nejnechutnějších záběrů, jaké se daly sehnat. Jak objevné! Jak pronikavé! Hraje-li taková osoba ve filmu zásadní roli, dokonce má snad představovat jakýsi klíč k pochopení „něčeho“, podává velmi nelichotivé svědectví o intelektuální a mravní úrovni režisérky. --- Bohužel žijeme v době, kdy je jakákoli slátanina o Romech pokládána za přínosnou a patří k dobrému tónu o ní hovořit moudře a pochvalně. Přesto si dovolím optimisticky doufat, že s odstupem pár let budou i samotní tvůrci filmu vděční, že jim Zpráva o zmateném putování sedmdesátileté studentky Vihanové nebude připomínána a upadne v milosrdné zapomnění.

    • 18.8.2010  16:31
    Občan pes (2004)
    *

    Červená knihovna s thajskými sentimentálními ilustracemi a stejně hodnotnou hudbou.

    • 18.8.2010  13:06
    Kill Bill 2 (2004)
    odpad!

    Pokleslost na světě reálně existuje a lze ji nepoklesle zobrazit. V ojedinělých případech mistrovsky. To je Pulp Fiction. --- A nebo lze vytvořit pokleslé dílo. To je Kill Bill.

    • 18.8.2010  13:04
    Kill Bill (2003)
    odpad!

    Pokleslost na světě reálně existuje a lze ji nepoklesle zobrazit. V ojedinělých případech mistrovsky. To je Pulp Fiction. --- A nebo lze vytvořit pokleslé dílo. To je Kill Bill.

    • 18.8.2010  12:38
    O Schmidtovi (2002)
    *****

    Hollywoodská produkce, látka pro menšinové publikum. Nedorozumění. --- Vnímám film jako velmi subtilní zobrazení krize moderního muže. Muže lze definovat jako tvora, který touží po vděku, obdivu, úctě a lásce. Schmidt celý život dělal to, co se od něj očekávalo, a byl vzorem řádného amerického muže. Když přijde čas jít na odpočinek, má penzi a rozumné úspory. Jinak nic, naprosto nic za svůj řádný život neobdrží. --- Vzácná, opravdu vzácná je citlivost, s jakou je zobrazena bída rodiny, do které se hodlá přivdat Schmidtova dcera. Větší část příběhu je vyplněna Schmidtovým úsilím dovolat se u dcery respektu. Věří, že si zalouží úctu jako otec, jako osoba starší a zkušená, a ostatně dceřino bloudění je evidentní. Marná snaha, v tomto světě na dědky nikdo nedá. --- Vyústění je provokativní a silné: Chce-li muž poznat to, pro co byl stvořen, musí to hledat někde jinde než uvnitř moderní společnosti. --- Mistrovské!

    • 17.8.2010  23:28
    Člověk z ledu (1984)
    odpad!

    Někde v Arktidě průzkumníci najdou člověka, který leží v ledu pěkně zmrzlý již desítky tisíc let. Není jasné, po čem pátrali, nicméně na rozmrazení a oživení neandrtálce jsou předem dokonale připravení. Takže se to podaří. Neandrtálec je poté umístěn ve výběhu, rovněž předem připraveném, a tam vědecky pozorován. Chová se jako něco mezi orangutanem a heavy-metalovým zpěvákem. --- Až potud by příběh vymyslel i pionýr. Ale co dál? Popravdě řečeno, nic moc. Vymyslí se skupina vědců, která chce pračlověka zabít a vykuchat, zatímco jiní ho chtějí dále studovat živého. A tak mu jeden z nich dopomůže k útěku, během kterého neandrtálec spadne do hodně hluboké díry. Není možno ho dále studovat, živého ani mrtvého, a máme to za sebou.

    • 17.8.2010  23:25

    Historický velkofilm, který si svou slávu, podle mého soudu, docela zasloužil. --- Natočit západní film o Číně a v Číně, obrázky Zakázaného města, tradičních rouch a rituálů, to bylo tenkrát významnou, i politickou událostí, a již samo o sobě zaručovalo úspěch. Teprve později se Čína více otevřela, přišla do módy, a čínští bossové a byznysmeni pochopili, že na Západě mohou dobře prodat jakoukoli pitomost tvářící se čínsky a náležitě tradičně. Tenkrát však věc brali vážně. Čína byla právě na prahu období, kdy se do země hrnuly investice, a potřebovala vyslat do světa správný signál. --- Myslím, že se to povedlo až nečekaně dobře. Na rozdíl od většiny podobných, tento film skutečně má docela silný lidský příběh a navíc se alespoň zhruba přidržuje reálné historické látky. Je to bezpochyby umožněno především promyšlenou volbou titulní postavy. Poslední čínský císař je osobností historickou a náležitě atraktivní. Nikdy však neměl reálnou moc a jeho titul měl jen symbolickou hodnotu. Díky tomu se tento veskrze obyčejný muž stal pasivním a věčně zneužívaným účastníkem čínských dějin 20. století. Naposledy jako autor svých promyšleně redigovaných memoárů, podle nichž je film natočen. --- Čínské dějiny 20. století jsou mimořádně spletité a pro nás na Západě je asi těžké alespoň přibližně zhodnoti role jednotlivých sil a osobností. Není špatné si na úvod přečíst - nebo shlédnout - osud jedné nekonfliktní a reálně bezvýznamné osobnosti. Na skutečně velké a silné příběhy z těch časů si však filmový divák asi ještě nějaký čas počká.

    • 17.8.2010  23:24

    Dobrodružný film z Indočíny natočený podle skutečné události - to slibuje brak. Tento film je výjimkou. Očekáváte-li Vietcong plný psychopatů a džungli hemžící se šelmami a jedovatými potvorami, budete zklamáni a uvedeni do střízlivé reality. --- Za nejcennější považuji nevšední líčení vlivu dlouhodobé izolace, strachu a hladu na skupinu válečných zajatců. Toto zachytit je jistě velké umění. Dieter Dengler vzdoroval reálným potížím, žádným vymyšleným potvorám nebo efektním udělátkám, zachoval si duševní sílu, a je tedy skutečným hrdinou. Klobouk dolů před ním i Wernerem Herzogem!

    • 17.8.2010  23:21
    Apocalypto (2006)
    odpad!

    Oukej chlapi, rozpočet máme domluvenej, tohle číslo natočíme v Mexiku. Berem deset tun krvavé barvy a tisíc maket hnijících lidských mrtvol. Herce nepotřebujem, místní se budou všelijak nahánět, vraždit a zotročovat v džungli, pak taky vezmem nějaký scény s rituálním obětováním zajatců na mayských pyramidách. A něco kolem toho, až podle toho co nás napadne na místě. Děj? Jasně že to bude mít děj. Necháme Indoše žvatlat tou jejich hatmatilkou a podle toho, co z toho ve studiu sestříháme, dáme k tomu nějaký titulky. Jo, a na začátek ňákou hlášku, citát, ať to má tudlenctu duchovní hloubku. Řeknem, že je to o zmizelejch civilizacích, to intoši žerou. --- 0%

    • 17.8.2010  23:20
    Řád (1994)
    *

    Na filmu je až příliš znát, že nás chce vychovávat a poučovat. Konflikt povinnosti a lidskosti je zasazený do u nás nepříliš populární doby „temna“. Téma velké, ale zpracování charakterů je šablonovité a jejich didaktické dialogy nesnesitelné. Literární úroveň Karla Maye. Lze schválit jako film pro mládež.

    • 17.8.2010  23:18

    Bývaly doby, kdy jsem nebyl nadšený z rejpalů, kteří kritizovali jalovost a krotkost normalizačních komedií. Měl jsem je jako kluk rád. --- S odstupem času, a zejména když dnes už mohu srovnávat s komediemi, které titíž lidé dělali o pár let dříve, se můj názor hodně změnil. Dávám rejpalům za pravdu. Úroveň humoru opravdu hodně upadla. Pořád to ještě dělali lidé, kteří uměli své řemeslo, ale ten strach pustit se do něčeho opravdu vtipného a originálního, ten je, bohužel, cítit v každém slově a každém záběru. --- Nemůžu to hodnotit výš než jako fakticky prorežimní lidovou veselohru natočenou ve smutných časech smutnými lidmi. Jen si to srovnejte třeba s Koncem agenta W4C!

    • 17.8.2010  23:16
    Funny Girl (1968)
    *

    Přestože mám respekt k umění Barbry Streisand jako zpěvačky i herečky, muzikál jako žánr vlastně nesnáším (mám rád hudbu). Na tomto si nejvíc cením toho, co na něm příznivcům muzikálu nejčastěji vadí. Totiž ono drama, které prožívá dřívě úspěšný muž vedle manželky, která jej svým úspěchem přerostla. To by mohlo být opravdu dobré, ovšem žánr muzikálu a nažehlený Omar Sharif vylučují jakoukoli hloubku. --- Je to připomínka časů, kdy v Hollywoodu ještě platila morální autocenzura. Lidová zábava? Prosím, ale slušná! O pár let později už bylo všechno jinak.

    • 17.8.2010  23:11

    Ze zásady nemám rád filmy, kde se zabíjení lidí zobrazuje jako jednoduchá záležitost. Nikdy to není sranda. A pokud to snad tak vrahovi připadá, pak je velmi vážným tématem jeho ztracená duše. Uděláme z takového sympaťáka? Je to vážně tak fajn, když miloučký psychopat zastřelí partnera, aby si o něm nemyslel, že měkne, protože nezastřelil kamaráda? --- Mám rád černý humor, například když lordi v klubu kontemplativním tónem vyprávějí brutální historky. Černý humor ovšem hrůzu nikdy nezlehčuje. Nelze dělat černý humor, pokud vtipkujeme o něčem, co necítíme jako hrozné. Co by jinak bylo vtipného na tom, že si lord omylem do čaje namísto citrónu vymačkal kanárka? --- Toto ale není černá komedie, a jaksi se zdráhám přijmout omluvu, že jde jen o legraci, oddechovou záležitost, a že to přece všichni víme. Patřím zkrátka k těm, kteří by uvítali nápad, jak dětem znepřístupnit Toma a Jerryho. --- Pominu-li svoje morální výhrady, pak uznám, že tento film je docela dobrá komedie, se slušnou zápletkou, několika dobrými fóry, bez zásadních prohřešků proti dobrému řemeslu. Běžná zábava do přestávek mezi televizní reklamou.

    • 17.8.2010  23:10

    Černá komedie, velmi anglická. Pozoruhodný Rowan Atkinson. --- Souhlasím s názory, že námět není bůhvíjak originální. Ale je vyšperkovaný mnoha milými detaily, a postava reverenda Goodfellowa je nejen krásně zahraná, ale především mistrovsky napsaná. --- Mám dojem, že takto vtipných komedií poslední dobou mnoho není. Važme si jich.

    • 17.8.2010  23:08

    Když slyším jméno Vladimír Páral, s jistotou očekávám, že v jeho příbězích bude hrát významnou roli obscénnost. Nevím, jakou skutečnou roli v jeho životě a myšlení hraje téma sexuálních deviací. Za bolševika to mělo kouzlo zakázaného a dodávalo na popularitě a zdání nezávislosti a provokativnosti jeho tvorbě. Podezřívám ho ale, že šlo o kalkul průměrného spisovatele - vynášelo to peníze a uznání, aniž to bylo doopravdy nebezpečné. --- Příběh rovněž v žádném ohledu nekritizuje bolševismus, mohl se stejně - s nepatrnými úpravami kulis - odehrát i jindy a jinde. Materiální, morální a citová nouze se drží pospolu vcelku za všech režimů. --- Úplně mizerný Páral není, ale jeho umění se mi nezdá příliš pronikavé ani poctivé. Podle toho dopadá i film.