Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Obsahy (142)

Miris dunja (1982)

Bosna a Hercegovina se v roce 1941 stává součástí Nezávislého státu Chorvatsko – fašistického kvazistátu, fakticky ovládaném Němci. V multietnickém Sarajevu probíhají represe proti Srbům a Židům. Mustafa se tuto situaci snaží využít ve svůj prospěch a dělá vše pro to, aby se vlichotil do přízně německých důstojníků. Díky tomu se dostává k velkému majetku po deportovaných spoluobčanech a ve městě získává značný vliv.  Zároveň se ale dostává do sporu se svým otcem, který jej považuje za ostudu rodiny. Zbytek rodiny – bratr, sestra i matka zastávají opačný postoj. Snaží se svým srbským a židovským sousedům pomáhat a poté, co Němci deportují jejich starého rodinného přítele – žida Alaje, ukryjí u sebe jeho dceru Lunu. Když na to Mustafa náhodou přijde, je zbytku rodiny jasné, že Luna není v bezpečí. Mustafův bratr Ibrahim plánuje s Lunou utéct. Mezitím se ale Musatfa před Němci o Luně prořekne a ti okamžitě zorganizují domovní prohlídku v domě jeho otce. Lunu sice nenajdou, ale při přestřelce Mustafova otce zabijí. Když se Mustafa ráno vrací se svými německými přáteli z celonočního flámu, uvidí na hřbitově pohřeb svého otce. Něco se v něm náhle zlomí a odhodlá se k zoufalému činu…

Ćao inspektore (1985)

Boki a Pajko jsou strážníci na malém městě někde na jadranském pobřeží. Přestože se jedná o ospalou díru, kde se nic neděje a většinu práce odvede malý svědomitý Pajko, Boki všem vypráví, jak je jeho práce nebezpečná a jak neustále plní různé speciální tajné úkoly. Úspěch s nimi slaví hlavně u žen. Na jednom záletu, kde se v drahém hotelu snaží oslnit krásnou německou turistku, jej zatknou kolegové z blízkého většího města. Na stanici zjistí, že se podobá rakouskému zločinci, se kterým si jej spletli. Místního policejního inspektora napadne, že Bokiho použije jako návnadu, aby polapil celý nebezpečný mezinárodní gang. Boki je nadšený, že má konečně speciální úkol a vrací se do hotelu, kde se má setkat se zbytkem gangu. Jak se má takový tajný agent chovat zná pouze z komiksů, takže svou nešikovností způsobuje jednu pohromu za druhou. A to ještě netuší, že mu inspektor zamlčel jeden detail – všichni členové gangu jsou homosexuálové… Naštěstí je na blízku Pajko, aby ho vytáhl z maléru…

Šta radiš večeras (1988)

Tři povídky o mladých lidech, kteří hledají v Jugoslávii konce osmdesátých let své místo v životě.

Amsterdam (režie: Predrag Velinović)
Trojice mladíků ze sídliště tráví společně čas. Společně popíjejí, spravují staré auto, sní o holkách a o tom, jak vydělat peníze a žít lepší život v lepším místě. Zpět do reality je vrátí povolávací rozkaz na vojnu.

Povinná kravata (režie: Ivan Markov)
Jiná trojice mladíků po škole brigádničí ve skladu. Jednomu z nich matka zajistí místo číšníka v restauraci, kde pracuje. Ještě než nastoupí do nového zaměstnání, ukrade matce klíč a v noci s přáteli restauraci navštíví, aby zde zapili svůj splín.

Absolutní hudební sluch (režie: Janko Baljak)
Vystudovaný nezaměstnaný paleontolog chodí s dívkou ze stejného domu. Ta se s ním v poslední době vídá méně, protože se připravuje na státnice na lékařské fakultě. Čas, ve kterém nemůže být se svou dívkou, si krátí tak, že pro ni šije šaty. Pak se dozví, že dívka přijala místo v nové nemocnici na opačné straně Srbska.

Jaguarov skok (1984)

Bogdan (Ljubiša Samardžič) žije v Bělehradě sám se svou malou dcerou. Neustále střídá různá zaměstnání, ale v žádném se mu nedaří udržet. Také ve vztazích měl smůlu. Z americké matky jeho dcery se vyklubala narkomanka, která je brzy po porodu opustila. Nyní se po dlouhé době ukázala v Bělehradě. Co bylo účelem její návštěvy, zjistí Bogdan příliš pozdě. Když mu jeho otec v parku hlídá dceru, matka ji unese a odveze do New Yorku. Bogdan chce svou dceru za každou cenu získat zpět. Naštěstí má přítele, který mu zaplatí cestu a dokonce se do Ameriky vydá s ním. V New Yorku jim s hledáním pomáhá další přítel, emigrant, který se tu živí jako taxikář. Najít dceru v mnohamilionovém městě se ale ukáže obtížnější, než pověstné hledání jehly v kupce sena…

Servantes iz Malog Mista (1982)

Malé město na pobřeží Jadranu žije svým životem. Jeho obyvatelé mají své zvyky a způsoby a netouží po žádných novotách. Přesto se někteří snaží jít s dobou. Třeba místní ředitel hotelu Roko (Boris Dvornik). Ten chce ve městě nastartovat upadající turistický ruch zřízením nudistické pláže. Do toho řeší jak zaměstnat vesnické příbuzné své ženy, kteří za nimi přijeli z Dalmatského Záhoří. V mikrokosmu malého města žije mnoho dalších postav, mezi nejzajímavější patří třeba místní doktor, který si užívá penze a především snílek Tonči zvaný Servantes (Ivica Vidovic). Ten se do městečka právě vrátil a tvrdí, že žil mnoho let v Čile. Pořádný rozruch vyvolá také krásná švédská turistka, do které se zamiluje jak Roko, tak Servantes. Ona ale myslí na obdařeného muže z nudapláže. K velkému Rokovu překvapení jím není nikdo jiný než jeho vesnický příbuzný Ikan.

Dani od snova (1980)

Mladá studentka tráví prázdniny u jedné stařenky na venkově v Černé Hoře. V podhůří hledá klid při pasení stáda ovcí. Její samotu na rozlehlých pustých pláních ale narušují přelétávající stíhačky, které nad ně nalétávají stále častěji. Ukáže se, že vojenské stroje disponují technikou umožňující pořizovat kvalitní a detailní snímky. Brzy se na pláni objeví mladý letec, který dívce přiveze aktuální vydání novin. Když se dívka podiví, jak ví, jaké noviny čte, ukáže jí její  fotografie, které pořídil z letadla. Další dny letec přijíždí znova a znova a jejich nesmělé kontakty se promění ve vášnivý láskyplný vztah. Když se za letcem vydá na leteckou základnu, zjistí, že tam žádný takový letec není. Byl to všechno jen sen?

Splav 'Meduza' (1980)

Píšou se 20. léta 20. století. Na malém městě kdesi v Srbsku žijí dvě mladé učitelky. Věnují se své profesi, ale společně sní o velkém světě a cestování. Když je škola uzavřena kvůli epidemii spály, získávají pro naplnění svých snů nečekaný prostor. Jako na zavolanou se v městečku objeví skupina bělehradských umělců, kteří objíždí venkov se svou dadaistickou estrádou. Děvčata neváhají a přidávají se k nim. Skupinu doplní ještě „nejsilnější muž na celém Balkáně“ se svou asistentkou a vyráží na turné, ve kterém propagují umění všeho druhu, myšlenky na světovou revoluci a další věci, které jsou obyvatelům městeček a vesnic, do kterých zavítají, zcela cizí.
Název filmu je inspirován slavným obrazem „Vor Medúzy“ francouzského romantického malíře Théodora Géricaulta. Stejně, jako trosečníci na voru nedoplují všichni k cíli, ani hrdinové filmu se nedočkají úspěchu a mnozí nedožijí konce cesty.

Kako su me ukrali Nemci (2011)

V roce 1991 se schyluje k rozpadu Jugoslávie. Padesátník Aleks (Svetozar Cvetkovic) je talentovaný spisovatel, který se uzavřel před světem v malé černohorské vesničce na pobřeží Jadranu. Živí se redigováním cizích textů a vztahy udržuje snad jen s místním lékařem, který mu dodává léky. Jednoho dne k němu přijede mladá žena jménem Dita. Tvrdí, že je sestrou ženy, se kterou se před lety pravidelně scházel. Ta nedávno zemřela a u Dity zůstala její pětiletá dcera Romi. Otec Romi není známý a podle Dity by to mohl být právě Aleks. Snaží se jej přesvědčit, aby se Romi ujal, ale o tomto nápadu nechce samotář Aleks ani slyšet a Ditu s Romi vyžene. Večer zjistí, že Dita odjela a Romi nechala před jeho domem. Aleks se rozhodne Romi odvést do dětského domova. Cestou se ale rozhovoří o svém dětství a uvědomí si, že má s Romi mnoho společného. Současnost se tak prostřednictvím Aleksova vyprávění prolne s minulostí.
Aleks vyrůstal v době 2. světové války se svou matkou v domě u jejích rodičů. Když se narodil, byla Jelena příliš mladá a on byl nechtěným dítětem. Otce mu nahradil německý důstojník Werner, který byl v době okupace ubytovaný v jejich domě. Pro malého Alekse to byla jediná osoba, kterou měl rád. Werner byl velmi vzdělaný a citlivý člověk, který nad jejich rodinou držel ochrannou ruku, přestože věděl, že Jelena pracuje pro odboj.  Situace nebyla jednoduchá ani pro Jelenu, protože se do Wernera zamilovala. Na jednu stranu pro ni byl okupantem, na druhou stranu vnímavým milujícím mužem, jakého doposud nepotkala. Ve chvíli, kdy se do vsi blížili postupující partyzáni, musel Werner urychleně vyřešit těžké dilema. Má vzít malého Alekse s sebou, nebo jej má zanechat v nastalém válečném chaosu s jeho nezodpovědnou matkou?
Když Aleks přiveze Romi do dětského domova, v televizi právě běží první záběry z počínající války v Jugoslávii a on je postaven před podobné rozhodnutí jako před lety Werner.

Testament (1975)

Hlavní hrdina filmu, ve kterém nepadne jediné slovo, prchá městem před neznámým pronásledovatelem a je postřelen. Sanitka jej doveze do nemocnice, kde umírá, aby záhy obživl. Film je roztříštěný do krátkých fragmentů poskládaných možná nahodile, možná zcela promyšleně. Jejich časovou posloupnost nelze spolehlivě určit. Mísí se v nich realita se sny a představami hlavního hrdiny, přičemž není jasné ani to, co je skutečnost a co blud. Jeho úzkostné stavy se střídají s touhou vypátrat svého nepřítele. Ten se může ukrývat kdekoliv a může mít jakoukoliv podobu. Je to soused z protějšího domu, neznámý střelec, před jehož výstřely průběžně uskakuje nebo nějaká choroba rozežírající jeho organizmus? Ukrývá se snad v jeho bytě plném starožitností a nejrůznějších artefaktů? V bělehradských ulicích nebo v bažinaté krajině kdesi za městem? Kdo je hlavní hrdina, co způsobilo jeho hrůzu?

Ještě jednou (1983)

Jugoslávie, 1978. Na rozdíl od Československa svázaného normalizací je zdejší společnost relativně svobodná. Otevřené hranice nebrání pronikání západních vlivů. Se západní hudbou, stylem oblékání a dalšími pro nás nedostupnými komoditami sem proniká ve větší míře také obchod s drogami. Mladík Maks (Aleksandar Berček) žije bohémský život. Jezdí v novém BMW, na diskotékách balí holky a vystupuje velmi sebevědomě. Jeho bohatství ale pochází hlavně z dealování drog. Poté, co se seznámí s Mirou (Vladislava Milosavljevic), kterou přebere svému bráchovi, začíná přemýšlet o tom, že by se měl usadit. Mira tuší, že se Maks živí nepoctivě, a má o něj strach. Když se jim narodí syn, slíbí Maks Miře, že udělá ještě poslední kšeft a začne žít spořádaným životem. V té chvíli jej ale udají feťáci, kterým prodával drogy, zatkne jej milice a je odsouzen na tři roky do vězení.
Zde potká zkušeného kriminálníka Džeka (Velimir 'Bata' Zivojinovic) a postupně se z nich stanou nerozluční přátelé. Během této doby vychází najevo, že je Maks synem významného stranického funkcionáře. Ten se k němu sice příliš nezná, přesto mu nakonec zařídí víkendovou dovolenou. K tomu dojde ve chvíli, kdy je na svobodu předčasně propuštěn také Džek. Ředitel věznice mu naznačí, že je to ze zdravotních důvodů. Jak vážná jeho nemoc je, mu ale neřekne. Maks si půjčí od svého známého mercedes a chce najít Miru se svým synem. Ti se během jeho pobytu ve vězení někam odstěhovali. S Džekem se vydají na cestu, která se změní v divokou víkendovou jízdu.
V hospodě, kde zpívá Džekova přítelkyně Zorica, vyprovokují rvačku. Zorica se mezitím, co byl Džek ve vězení, živila prostitucí, a tak není divu, že se potkají s jedním z jejich věrných klientů. Toho Džek nejprve nekompromisně vyhodí, pak mu ale paradoxně zachrání život, když jej odveze „vypůjčeným“ policejním autem do nemocnice. Tím ale jejich dobrodružství nekončí.  Za peníze ukradou z jedné svatby nevěstu. Setkají se s Maksovým bráchou, který je závislý na drogách, i s jejich otcem, jenž má výčitky svědomí, že místo rodiny upřednostnil politickou kariéru. Když se Maks po všech popsaných peripetiích konečně setká s Mirou, jeho víkend na svobodě končí. Ovšem úplně jinak, než si představoval.

Tajvanska kanasta (1985)

Čtyřicátník Saša Belopoljanski je nezaměstnaný architekt. Se svou ženou Ivankou a dětmi žije v domě své matky. Pro Sašu je nejdůležitější hodnotou vlastní svoboda. Jako by zůstal uvězněn v 68. roce, kdy se aktivně účastnil studentských nepokojů a odmítal vstoupit do světa dospělých. Nechce se nechat zaměstnat a vymlouvá se, že pro architekty není místo. Necítí žádnou zodpovědnost ani k manželce ani k rodině. Udržuje vztah se středoškolačkou Vanjou i dalšími dívkami. Vyrábí figurky, které se různě pohybují, když se tahá za provázky. Říká jim „mrdalice“ (mrdati = hýbat se) a považuje je za velké umění. Kromě něj ale jeho výtvory nikdo nebere vážně. Když jej Ivanka odmítne dále finančně podporovat, je nucen vzít místo aranžéra v galerii, které mu protekčně zařídila Ivančina matka. Zlom v jeho životě nastane, když jej jedna z jeho náhodných známých seznámí se svým manželem, městským architektem Vidmarem. Ten mu nabídne dobře placené místo vedoucího projektu obytného domu pro stranické funkcionáře. Naivní Saša příliš pozdě pochopí, že se z něj stala loutka podobná jeho „mrdalicím“, a že je to Vidmar, kdo tahá za provázky tak, aby na něj přehodil odpovědnost za četné podvody, ke kterým při stavbě došlo.

Una (1984)

Spisovatel a profesor Mišel Babić přednáší na fakultě žurnalistky předmět masmédia. Jeho přednášky, na kterých prezentuje své svobodomyslné a neortodoxní postoje, se u studentů těší velkému zájmu, což naopak trápí vedení univerzity. Prorektor se rozhodne na nepohodlného profesora získat kompromitující materiály, aby nad ním získal moc a v případě potřeby jej s jejich pomocí mohl usměrnit. Pro tento delikátní úkol zneužije mladou studentku žurnalistiky Unu, které nařídí, aby s profesorem udělala interview do studentského časopisu a přitom z něj za pomoci svého šarmu získala materiály, které budou použitelné proti němu. Una disponuje kromě mládí a krásy také inteligencí a drzostí. Nebojí se prorektorovi odmítnout, jeho prsty jsou ale velmi dlouhé. Ví, kde přitlačit, aby nahnal strach a dosáhl svého. Una je tak nucena zhostit se úkolu, který jí dal. Sám profesor jej Uně nevědomky značně zjednoduší, když ji pozve do podkrovního bytu půjčeného od přítele. Zde se Una nechá svést a pilně nahrává, co profesor říká. Una je pro něj objektem sexuální touhy, ale i vnímavou a chytrou posluchačkou. A Una náhle neví, co si v nastalé situaci počít. Sama se do Mišela bezhlavě zamiluje a vyhledává jeho společnost. Stále nedokončený rozhovor je tak pro oba záminkou k dalším setkáním. Una i nadále nahrává, co profesor říká. Ne proto, aby nahrávky předala proděkanovi, ale proto, že je Mišelem a jeho myšlenkami fascinována. Oba vědí, že jejich vztah nemá budoucnost a snaží se z něj vycouvat. Zároveň jsou k sobě stále přitahováni.  Mišel se na Unu pokouší neúspěšně zapomenout v náručí jiné mladé dívky, a když to Una zjistí, vzpomene si na svůj úkol od prorektora...

Ni na nebu ni na zemlji (1994)

Příběh tří přátel se odehrává v Bělehradě v době občanské války v Jugoslávii. V tomto čase, kdy se zdá, že je vše ztraceno a nikoho nečeká nic dobrého, se každý z nich snaží svým způsobem dát svému životu smysl a perspektivu. Mladý architekt Nikola, bývalý závodník na motorových člunech, nemůže získat legální práci, a tak pracuje na černo pro souseda a jeho bláznivou ženu. Pop dělá nejrůznější drobné kšefty, často za hranicemi zákona, a Stole si krátí čekání na vysněné místo asistenta na fakultě hazardem. Mnoho času tráví spolu a vzájemně si dodávají sílu a naději. V jedné chvíli se vše konečně začíná obracet k lepšímu, jejich štěstí ale zmaří nečekaný brutální čin. Náhlá smrt jednoho z nich připraví pozůstalou dvojici o chvilkovou iluzi, že se v jejich zemi, v přítomnosti zdeformované vlnami nacionalismu, násilí a divoké ekonomické transformace, dá žít normální život.

Buđenje iz mrtvih (2005)

Na konci března 1999 v průběhu bombardování Svazové republiky Jugoslávie vstane spisovatel a vysokoškolský profesor Miki z mrtvých. Není asi důležité, jestli doslova, nebo jen obrazně. Po procitnutí opouští Bělehrad, kde zanechá ženu se synem a v následujících čtyřiceti osmi hodinách navštíví ve svém rodném městě řadu lidí. Setkává se postupně s kamarády z dětství – Kolem, doktorem, kterého opustila žena s dětmi, Ralem – policistou, který o něm ví víc, než je mu příjemné, se spolužačkou z gymnázia Džojou, které v minulosti nedokázal říct, co k ní cítí, se svým nemocným otcem a dalšími. Z rozhovorů s nimi si divák může postupně poskládat portrét Mikiho osobnosti. Umožní mu také pochopit situaci, ve které se nachází, on – prozápadní demokraticky smýšlející intelektuál i všichni ostatní obyvatelé Svazové republiky Jugoslávie, kterých se nikdo neptá na jejich názory a politické přesvědčení. Bombardování se týká všech bez rozdílu a paradoxně v nejhorší situaci se nacházejí právě Miloševičovi odpůrci, kteří jsou vystaveni jak totalitním metodám jeho režimu, tak vojenské agresi NATO. Klíčovou scénou snímku, jenž vyúsťuje do neodvratné tragédie, je Mikiho vypjatá výměna názorů s otcem, který představuje vše, čím Miki z hlouby duše pohrdá.

Snovi, život, smrt Filipa Filipovića (1980)

Životopisný film Sny, život, smrt Filipa Filipoviće je portrétem významného jugoslávského revolucionáře, politika a spoluzakladatele Komunistické strany Jugoslávie, jejího dlouholetého vrchního sekretáře a významného činovníka Kominterny (Komunistická internacionála – mezinárodní komunistická organizace založená v Moskvě v roce 1919) Filipa Filipoviće.
Filip Filipović se narodil v roce 1878 v srbském Čačaku. Film nás ale zavádí na konec jeho života do Moskvy, ve které Filip Filipović prožil posledních čtrnáct let svého života. V roce 1938 vrcholí Stalinova Velká čistka. Filip Filipović sedí v potemnělém pokoji a krátí si čekání na zatčení psaním pamětí a vzpomínkami na prožitý život a vykonanou práci. V četných flashbacích doplněných Filipovičovými komentáři jsou ve filmu zobrazeny nejdůležitější epizody jeho života.
Filip Filipović je ve filmu zpodobněn jako poctivý člověk, který myslel vše, za co bojoval a v co věřil, upřímně a nezištně. Z dnešního pohledu můžeme jeho přesvědčení vnímat jako naivní, ale v době jeho života byly Marxovy či Leninovy myšlenky na světovou revoluci, ze které vzejde nový spravedlivý řád, pro mnoho lidí zcela logicky velmi přitažlivé. Filip Filipović na svou naivitu doplatil, když byl, podobně jako dalších více než 600 000 stranických funkcionářů, spisovatelů, důstojníků a vzdělanců, v rámci Stalinovy Velké čistky popraven.

Sabirni centar (1989)

V době, kdy Američani a s nimi celý svět hovoří o přistání na Měsíci jako o největším úspěchu lidstva, učiní jeden starý profesor v Gornji Dobravě, zapadlé vsi kdesi v Jugoslávii, objev, proti kterému by se americké dobrodružství na Měsíci mohlo jevit jako dětská hra. Pokud by se o něm dozvěděl zbytek světa. Po celoživotním hledání nalezl v rozvalinách římského chrámu náhrobní kámen, který zakrývá vstup na onen svět. Osud ale nechtěl, aby si profesor užil slávy. Z rozrušení ze svého fenomenálního objevu dostává na místě infarkt. Jeho asistent Petar jej ještě stihne přivést domů. Přivolané lékařce ale nezbývá nic jiného než konstatovat profesorovu smrt. Smrtí profesorovo bytí nekončí. Přichází do záhrobí, kde potkává svou zesnulou ženu a několik dávno mrtvých přátel. Události ve světě živých mezitím dostávají rychlý spád. Ve vedlejším domě probíhá rušná svatba a sousedka okamžitě využívá situaci, která se nečekaně naskytla. Přesvědčí profesorova syna Ivana, aby jí prodal jeho dům pro novomanžele, navzdory otcovu přání zřídit v něm muzeum. Ivan přijme od sousedky peníze a rozsáhlou archeologickou sbírku svého otce nechá vyhodit. To neunese Petar, který předpokládal, že se stane správcem muzea, a oběsí se. Za nedlouho se tak znova setká se svým milovaným profesorem na onom světě. Když od něj profesor uslyší, co se doma stalo, rozhodne se využít svého objevu a vrátit se do světa živých. Po chvíli následují jeho příkladu i další nebožtíci, kteří rovněž nejsou spokojení s děním  mezi jejich živými blízkými. Jejich cesta z onoho světa je plná nečekaných setkání a nebezpečí. To nejhorší je ale čeká na jejím konci.

Pun mesec nad Beogradom (1993)

Děj snímku Úplněk nad Bělehradem se odehrává v roce 1991, v době, kdy jugoslávská armáda mobilizuje stále další a další mladé muže a posílá je do války v Chorvatsku. Na frontě a v bojích o Vukovar jich spousta umírá, a tak není divu, že se mnoho potenciálních branců schovává před vojenskou policií. Ta se snaží dělat svou práci co nejefektivněji, a proto přistoupí na brutální metodu násilných odvodů uprostřed noci. Hlavním hrdinou snímku je mladý novinář Maks (Dragan Bjelogrlić), který se snaží službě v armádě za každou cenu vyhnout. A to i přesto, že pro své chování nenachází pochopení u vlastního otce (Velimir Živojinović), který se na rozdíl od něj přihlásí na jako dobrovolník. Maks  se hlásí na další studium a v práci se nechá přeřadit na noční směnu, aby jej vojenská policie neodvedla v noci z domu. Místo dostává po kolegovi, který údajně padl na frontě. Na noční směně se potkává se známým kolegou đorđem a stařičkou redaktorkou, kterou doposud nikdy nepotkal, protože ona pracuje pouze v noci. Poté, co je jeho kolega odveden z noční směny a záhy také umírá, nabídne mu stará novinářka, že může přespávat v jejím starobylém domě u hřbitova. Zároveň jej pověří uspořádáním své rozsáhlé knihovny, plné vzácných knih. Maks je jí vděčný za to, že mu poskytla dokonalý úkryt před vojenskou policií. To ale ještě netuší, že se ocitl v mnohem větším nebezpečí. Stařenka je totiž upírka a její dům je upírské doupě, ve kterém se brzy potká se svými mrtvými kolegy… Nebo to jsou jen jeho představy způsobené panickou hrůzou z toho, že bude odveden do války?

Kvar (1978)

Novinář Saša se přiženil do dobře situované ale skrznaskrz maloměšťácké rodiny. Postupně si začíná uvědomovat, že nemá kontrolu nad svým životem. Ten totiž řídí v podstatě jeho tchán, který má díky své funkci spoustu známých a tím pádem značný vliv. Sašovi koupil auto, mladou rodinu finančně podporuje, zařídil jim bydlení ve své luxusní vile a neustále usměrňuje život mladých manželů. Tchán má rozhodující vliv na svou dceru, Sašovu manželku Nadu, která je zvyklá na to, že za ni její otec vyřeší každý problém. Také Sašovi systematicky vnucuje své názory a postoje.
Podobné situaci čelí Saša i ve své novinářské práci. Jeho šéf začíná stále častěji mluvit do Sašových reportáží a dává mu jasné pokyny, co může zveřejnit a co nikoliv.
Kam až situace zašla, si Saša uvědomí, když mu tchán domluví návštěvu u svého známého lékaře, aby jej vyšetřil kvůli záhadné vyrážce, o které věděl jen on a jeho žena. To je poslední kapka, která Sašu přiměje ke vzpouře.

Dečko koji obećava (1981)

Slobodan je slušný mladík z maloměšťácké bělehradské rodiny. Studuje medicínu, trochu hraje na kytaru a chodí s dívkou Mašou. Zdá se, že je Slobodanův život dopředu přesně nalajnován. Jednoho dne ale sveze švýcarskou turistku, která jej okouzlí svou bezprostředností. Pro dívku je zcela přirozené požádat mladého Slobodana, aby jí ukázal krásy Bělehradu, i to, že prohlídka města skončí v posteli jejího hotelového pokoje. Když se Maša dovtípí, že je jí Slobodan nevěrný, ztropí žárlivou scénu a Slobodana na rodinném pikniku u řeky praští veslem do hlavy. Po této ráně u něj dojde k radikální změně životních postojů. Zpřetrhá vazby s přítelkyní i s rodinou a hledá nový život. Učaruje mu bělehradská punková subkultura, ve které hledá to, co mu v životě navzdory jeho jménu (Slobodan = svobodný) nejvíc chybělo – svobodu. Seznamuje se s dalšími dívkami, odchází ze školy a s novým přítelem zakládá punkovou kapelu. Brojí proti zavedeným společenským normám a všeobecně uznávaným vzorcům chování, provokuje svým vystupováním i hudbou a písňovými texty. Osudným se mu stane píseň, ve které se otevřeně vysmívá homofobii…

Bube u glavi (1970)

Film se odehrává v Jugoslávii v sedmdesátých letech, v době plné společenských změn přinášejících mnohé nejistoty. Je pohledem na tehdejší život mladých lidí prožívajících krizi identity. Prostřednictvím drobných dějových fragmentů sleduje jeden mladý pár.  Přestože jsou hlavní hrdinové do sebe zamilovaní, nedokážou potlačit pocit úzkosti a strachu a jejich příběh spěje k tragickému vyústění.

Reklama

Reklama

Reklama