dzira

Film Čas vody zobrazuje osudy obyvatel makedonské horské vesnice Suševo, kteří se v průběhu několika desetiletí neustále potýkají s nedostatkem vody, o kterou soupeří se sousední vesnicí Kamenovo. Hlavním hrdinou příběhu, který začíná v období Království Jugoslávie a pokračuje italskou okupací během 2. světové války, poválečnou kolektivizací a končí v době rozkvětu jugoslávského socializmu, je mlynář Petar Čuško. Za své životní poslání si vytkl přivedení vody do své obce. Nejprve iniciuje převedení vody z pramene nad vesnicemi do Suševa. V následné soudní při, která je důsledkem potyčky s Kamenovskými, neúspěšně lobuje za zájmy Suševa. Poté, co si místní představitele zákona udělají z dodávek vody výnosný obchod, rozhodne se dobýt pramen násilím. Všechny jeho pokusy jsou ale neúspěšné a on postupně mnohem více ztrácí, než získává. Výjimkou je období italské okupace, kdy velitel okupantů pragmaticky rozhodne, že přivede vodu do jeho mlýna, aby mohl zásobovat armádu moukou. Přestože obyvatelé Suševa konečně dosáhli toho, o co léta usilovali, nezažívají období klidu – ve vesnici a okolí totiž působí partyzánský odboj a dochází zde k mnoha ozbrojeným střetnutím. Po válce se komunisté snaží vyřešit rozepři mezi Kamenovem a Suševem smírně. Jejich návrh není pro žádnou stranu ideální, vesničané jsou ale vleklým sporem unaveni a Petar zůstává ve svém boji osamocen. Konečné řešení nedostatku vody v oblasti, ke kterému se rozhodnou představitelé moci, se stává Petarovou osobní tragédií.

Fidan je mladý muž, který žije a pracuje ve městě. Jeho otec Dičo byl rolník, který bojoval během 2. světové války v partyzánském odboji a po válce se snažil prosazovat kolektivizaci a industrializaci venkova. Jeho přesvědčení však bylo v rozporu s postojem většiny sousedů. Hlavním odpůrcem se mu navíc stal nevlastní bratr Lazar. Poté co se Dičovi nepodařilo ve vesnici vybudovat fungující kolchoz, odešel do města a brzy na to umřel.
Fidan plní poslední otcovo přání a odváží jeho ostatky do rodné vesnice. Sám se rozhodne k návratu z města, kde zažil krach skláren, vybudovaných v odlehlé části Makedonie v poválečném nadšení. Snaží se začít nový život. Ožení se s Lazarovou dcerou Blagunjou, opravuje dům a rozjíždí chov ovcí. Do svého podnikání jde po hlavě, brzy ale zjišťuje, že v systému za který bojoval jeho otec, pro něj není prostor.

Partyzáni ustupují po prohrané bitvě před Němci. Mitko Angelov kryje střelbou z kulometu jejich ústup a zůstává na bojišti poslední. Zatímco se ostatním podaří utéct do hor, on se zachrání tím, že naskočí na projíždějící nákladní vlak. Když se chce vrátit ke své brigádě, chytí jej partyzáni z jiné brigády, prohlásí jej za dezertéra a odvedou jej k jeho útvaru. Komisař mu příliš nevěří, ale dá mu šanci. Protože při vlakovém útěku ztratil kulomet, pošle jej se skupinou mužů do diverzní akce k nepříteli, aby od nich získal novou zbraň. Tato akce skončí tragicky. Jedinému Mitkovi se podaří prostřílet z obležení. Když se vrátí zpět, komisař jej obviní, že utekl z boje a hrozí mu trest smrti.

Znepokojivá apokalyptická vize se odehrává ve znečistěném Bělehradě v jednom z rozlehlých panelových sídlišť. Všudypřítomný zápach dusí jeho obyvatele, kteří ztrácí vůli k životu. Hlavní hrdina filmu, mikrobiolog Pavle Gvozdenović, se zabývá výzkumem změn v krvi sebevrahů. Svou prací je nejprve zcela zaujat, ale i na něj postupně doléhá tíživá atmosféra a bezvýchodnost situace.
Páteř je film, který má schopnost diváka paralyzovat atmosférou strachu, zoufalství a marnosti. Je hororovou vizí nedaleké budoucnosti, ve které je pro člověka vytrženého ze svého přirozeného prostředí a zasazeného do betonových „králíkáren" zhoubou technický pokrok, narušující ekologickou rovnováhu. Ve světle současného dění ve světě lze konstatovat, že ani po čtyřiceti letech neztratil film nic ze své aktuálnosti.

Možná za to může pětisetletá okupace osmanskou říší, která na Balkánský poloostrov implantovala své hodnoty, možná je to tím, že jsou jižní Slované mnohem více válečníky než my, každopádně se zdá, že jejich společnost je stále podstatně více patriarchální než ta naše. V tomto světle se komedie Mila Đukanoviće Muškarci z roku 1964 jeví jako velmi odvážná a novátorská. Její hlavní hrdina je prototypem balkánského macho muže, který ctí hodnoty svých předků. Sice již není výhradním živitelem rodiny a už vůbec ne válečníkem, který by si zasloužil svá privilegia, přesto po příchodu z práce vyžaduje od své pracující ženy stravu a klid, aby mohl v poloze ležmo nerušeně meditovat s novinami na prsou. Zatímco žena zajišťuje chod domácnosti čítající kromě ní a hýčkaného muže ještě jeho 4 potomky, on nabírá sílu na večerní posezení s přáteli. Zaběhaná rutina se naruší poté, co ve své blahosklonnosti svolí, že si pro domácnost najmou pomocnici. Poté, co se se ženou neshodnou na tom, co by měla pomocnice zajišťovat, se dopustí zásadní chyby. Nechá se vyprovokovat a souhlasí s tím, že převezme v domácnosti manželčinu úlohu. To má závažné důsledky nejen pro něj, ale také pro zbytek mužské populace v Jugoslávii... Muškarci jsou nekorektní, ale velmi zábavnou (a snad i trochu pravdivou) komedií zlehčující roli mužů v domácnosti...

Film Lažni car Velimira Stojanoviće je prvním hraným filmem natočeným po vzniku Federativní lidové republiky Jugoslávie v její nejmenší republice - v Černé Hoře. Je to pozoruhodný pokus o filmovou rekonstrukci důležitých historických událostí druhé poloviny 18. století, které měly velký význam pro utváření Černé Hory a formování černohorského národa. Nelze jej vnímat jako čistě historický film, protože do značné míry rozvíjí legendu o carovi Štěpánu Malém, tehdejším vládci Černé Hory. Ten je sice skutečnou historickou postavou, ale jeho původ a život před nástupem na trůn jsou předmětem mnoha spekulací. Na černohorský trůn se dostal v roce 1766 díky mýtu, podle kterého zavražděný ruský car Petr III. ve skutečnosti přežil a uprchl z Ruska ke svým spojencům do Černé Hory. Právě za něj se Štěpán Malý vydával. Podle jednoho z dohadů šlo ale původně o bylinkáře a léčitele z Dalmácie, který se objevil v roce 1766 v jednom černohorském klášteře, kde byl jeho údajný urozený původ odhalen na základě podobnosti s portrétem ruského panovníka. Do funkce jej potvrdil i všečernohorský sněm, takže jeho vláda získala legitimitu. Ač se na trůn dostal patrně podvodným způsobem, jeho role pro rodící se černohorský stát je poměrně důležitá. Svou autoritou se mu dařilo utlumit krevní mstu a sjednotit mnohé znesvářené černohorské kmeny. Dále se snažil posilovat roli státních institucí a Černá Hora za jeho panování zažila období do té doby nevídaného pořádku. Navíc se mu podařilo porazit mohutný turecký útok a ve funkci jej nakonec akceptovalo i Rusko prostřednictvím svého vyslance knížete Dolgorukova.

Ústředními hrdiny romantické komedie Sonja i bik jsou dva mladí lidé z odlišných prostředí, s rozdílnými pohledy na život a s odlišným žebříčkem hodnot. Zatímco Záhřebanka Sonja je mladá aktivistka angažující se v boji za práva zvířat, Ante je úspěšný pojišťovací agent pocházející z malé vsi v dalmáckém vnitrozemí. Sonja pořádá happeningy na podporu zákona na ochranu zvířat, který je právě projednáván v chorvatském parlamentu. Jejím hlavním cílem je zakázat pořádání býčích zápasů, které jsou oblíbenou kratochvílí právě v Dalmácii. Místní fanoušci býčích zápasů jsou pobouřeni jejím vystoupením v televizi a majitel favorita býčích zápasů Garonji se vsadí s Anteho otcem - hlavním organizátorem zápasů, že se milovnice zvířat Sonja nepřiblíží na 3 metry ke Garonjovi. Na Antem, který je znám svými přesvědčovacími schopnostmi, je, aby ji přivezl ze Záhřebu. Diametrálně odlišné světy Sonji a Anteho se tak mohou protnout...

V průmyslovém městečku v Černé Hoře funguje podnik, jehož ředitelem je soudruh Todor.  Díky jeho vedení podnik vzkvétá a on je mezi zaměstnanci uctíván. Místní straničtí funkcionáři během jeho nepřítomnosti připraví komplot za účelem posílení vlastní moci a odstranění Todora z vedení podniku. Bez Todora se z nich stávají neomezení páni městečka. Řediteli zůstává loajální pouze jeho řidič Milutin, který si svým postojem přivodí značné potíže a postupně padá na společenském žebříčku níž a níž. Vše se obrací proti němu. Z řidiče mercedesu jej degradují do fekálního vozu. Tím ale jeho pád nekončí. Přichází o bydlení, odvrací se od něj žena a nakonec dostává výpověď. Snaží se se situací bojovat, ale proti mafiánským praktikám stranických funkcionářů je bezmocný. Vždy, když se mu podaří postavit na nohy je sražen zpět na kolena. Poté, co se situace vrátí do normálu, čeká jeho okolí, že se znova zařadí na své místo. Toho už ale není schopen.

Jugoslávie byla napadena Německem, kterému během několika dnů podlehla. Zemí se šíří strach a panika. Spousta lidí opouští své domovy a utíká před postupující německou armádou. To je ideální čas pro partu podvodníků, kteří se vydávají za hudební kapelu Balkan Ekspres. Podnikají turné po zemi a snaží se ze vzniklého chaosu vytěžit co nejvíce pro sebe. Vykrádají opuštěné domy a plánují si svou skvělou budoucnost.
V tom, co učinit dále, nejsou členové kapely jednotní. Jejich cesty se rozcházejí, aby se později znovu setkali za těžko řešitelné situace. Do jejich zpěvačky se zamiluje německý velitel a oni jej chtějí využít k získání dokumentů, které jim umožní opustit zemi. Zároveň jsou kontaktováni partyzány. Musí jim přislíbit spolupráci na atentátu na místní německé velení. K tomu má dojít při slavnosti, na které jsou přinuceni vystupovat jako kapela. Aby těch problémů nebylo málo, ukrývají před Němci desetiletou židovskou holčičku.
Černá komedie Branka Baletiće plyne v odlehčeném a místy velmi humorném duchu. Nejednoznačnost hlavních postav, jejichž prvotní motivace sice není čestná, v průběhu filmu u nich ale víckrát zvítězí dobrá vůle, zavdává podnět k úvahám, jak by se v jejich situaci zachoval každý z nás. Scénář Gordana Mihiće přesně balancuje na hraně korektnosti a nelze říci, že by si dělal nemístnou legraci z vážných věcí. To ostatně dokazuje i mrazivým závěrem.

Po skončení 2. světové války se do úrodné Baranje, ze které bylo odsunuto mnoho Němců a Maďarů, stěhují kolonisté z chudobných horských obcí. Sbalí si nejnutnější věci, naloží hospodářská zvířata a opouští kraj, ve kterém jejich rodiny po staletí žily. Jsou plni naděje na lepší život, ale i obav z toho, co je v novém domově čeká. Při dlouhé cestě nákladním vlakem dochází k mnoha drobným příhodám i dramatickým událostem.

Nadšený učitel dějepisu Ivan uhodí při výuce nezvladatelného žáka. Video s touto událostí pořízené mobilním telefonem se dostane na internet a rodiče postiženého žáka podají na učitele stížnost. Ředitel školy nemá odvahu se za svého podřízeného postavit. Než by čelil kampani, která se proti škole rozpoutala v médiích, učitele raději propustí.  Ivan opouští Bělehrad a přijímá místo učitele v zapadlé horské vsi poblíž Banja Luky v Republice Srbské v Bosně. Dostává se do zcela odlišného prostředí, ve kterém se setkává s etnickou nesnášenlivostí a chudobou, jež v tomto kraji prohloubila válka v 90. letech minulého století. Zjišťuje, že čas ještě zdaleka nedokázal zhojit všechny válečné rány.

Úřednická práce a podlézání řediteli je jedinou životní náplní starého mládence - pana Goluži. Jednoho zimního dne roku 1939 překvapí ředitele požadavkem, že chce strávit dovolenou u moře, protože u něj ještě nikdy nebyl. Po krátkém váhání mu ji ředitel povolí a pan Goluža se vydává na cestu. Ta však nekončí na pobřeží, nýbrž v jednom malém městě, do kterého se pan Goluža dopotácí poté, co se nechá okrást. Specifická atmosféra doby při nástupu fašismu v Evropě se odráží i v mentalitě obyvatel městečka. Vůči panu Golužovi jsou nejprve podezřívaví. Když zjistí, že pro ně nepředstavuje hrozbu a že z něj mohou profitovat, prokazují mu nebývalou pohostinnost. Pan Goluža je polichocen a mění se z ušlápnutého úředníka v rozšafného bonvivána.  Ve své naivitě si ale neuvědomí, že s ním jeho hostitelé hrají falešnou hru a to hlavní po čem touží, je jeho smrt.
Film je natočen podle stejnojmenného románu Branimira Šćepanoviće.

Isak se vrací po letech do své rodné horské vísky. V zářivě bílém obleku s kravatou působí na horaly, jako někdo velmi mocný a oni usilovně přemýšlejí , proč do vsi přijel.

Studentské bouře na konci šedesátých let se nevyhnuly ani Jugoslávii. Příběh filmu Falsifikator začíná na malém městě v Bosně právě v této neklidné době. Hlavním hrdinou je Andjelko - ředitel místní školy, který má zvláštní koníček – falšuje pro své známé (a pro známé svých známých) vysvědčení a nejrůznější dokumenty a osvědčení. Nedělá to kvůli výdělku, ale z čistého altruismu. Je oddaný Titův stoupenec – nechce proto škodit ani režimu. Myslí si, že takto může pomoct lidem prožít lepší život a napraví drobné chyby systému, kterému důvěřuje. Úřady po čase na Adjelkovu činnost přijdou a on utíká do velkého města. Zde v ní pokoutně pokračuje dále až do chvíle, kdy je zatčen a poslán do vězení. Celu sdílí s různorodou skupinou odsouzených. I jim se snaží pomoci...

Holič Boda najde občanský průkaz. Schová jej do kapsy a zapomene na něj. Když se po strkanici ve vlaku musí legitimovat, podá omylem policistovi, který je na místo přivolán nalezený průkaz. Policista jej nazve inspektorem a uctivě mu zasalutuje. Boda je založením čestný člověk se smyslem pro spravedlnost. Ani ve snu by jej nenapadlo, vydávat se za inspektora. Pro spolucestující z kupé je ale inspektorem, a protože všichni vystupují na konečné stanici, zůstává jim a nadále. Velmi záhy se do své nové role s gustem vžije a pustí se do odhalování zločinného spiknutí v místním podniku.

V roce 1944 dostávají partyzáni pod kontrolu území Srbska. V lesích se ještě ukrývají zbytky německých a četnických oddílů, které se partyzáni snaží zlikvidovat. Především touží chytit nechvalně proslulého velitele místní posádky SS Hajnriha. Do rukou se jim dostane jeho sekretářka Eva, Němka původem z Banátu. Hlídat ji má mladý partyzán Miloš, který je do ní už dlouho zamilovaný. Zatímco jeho soudruzi pořádají hon na Hajnriha, rozhodne se s ní utéct.

V roce 1964 přijíždí Nicolas Ray do Jugoslávie. Režisér, jehož hvězda svítila nejjasněji před deseti lety po uvedení Rebela bez příčiny, se nachází v tvůrčí i životní krizi. Bojuje se závislosti na drogách a alkoholu. Opouští ženu a přijímá nabídku Ratka Draževiće - ředitele jugoslávského Avala filmu, který mu slibuje dostatek prostředků a tvůrčí svobodu pro realizaci jeho vysněného projektu – hororového dramatu Doktor a ďáblové podle knihy Dylana Thomase. Ratko Dražević prezentuje Rayovi studio Avala, jako komunistický Hollywood s neomezenými možnostmi. Touží po úspěchu, korunovaném ziskem Zlaté palmy, či Oscara, proto se pouští do nákladných projektů, které přivádí Avala film do finančních potíží. Ve stejné době se Avala podílí na koprodukčním velkofilmu La Fabuleuse aventure de Marco Polo s množstvím zahraničních hvězd. Díky překročení rozpočtu stanoveného pro tento film je Dražević nakonec nucen produkci Rayova filmu zastavit.
Film Doktor Rej i đavoli byl natočen podle skutečných událostí.

Kolonisté z neúrodných hornatých částí Jugoslávie se po 2. světové válce stěhují na sever do oblasti úrodné Baranje a Slavonie, kde dostávají pozemky zejména po odsunutých Němcích a Maďarech. Brzy nato však dochází ke kolektivizaci jugoslávského venkova, a kolonisté jsou nuceni vstupovat s nově nabytým majetkem do družstev. Film sleduje prostřednictvím výpovědí u soudu osudy rolníka Milišy Matiće – zarputilého odpůrce kolektivizace a předsedy družstva Markana Radišiće, který je za ni v okrese zodpovědný. Svědkové i obžalovaní vypovídají, co předcházelo zločinu...

Ředitele nečekaně opouští manželka. Jako ve snu proplouvá ulicemi a hospodami bělehradského sídliště. Doprovází jej cikánská kapela s půvabnou zpěvačkou Jelenou.

Těsně po 2. světové válce se vítězný komunistický odboj v Jugoslávii vypořádává s nepřítelem – s kolaboranty a buržoazií. Improvizované soudy odsuzují novému režimu nepohodlné lidi, jako na běžícím páse. Takto je souzena i bohatá mladá vdova Matilda Ivančić. U soudu si jí ale všimne důstojník Petar Horvat, který následně zařídí její osvobození. Brzy na to se do Matildina bytu nastěhuje na jeho příkaz partyzánka Liljana, se kterou udržuje milostný poměr. Položí tak základ pro vznik netradičního milostného trojúhelníku. Petar lavíruje mezi vztahem k mladičké naivní proletářce Liljaně a náklonností k Matildě, která je pro něj představitelkou třídního nepřítele, ale také velmi přitažlivou ženou. V sázce je rovněž Petarova kariéra a oddanost straně, jež velí třídního nepřítele nemilosrdně rozdrtit.