dubinak

dubinak

Kristýna Veselá

Česko
přeživší

homepage

17 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 12 23 33 44
    • 16.8.2018  19:01

    Pastýřova panenka odradí svým velmi dlouhým rozjezdem, který by mohl být pokrácen, protože ve finále uvidíme, že důležitá je až ta druhá půlka. Režie pracuje velmi dobře s časovými linkami, což mě potěšilo, díky tomu byl scénář rázem svěžejší. Nicméně, děj nemá moc šanci zaujmout z důvodu, že si tuhle myšlenku dokážu v klidu představit v krátkometrážním nebo středometrážním kousku a dlouhá stopáž jí spíše škodí. Potěšilo ale finální rozuzlení, které bylo sice jak pro blbce, ale cením snahu. A nakonec cením i tu hororovou stránku, které sice nebylo moc, ale aspoň trochu zafungovala. Jinak žádný hit.

    • 16.8.2018  18:49
    Gauguin (2017)
    ***

    Stejně jako před tímto snímkem viděnou Nejtemnější hodinu, považuji Gauguina za příjemné historicky životopisné dílo, které toho zas až tolik nabídnout nemohlo, protože se v něm nemělo moc co dít. Bylo ale zajímavé sledovat život jak jinak, než dříve zavrhnovaného umělce a jeho strasti. Pro milovníky umění určitě super zážitek, já uděluji hezký průměr.

    • 16.8.2018  18:44

    Příjemný historický film pro ty, kteří to mají rádi spíš klidnější, bez zobrazeného násilí a hrůzy války. Proti tomuto snímku toho mnoho říct nemůžu, protože režijně i herecky je na mistrovské úrovni, ovšem, že by to byl ten můj nejoblíbenější cup of tea, to bych asi taky netvrdila, takže super, ale za mě tentokrát jen ty velmi pěkné uctivé tři.

    • 16.8.2018  18:12

    WHO THE FUCK IS ARI ASTER? Podobné pocity jsem měla snad jen u Insidious, The Conjuring a It Follows. Ne jen, že se Hereditary absolutně nedá popsat slovy, ale i ten prožitek je dost nespecifikovatelný. První polovina je totální nářez, Toni Collette ukazuje, že tichá vody břehy mele a svým orgastickým výkonem se mi totálně vryla pod kůži. Tenhle snímek není ani tak čistě subžánrově zaměřený horor, jako spíše psycho jízda do všech tmavých koutů těch nejhorších nočních můr, co si umíte představit. Regulérně, nechápu, jak tento scénář mohl vzniknout na dvě hodiny dlouhou stopáž a kde bral Ari inspiraci a hlavně od koho se učil. Je pravda, že nějaký záchvěv z výše zmíněných hororů jsem tam párkrát zacítila, nicméně Aster si tímto kouskem udělal ikonický debut a jestli tady máme nového Wana, nejsem proti. Atmosférická stránka, strašení, zhnusení diváka i napínavé situace fungují totiž na jedničku. Dlouho jsem nebyla tak speachless jako tady. Tolik psycho scén v jednom filmu. V hlavním momentě, kdy se tím zásadním twistem otočilo o pár pěkných stupňů, jsem měla opravdu šok. Hereditary je tak strašně komplexní horor, že se mi těžko vzpomíná na veškeré detaily, protože tady najdete prostě všechno. Nejnepříjemnější psycho scény byly nejčastěji za přítomnosti staršího syna a opravdu nejednou jsem v sále málem vypískla nebo sebou trhala v sedačce.. Malé zklamání nastalo, když se to začalo malinko chýlit do té ghost řeky, což jsem úplně neuvítala, ale nechci spoilovat. Ten neslavný konec, který tu všichni haní byl podle mě taky trochu zklamání a vážně to tak nějak tlačilo na pilu až příliš. Kdyby byl závěr pojmut trošilinku skeptičtěji, byla bych šťastnější. Na těch pět hvězd to ale dozajista je, protože tohle nemá v hororovém světě, o němž jsme si mysleli, že už je dávno skrz na skrz probádaný, obdoby. Takže já smekám kloubouk až k zemi.

    • 14.8.2018  12:37
    Final Girl (2015)
    *

    Tak tohle byl totální krok vedle, já jsem věděla, proč se mi do toho nechce. Tak jestli někdy řeknu, že Abigail Breslin je dobrá herečka, tak mě radši zabte. Jediné, co zvládla kdy zahrát, byla role totální pipiny ve Scream Queens, kde bylo vyloženě požadováno, aby byla hrozná. Ale tahle holka nejen, že neumí hrát očima, ona je prostě jen vážně špatná a roli vycvičené vražedkyně podle mě prostě zoufale nezvládla. Když se zaměřím na samotný film, snaží se být dost inovativní, co se vizuální stránky týče. To je sice oceněníhodné, ale nemůžu se ubránit pocitu, že i tak na mě celá tahle záležitost působila prázdně, bezdušše a skoro až hloupě. Tentokrát to nezachránil ani Wes Bentley. Hrůza.

    • 14.8.2018  12:21

    Další "hororové" nic, které nejspíš těží jen z návštěvnosti kin nezletilými teenagery. Velice totožná záležitost jako Truth or Dare z roku 2017, ovšem tam to gore aspoň bylo. V tomto případě je tu jen dobře předvídatelný příběh, většinou nesympatické postavy a nutná povinnost dokoukat to až do konce, přestože přesně víte, že vás to ničím překvapit nemůže. Nemám k tomu moc co říct, snad jen díky bože, že jsem na to nešla do kina.

    • 14.8.2018  11:54

    Výborná černohumorová záležitost, která oplývá hvězdnými jmény a u které jsem se snad každých deset minut řezala smíchy. Nechápu, proč jsem tento film tak dlouho oddalovala, protože zábava je to královská. K výukovým materiálům bych to dozajista dětem ve školách nepouštěla a citlivým pamětníkům by taky nemusel udělat zrovna nejlíp, ale Armando Iannucci podal scénář tak osvěžující cestou, že se o ty dějiny snad začnu zajímat ještě víc. Všechny herecké výkony byly báječné, hodně mě tu zaujala Andrea Riseborough svojí absurdně napsanou postavou a samozřejmě Steve Buscemi. Vůbec bych se nebránila pustit si tohle někdy znovu.

    • 14.8.2018  11:47
    Let Her Out (2016)
    ****

    Velice milé nenápadné béčkové překvapení, které sice vzdáleně může občas připomínat body kousky jako Contracted, Replace nebo dokonce i Neon Demon, ale vlastně s nimi nemá mnoho společného. Míchá se tu totiž více subžánrů, a tak se dočkáme i nějakého toho strašidla pod postelí. Dopřán nám je i dostatek gore a to hlavně ve finále. Velkým highlightem je podle mě znepokojující, husí kůži nahánějící scéna v metru, jež svým hudebním doprovodem a kamerou dokázala slibný režisérský potenciál. Když se ale vrátím k tomu finále, to byl asi nejsilnější moment celé stopáže, protože bylo za málo peněz hodně muziky a Calahan ve mně lehce vyvolal pocity zhnusení a strachu, protože závěrečných 15 minut je fakt nepříjemných. Hlavní herečka mi vůbec nevadila, takže těch negativních aspektů k pomluvám tu moc není. Já jsem byla nadmíru spokojená.

    • 13.8.2018  22:09

    The Guilty má tu moc upoutat vás v prvních pár minutách. Je super vědět, že někdo je schopný vytvořit napětí o 85 minutách a přitom neopustit místnost nebo přepnout záběr. Tyhle talenty já ráda oceňuju a tím víc, když vás režisér nechá hrát si s vlasní fantazií, spekulovat, dedukovat a předpovídat. Nevím sice, zda bylo scénáristicky všechno v naprostém souladu s uzákoněnými poustupy tísňových linek a policie a nevím, zda je možné, aby se tohle reálně někdy odehrálo, důležité je, že to na diváka funguje a navíc může celou dobu koukat na velmi sympatického hlavního hrdinu, aniž by ho na vteřinu přestal vnímat. Super zážitek. Viděno v rámci varských ozvěn v Bio Central, Hradec Králové.

    • 13.8.2018  22:03

    Komedie, které jsem sice dala čtyři hvězdy, ale už dost dobře nevím proč vlastně, protože kvůli příliš dlouhé stopáži, která je tu dost na škodu si nepamatuji veškeré detaily. Postavy jsou typicky francouzské, taktéž i dějové absurdno. Vím, že největší humor se zde těžil z vedlejších (super zábava nastává s trenérkou na vozíku) a hlavních postav, avšak některé zůstaly silně nevyvinuté a na tak dlouhou stopáž byl děj z tohoto hlediska značně nevyvážený a celkově to bylo se scénářem občas kostrbaté. Vím, že jsem z promrzlého letňáku odcházela docela spokojená, ale teď vidím, že to ve mně moc vzpomínek nezanechalo. Tři a půl. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  21:51

    Tohle bylo velké překvapení. Čekala jsem průměrnou LGBT struggled záležitost, ale dostala jsem nadprůměrně příjemné drama s komediálním nádechem se skvělou ženskou režií od Desiree Akhavan a skvělým hlavním hereckým výkonem Chloë Grace Moretz, kterou mám v poslední době ráda víc a víc. Stopáž byla perfektní, vedlejší postavy naplnily účel, exteriéry i interiéry byly příjemné na oko a celý tenhle kousek měl velice odlehčenou atmosféru, která vás ani minutu nestresovala. Záměrně nebrousím do detailů nápravné instituce a jak to v ní mohlo a nemuselo vypadat a když si budete chtít jen vychutnat tenhle film jako takový balzám na duši, udělejte to taky a nečtěte námětové nesrovnalosti, o kterých se zde zmiňuj někteří hodnotitelé. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  21:40

    Když mě vyhodili z Času, že už se tam na Dívku nevejdu, musela jsem se dostat přes fázi vnitřního vzteku a zašla jsem na tohle. No, tak mou momentální deprivaci to nevykompenzovalo ani zdaleka, ale alespoň mě to trochu rozveselilo a přivedlo na jiné myšlenky. No, myšlenky... U tohoto filmu vlastně ani nemusíte mít mozek. Zdejší vtip je totiž jako ten, který vám jako malému dítěti vyprávěl potají prastrejda, aby byl váš oblíbený příbuzný. Někdy jsem na tuhle hru prostě přistoupila a někdy ne, když to hraničilo s trapností, což se tu stávalo docela často. V sále se našli i tací, kteří doslova křičeli v humorném opojení. Takže bez urážky, ale pokud jste buran, budete nadšeni. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  21:30
    Dítě-věc (2012)
    ***

    Docela hustá studie morálně zanedbávaného dítěte, která vám trochu zhustí krev. Mnohdy nevíte, jestli se smát nebo brečet, protože situace, ve kterých se dobrovolně nachází malá holka, která se nejspíš narodila bez duše, jsou absurdně vtipné, nicméně pro ní je to denní chleba a každodenní realita, s níž nehodlá nic dělat a v podstatě se životem jen prokopává vandalistickou činností. Nejhorší na tom je, že vše probíhá bez jediné emoce a vy se při sledování cítite tak nějak zrazení. Tento zápaďácký kousek je docela studená sprcha, ale svým způsobem je vlastně okouzlující. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  21:18
    Panny (2018)
    ***

    Jen pro začátek: =woody= tenhle film není z Íránu, ale z Izraele. Dobrý, můžem dál. Docela se divím, že se Panny pořád drží v červených číslech, protože takových scénářu o nespokojených teenagerech jsme viděli už spoustu. Ovšem Panny se řadí k takovým, které tak nějak nenásilně plynnou a u kterých se prostě jen opřete, vypnete a necháte se unášet. Navíc to má takový ten exotický šmrnc a humor se snaží držet krok s jistou korektností, která podtrhává nevinnost a také rozpačité sympatie, které budete postupem času chovat k hlavní hrdince. Z tohoto snímku je také dost cítit jistá poetičnost a snaha být jakýmsi druhem metafory a je na každém z vás, co si z něj odnesete. Já proti tomuto snímku nemůžu skoro nic říct, ale pro něj taky nic moc nemám. Stopáž se vyvíjela velmi obezřetně, menší gradace se vyskytne na konci, ale nic, než jen příjemně uvolněný pocit ve mně tento kousek nenechal. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  20:54

    Roman Gavras už před osmi lety dokázal, že má velice osobitý režijní talent, když nám naservíroval božské francouzské svobodomyslné drama s Vincentem Casselem, a tak nezbývalo nic jiného, než se na jeho další kousek těšit. Tentokrát svůj talent ukázal i v humorném mafianském brajglu v čele se sympatickým Karimem Leklou a mnoho let schovanou Isabelle Adjani. Jo přiznávám, trošku jsem to nadhodnotila, ale já prostě miluju filmy, které mě nutí mít celou jejich stopáž úsměv doširoka, až mě z toho bolí mimika a stejný pocit jsem měla například i u nedávné Game Night, které jsem ten plný počet taky musela dát. Le monde est a toi sice nemá takové poslání a kouzlo, jako měl tehdejší Notre jour viendra, ale ten vtip byl prostě originální, nenásilný a celé je to natočené s takovou slunečnou energií. Samozřejmě velký podíl má na mých dojmech i Vincent, který si střihl neskutečně bizarní postavu, jež mi už jen svým zjevem říkala, že tohle bude něco extra. Vincent je zkrátka skvělý v jakémkoliv kabátě. Já jsem se bavila královsky. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  20:41
    Nepřátelé (2017)
    ****

    Western na úrovni, který by jen ztěžka mohl někdo pomluvit. Obsazení je hvězdné, scénář naprosto jasně vykresluje problémy Ameriky 19. století, stopáž je delší, ale krásně uteče. Díky velmi překvapivému a brutálnímu úvodu mě Hostiles značně navnadilo a po zbytek času už jsem se v podstatě nenudila. Akce je sice málo, ale když se objeví, stojí za to. Bůhví proč ve mně tento snímek evokoval například Bone Tomahawk nebo Revenant. Já osobně nejsem velký fanoušek westernů, ale tady se podařilo Cooperovi ve mně vyvolat i pár emocí a ze sálů jsem odcházela plná dojmů. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  20:25
    Invaze (2017)
    *

    Kdyby mi někdo řekl, popiš svoje největší utrpení za rok 2018, řeknu Invaze od pana Shahrama Mokrýho. I když jediný, co bylo mokrý byl můj obličej od slz bolesti a mučení. Tenhle film nejen, že má ve svém názvu a synopsi ten největší clickbait co si umíte představit, ale je navíc totálně nesmyslný, scénář nemá hlavu ani patu, pořád se tam jenom mele a mele a ve 102 minut dlouhé stopáži se tam neustále něco twistuje, postavy mají jména, která se nedají zapamatovat a v tom zmatku a měnících se časových liniích nemáte absolutně přehled o tom, kdo je kdo a kdo je s kým a proč se ta postava jmenuje tak a když se tam objeví podruhé, tak se jmenuje zase onak. Prostě neskutečný bordel. Nepopíšu ani kousek z toho, co jsem viděla, protože po polovině filmu jsem už vzdala nad čímkoliv dumat. Ještě ke všemu, prostředí je příšerně neatraktivní, všechny postavy vypadají stejně, každý dialog je jen další šifra, kterou divák není schopen rozluštit a i kdyby se sebevíc snažil, já si stojím za tím, že Invaze neměla smysl ani na papíře. Jediné, co uznávám a před čím tak trochu smekám klobouk (i když ty kulisy mi v tom fakt hodně brání) je fakt, že je to opravdu natočené na jeden záběr, což je ohromná výzva vzhledem k tomu, že tento film a časová posloupnost o sobě nikdy neslyšely. Jinak si ale stojím za tím, že tenhle film jsou obrovská muka a měla jsem co dělat, abych ze sálu neodešla. Půl hvězdy. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  18:47
    Wildlife (2018)
    ***

    Wildlife jsem chtěla vidět ze dvou důvodů. První je ten, že jsem sběratelka viděných filmů s Jakem Gyllenhaalem a druhý, že jsem se chtěla přesvědčit, jestli je Paul Dano stejně dobrým režisérem jako hercem, protože moje obliba v jeho osobu poslední dobou poněkud stoupla. Na debut dobrá práce, jako taková sonda osudu jedné americké rodiny, kde má hlavní slovo suverénní matka, kterou ztvárnila Carey Mulligan, kterou zase na druhou stranu moc nevyhledávám, ovšem tomuto snímku vládla hlavně ona a její herecký výkon. I Ed Oxenbould předvedl zase skvělou práci a věřím, že tohohle kluka ještě párkrát uvidíme. Scenáristicky tento film jako celek působí sice trochu obyčejně a všedně, ale koukalo se na to fajn. KVIFF 2018

    • 13.8.2018  18:36
    Mandy (2018)
    ***

    Přiznám se, že o Mandy do úplných detailů mluvit nemůžu, protože jsem při půlnoční projekci měla dost velkou spací krizi a můj mozek byl ve velmi otupělém módu. Co ale můžu s naprostou jistotou říct je, že první půlka byla velice fajn, všechno hrálo dost originálně, vizuálně i hudebně to byla atypická záležitost v dobrém slova smyslu, dokonce i Cage se mi po dlouhé době ve své roli zamlouval. Překvapivě tu nechybí ani osobitý humor a dostatek násilí. Nicméně, některé útržky už si prostě nevybavuji a tak se s odměřeným hodnocením budu těšit, až vyjde nějaký release a já si tuto půlnočku zopakují v jinou denní dobu. KVIFF 2018

    • 3.8.2018  12:44
    Do noci (2018)
    **

    Dělám to nerada a vzhledem k tomu, že Caleb je můj herecký miláček, tak se mi o tomto snímku nebude lehko psát, že to byl antikumšt a toto podivné a velmi špatně stravitelné drama o boji z minulosti, který se přenáší v člověku už napořád je nejen velmi nedivácky natočený, ale také chaotický se spoustou WTF scén. Člověk by si řekl, že Caleb má konečně možnost ukázat, co v něm je v nějaké té hlavní roli, bohužel i přes jeho možná až přílišnou snahu, zaštítil jeho talent nedobře napsaný scénář, který v momentě kdy má nejvíce gradovat, začne padat na úplné dno a divák je v prčicích už totálně. A za odměnu, že vydržel velmi uřvané dialogy a výstupy skoro neznámých a většinou nesympatických herců, se mu dostává několik otazníků navíc. Velikánská škoda, že Calebův až fyzicky nepříjemný, pod kůži se dostávající výkon byl tentokrát skoro k ničemu. KVIFF 2018

    • 3.8.2018  12:24
    Beze stop (2018)
    ***

    Příjemné rodinné drama v krásném prostředí, které je ale na svou stopáž občas trochu prázdný a nepřekvapivý. McKanzie i Foster to zahráli oba dobře. Jejich postavy mají duši, dá se s nimi snadno procítit nálada a ani jejich chování nezavání klišovitostí. Děj se až tak moc nevyvíjí a spíš jen tak lehce plyne, takže jedno uklimbnutí hlavou se při této projekci dalo pochopit. Leave no trace není žádná akční jízda ale spíš kochání se exteriéry a dobrými hereckými výkony. Vesměs je to příběh o hledání sebe sama a o tom, jak těžké je si prosadit vlastní sny u otce, který stále žije minulostí. Dobré, ale neobjevné. KVIFF 2018

    • 3.8.2018  12:14
    Tina a Vore (2018)
    ***

    Můj téměř nejvíce očekávaný varský kousek, který mě svými čerstvými ohlasy lákal víc a víc. Nakonec musím po projekci říct, že na moje vysoká očekávání mě to trošku dost zklamalo, ale na druhou stranu na to často vzpomínám jako takovou raritku, jíž jen tak běžně neuvidíte. Myslím, že s tématem severské mytologie jsem na podobný snímek nikdy nenarazila. A teď k samotnému filmu. Už jen ten fakt, že hlavní dvojice je svým pouhým zjevem nadmíru znepokojivá nepřispívá k tomu, že se budete po dobu projekce cítit příjemně. Ba naopak, režisér Abbasi se snaží vás do rozpačitých situací přivádět neustále. Časté humorné linie se prolínají s nejistými a absurdními dialogy, které střídají až nekorektní, dalo by se říct nelíbivé až pohoršující scény. Je to přesně ten typ filmu, u kterého nevím, jaký mám mít výraz, protože těch pocitů se ve mně míchá až moc. A umím si i představit, že bych si tento film užila spíš doma než ve Velkém sále s tisíci lidmi, protože jsem neustále myslela na to, že se trochu stydím, že na to koukám. Velmi netradiční zážitek u netradičního příběhu. KVIFF 2018

    • 18.7.2018  11:37
    Skokan (2018)
    ****

    Jeden z mých nejlepších zážitků z letošního KVIFF. Sice je to docela béčkový, minimalistický film z Ruska, ale o to zajímavější má feel. Ivan Tverdovskij ukazuje, že mladá ruská generace má snahu vytvářet nevšední filmové náměty a vyvolávat tak v divákovy atypické pocity. Ve chvíli největšího zoufalství se najednou začínáte smát a ani nevíte proč, ale intuice vám říká, že děláte dobře. Tím chci říct, že přesto, že Skokan hraje spíš na vážnou strunu, jsou tu momenty, které vám vyvolají opačné emoce. Důvod proč si tento snímek budu ještě dlouho pamatovat je obecná sympatičnost hlavního hrdiny a na hraně přijatelnosti balancující vztah s jeho podivně vlezlou a posléze schizofrenní matkou. Nevím, zda chtěl režisér tímto dílem sdělit nějakou hlubší myšlenku a nebráním se názorům, že z logického hlediska se tu párkrát trochu uklouzlo, ale jde o to, že mě to bavilo, trochu i šokovalo, zhnusilo a hlavně vyvolalo empatii k hlavní postavě. KVIFF 2018

    • 18.7.2018  11:21

    Terry Gilliam je pro mě velmi kontroverzní režisérská postavička, která sice našla svůj styl, ale nebojí se do něj zakomponovat spoustu novinek, které jsou pak bohužel na škodu. Mluvím tu o mém předešlém zážitku od Terryho a to Imaginárium Dr. Parnasse, u nějž jsem ráda, že už se mi pomalu vytrácí z paměti. Naštěstí (!) v případě Muže, který zabil Dona Quijota těch novinek nebylo příliš, ač byl příběh trochu překombinovaný, zbytečně dlouhý a v podstatě v jistém směru i naivně natočený. Sice neznám vedlejší okolnosti natáčení tohoto dlouholetého projektu a musím se přiznat, že jsem o něm až do června tohoto roku neměla ani potuchy, ale subjektivně říkám, že z něj mám smíšené pocity, i když z většiny jsou asi pozitivní. Být to na mně, zkrátím tomu stopáž tak o dvacet minut a vystříhám trochu tu závěrečnou párty, která mi nejvíc zkazila dosavadní dobré dojmy ze scénáře. V podstatě ale musí stejně divák přistoupit na to, že je to opět jen upustění Gilliamovy zbrklé a dětské fantazie a že jde vlastně jen o srandu. A sám Gilliam řekl před projekcí ve Velkém sále, že je rád, že tleskáme před filmem, protože po něm už to není taková záruka a nebude se zlobit když tomu tak bude. Když budu chtít ale vytyčit pozitivní body, musím zmínit výkon Adama Drivera, který mi byl před touto projekcí jako herec velmi nesympatický, pak samozřejmě krásné španělské exteriéry a humor, který se sice dost opakoval, ale na mě po celou stopáž docela fungoval. Zatím hodnotím průměrně, protože se pořád nemůžu rozhodnout, na jakou stranu tenhle film spadá víc. KVIFF 2018

    • 16.7.2018  12:09
    Narcos - Série 1 (série) (2015)
    *****

    1. série: Narcos byl u mě podobný případ jako první série The Handmaid's Tale. První tři díly mě nezaujaly, tak jsem si od seriálu dala asi dvouměsíční pauzu a pak se k němu zase vrátila. Od čtvrtého dílu už to šlo ale letem světem a já první sérku zfoukla za bezmála týden. Neuvěřitelné, kolik jsem se toho dozvěděla z jihoamerické historie. To je taky jeden z plusů tohoto seriálu, dozvíte se něco, co se dříve ani vědět nemělo. Narcos má neskutečný dějový spád. Neříkám, že je v každém díle nějaká akce, ale čím dál víc vás zajímá, kam se Pablova prohnanost a nelidskost prokouše. Brutalita tady taky nezná mezí a s nějakou cenzurou se tvůrci fakt nezabývají. Tohle téma si zkrátka říkalo o seriál a schválně říkám seriál, abychom nepřišli ani o detail a mohli si vychutnat zvrácenou historii drogových kartelů do posledního gramu.

    • 16.7.2018  11:58
    Hastrman (2018)
    ****

    Po zatraceně dlouhé době a sama se tomu divím, tleskám českému filmu s kloboukem dole, protože si nevzpomínám, kdy jsem dostala podobně kvalitní zážitek z domácích vod. Napříč chladnému počasí v letním kině a otravnému hmyzu jsem si tuto projekci vřele užívala, z důvodu, že všichni herci odvedli výbornou práci a kyticovská poetičnost Hastrmana hned upoutala mojí pozornost. Oceňuji i pečlivě vybrané exteriéry a ukazuje se, že pan Havelka je nejen dobrý herec, ale ještě lepší režisér. Chválím jeho podání jemného a nenásilného humoru, ale bohužel nemůžu posoudit, zda se tento humor objevil i v předloze. Každopádně pořád ráda na tento film vzpomínám a jako nejlepší scénu si budu pamatovat tu s Lábusem uvězněným v mrazáku (?) a jeho následným rozmrazováním.

    • 16.7.2018  11:48

    Kvalitní příjemná pohádka, občas až s hororovým podtónem, která by mohla sednout z větší části spíše dospělým, protože se zde řeší témata, kterým by děti nemuseli tak úplně rozumět. Koukalo se na to dobře, atrativní japonské exteriéry tomu dodávaly exotický šmrnc. Nicméně mě asi dostatečně nezaujaly hlavní postavy a vtip tomu kapánek chyběl, protože se hraje převážně na vážnou strunu. Je to asi čistě jen můj subjektivní pohled, protože zpracováno je to opravdu velmi dobře.

    • 13.7.2018  11:52
    Ghostland (2018)
    ****

    Pascal na sebe rád nechává dlouho čekat, protože jeho scénáře vyžadují hodně práce k tomu, aby dokázal stvořit další šokující, nevšední příběh. Tentokrát jsme zamířili do trochu jiného soudku, který naštěstí s duchařinou příliš společného nemá, avšak není záruka, že neuvidíte něco, co tam ve skutečnosti není. Pascal má talent na to šokovat a vystresovat diváka už v polovině filmu, tam se zastavit, osvětlit s pomocí divákovy fantazie, o co tu kráčí a pak se zase vrátit už do zajetých kolejí a dokončit příběh tak, jak k tomu byl určen. Po dlouhé době jsem zase viděla kvalitní home invasion, která číší svou burtalitou, absurdností a rozpačitými záporáky, kteří postrádají lidské vlastnosti a jako bonus jeden výborný twist, který udělá váš zážitek nezapomenutelným. Na pět hvězd to u mě není, protože to téma mi přišlo na Pascala trochu moc ploché, ovšem scénář mě potěšil svou čerstvostí. Palec nahoru.

    • 30.6.2018  14:56

    Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli se mi víc líbí 12 úkolů nebo Asterix v Británii, ale řekla bych, že tento díl je u mě možná o stupíneček níž. Pořád je to ale k popukání. Říkám si, že Asterixova éra je snad nejvtipnější kreslená série, která kdy mohla v zahraničí pro děti vzniknout. Dobré na ní je ale také to, že si jí užije nejen dítě, ale stoprocentně i dospělý, protože ten bude chápat i několik narážek na historii, které děti nemohou ještě ocenit.

    • 30.6.2018  14:52

    Infantilnější než Mravenec Z, ale pořád zábava a v rámci mého dne připomínání filmů mého dětství, velmi kvalitní zážitek z Pixarského soudku. V době, kdy nastoupila na scénu banda z cirkusu začal být Život brouka opravdu nadmíru vtipný a hláškami se to tam jen hemžilo. Rok animovaných hmyzích kousků považuji za velmi úspěšný, protože oba mě bavily opravdu úplně stejnou měrou.

<< předchozí 1 2 3 4 12 23 33 44
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace