Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 113)

plakát

Od koťátek pracky pryč! Hon na internetového zabijáka (2019) (seriál) 

Nechápu, že jsem tuhle věc tak dlouho odkládala. Po velmi dlouhé době dokument, který má spád, zbytečně se nenatahuje stopáž zbytečnými fakty a promluvy zdejších aktérů jsou rázné, zajímavé a úspěšné v tom navodit divákovi wow efekt. Jasně, je to asi trochu zdramatizované tím, že se veškerá pozornost soustředí na amatérské internetové detektivy a profesionální práce se trochu opomíjí, ale v tom právě tkví jedinečnost tohoto dokumentu. Zobrazují se zde totiž události, kterým člověk neuvěří, dokud o nich opravdu nemá důkazy. A to je další silné eso tohoto super projektu: autentičnost. Většinou divák jen slyší a málo toho vidí. Tady je vyprávění ale podrobně doprovázeno a ilustrováno videozáznamy, fotografiemi, internetovými příspěvky a provádí diváka opravdu od začátku až do konce bez přeskakování a mezer v událostech, a proto má tak úžasné tempo. Jediný polomínuskový bod by se tu dal vidět ve faktu, že se tu ty toxická vražedná videa neukazují explicitně, ale když se jedná o zvířata, je to vlastně spíš přínosem a díky tomu je to dostupné i pro širší skupinu diváků nebo slabší povahy. Na Netflixu určitě povinnost vidět.

plakát

Barbie (2023) 

Hodně politická záležitost, avšak pečlivě oděná do funkčně poutavého kabátku s áčkovými tvářemi a avantgardním scénářem. U Barbie je potřeba hodně filozofovat, nacházet zde aluze, alegorie a metafory, mít něco v hlavě co se týče všeobecného rozhledu a mít názor na společnost, abyste si ho užili. Jinými slovy, není to zkrátka film pro blbce. Jeho humor si ale tak jako tak nejspíš užije každý. Vizuálně je to opravdu lahůdka, je to stylové, chytlavé, potěší i pár hudebních čísel. Sice mě Gosling ještě pořád nepřesvědčil o svém hajpu, nevim proč, ale mě ten kluk stále herecky nezaujal, ale nevadí, Margot to drží dobře. Hodně mě potěšila i postava Willa Ferrella, která měla také svou hloubku. Je to sice hodně komerční typ hollywoodského filmu, ale svou popularitu a tržní rekordy si vysloužil po právu.

plakát

Zaměstnání (2008) 

Je možné, že by tohle mohl být obraz budoucnosti, až složité práce převezme za člověka AI a my budeme rádi, že můžeme někomu dělat rohožku.

plakát

Obzor (2022) 

Kdo by to řekl, že film odehrávající se na nákladní lodi mě takhle zasáhne. Absolutně vysoustružená režie, zvládnutí scénáře a dialogů do takové hloubky, že zůstanete připoutaní téměř bez dechu, protože v hloubi duše víte, že situace zdejších postav je ošemetně křehká. Veškerou zdejší bezútěšnou atmosféru tu podtrhávají svoji rytmičností dunivé zvuky lodního motoru. Všechny postavy jsou napsané s vnitřním poselstvím a jejich úmysly se dají pochopit, proto je to vlastně tak emotivní příběh. Ten závěr mě v Národním divadle ve Varech totálně dostal a nevím, jestli na mě padl smutek z faktu, že je to můj poslední letošní film tam nebo už jsem byla poznamenaná nedostatkem spánku, ale lehnul na mě takový smutek, že jsem měla výlev ještě dlouho po opuštění sálu a měla pošramocenou duši. Miluju, když festival zakončím silným kouskem, to je to nejlepší, co se vám může stát. KVIFF 2023

plakát

Odbor městské zeleně (2009) (seriál) 

Kvalitativně skoro stejně vtipná nálož jako The Office, i když ta mi přirostla k srdíčku asi trochu víc, nicméně, charakter Leslie Knope je s Michaelem Scottem téměř srovnatelný, jen jsou šílení trochu odlišně. Každopádně od druhé série tohle jede jako po drátkách a v podstatě až do konce šesté to neklesá na kvalitě. Vždycky mě mrzelo, když zmizela některá z postav, ale většinou to scénář dokázal nějak zalepit a přijít s něčím, co to vynahradilo. Poslední série po time jumpu asi nejslabší, jak to tak u těchto dlouhých seriálu bývá, ale ráda si Parks & Recreation zase někdy nějakým dílem připomenu. Bylo fajn sledovat i to, jak herci profesně rostou a s každou řadou byly jejich výkony lepší a lepší.

plakát

Red Rooms (2023) 

Tak tento snímek se mi postaral o nejsilnější a nejdelší fyzickou nevolnost z celých letošních Varů a možná i za celý můj filmový rok, ne-li život. Čistokrevný thriller, který využívá potenciálu dnešního trendu honby za kriminálními případy a internetového undergroundu a vytváří tak úplně nový svěží vítr v tomto žánru. Intuici, že tenhle film se povede jsem měla už předem, ale co následovalo jsem fakt nečekala. Soudní procesy mě baví, chladné, drsné ženské postavy mě baví, dozvídat se o dark webu mě baví a když k tomu přidám ještě brutálně schopného režiséra, který umí podrásat moje nervy i žaludek, vznikne mi z toho hodně nadprůměrný zážitek. Asi nikdy nezapomenu na scénu s převlekem u soudu a následnou scénu s vrahem, kdy mě zvukový podkres a brilantní timing polil takovou vlnou hnusu, že jsem myslela, že budu zvracet. A kterýkoliv film, jenž je schopný ve mně vyvolat tak silné fyzické stavy si u mě zaslouží speciální pozornost. Tenhle mě donutil na něj myslet ještě dlouho po projekci a chtěla jsem si ho hned pustit znovu, protože jsem si chtěla znovu projet detaily, které mi nejspíš unikly a vyvolaly ve mně otázky. Doufám, že brzy tenhle kousek potkáme někde na VOD. KVIFF 2023

plakát

Sladký východ (2023) 

Střela naslepo ve varském programu, vybráno čistě na základě synopse a dopadlo to takhle bravurně. The Sweet East je čistokrevná festivalovka s neokoukanými tvářemi, které oplývají přirozeným hereckým talentem. Například z výkonu Simona Rexe, jenž evidentně o dobrou roli nezavadí jsem byla naprosto hyponotizovaná a celá ta sekvence, ve které se objevoval byla geniálně napsaná. Scénář je krásně hravý, neotřelý, svobodomyslný a hlavně zábavný, plný absurdních situací, které obsahují mnohem hlubší sociálněkulturní kritický význam, ale zahřejí u srdíčka. O to víc si tento film zaslouží moje uznání. Jedno z největších překvapení letošního ročníku. KVIFF 2023

plakát

Bílý lotos - Série 2 (2022) (série) 

2. série Bílého Lotosu je špička mezi dnešními seriály. Tak skvělou řadu jsem ani nečekala a upřímně jsem neměla ani nejmenší tušení, že má vznikat a prostě se najednou objevila na HBO. Samozřejmě jsem byla skeptická, že to nedosáhne kvalit první řady, ale šeredně jsem se spletla a druhá řada nabízí ještě mnohem propracovanější, barvitější, dramatičtější a hlavně mnohem temnější minipříběhy postav, které jsou komplexní a úžasně zahrané a skoro s každou se dá nějakým způsobem soucítit. Nádherné prostředí kouzelné Sicílie přispívá k intenzivnímu zážitku z příběhu plného sociální kritiky, černého humoru a vztahových dramatů. Navíc i ta mafiánská linie byla napsaná opravdu až překvapivě ostře a Mike White se tentokrát nebál přitlačit na pilu a v závěru slušně šokovat. White se stává tvůrcem, na něhož se budu v budoucnu hodně soustředit.

plakát

Příběh služebnice - Série 5 (2022) (série) 

5. série je za mě - a sama se tomu ještě teď divím - jednou z nejlepších, co The Handmaid's Tale zatím nabídla. Přesto, že se mi do ní klasicky nechtělo, už jen vzhledem k tomu, že jsme opustili Gileád, jsem jí zhltla jak nikdy. Extrémní psychologická hra stále pokračuje a nabírá na brutálních obrátkách. Zdejší svět stále neopouští silně napjatá politická situace a naštěstí příběh nezačal vůbec brakovitět, jak jsem se hodně obávala. Nejvíc ve mně zůstala určitě linie se Serenou, na které je celá tato řada postavená a Yvonne Strahovski by si taky mohla pomalu loupnout nějakou tu cenu. Za mě to byla intenzivně našponovaná emocionální jízda, která měla velmi barvité minipříběhy a každý díl byl vyhrocenější a vyhrocenější. Scénáristicky je to fakt seriálová špice, absolutně bezkonkurečně inteligentně napsaná a bezchybně zrežírovaná a v momentální době si těžko vzpomenu na smysluplnější seriál. Tohle mě vtáhlo fakt neskutečně a těžko říct, jestli je spokojená i sama spisovatelka Atwood, ale já tuto sérii považuju za geniální úctyhodný režijní i herecký strop a troufám si říct, že by to předčilo i knihu, kdyby nějaká další vyšla. Ale jak se říká, v nejlepším se má přestat, a tak by bylo dobré, kdyby už se pomalu finišovalo, protože tenhle citový nátlak a stres, jako tu postavy už tolik řad prožívají, nemůže trvat do nekonečna.

plakát

Hodně štěstí, pane Veliký (2022) 

Jak krásné jsem měla zahájení festivalu, tak nádherné jsem měla zakončení. Tohle je opravdu milá, jemná komedie na zamyšlenou, kterou táhne výkon brilantní Emmy Thompson, která je fakt herečka s velkým H. Neumím si představit do její role nikoho lepšího. I Daryl McCormack hrál absolutně nenásilně, přirozeně a ač jsem se té látky trochu bála, byla uchycena nadmíru citlivě a úctyhodně. Tím, že je to britské, má to takový specifický podpis a umím si představit, že kdyby se toho zhostilo USA, nemuselo by to dopadnout vůbec takhle soudně. Trochu to ve mně evokovalo komorní Lásku nebeskou na postelový způsob, prostě krása. KVIFF 2022