dubinak

Na festivalu by se mi Bones and All líbilo nejspíš trochu víc. Guadagnino je navíc jméno, které se po remaku Suspirie chystám sledovat a tenhle jeho ozvláštněný road movie v čele se zajímavým Chalametem je docela stravitelným přírůstkem do hororového indie žánru, který překvapivě nabídne i poměrně slušnou dávku gore. Atmosférou nebo nějakým napětím nicméně nedisponuje ani zbla. Za mě to mohlo mnohem víc tlačit na pilu, protože mi přišlo, že na rozdíl od Suspirie, se Guadagnino tentokrát úplně zapomněl odvázat a ten potenciál, který by z tohohle udělal zapamatovatelnější kousek zůstal nevyužit.

1. série: Z tohoto mám takové mixnuté pocity. Ten rozjezd na mě byl asi moc hektický a uřvaný, a ač jsem v kuchyni dělala a mám představu o tom stresu, až takhle hustý to tam nikdy nebylo. Umím si ale představit, že tohle je někde normální realita a tím, že mám ráda gastro žánr, postupem času už jsem se s postavami trochu začala sžívat. Paradoxně mě to nejvíc chytlo až když se to chýlilo ke konci. Je škoda, že ty postavy jsou záměrně takhle nedostupné, a proto věřím, že to bude hodně o diváckém názoru. Příběh to má jen takový okrajový, aby to právě nebránilo v sondování mezi kuchyňským personálem a sledování jejích práce. Ten závěr byl asi tím nejsilnějším, co seriál nabídl, a proto jsem v pohodě otevřená druhé sérii, které dávám velkou šanci, že se mi bude zamlouvat ještě víc.

Tohle je hodně fajn přírůstek do exorcistního subžánru, který překvapí svým neotřelým, moderně pojatým prostředím kláštera a náboženskou výukou. Po dlouhé době i nadmíru sympatická a neokoukaná hlavní postava, jejíž chováni má celkem logický vzorec. Po hororové stránce se sice mohlo ještě zapracovat na atmosféře, strašení je čistý průměr. Scénáristicky je to i trošku ukvapené, všechno se tam děje hodně znenadání a postavy to berou jako denní chleba. Navzdory malým chybkám to byl ale jeden z těch lepších vymítačských kousků a přesto, že závěr byl skoro až pohádkový, film měl tu moc si mě získat prostě z obecného pohledu. Možná, že časem i zvýšim hodnocení.

Nakonec tomu tu čtvrtou hodím, ač jsem se přikláněla spíš ke třem. Martin McDonagh je režisér, od kterého chci vidět všechno, co natočí a tentokrát si ke zpracování vybral látku, která se hůř uchopuje. Je to taková variace na Beckettovo Čekání na Godota, akorát s bohatším dějem. Což znamená, že ten kdo čeká, že bude mít děj rozuzlení, bude zklamán. Tady jde hlavně o samotné poznávání absurdního života a přátelství těch dvou a ostatních postaviček, které se na ostrově vyskytují. Samozřejmě, jak je tu už mnohokrát zmíněno, hlavní roli tu hraje příroda - divokost irských exteriérů bere dech - a líbil se mi i důraz na zapojení zvířat do děje. Herecky je to špička, jinak to ani v tomto složení nejde. Dávám tři a půl, protože mi to asi nesedlo svou "prázdnotou" tak, jak jsem doufala, ale je to povedené, procítěné dílo.

Je vidět, že humor není Genovesiho příliš silnou stránkou. A nechci házet všechny do jednoho pytle, ale nevzpomínám si, že bych někdy viděla italskou komedii, která by mi svým humorem nějak utkvěla, možná tak Fantozzi. Každopádně, tady bohužel nefungují ani ty kriminální prvky a ač to zase zavánělo motivem Agathy Christie a je to vlastně čistá whodunnit záhada, měla jsem chvílemi chuť to vypnout, jak nezajímavě to bylo celé natočené a nepomohly ani jednotlivé postavy. I Sabrina Impacciatore , která si střihla skvělou roli v nedávném Bílém lotosu, mi lezla svou zdejší postavou na nervy. Dělalo to na mě prostě dojem takové až české režie a to je vždycky špatně. :D

Za mě lepší než jednička. Příběh je promyšlenější, efekty propracovanější, vedlejší postavy přibývají a jsou svěžím zdrojem humoru, viz. Koblížek. Pořád je to úctyhodná fantasy variace na hrstku ruských bylin, a že v tomto díle jsou cítit ještě výrazněji. Kde Norové mají svou dobrou fantasy vlnu s Cestou za králem Trolů a Za živou vodou, Rusové u mě mají teď zářez s Posledním bohatýrem a jsem ráda, že to teď Prima pustila do televize, jinak bych o tom možná ani nevěděla a těším se, až bude nadabovaný i třetí díl, jestli bude.

Mia Goth se na tyhle nestabilní role hodí jak kabát v zimě, proto mám ten dojem, že to táhne na bedrech ona sama, protože příběh to nemá příliš sofistikovaný. Moc jsem ani nepochopila ten Westův nápad na trilogii, když Pearl souvisí s X v podstatě minimálně, ale chtěl si tam najít spojitost, tak ji našel. Jako taková dramatická sonda do duše snílkovské venkovské holky, která má doma peklo a z toho psychické problémy to bylo ale ucházející. O horor se to jen otře, je to spíš takový jednohubkový bizárek. Plusové body si to může připsat za sáhodlouhý monolog, který se dal poslouchat a dalo se do něj vcítit a taky za závěrečné znepokojivé, ale potrhlé titulky.

Takováhle šílená jízda je na Vánoce vždycky potřeba. Tentokrát se o ni v "novém" kabátku postaral Tommy Wirkola, jehož humor patří k tomu originálnějšímu a jehož druhý díl Dead Snow byl pro mě oázou bláznivého hororového humoru. Sice kopíruje pár šablon z jiných klasik, ale umí to prodat. A jo jako je to spíš taková ta kino rychlozábava - ač jsem v kině v Pardubicích opět nestihla, poněvadž to stáhli za šest dní z programu - ale kdo chce nějakou svěží multižánrovou vánoční jízdu, která není vyloženě animák a která tu ještě nebyla, příjde si na své. Davir Harbour ideální volba pro tuto brutální santovskou postavu, ale Leguizamo už je ve svých typických rolích trochu nudný. Je to spíš tak na tři a půl, ale dlouho nic dobrého vánočního nebylo.

První hodina pro mě téměř nesnesitielná. Působilo to na mě strašně parodicky, postavy byly hrozně tupé a měla jsem dost velký problém přijít jim na chuť. Nebýt přepálené stopáže a mít to svižnější tempo, určitě by se mi to povedlo dříve. Oproti prvnímu dílu mi tohle přišlo prostě moc takové tupé a netflixovské nebo jak to říct. Tou druhou půlkou si to už skóre vylepšilo svou mysteriózní stránkou, ale tak nějak jsem k tomu stejně po celou dobu nenašla sympatie.

Dokument obyčejný, událost mimořádná. Upřímně jsem si o téhle nešťastné události nic moc nepamatovala a tak to pro mě byl celkem šok zjistit její detaily a dozvědět se i pár osobních příběhů. Jako v mnoha případech podobné nátury, i tady přišla k žezlu lidská blbost a neprofesionálnost, která až do poslední chvíle věřila, že to dopadne v její prospěch. Poslouchat příběh těch dvou holohlavých kamarádů bylo fakt docela emotivní a dívat se na autentické záběry z mobilních videí zážitek taky posílilo. Herecká rekonstrukce situace na můstku výše zmíněného neprofesionálního jednání ze židle kapitána, která byla převládajícím prvkem dokumentu pěkně znázornila hlavní problém, ale nebyla tím hlavním lákadlem. Dokument to byl z té řemeslné stránky spíše průměrný, ale zaujal minimálně svou šokující látkou.