dubinak

Po velmi chladné úvodní první sérii přichází seriálový skvost, který se slovy těžko dá nějak shrnout, to se musí zažít. Steve Carell si mé srdce získal velmi brzy a sledování osudů zdejších postav se vám bude těžko opouštět. Samozřejmě, jak to u nekonečných seriálů bývá, každý díl nemůže být dokonalý a od určitého momentu se kvalita dílů v některých sériích mění a kolísá. Velmi zamrzel hlavně odchod Michaela Scotta a devátá série se se mnou občas dost táhla. Na škodu byla i proměna charakteru Andyho, se kterým jsem několikrát těžce nesympatizovala. Každopádně na závěr padlo i pár neuvěřitelných životních, filozofických citátů a poslední dva, tři díly jsem téměř probrečela jak želva. Řekla bych, že tohle je můj životní seriálový milník společně s Peep Show, ale tohle za mě mělo větší hloubku. Navíc ten humor zde obsažený je něco, co se fakt nevidí, scénáristi The Office jsou fakt bozi.

Zajímavá volba plakátu i názvu, které opravdu můžou diváka zmást, co ho bude čekat. Rozum zůstává stát nad tím, jak opravdu dobré je zdejší gore a krvavé efekty. Po dlouhé době fakt nechuťárna hadr a publiku, co není zvyklé na tryskající krční tepny nebo znásilnění oční jamky by to mohlo zamávat se žaludkem. Co tomu chybí je ale trocha autentičnosti, protože mi přišlo, že na tchajwanské město je to okolí celkem vylidněné a oproti třeba Vlaku do Pusanu tomu chyběl pořádný komparz. Dále pak občas dělá problém fakt, že ten příběh je fakt jen rámcový a tak nějak jen přicmrnduje dominantní akci. Další nešvar je pak i nevyváženost zmíněného gore, kdy v druhé polovině dost razantně poleví a vyčpí. Hodně váhám nad čtvrtou hvězdou, protože řemeslně je to celkem úkaz, ale hlásek mi napovídá nechat ty tři.

Slovenské drama, jež se horlivě snaží mít hloubku a ponořit se až do sfér psychického rozložení z důvodu vyrovnávání se s pocitem viny. Milan Ondrík na můj vkus občas trochu zbytečně přehrával a trochu kazil dojem té vážné fazóny svými až animálními hereckými projevy. Jako drama to bylo slušné, ale po slibné první polovině nakonec trochu vyšumělé a bez hlubšího poselství.

Konečně čistokrevná, hororová španělárna a po Veronice má Paco Plaza zase jeden slušný zářez. La Abuela má asi všechno, co může taková béčková jednohubka nabídnout. Mínusové body si ale zapisuje hlavně za až nepěknou předvídatelnost, poněvadž všímavý divák bude schopen postřehnout, o co půjde už v první scéně a postupem stopáže lze už pomalu vydedukovat hlavní pointu, což je u tohohle typu filmu těžce na škodu. Na ty hororové pasáže se taky asi mohlo vzhledem k režisérovým schopnostem zatlačit kapánek víc, ale jinak jsem byla úplně v pohodě průměrně spokojená bez větších výtek.

Od paní docentky zněl tenhle film při přednášce o sci-fi fandomu mnohem zábavněji, než ve skutečnosti je. Já na tyhle typy srand nejsem a tohle mě bavilo tak nějak jen do půlky a pak už jsem pomalu ztrácela zájem a film pomalu na můj vkus ztrácel humor.  Nicméně zdůrazňuji, že nejsem cílová skupina a komediálnímu sci-fi a dobrodružným filmům se většinou obloukem vyhýbám. Mnohem víc jsem si užila třeba stupidnější Hele vole, kde mám káru, které ještě ke všemu postrádalo tu vážnější dramatickou rovinu, která se objevuje například tady.

Veškerá negativa, která tu ostatní vyjmenovávají v komentářích jsou pravdivá a u mě převažují nad těmi klady, proto i teď po třech měsících od projekce, mám celkem problém vzpomenout si, co se mi na tom líbilo. Obecně mám tak trochu neidentifikovatelný problém s dobovými horory, protože většinou u mě dopadají v hodnocení bídně. Tady skóre nejvíc pokrátí určitě ten nechvalný, nesympatický patolog v podání  Boyda Holbrooka, kterému ta role prostě nějak nedopadla v dobrém světle, za což pravděpodobně může scénář. Ty efekty byly taky průser na ten hype, co se tu po releasu vyskytoval a to monstrum bylo jedním slovem průser. Přivírám oči a dávám tři, ale vzpomínat na to bohužel nebudu.

Přesně takhle si představuju odlehčený horor. Parádní filmařská práce, super herci, konečně sympatická hlavní hrdinka plus osobitý zloduch a navíc pěkně bizarní příběh, o kterém je lepší si předem nic nezjišťovat. Má to tempo, má to akci, má to super vizuál, kameru i scénář a hlavně to nenudí ani minutu. Pro mě fakt překvápko jako blesk z čistého nebe, protože jsem od toho neměla žádná očekávání. Pokud bude mít Hulu někdy podporu v Česku, jdu do něj.

Nadmíru znepokojivý severský temný úkaz, který hodně těží z velmi originálního nápadu a svojí surovou atmosférou potěší ne jednoho milovníka studených dramat. Vidět to někde na festivalu v plném sále, určitě dám aspoň ty čtyři, nicméně na to, jak je to příběhově vlastně poměrně prázdné a nedynamické, je ta téměř dvouhodinová stopáž s ohledem na extrémní slow burn tempo hodně na škodu. Takhle jsem měla co dělat, aby mě to neukolébalo, ač mě to vlastně bavilo. Ostříhat to o ty utahané scény před samotnou "akcí" a dát tomu trochu spád, jistě by se mi to vrylo pod kůži ještě víc. Tímhle stylem je to pro mě taková pěkná trojka, která by ovšem neměla upadnout v zapomnění.

Podobná guilty pleasure jako Too Hot to Handle, až na to, že tady se do resortu přijíždí v páru a o to je to zajímavější a ostřejší. Prostě drama everywhere. Na vyplnění nudného odpoledne nebo jako kulisa k vaření suprová věc.

1. série. Citlivá dramatická sonda do životů dekadentních postav, se kterými se dá chvílemi ale celkem s přehledem soucítit, protože v některých situacích  by se člověk mohl nacházet sám. Já miluju filmy a seriály z hotelového prostředí, tudíž jsem byla s tímto vymazleným stylem ať už z kameramanského, střihačského nebo režisérského hlediska nadmíru spokojená. Celé je to takové hezky uhlazené, navoněné a oduševnělé a hlavně to má odzbrojující soundtrack a asi nejlepší intro, co jsem za posledních pár let viděla. Herecké složení je naprostá bomba a obsahuje pár tváří, které měly možnost se ukázat z té vážnější stránky. The White Lotus je totiž psychologická záležitost, která hraničí až s motivačním existenciálnem. Příběh moc nečekejte, ač by se z prvního dílu mohlo zdát, že půjde o nějaké hotelové krimi. Je to ale čistě pozorovací terapie. 2. série Bílého Lotusu je špička mezi dnešními seriály. Tak skvělou řadu jsem ani nečekala a upřímně jsem neměla ani nejmenší tušení, že má vznikat druhá a prostě se najednou objevila na HBO. Samozřejmě jsem byla skeptická, že to nedosáhne kvalit první řady, ale šeredně jsem se spletla a druhá řada nabízí ještě mnohem propracovanější, barevnější, dramatičtější a hlavně mnohem temnější minipříběhy postav, které jsou komplexní a úžasně zahrané a skoro s každou se dá nějakým způsobem soucítit. Nádherné prostředí kouzelné Sicílie přispívá k intenzivnímu zážitku z příběhu plného sociální kritiky, černého humoru a vztahových dramatů. Navíc i ta mafiánská linie byla napsaná opravdu až překvapivě ostře a Mike White se tentokrát nebál přitlačit na pilu a v závěru slušně šokovat. White se stává tvůrcem, na něhož se budu v budoucnu hodně soustředit.