dubinak

Tomu říkám Klasický špatný Hororový finále. Achjo, kéž by si tvůrci uvědomili, že na papíře to možná fungovat bude, nýbrž na kameře už trošku spíš jako pěst na oko. Do té doby než se rozklíčoval twist a vyjevila se ona pravda, to hrálo na super italskou atmosféru, herecky taky slušné (i když postavy dokázaly být občas otravné), vizuálně lahůdkové a hororově v podstatě taky. Až se člověk diví, že zrovna toto vzniklo pro Netflix. Ale vlastně se před koncem přestane divit, poněvadž to zase tak nějak hnusně zkomerčnělo jak já říkám a zkazilo to veškerou doposud vybudovanou slušnou snahu o přinejmenším velmi atmosférický italský kousek.

2. série: Auau, tak tohle už bolí. Nápady na epizody jsou už fakt dost omšelé, některé až naprosto trapné, nevtipné a špatně udělané. Pořád to beru spíš jako takový amatérský pokus s láskou k mockumentary komediím, ale když prostě není už nápad na dobrý scénář, tak je průser. Třetí sérii asi ani rozdělávat nebudu, to jenom když bude fakt čas a sucho. Druhá série už byla fakt celkem hrůzná, oproti upírům, kteří Taikovi Waititi jen vzkvétají.

Spin-off od podobných tvůrců k What We Do in the Shadows? Tak to musím vidět. No, 1. série se mi zdála celkem funny, ale má to pár chyb. Humor leží na bedrech zdejších dvou hlavních postav, které jsou mimochodem geniální, ale obávám se, že tenhle soudek by se za chvíli mohl vyčerpat a v některých dílech jsou cítit rozpaky, zda už humor nehraničí s trapností. Tím se dostávám k druhému problému, protože náměty dílů za chvíli prostě dojdou a jediné, co tento seriál potřebuje je nápad, tak se bojím, zda jich bude dost. Třetím problémem, který se snažím přehlížet, protože každý nějak začíná, jsou efekty. Občas jsem byla v šoku, jak špatné jsou a troufám si říct, že je dost velká šance, že se něco z tohohle seriálu natáčelo na mobil. Tohle jsem ale schopná smést ze stolu, pokud je kvalita humoru spíš nadprůměrná. Některé díly jsou ale v první sérii zatím určitě slabší, ale když to má jen šest dílů po dvaceti minutách, jsem schopná dojet i ty zbylé dvě. Zatím teda dávám rezervu. 2. série: Auau, tak tohle už bolí. Nápady na epizody jsou už fakt dost omšelé, některé až naprosto trapné, nevtipné a špatně udělané. Pořád to beru spíš jako takový amatérský pokus s láskou k mockumentary komediím, ale když prostě není už nápad na dobrý scénář, tak je průser. Třetí sérii asi ani rozdělávat nebudu, to jenom když bude fakt čas a sucho. Druhá série už byla fakt celkem hrůzná, oproti upírům, kteří Taikovi Waititi jen vzkvétají.

Netflix mě nalákal zase na nějaký rádoby originální nápad roztřídit slashery podle historického období a přiznám se, že si už ani nepamatuju, co se v tom filmu dělo, že si zbylé dva díly dám ráda ujít a nechám prostor nadějnějším filmům. Vím, že mě strašně vytáčel fakt, že to mělo neustále a po celou stopáž nějaký hudební podkres a víc tam hrála hudba, než se tam dělo něco zásadního. Taky mě štval celkový prvoplánový teenage vizuál a zpracování a target na young adults, což já už pravděpodobně skoro nejsem. Nevím, nepamatuju si z toho nic, byla to nuda a nic, co bych už stokrát neviděla. Thank you, next.

Annette bych bez skrupulí nazvala filmem pro otrlého diváka, protože pokud se vám tento kousek netrefí do vkusu ani trochu, dost možná jste si lístek v kině zaplatili zbytečně. Já jsem to měla tak trochu jako na horské dráze, chvílemi mi to drásalo nervy, potom jsem tam zase viděla nějakou pěknou message nebo mi některá scéna polechtala bránici. Carax svým surrealistickým a nevšedním stylem, láskou k zelené barvě a bizarními výjevy šokoval už v předešlých snímcích, nicméně Annette spadá do úplně samostatné nezařaditelné kategorie, kterou nechápu jak jsem já se svou averzí k muzikálům dokázala přetrpět až do konce. Písně se zdají někdy tak extrémně otravné, ale zároveň tak nějak ladí do zbytku příběhu a troufám si říct, že právě proto, že Carax nenápadně nakusuje současná palčivá společenská témata a scénáristická hloubka je tentokrát oproti třeba Holy Motors podstatně hlubší, dokázala jsem ten snímek ocenit o něco víc. Nicméně, jsem si na 90% jistá, že pustit si tento film doma na bedně, tak ho pravděpodobně v půlce vypnu. Herecky to tady drží z převážné většiny na bedrech Driver, kterého ještě pořád pokládám za zajímavého herce, avšak nevím, jestli ho mám úplně v lásce.

Feministický středověk? We likey! Ridley Scott režijně opravdu nestárne a svoji taktovku drží v ruce pořád pevně. Konečně se mu taky dostalo kvalitního scénáře z pera Afflecka a Damona, kteří společně s Driverem stvořili ikonické trio osobitých charakterů doplněné o kvalitní výkon zatím ne příliš známé, ale šikovné Jodie Comer, která si střihla roli silné a statečné manželky rytíře, která zastává spravedlnost a morální hodnoty, které v její době byly ošklivě trestány. Jako něžné pohlaví jsem tudíž ocenila velmi silný feministický závan a to, že si Damon s Affleckem vzali na paškál zrovna pokřivené a z pohledu dnešní doby naprosto nemyslitelné zákony a nesmyslnou oddanost k Boží vůli. Co se týče zpracování, nemám jedinou výtku, byl to takzvaný historický orgasmus. The Last Duel je sice určitě komornější, než třeba Království nebeské, bitvy jsou zkrácené a symbolické, ale to provedení! Nádherná, poctivá práce s kostýmy, kamerou, střihem, kulisami, téměř bez počítačových efektů, hezky pěkně postaru jak to máme rádi. Způsob vyprávění a proplétání tří příběhů sice způsobilo lehké natahování stopáže, ale opakování některých scén a detailů bylo důležité pro vyprávění, tudíž to neberu jako mínus. RIdley je zpátky!

Suprová žánrovka a čerstvý vítr do francouzských hororových plachet. Nic jsem od toho vlastně nečekala a ono to většinou bývá nejlepší. Inspirace je sice znát ze starších známých kousků, ale hororové pasti tu jsou dosti nápadité, originální a dokázalo mě to chvílemi napnout jako kšandy. Palec nahoru rozhodně za mix žánrů, který já vždycky ráda uvítám. Meander je hodně slušná jízda, která téměř nemá hluchá místa a v podstatě od páté minuty se jede na plné obrátky až do konce. Za mě fakt pochvala.

Nejhorší zážitek z Varů. Delegace tvrdila, že film pokládá kontroverzní otázky o mateřství, na které by se třeba ženy bály zeptat. To mě celkem navnadilo a vzhledem k tomu, že jsem psala na podobné téma bakalářku, byla jsem zvědavá, jak moc bude tohle drama emocionálně surové a vyřkne nejedno tabu o mateřské roli. Tady se dalo tak tlačit na pilu, mohlo to být originální a šokující. Bohužel, nebylo to zdaleka ani jedno a originalitu tento film neviděl ani z vlaku. Petros Charalambous se rozhodl nezacházet do detailů a plácá se v úplně nezáživném příběhu o ženě, kterou mimochodem hraje jinak skvělá Angeliki Papoulia a která by si za svůj antipatický charakter zasloužila facku. Tohle nemělo message ani co by se za nehet vešlo a paradoxně tady ten vztah matky s dcerou nebyl skoro nijak zobrazen. Prostě absolutní propadák bez potenciálu a vlastně i snahy diváka zaujmout. KVIFF 2021

Tentokrát je nejvíce vyhajpovaným kouskem z Varů asi právě Kupé č. 6. Neříkám, že to bylo něčím špatné, je to prostě jen takový trochu jiný příběh o přátelství a lásce, který těží hlavně z nadprůměrných hereckých výkonů, stísněného prostředí a co se týče Jurije Borisova věřím, že by si zasloužil nějaké to ocenění a že o něm taky ještě uslyšíme. Bohužel příběhově a hloubkově je to skoro až prázdné, protože divák dostane vlastně jen takové pocitové drama a nic, co by v sobě mělo něco víc. Finále zkrátka až moc vyšumělo a z těch nadšených ohlasů by člověk čekal víc. Ale nehaním to, byl to příjemný nenáročný kousek, až na to, že mi zážitek kazila paní, která na sobě měla půl flakonu té nejlevnější voňavky z drogerie. V přeplněném Velkém sále se mi to fakt těžko dýchalo. KVIFF 2021

Tohle je spíš takové nenáročné sledování několika etnických skupin a jejich společného soužití a toho, jak se plahočí náročným životem přistěhovalců v newyorských bytovkách. Píšu schválně v bytovkách, protože z toho New Yorku je tam vidět opravdu jen málo a kdyby režisér před projekcí nesdělil fakt, že natáčení tam bylo náročné, měla jsem celou dobu v mysli, že kdyby jen předstíral, že je to New York, ani bych si toho nevšimla. Každopádně, děj to příliš nemá, je to spíš jen taková lehká, trošku nemastná, neslaná tragikomedie, která těžko zaujme něčím výjimečným. Je tu jen pár příjemně vtipných momentů, ale s postavami se divák nemá šanci stihnout sblížit, protože se to na žádnou zásadně nesoustředí. Čistý průměr. KVIFF 2021