Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 113)

plakát

You'll Never Find Me (2023) 

Malým snaživým horůrkovým jednohubkám, které mě ničím neuráží občas ráda přilepším a tady se ani moc nezdráhám. Ta atmosféra tady jede prostě na plné obrátky hned od začátku, je to přesvědčivě zahrané a divák díky tomu opravdu asi 70 minut nemá téměř páru, kam se děj obrátí. Navíc tu funguje velmi slušně i řemeslná stránka, hlavně zvukové ruchy, záběry na detaily i kameru. Sice to teda nakonec nabralo asi jiný směr, než jsem si celou dobu myslela, ale zároveň to pro mě v jistém smyslu bylo překvapení a ve finále se na to nemůžu zlobit, protože to prostě pro tento typ příběhu zvolilo akorát jiný úhel pohledu. Ne že bych byla z toho rozuzlení nějak odvařená, ale do té doby pro mě ten film fungoval až na nadprůměrné úrovni, takže proč ne.

plakát

Její tělo (2023) 

Poměrně dobré, ale tak nějak povrchové, odtažité a na to, jak silný to mohl být příběh, všechno se tam děje jen tak mimochodem a nemá to žádnou hloubku. Ta postava Andrey je vlastně strašně inspirativní a unikátní, ale v hereckém projevu se to moc neodrazí. Divák ani nemá moc šancí do ní hlouběji vhlédnout. Forma a řemeslná stránka byla fajn, ale vše zkomírá na vykonstruování postav a jejich psychologii. Mohlo to být mnohem drásavější.

plakát

Bastard (2023) 

Bezchybné historické drama, které nabídne všechna pozitivní adjektiva, která se od takového žánru čekají. Navíc skvostný komorní, ale chladný Mikkelsenův výkon podtrhává nehostinnost zdejšího prostředí. Obecně všechny postavy byly napsány tak, aby byly dlouho zapamatovatelné. Postava de Schinkela připomínala ten typ zákeřných sviní, co se někdy objevují v pohádkách a proto také potěšil jistý happy end a zadostiučinění těch pozitivních jedinců, přesto že se tu setkáte i s poměrně explicitní brutalitou. Prostě mělo to od každého trochu a proto tomu není co vytknout.

plakát

Vlčí bouda (1986) 

Z pohledu dnešního mladého diváka poměrně dost cringe a amatérská tvorba. Co dokážu ocenit je ale atmosféra, ta nejistota kolem tří hlavních postav a asi celková myšlenka. Herecky celkem tragické, řemeslně občas taky. Postava Tomáše Palatého mě ale bude dost možná ještě dlouho děsit ve vzpomínkách. Takže aspoň nějaké plus co se týče té hororové stránky.

plakát

Bez lítosti (2023) (seriál) 

Velice vítaný koncept v českých končinách, hlavně když milujete true crime jako já. Můj názor ale je, že prvním dílem s Michelle Sudků si tato série nasadila okamžitě tu nejvyšší laťku, kterou už poté nedokázala překonat. Nicméně, několik zajímavých případů se tam ještě najde. Některé díly jsou zkrátka lepší, některé o ničem. Nejvíc líto mi bylo asi Rudolfa Fiana a největší opovržení jsem cítila u Stodoly, kterej se teda předvedl jako naprostej degeš. Na české poměry krimi dokumentů, kterých je žalostně málo, lepší nadprůměr.

plakát

Out of Darkness (2022) 

Vůbec ne špatné, naopak potěšující a pro hororové fandy určitě uspokojující, už jen proto, že se to opravdu snaží navodit nějakou atmosféru (doporučuji sledovat v totální tmě). Mně ani nevadil ten pomalejší rozjezd, nesmírně potěšila volba zdejšího jazyka postav pro autentičnost. Nechci moc zabíhat do detailu se svým názorem, aby nehrozily spoilery. Závěr mi původně přišel trochu podivný a ne úplně to, co jsem asi zpočátku čekala/chtěla. S postupem času tu myšlenku tvůrců asi chápu a oceňuji lépe. Uvidíme, jestli do budoucna nepřidám hvězdu. S tím, jak to teď s tou hororovou úrodou vypadá, nejspíš budu muset.

plakát

Kosmonaut z Čech (2024) 

Tomuto dávám rozumově tři hvězdy, pocitově čtyři. Četla jsem si tu různé zajímavosti o knize a o reálných okolností vzniku filmu. Díky za pár zajímavých komentářů o tom, jak se liší kniha od filmu, pomohlo mi to urovnat si o něm myšlenky a možná si i ucelit názor. Řekla bych, že je to především o pocitech, o životě, o lásce, o traumatech. A zrovna v ten den, kdy jsem si ho pustila to na mě zapůsobilo a uvnitř jsem cítila jak se do mě ten film obtiskl. Za mých normálních cynických nálad a stavů bych ho asi přešla s průměrem, ale asi jsem měla slabší chvilku. Je tu sice pár momentů, které působí trochu cringe, celkově je ten film opravdu zvláštní a ne pro každého, i ten styl uchopení mi na Netflix nesedí, ale jak jsem řekla, je to hodně o pocitech.

plakát

Den díkůvzdání (2023) 

Já bych fakt chtěla vědět a pochopit, jak někdo tenhle film bere vážně a dá mu pět hvězd. Mně Thanksgiving připadalo jak scéna ze Scary Movie, hlavně teda hned ta z obchoďáku mi přišla jak ze špatné parodie na horor a celkově to, jak ten film působí lacině a ultra americky. Vlastně jsem ten film nebyla napoprvé schopná dokoukat a vrátila se k němu snad až po měsíci. Už jen tenhle fakt nucení se do toho to dokukat mi brání vůbec přemýšlet nad tím dát tomu víc než dvě. Já tam necítila atmosféru, napětí, vůbec ten zájem dozvědět se, kdo je vrah, soucítit aspoň s jednou postavou. Hodně mi to připomnělo nové Vřískoty, jenomže tam jsou alespoň ty vraždy brutálnější a zvládnuté efektivněji. Tady mi přišlo téměř vše směšné. Asi je něco špatně se mnou, nevím.

plakát

Devadesátky (2022) (seriál) 

Super vhled do toho, jak to tady vypadalo v letech, kdy jsem se měla teprve narodit. Devadesátky byly bizár dekáda se vším všudy a Bebjak to docela dobře zachytil, si myslím. Já měla výhodu, že jsem ty případy znala jen hodně letmo a zároveň nevýhodu, protože vyprávěcí forma a scénář byl občas fakt zmatek, pořád tam lítala nějaká jména a možná bych to popsala tak, že jsem byla přesycená informacemi a některé díly byly trochu zdlouhavé. Zkrátka kdyby to bylo údernější, rychlejší a kratší, asi bych byla spokojenější, jinak si ale nemůžu stěžovat. Herecky to bylo taky moc fajn, potěšil mě mladý talent Kryštofa Bartoše, který se mi do té role hezky hodil.

plakát

Zóna zájmu (2023) 

Vtahující, syrové a imaginativní. Glazer spoléhá na divákovu fantazii a zároveň velice doslovně prezentuje obrazy, které působí všedně, jenomže právě tou všedností můžou v divákovi vyvolat pocity znechucení či morální otázky a zároveň obdiv, že se Glazer rozhodl toto téma nasnímat ze strany esesáků, jejichž strana příběhu by rozhodně neměla být už nikdy prezentována veřejně. Možná právě pro to, jak odvážný to byl krok a ten fakt, že řemeslně je to téměř bezkonkurenčně zvládnuté, disponuje to nejnepříjemnějším hudebním doprovodem všech dob a všetečnou kamerou, to byl zážitek, o který jsem ráda obohacena. Naštěstí jsou zdejší postavy tak chladné, že máte minimální možnost s nimi jakkoliv blíže prožívat jejich životní situace. Proto je to svým způsobem tak výborně odpudivý film, který zároveň přitahuje. No prostě je zde hodně kontrastů a kontroverzí, overall je to ale filmařšká špička se vším všudy.