dubinak

Pro mě vcelku očekávaná maličkost, jejíž první scéna se brutalitou na dětech téměř vyrovnala té slavné z nedávného IT. Kvalitativně je tento snímek na dobré úrovni, pouze co se týče postav a jejich logického jednání musím být značně kritická. Tolik logických kiksů a nesmyslných myšlenkových pochodů jsem snad ještě neviděla. Atmosfericky to byl tak průměr a záporák mě také nechal docela chladnou. Bylo dost na škodu, že jsme ho tam měli pořád jako na talíři a že nezůstal trošku v pozadí. Vypilovat tomu scénář a dát tam chytré postavy s kouskem duše, byla by to nadprůměrně kvalitní podívaná, protože nuda skoro nehrozila.

Od Barryho Seala jsem nic moc ani čekat nemohla, protože to prostě není můj styl. Divoká kamera, reality show vizuál, zběsilý střiih a kraťoučké scény, navíc ještě k tomu téma, které mě až tak úplně nepohltilo. Každopádně je to film pro většinu, má to rychlý spád, humor, s ničím se to nesere, hlášky lítaj, žádné drama, čirá zábava a v čele všemocný Cruise. Na mě trošičku zmatené a zběsilé, proto volím střední cestu.

Po dlouhé době zase silně atmosferický britský kousek s postavami, se kterými lze soucítit. Hustota rumunských lesů prostě vybízí k tomuto tématu. Děj navíc není možné vůbec předvídat, protože se scénář tak trochu vymyká klasickým hororovým konvencím. Pointa sice může připomínat pár starších snímků na podobné téma, nicméně závěr je docela slušný mindfuck, který srší kreativitou a explicitností. Sami si posuďte, jestli je to na škodu či ne. Já dávám čtyři, protože chvíli tam něco chybělo, potom zase přebývalo.

Tvůrci Ovečky Shaun a Wallace and Gromit mohli být zárukou vcelku kvalitní zábavy, jak pro děti tak pro dospělé. Nakonec je to spíš čistě jen pro nejmenší publikum, protože humor byl založen hlavně na bázi směšných pádů a laciného humoru, což je za mě asi největší škoda, protože Nick Park to umí i líp. K mé smůle jsem šla na Early Mana do kina s tím, že se zasměju, ale bohužel byl v sále slyšet pouze dětský smích. Občasné narážky na fotbalisty mohli jít klidně ještě hlouběji a obecně si myslím, že potenciál pravěku zůstal silně nevyužit. Taky tu mohla být stylovější hudba a chytřejší dialogy. Za mě jen velmi průměrná, ač roztomilá pohádka, ze které si dospělý člověk rozhodně nic neodnese.

Western není nic pro mě, každopádně jsem dostala na tento film doporučení s tím, že Guy Pierce tam hraje fakt monstrum na zemi a brutalita je taky kvalitní. Mě Brimstone úplně za srdce nechytl, nicméně natočené je to prvotřidně, časové prolínající linie krásně až ukázkově zapadají do sebe, tudíž se v ději nemáte šanci ztratit, přestože stopáž má dlouhých 145 minut. Paradoxně mě víc než Fanning uhrančily pasáže s Emilií Jones, ve které je vidět ohromný potenciál. Taky musím vyzdvihnout špinavou, ledovou až ochromující atmosféru. Při sledování zkrátka úplně cítíte, jak je postávám nepohodlně a zima. Abych se vrátila k roli Guye Pierce, to byl fakt velkej hnus a je až znepokojující jak dobře ji prožíval. Řekla bych, že tenhle film není zrovna pro nejslabší povahy, protože ta zobrazená brutalita zabolí i vás.

Atmosferická jednohubka v čele s uhrančivou Macarenou, která umí zahrát tyto role na povel. Je to sice klasická předvídatelná záležitost ve stylu Polaroid či Selfie, závěr ale stojí za to a vykompenzuje všechny ty malé nedokonalosti.

The Florida Project bych pojmenovala asi jediným slovem a to nádherný. Příběh to v podstatě nemá, sledujeme jen každodenní život a rutinu matky s dcerou, přičemž dcera prožívá své rebelské dětství od plic, jak se dá a co jí a jejím kamarádům floridské sídliště dovolí, zatímco téměř nezletilá matka bojuje zas a znovu o to, aby sehnala alespoň minimum peněz na nájem a nějaký ten polotovar na uživení svojí "rodiny", kterou nade vše miluje, i když lásku dává najevo poněkud nezvyklým způsobem. Tento film má dvě mince, avšak strany si jsou velmi podobné. Všude je cítit svobodomyslnost, život pro daný okamžik a bezstarostnost, navzdory tomu, že chudoba, prostituce a drogy jsou zde denní chleba. Popravdě jsem šla na to do kina bez jakýchkoliv předem zjištěných informací, bez očekávání, čistě jen proto, že jsem chtěla navštívit nové kino a omrknout roli, za kterou byl Willem Dafoe nominován. Spokojenější návštěvu jsem dlouho nezažila. Po projekci jsem se cítila jako pták a byla nabitá energií. Navíc obě hlavní herečky i již zmíněný Dafoe si střihli role perfektně a umím si představit, že si tento film ještě někdy seženu. Byla to prostě nádhera.

Nevím, čím to bylo a rozhodně nehodlám Still/Born obhajovat, ale mně to v souladu nálady a okolností docela slušně sedlo. Paradoxně, navzdory hodně rozpolcenému hodnocení, musím konstatovat, že tento film opravdu není ničím výjimečný. Vlastně jo, má výjimečně nesympatickou hlavní herečku, které chcete několikrát během stopáže dát přes držku, jenomže v druhé chvíli se vám vlastně zničehonic líbí, jak zahrála to, že ji začíná kvalitně šplouchat na maják. Snad už kvůli těm kontroverzním kritikám do mě tenhle kanadský kousek zapadl jako puzzle a ani strašení mě v ničem neiritovalo. Samozřejmě to dost nadhodnocuji a spíš to vidím na slaboučké čtyři, protože se na to zkrátka jen nezlobím. Předvídatelné je to ovšem jako prase a hodně podobných kousků už tu bylo, Still/Born je ale přece jen svojí zvláštní atmosférou a jistou neuspořádaností trochu v jiné sekci.

Osobně rozhodně lepší zkušenost než v případě The Crucifixion, jež si sotva udržel mou pozornost. Přesto, že můj zážitek byl v podstatě celistvý a očima jsem neuhýbala jinam, Gens začíná slušně degenerovat a z jeho snímků je cítit na kilometry daleko nedostatek jakékoliv múzy. Cold Skin sice není nic, co by nedokázal vymyslet každý za pochodu, nicméně atmosféru to má obstojnou a scény s útoky na maják hordou monster patřila k tomu nejlepšímu, co se ve filmu objevilo. Bohužel třetí třetina stopáže směřuje značně k bodu mrazu a divák už nedostane žádnou notnou dávku ničeho, co by se mohlo podobat šoku nebo momentu překvapení. Řemeslně je to ale slušná, chladná, ač velice zbytečná záležitost, kterou s upřímným srdcem nemohu doporučit.

Podle ohlasů jsem čekala trochu silnější zážitek, možná jenom nejsem ta správná romantická duše, kteoru by tento příběh nějak citově zasáhl. Nicméně bylo vtipné sledovat, jak si ty dvě postavy k sobě hledaly cestu. Alexandra Borbély byla ve své roli skvělá, Géza Morcsányi už mě tolik ze židle nezvedl. Scéna z jatek možná zbytečně až moc detailní, protože jsem v tu chvíli musela okamžitě brečet, avšak takový pocit jsem z děje poté už nedostala. Závěr byl ovšem asi druhá nejsilnější věc ze scénáře a vyvolala ve mně smích i lítost. Takže silné momenty to mělo, průměrný dojem ale převládá.