Sofia

Po první řadě přestávám sledovat - upíři bez jakéhokoliv charisma, nesympatické postavy a divný příběh, který neví, jestli má být upírskou romancí, soft pornem nebo detektivkou.

Výborný psychologický thriller, který nám nabízí všechno, co mám na takových starých filmech ráda - málo postav, málo lokací, nádherné výrazové herectví (zvláště Jean Simmons a její oči - dokáže jimi vyjádřit snad všechny existující emoce) - divák má skoro pocit, že sleduje divadelní představení. Zaujala mě taky krásná Belinda Lee - škoda, že zemřela tak brzy, její talent by se určitě ještě projevil i v dalších filmech.

Slaboduchý scénář sepsaný pravděpodobně po pěti panácích v nějaké knajpě. Má to pár světlých momentů (kyklopové nebo labyrint), ale jinak nuda k uzoufání. Rádoby dramatické rodinné vztahy otec-syn v neustále se opakujícím rytmu nezajímají opravdu nikoho. Navíc obsadit Rosamunde Pike do role Andromedy se "povedlo" asi jako obsazení Keiry Knightley do Krále Artuše. Třetí díl s hlavním hrdinou Heliem si asi nechám ujít úplně, protože mám takové tušení, že Sam Worthington z toho vycouvá úplně stejně jako to udělala Gemma Arterton po prvním dílu (který jsem mimochodem ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, mám ho doma na Blue-ray a viděla jsem ho už aspon pětkrát!).

Coppola sice vložil hercům do úst celé repliky z Fitzgeraldovy předlohy, ale nostalgii a atmosféru, která byla v knize, se mu vytvořit nepodařilo. Scény z Gatsbyho večírků jsou sice úžasné, ale i poskakování na charleston vám po chvilce začne lézt na nervy, když jste nuceni ho sledovat asi půl hodiny (hodně přepálená stopáž na tak jednoduchý příběh). Herecky mě zklamala i značně přehrávající Mia Farrow v roli Daisy a hlavně Karen Black jako Myrtle, její výkon hraničil až s hysterií a parodií. A co se týče Redforda - před 40 lety to byl sice fešák, ale nedokázal se do své role Gatsbyho vžít, celou dobu byl jakoby mimo. A neustále zpocená čela mužských představitelů tomu na zajímavosti taky nedodala... Srovnání film / knížka (F.S.Fitzgerald) - 2/8.

"We all have to decide how much sin we can live with". Velká spokojenost. Výborně napsané a zahrané charaktery (vyčnívá Steve Buscemi a jeho červený karafiát a taky Michael Shannon, který se pro role podobných magorů snad narodil, ve druhé sezóně u mě zvítězil Michael Pitt, kterého jinak nesnáším). Děj plyne hodně pomalu, někdy se třeba půlhodiny skoro nic neděje a pak přijde nějaká šílená brutalita. Poslední dva díly druhé série se podobaly pořádné řecké tragédii - našlo se tam všechno od incestu až po otcovraždu. Perfektně vytvořená atmosféra 20.let minulého století i co se týče kostýmů a hudby. Rozhodně budu sledovat dál. Zatím viděny tři řady.

Konečně začaly padat i nějaké ty upíří hlavy...na samotném konci mi ze sentimentality a taky z úlevy nad tím, že už je konečně opravdu konec, až skoro ukápla slza. Pro mě nejlepší (a nejakčnější) díl série, o které už nikdy nechci nic slyšet. Forever and forever.

Viktoriánská Anglie v celé svojí "kráse". Příběh kombinuje Janu Eyrovou (bláznivá manželka) i Dickense (linie s dcerou Sophie), romance se tu hledá jen ztěžka. Zajímavé výtvarné pojetí - kontrast hnusně špinavých londýnských ulic a krásných levandulových polí. Hodně dojmů, které se jen těžce popisují - všechny čtyři díly jsem shlédla za jeden den, tak moc je to návykové. Chystám se i na knižní předlohu.

Po objevení žlutého Ferrari v závěrečné epizodě druhé řady musím přiznat, že tahle A.I. je mi ještě sympatičtější než ta Spielbergova. Seriál se pořádně rozjede až po pátém dílu (proto mě opět nervují místní odborníci, kteří "fundovaně" hodnotí už po pilotu) a vyvrcholení druhé řady je opravdu excelentní – "Can you hear me? Absolutely!" Z hereckého obsazení vede neuvěřitelně sexy James Caviezel v roli Johna, Kevin Chapman jako detektiv Fusco (celou dobu má jeden herecký výraz, ale dokonale se v něm odráží naštvanost a bezradnost jeho postavy) a v několika posledních dílech mě hodně zaujala i Sarah Shahi v roli Shaw a pevně doufám, že v další řadě dostane více prostoru. Update po třetí řadě - neustále lepší a lepší. Se smrtí jedné z hlavních postav a s vyřešením případu HR se to dějově posouvá trochu jinam - od objevení Samaritána je to čím dál víc zapletenější (v dobrém slova smyslu) a návykovější. Viděny čtyři řady a pevně doufám v pátou.

Nemůžu si pomoct, ale Hanekeho styl mi prostě nesedí (třeba dívat se pět minut na to, jak stařík honí holuba, už u mě hraničí s fyzickým utrpením). Podobnou životní situaci jsem zažila na vlastní oči u manželových prarodičů a upřímně řečeno, chladně odtažitý Hanekův počin se realitě nepřiblížil ani náhodou. Filmu vévodí výborné výkony obou hlavních představitelů a jedna silná scéna (facka), ale emocionálně to u mě nevyvolalo téměř nic.

Jako filmového nadšence mě především zaujalo herecké obsazení - výkvět mladé anglické herecké ženské generace v jednom filmu (speciálně Sally Hawkins, Andrea Riseborough a Rosamund Pike) se jinde jen tak nevidí. Jako ženu mě zaujal jejich boj a to, že se nedaly odbýt a nakonec opravdu dosáhly svého. A v neposlední řadě mě jako Češku zaujaly (nebo spíše naštvaly) některé zdejší komentáře, jejichž autoři si myslí, že celý svět si z nás sedne na zadek jen proto, že u nás se v létě 1968 řešilo něco naprosto jiného než práva pracujících žen v Anglii. Poznámka na konec - v závěrečných titulcích byly ukázány dobové fotky a je zajímavé, že žádná z Fordových šiček nebyla tak sexy jako těch pár v tomhle povedeném filmu.