Sofia

Povedený český film, jehož jediným nedostatkem je chybějící cílová skupina. Děti to nemůžou pochopit a pro jedince bez dětí je to pravděpodobně jedna velká nicneříkající nuda. Film tak apeluje hlavně na rodiče malých dětí nacházejících se právě v partnerské krizi, aby si uvědomili, co svým jednáním způsobují křehké dětské duši, která oplývá velkou fantazií. Výborní dětští herci, Jinka Čvančarová i Pavel Řezníček, typově mi nesedl "virtuóz" Patrik, který nebyl ani atraktivní, ani sympatický a těžko pochopit, proč by právě kvůli němu chtěla Terezčina matka všechno zahodit...

Z tohoto filmu sálá čirá beznaděj (a to jsou ty nejhorší scény - znásilnění a sexuální zneužívání - znázorněny jen v náznacích). Dokonalé vystihnutí atmosféry New Yorku 70.let s výborným Dustinem Hoffmanem. Co se týče Jona Voighta, vidět ho v této mladé verzi se prakticky rovná dívat se do tváře Angelině Jolie. Přes všudepřítomnou atmosféru krize, deprese a nesplněných snů mě zaujaly některé především výtvarně zajímavé scény - podivná psychodelická party (za účasti Ultra Violet) nebo počáteční sexuální scéna podbarvená přepínáním televizních kanálů.

Co vás čeká po pár letech manželství a dvou dětech? Špatný (nebo žádný) sex, frustrace a nuda. Anebo se vám taky může stát, že vám manželka oznámí, že je lesbička. Toto a podobné věci řeší čtyři páry, které si své problémy sdělují při společných rodinných večeřích. Film je to vcelku příjemný, ale jeho velkým problémem je, že se nemůže rozhodnout, jestli bude hrát na veselou nebo vážnou notu a zůstává tak jen na půl cesty mezi komedií a dramatem o lidských vztazích.

V podstatě další variace na stokrát omleté téma vrahounské a zákeřné dítě, ale tentokrát ozvláštněné pár drobnostmi jako např. Estheriny zajímavé obrázky, "veledůležitá" role Karla Rodena nebo závěrečné titulky, které nám ve zkratce představily celou Estherinu minulost. Co se týče výsledného rozuzlení, zdálo se mi lehce předvídatelné, ale přece jenom v rámci žánru docela originální. Isabelle Fuhrman byla opravdu ďábelská, Vera Farmiga nesmírně sympatická a krásná.

Zoufalí muži dělají zoufalé činy. První hodina není pro toho, kdo viděl trailer, žádným překvapením, ale pak to dostane grády a rozjede se to do slušné akční a dramatické jízdy. Postava Russella Crowea je nesmírně sympatická a celou dobu mu držíte palce, jen Elizabeth Banks v roli Lary je docela nevýrazná. Trochu mi taky vadilo, že ačkoli byla odsouzena na doživotí za vraždu a tudíž musela být v docela těžké věznici, o jejím životě vevnitř jsme se toho moc nedozvěděli. A co je to teď za módu dělat remaky evropských filmů starých maximálně 2 roky - Nevinná, Let me in, The girl with the dragon tattoo? Asi už Američanům opravdu dochází inspirace...

Je horší krátká fyzická nevěra nebo tajná láska, která je nám zadřená hluboce pod kůží a ke které se v myšlenkách neustále vracíme, zvláště v dobách partnerské nepohody a smutku? To je základní otázka snímku Last night, kterému vévodí hlavně výkon Keiry Knightley (ostatní opravdu nestojí za velkou zmínku - ze Sama Worthingtona nejde žádnou emoci snad ani vykřesat a Eva Mendes je sice krásná, ale její repliky působily hodně naučeně a neopravdově) a nádherný melancholický soundtrack. Není to rozhodně film pro každého - osloví jen ty, kdo už mají nějakou tu partnerskou krizi a nevěru za sebou, romantické duše a puberťáci ať se tomu radši zdaleka vyhnou. Na konci jsme necháni prakticky zase na začátku a to, jak to mezi Joannou a Michaelem dopadne, si můžeme jen domýšlet. Celkově to hodnotím jako zajímavý konverzační výlet nočním New Yorkem (a bary Philadelphie), ale přece jenom si neodpustím jednu mírně cynickou poznámku - láska je kurva, každýho sundá...

Kromě úvodního prologu a výkonu Ethana Hawkea nestojí v tomhle filmu nic jiného za zmínku...pomalé tempo, naprosto nic nepřinášející nechronologický děj, nevěrohodný gangster. V podstatě ztráta času.

Na začátku měli ideály, kvůli kterým se vzdali i vlastních dětí, na konci nestačili počítat mrtvoly...drsné a mrazivě smutné. Dokumentaristický styl filmu dodává dynamiku, herecky zaujme především Johanna Wokalek v roli Gudrun. Jen by mě tak zajímalo - proč je nesoudili samostatně? Proč jim dali šanci spolupracovat a být spolu po dobu procesu v denodenním kontaktu?

Příběh muže a ženy, kteří jsou už téměř 20 let pár a o životě už si nedělají žádné iluze. Jednoho dne je ale oba chytne druhá míza a vášnivě se zamilují - do stejného muže. Tykwerovi se podařilo vytvořit neobvyklý film o neobyčejném milostném trojúhelníku, který se může pochlubit originálním a dynamickým zpracováním, několika hodně smutnými a několika hodně vtipnými scénami (při jedné jsem se smíchy skoro až počůrala). Z hereckého tria vyčnívá zde neuvedená Sophie Rois, která zaujme především svojí bezprostředností, nefalšovaností (některé její obličejové výrazy jsou fakt k popukání) a vyhuleným hlasem. Sebastien Schipper jako její partner je naprosto nevýrazný, Devid Striesow jako jejich osudový muž mi tam moc neseděl - jak herecky, tak vizážově. Jako celek je to ale hodně příjemné, neotřelé a hlavně povedené. Jen musím dodat, že neznám nic neerotičtějšího, než milostné scény mezi dvěma muži...a těch si tady užijeme docela dost.

"Long live the user!" Neokoukaný Garrett Hedlund alias Sam Flynn (zvláště v emocionálně vypjatých scénách herecké dřevo, ale jinak by stál za hřích...) nás pozval do dynamicky akční a zábavné virtuální reality, podbarvené výbušným soundtrackem od Daft Punk. Původní Tron sice neznám, ale chystám se to brzy napravit. Viděno v 3D.