lamps

lamps

Jakub Vopelka

okres České Budějovice
Masarykova Univerzita, teorie a dějiny filmu

55 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 16 32 47 62
    • 16.12.2017  12:26

    Záměrný retro kabátek tomu sluší, Williams znovu odvádí fantastickou práci, Han Solo je pořád Indiana Jonesem jiné galaxie, Rey je moc sympatická (nebo spíše Daisy Ridley, byť je mi jasné, že její herectví to bude ještě hodně schytávat) a v součtu to rozhodně je dobrý film, ALE dobré Star Wars to nejsou ani za mák. Veškerá inovativnost v prezentaci prostředí, ve vztazích mezi charaktery nebo ve znázorňování hierarchie či řádu různorodých galaktických světů a seskupení, s níž Lucas a ostatní ke každé dosavadní epizodě přistupovali a jejich úchvatný fikční svět takto před očima diváka neustále rozvíjeli, se tady trestuhodně smrskla na ustrašené okopírování Epizody IV, kde jsou přírodní lokace převážně nevýrazné a jeden by skoro řekl, že nejsou vůbec odlišné od těch na Zemi, a kde se až moc nudně kecá a přešlapuje na místě. A byť si noví klaďasové určité sympatie získají (ale jen proto, že stojí na ramenou starým známým), záporáci připomínají prázdniny Mr. Beana v daleké galaxii a jsou vedeni ošklivým uplakaným děckem, jehož motivace je více než zmatená a respekt vzbuzuje asi jako kotě s růžovou mašlí. Naštěstí umí Abrams dobře vyprávět, když už dojde na akci, je se na co dívat, a vrcholná dramatická sekvence skutečně patří k nejlépe zvládnutým a vygradovaným scénám roku. Každopádně, po tolika letech příprav a s takovým potenciálním materiálem sáhnout jen k hrubému, řemeslně kvalitnímu přepisu a nepřijít skoro s žádným původním dějovým nápadem, to je zklamání o velikosti pozadí Stiflerovy mámy. 60%

    • 15.12.2017  15:17

    Ne, že by šlo o špatný film - ten Vaughn pořád ještě natočit neumí. Je na tom ale strašně vidět, že jde o sequel, který sice dokáže bavit, ale použité cedí filtrem s obřími otvory a navrch přihazuje skoro stejně bezduché kvantity jako Rychle a zběsile. Pořád je to výborně zrežírováno i zahráno, akční pasáže mají bezpochyby gulervoucí timing a originalitu a zasazení na americký jih a s tím spojený národnostní kontrast jsou zkrátka moc fajn, ale přesto toho film za dlouhých 140 minut nabídne překvapivě málo a některé prvky v čele se záporákem a bohužel i Firthem spadají do škatulky parodie mnohem násilněji než vkusně zesměšňované motivy v jedničce. S odstupem času mi v paměti nejvíce zakotví Mark Strong stojící na mině a zpívající Take My Home od Johna Denvera - přesně to jsou momenty, kterých případný třetí díl (jemuž se vůbec nebráním) potřebuje více... 70%

    • 15.12.2017  00:21

    Zážitek lehce za očekáváním, ale přesto velmi silný a především ..... na SW netradiční! Johnson vede postavy mnohem jistěji než Abrams a snad poprvé v rámci celé ságy jsem cítil osudovost nikoli pouze v poměřování světelných mečů temnoty a světla, ale také v dialozích a vztazích mezi jednotlivými aktéry (okey, asi poprvé od Impéria). S tím souvisí i příběh, který není tentokrát lemován tisíci a jednou lokací, stovkami stíracích střihů a desítkami postav, ale odvíjí se kolem pevně daných tří linií, které jsou vzájemně motivačně propojeny a v závěru nádherně gradují do emocionálně působivého finále. O to více zamrzí, že kromě Luka a do určité míry Rey (u níž je snaha o vývoj nejzdařilejší a navíc pro ni mám prostě slabost) absentuje skutečně silná postava a skutečně pamětihodný okamžik, který by rozježil chlupy na těle a nebyl by dopředu očekávaný. I tak převládá spokojenost nad zkušeně odvyprávěným dílem (ta stopáž mi absolutně nevadila), které skvěle pracuje s deadliny, udržuje pozornost trvalým rozvíjením vztahu mezi aktéry (Luke×Rey, Kylo×Rey, Finn×Rose, Luke×Kylo) a samozřejmě majestátně inscenuje vrcholné akční sekvence, u nichž jsem si poslintal i můj zakoupený kelímek s figurkou Chewbaccy. Poslední třetina je pak možná tím úplně nejvíc sexy ze SW vesmíru, škoda, že se nedostalo na nosnější zápletku s výrazným MacGuffinem, což by Epizodu VIII vystřelilo jednoznačně na post nejlepšího dílu vůbec. Moc se těším na další nášup...

    • 13.12.2017  23:35
    matka! (2017)
    ****

    Matka! je filmem, který mě svým způsobem znovu donutil přemýšlet nad tím, jak bych měl k hodnocení filmových děl vlastně přistupovat a jak se k samotnému dílu stavět. Můžu být zásadovým objektivním žroutem, kterému je úplně fuk, kdo na filmu pracuje, co natočil předtím a jak na mě jeho životní názor a umělecké cítění působí - potom bych bez emocí sledoval děj, snažil se odhalovat obecné postupy, které jsem si během sledování filmů uvědoměle či podvědomě zautomatizoval, a matka! by mi připadla jako velkohubý výtvor, který se v honbě za hloubavým filozofičnem lacině uchyluje k papouškování různých biblických témat, na něž pouze šroubuje svůj modelový příběh. Můžu být ale také silně subjektivním hodnotitelem, který má jednak dobré povědomí o obecných vyprávěcích postupech a jednak svůj názor na herce i režiséra, který, je-li negativní, dokáže ovlivnit zážitek z filmu do takové míry, že je nemožné se přenést přes nasranost nad uměleckým vyjádřením tvůrce a matku! si subjektivně užít. A nebo můžu být subjektivní divák, který má umělecké názory tvůrců u zadku, a přestože film jen papouškuje velké motivy, svým ztvárněním mě jednoduše vtáhne a když už nic, tak mi znovu ukáže, jak silně umí filmové médium komunikovat a vytvářet alespoň iluzi velkých autorských myšlenek. Matka! je kontroverzním a ani zdaleka dokonalým dílem, které zcela pochopitelně rozděluje diváky a rozdmýchává otázku, nakolik je kdo schopen se do vyprávění vcítit a jeho vyjádření přijmout. Respektuji všechny možnosti (sto lidí je hold sto diváckých chutí), já si svou zvolil - a je patrná dle tentokrát opravdu nelehkého ohodnocení... 85%

    • 12.12.2017  12:58
    Místo (1961)
    ****

    Příjemný závan tradic neorealismu, který Olmi tímhle a dalšími dvěma filmy na přelomu padesátých a šedesátých let v Itálii obstaral, může být pro českého diváka zajímavý i tím, že právě zde se ve svých začátcích hodně inspiroval pozdější velikán Miloš Forman. Místo navazuje na neorealismus hlavně využitím neherců, natáčením ve skutečných exteriérech a polodokumentárním přístupem, jenž vytváří autentický obraz tehdejší italské pracující třídy. Nejedná se o sociální kritiku, ale o pouhou reflexi nových možností vyvinutější byrokratické společnosti, a v tom ohledu mě trochu mrzí absence nosnější zápletky, do které bych se mohl ponořit, a společně s hlavní postavou tak příběh zúčastněně prožít. Formálně se jedná o špičkově sladěné dílo, ale dnešnímu publiku už zkrátka, na rozdíl od neorealistické bašty jako jsou Zloději kol, nic moc přínosného nesdělí. 75%

    • 11.12.2017  10:18
    Infiltrátor (2016)
    ***

    Vyspěle podaná špionážní story, která nenudí a výborně rytmizuje vyprávění, ale přece se jí zcela nedaří zdůraznit a využít osobní linii, a ve finále tak dosáhnout výraznější emocionální odezvy. Postavy manželky a Diane Kruger a jejich vztah s hlavním hrdinou nejsou rozvedeny tak, jak by jinak psychologicky laděný scénář vyžadoval, a Furman tak nabízí v podstatě jen hodně kvalitní a napínavou konverzačku, okořeněnou pár úmrtími a překvapivými momenty (Cranston vyšilující v restauraci před vyděšenou manželkou je nezapomenutelný). Přesto je dobře, že tyhle staromilné žánrovky stále vznikají - jsou pořád uvěřitelnější a sympatičtější než všechny akční atrakce dohromady.

    • 8.12.2017  12:37

    Epizodní struktura se moc hezky slévá do přesvědčivě znějící výpovědi dvou generací svérázné rodinky, ale nemohu se zbavit pocitu, že tenhle film je trochu vzpírající se protivník, kterému se v ringu může plnohodnotně postavit málokterý divák. Postavy jsou zkrátka divné a řeší věci, k nimž se jen těžko připodobňuje a které nelze (aspoň napoprvé) úplně chápat. Každopádně kvituji úžasné herce a zde již zmíněné tragikomické rozkročení, které fungovalo jednoduše skvěle. Určitě tomu ještě šanci dám. 70%

    • 8.12.2017  12:29
    Život (2017)
    ***

    Moc fešná kamera evokující práci s prostorem alá Lubezki a příjemné tempo, které ale ruku v ruce s matným vyprofilováním postav a nevýrazným zjevem vesmírné potvory dělá ze Života řemeslně povedený výplod béčkové sci-fi fantazie. Napětí tu je, ale v porovnání s klaustrofobickým Scottovým Vetřelcem je to prostě miniaturní odvar hodný zapomnění...

    • 5.12.2017  01:48
    Kluk (2010)
    ***

    Waititiho mám fakt hodně rád a rozhodně nemůžu tvrdit, že by mě Boy výrazně zklamal. Úvodní představovací sekvence je úžasným dokladem toho, že Taika umí diváka hravě přenášet do nitra dětské fantazie jako málokdo jiný, a celý příběh je důležitým vyjádřením osobitého filmaře o prostředí, v němž byl nucen vyrůstat. Stranou od Michaela Jacksona a Hulka, jen ve společnosti chudoby, vlastních přátel a vlastní nedotknutelné představivosti. Ale jakkoli scénář všechny významné motivy dobře zaklapává a rozvíjí, nedaří se mu ani vyprodukovat uvěřitelné postavy, s nimiž se dá ztotožnit, ani přesvědčivě sloučit dětskou naivitu a humor s hořkou sociální výpovědí. V součtu všeho velmi zajímavá a originální podívaná, k níž budu vždy zpětně hledět s respektem, ale znovu raději sáhnu po veselejších a vyrovnanějších kouscích Waititiho tvorby. 70%

    • 4.12.2017  23:41

    Novodobý Scorsese, na kterého se kouká stejně dobře jako do přeplněné peněženky, ale zároveň ztělesňuje skutečnost, že momentálně nikdo vyprávět tak soudržně jako legendární Márty neumí. Barry Seal chce podat hodně komplexní a vyváženou story, ale ve finále nabízí strašlivě málo prostoru pro vedlejší postavy a kromě okázalé práce se sebeuvědomělým střihem a hudbou nic nového do fanouškovské truhličky nepřináší. Bavil mě Cruise, příjemné tempo a pozitivní feeling, byť se vždy úplně neslučoval s událostmi zde popisovanými, ale po chvíli mi zůstávají v hlavě jen povedené fragmenty, nikoli povedený film. Slušných 70%, už jen za nesporný potenciál Sarah Wright pro méně přístupné role, jejichž představy drze podněcovala.

    • 3.12.2017  16:14
    Trestanec (2017)
    ****

    Pořádných dramat z vězení je poslední dobou ještě méně než hezkých prostitutek a o to více jsem příjemně překvapen, že se letos za oceánem urodila hned dvě. Brawl in Cell Block 99 na to šel více psychologicky a minimalisticky představil zrůdnou cestu k morálnímu ospravedlnění, Shot Caller je komplexním příběhem o velkém časovém rozhraní, kde sice najdeme více klišé, ale zároveň nás pozadí na zadek promyšlené narativní schéma, díky němuž film výborně graduje a nechává otazníky až k inteligentní závěrečné pointě. Vrstevnatý děj nijak nebrzdí nastolené tempo, naopak dynamicky rozvíjí motivace hlavní postavy a vytváří silný podklad pro finále, v němž se vyprávění stabilizuje na hlavní časové rovině. Vykreslení vězeňské hierarchie mi sice přijde trochu absurdní a tým detektivů nedostává tolik prostoru, aby situaci ještě více zdramatizoval, ale jinak hodně cool záležitost s hodně cool Nikolajem v čele.

    • 3.12.2017  13:37
    Them! (1954)
    ****

    Zřejmě nejlepší film svého druhu, z jehož dokonale vystavěné úvodní sekvence v texaské poušti doslova přebíhá mráz po zádech (vyděšená němá holčička je přímo mistrovským tahem), a ve zbytku stopáže neustále překvapuje originálními postupy a výměnou lokací. Jediný zádrhel vidím v tom, že dvakrát po sobě variované schéma, završené scénami z mravenčího doupěte, už podruhé ztrácí původní náboj a energii. Každopádně, chcete-li vidět typického zástupce komplexně zmáknutého monstr filmu, který začíná přepadením karavanu a ve finále řeší nadnárodní krizi a souvislosti, Them! je tou pravou volbou na krásný cinefilní večer při svíčkách.

    • 3.12.2017  13:19

    Rozjíždí se to nadějně a film v první konverzační polovině navnadí na očekávanou destrukci New Yorku, ale bídná režisérská invence a matná gradace, kterou má vydařenější i boj o místo na pokladně v Kauflandu, to během promenády monstra na Time Square zašlapou do bahna průměru. Určitě ale třeba ocenit provedení většiny scén s obří potvorou, které nepůsobí ani dnes vůbec směšně - o to více zamrzí, že se nedočkaly šikovnějšího dirigenta, tak jako například o čtyřicet let později Jurský park.

    • 1.12.2017  12:18
    Fargo - Série 1 (série) (2014)
    *****

    Nerad bych přeháněl, ale bezprostředně po dokoukání první série Farga mám vlezlý pocit, že nic tak geniálně nevypočitatelného, zábavného a vzrušujícího jsem ještě v životě neviděl (a to jsem docela velký fanda brazzers). Seriál, který jsem za jediný den sloupnul jako pivo k večeři a který mi dokázal několik věcí. A) Že Billy Bob Thornton patří definitivně k nejlepším hercům své generace a, ačkoli hraje roli v podstatě zvrácenou, držel jsem mu palce víc než sám sobě na rande. B) Že prostředí v tomhle úchvatném satirickém spektáklu hraje tak mrazivě přesvědčivě, že bych ho samotného osázel Zlatými Glóby (a že je tedy vzorovým příkladem toho, jak se má s prostředím ve filmu pracovat). C) Že pokud má někdo vynikající námět, neměl by ho v současnosti chtít přetvářet do jednoho celovečeráku, nýbrž jít do televize a vyčarovat podobnou desetihodinovou nádheru.... Dosud by mě ani nenapadlo, že někdy uvidím, jak se otloukánek Martin Freeman postupně mění v chladnokrevného zabijáka Thorntona, ale ono to proběhlo jednoduše geniálně a v součtu všech formálních aspektů vlastně i uvěřitelně. První epizoda absolutní zlato. 100%

    • 29.11.2017  18:46

    Takřka perfektní podvratná verze Dannyho parťáků, která na to jde jinak, než byste čekali. Hlavní hrdinové o sobě tvrdí, že jsou pitomci - bezpochyby k tomu nemají moc daleko, jenže se ocitají v příběhu, kde je pitomcem úplně každý, a tak nemusí přelstít žádného motherfucker big bosse, což by jim nikdo nebaštil, nýbrž přechytračují jen sami sebe, a tím pádem i diváka. Kdo čekal stylizovanou honbu za diamantem s rafinovaně promyšlenou loupeží, nedočká se - tohle je "pouze" rafinovaně vystavěné vyprávění s vlastními pravidly, kde Soderbergh vtipně odskakuje od očekávaných schémat a obohacuje hlavní dějovou linii o překvapivé zvraty a témata. Jedinými problémy vypečené partičky při loupeži nejsou ani neschopná ochranka, ani obranné elektronické systémy, nýbrž jen jejich vlastní natvrdlost, a zkušený rejža překvapuje diváka i v závěru, kdy po rychle sestříhané pasáži z loupeže přepíná do očekávaného prologu, který jednak klasickým vysvětlením neukázaných událostí fabule obrací dosavadní dojem o idioctví lupičů, jednak na scénu přivádí postavu vyšetřovatele, který se navzdory nedostatku důkazů nehodlá vzdát a konec nechává relativně otevřený (a ještě předtím paradoxně zavrhne jediného případného svědka). A proč jsem napsal takřka perfektní? Protože, jakkoli celek obdivuhodně funguje a krásně překrucuje očekávání, z jednotlivých motivů a hlavně dialogů jsem často cítil nedotaženost. Kdyby se více zapracovalo na verbálním vtipu a konec až tolik nezvolnil nastolené tempo, byl bych nadšený.

    • 29.11.2017  17:53

    Je to sice ohraná písnička, ale protože jsem zjistil, že je docela pravdivá, tak ji ve stručnosti zopakuji - první epizodka připomíná obsahem průměrný studentský film, druhá se nemotorně snaží vygradovat situaci rádoby cool dialogy a nemá co říci, třetí hodně baví herectvím Banderase a velmi zábavným vypointováním až k závěrečné hlášce a čtvrtá je nadprůměrnou scénou z libovolného Tarantinova celovečeráku, zakončená jedním z nejvtipnějších momentů celé jeho tvorby. Něco jako trochu rutinní prohlídka hotelu, kde každé další patro představuje vyšší stupínek režijního nadání - a v součtu to stačí akorát na 3*.

    • 16.11.2017  23:56

    Znovu nezbývá než žasnout nad tím, kam se seriálová produkce v posledních letech vyšvihla. Nádherně vystavěný narativní proces s božími herci a šviháckým retro kabátem, který v jediné chvíli diváka nezahlcuje, nýbrž neustále rafinovaně napíná a drží v šachu. Každá epizoda se může opřít o jinou formální dominantu (od rytmizovaného střídání více dějových linek přes jejich nápadité překrývání až po hrátky s časem či s dokumentárními prvky) a nehorázně mě bavil proměnlivý přístup k postavám, který umožnil zakomponování osobních rovin bez toho, aby odváděly příliš pozornosti od samotného procesu (zpočátku pragmatická a cynická právnička je v závěru nejemocionálnější a nejkomplexněji rozvedený charakter). Neustále dostáváme zásadní informace a motivační nitky, ale sranda je, že mnohdy začnou dávat smysl až po několika epizodách, kdy už divák zpracovává desítky dalších a neméně podstatných podnětů. Prďácký je ale také symbolický hudební podkres a už zmíněný casting - dlouho jsem neviděl, aby se herci do reálných protagonistů tak grandiózně převtělili (paradoxně až na Goodinga, který Simpsonovi moc podobný není - ale hraje výborně) a ještě déle jsem nečučel na pardála Travoltu, jak si nějakou roli takhle užívá. Strašně moc bych si přál, abych to mohl zhlédnout, aniž bych dopředu věděl znění verdiktu, protože by mě to emocionálně usmažilo jako žížalu na sluníčku. Ale i tak - nejlepší soudní drama, co kdy vzniklo, Vyvolávače deště nebo Norimberský proces nevyjímave.

    • 13.11.2017  17:24

    Testosteronová, silikonová a nesmyslně dlouhá prezentace buranského humoru hodná leda populární čtyřslabičné nadávky na P. Viděl jsem v tom (nebo jsem si přál vidět) velký potenciál, ale místo toho, aby si tvůrci nesvázaně hoďku a půl utahovali z nevinné demence seriálu a sypali na nás hlášky a camea, tak dvě hodiny oscilují na povrchu nudné detektivní zápletky a nejkřečovitější buddy komedie, co se kdy dostala do kin. Žít Johnson v padesátých letech, hrál by maximálně druhého posluhovače záporáka ve filmu Eda Wooda, dnes se jeho ikonizaci podřizuje celý příběh předpokládaného hitu, který mohl mít tak všestranný parodický nádech. Paradoxně je to ale právě jeho několik scén s nagelovaným frajerem Efronem, které to aspoň na úrovni epizodního humoru drží nad vodou. Tohle se šeredně nepovedlo, jenom fyzická výbava Saši Daddario si říká o mnohem kvalitnější biják - nepřístupný samozřejmě. 40%

    • 13.11.2017  16:38

    Až se budete chtít zbavit přítelkyně a nezašpinit si vlastní ruce, vezměte ji do Černé laguny a pošlete vykoupat - čeká tam ošklivý stalker s blánami a žábrami, který si jí bude vážit možná více než vy. Film je slušně odvyprávěný, má dobré tempo, poměrně solidní dialogy a velice roztomilý ekologický přesah, který zajímavě a nadčasově staví netvůrka do role hlavního hrdiny filmu (což si tehdejší diváci jistě vůbec neuvědomili). Lidé se chovají v přírodě jako prasátka, narušují mu domácnost, a tak je rybí muž začíná bez otázek likvidovat a ještě usilovat o hezkou trofej v plavkách. A mě to baví, protože Arnold docela zručně variuje role lovce a loveného a vytváří neutuchající změť padesátkového blbnutí s legračními monstry, doprovázeného až směšně efektní hudbou a podtrženého chabě vykreslenými charaktery. Posledních dvacet minut je bohužel hodně nenápaditých a nudných, zbytek kvalitní oddechová guilty pleasure.

    • 13.11.2017  16:14

    Být první polovina o něco vizuálně dynamičtější a psychologicky našlapanější, bylo by to za 4*. Nelze srovnávat se Spielbergovým remakem, ten mnohem intenzivněji odráží pocity zoufalství a hysterie tváří v tvář děsivému nepříteli, ale i tahle klasika zvládá velmi zručně vést pozornost na více dějových rovinách, které se v závěru slévají do depresivního zobrazení totálního chaosu a zoufalství. Přiznávám, že ve své době bych z toho asi pět dní nespal a zbytek měsíce propil, dnes už to bohužel ztrácí dech a chvílemi vyloženě pokulhává jak prostorovým rozložením scén, tak i jejich logikou. A rozhodně existují jiné soudobé sci-fi, které tenhle úpadek zatím nepostihl. 65%

    • 8.11.2017  12:35

    Žádný jiný film nedokázal a ani nedokáže podat čirou hrůzu z konfrontace s neznámým mimozemským nepřítelem tak jako Válka světů. Prvotřídně sestříhaná a božsky ozvučená noční můra, svou drtivou aurou bezvýchodnosti a bezbrannosti postav v hrozivé situaci dopředu neodhadnutelná a silně inspirativní pro vrcholné blockbustery nadcházející dekády. Tempo je strhující a z některých scén mrazí nejen díky jejich virtuóznímu audiovizuálu, ale i kvůli jejich silnému humánnímu podtextu (scéna napadení auta šíleným davem je nejpohnutějším momentem filmu), o to více pak ale zamrzí trochu odfláklý nedotažený konec, kdy úroveň hrůzy a deprese, vrcholící v sekvenci s Timem Robbinsem, začíná stagnovat a místo ní nastupuje sice povinný, ale přece otravný rodinný patos. Nesouhlasím s všeobecným hejtem hysterické Dakoty, která je naopak velmi důležitá pro Spielbergův lišácký záměr vyčerpat a vyděsit publikum všech věkových kategorií, ale na druhou stranu je pravda, že u žádného jiného snímku nebudou chlapi tak moc toužit po tom, aby nikdy neměli děti, a oceňovat nenápadný půvab kondomů. Jestli byl i tohle Stevenův záměr, pak bych tu pátou hvězdu klidně přihodil.. 85%

    • 3.11.2017  16:32
    Jigsaw (2017)
    ***

    Svérázný vykonavatel boží spravedlnosti se po sedmileté odmlce vrací v docela rutinním sequelu, na němž je nejvíce sympatické to, s jakým elánem a ambicemi recykluje vše dříve viděné včetně důrazu na závěrečnou pointu, která dosavadní průběh syžetu obrací nikoli na hlavu, ale doslova vnitřnostmi ven. Na rozdíl od otřesně překombinované trojky, u níž jsem raději se sérií skoncoval, tahle epizodka docela dává smysl a poslední sekvence přepisuje fabuli filmu způsobem, proti němuž jsem vůbec nic nenamítal a který logiku vyprávění posouvá tentokrát na přijatelnou žánrovou úroveň. Aby se ale dosáhlo alespoň částečně úrovně prvního dílu, nesmělo by být tempo zpočátku tak ospalé, postavy jednotvárné od prvních scén a násilí tak nereálné a nepříliš odvážné. A ten vševědoucí vrah a narativ založený víceméně na sérii náhod (byť tentokrát narovnaný pointou), to už je vyloženě na pěst.. 55%

    • 1.11.2017  02:20

    Na jednom konci spektra násilí v kinematografii máme Večerníčka a na tom druhém ....... ehm, Tokyo Gore Police. Viděl jsem filmy jako Ichy The Killer a dávno zastávám názor, že řada japonských filmařů jsou úchylná a zvrácená hovada odkojená na softpornu, ale tohle je teprve šmakózní krvavá haluz par excellence. Příběh má být jakousi sociální kritikou a parodií očekávaných vyprávěcích postupů, což ale vůbec nikoho nezajímá a do popředí se cpe pouze nezřízená brutalita a morbidní nadsázka. Byť Nišimura vykrádá, co může, činí tak z ryzí lásky ke slavným dílům Verhoevena, Cronenberga a spol, a co víc, občas přijde s opravdu pikantním a zábavným nápadem. Většinou se ale jen docela nudně seká, hryže, střílí, řeže a trhá, a ve chvílích, kdy chce snímek zabrnkat na civilnější a vážnější notu, působí to stejně směšně jako chlapík střílející ze zmutovaného penisu. Že je to celkově retardovaná zhovadilost na entou s příšernými dialogy a humorem pro lehce duševně choré, o tom nelze pochybovat, ale za těch několik skvělých gore momentů a agresivní soundtrack nemůžu dát méně než 2*. Chce to být guilty pleasure, a pokud si divák při sledování obhájí vlastní pokleslost, je to skutečně větší sranda než Planeta teror od Rodrigueze. Měl jsem zvláštní příležitost vidět to v kině, tolik červené najednou už nikdy znovu neuvidím..

    • 30.10.2017  11:03
    8 1/2 (1963)
    ****

    Čirá radost z vyprávění přetavená do nejkreativnějšího zobrazení tvůrčí krize, kde je čas i prostor hypotetický a zdánlivě nahodilé řazení scén evokuje ztracenost umělecké a romantické duše ve sterilním hierarchickém prostředí. Chtělo by to trochu prostříhat (Fellini až moc často variuje totožné myšlenky v různých situacích a v poslední třetině už střílí tak nějak do tmy), ale kvůli geniálně zakomponované hudbě, krásným herečkám, energicky pulzujícímu tempu a nádherné práci s mimoobrazovým prostorem a pohybem kamery po mizanscéně z toho nelze odtrhnout oči. Nejvíc cool Fellini..

    • 27.10.2017  14:59

    Třetí Thor přicházíse zcela novými ambicemi a vyprávěcím směrem, který otevřeně vytváří zábavný a takřka parodický ekvivalent k dosavadním příběhům Avengers, kde se s humorem definitivně roztrhl pytel a stylizace vytvářeného světa i ozvláštňující vedení ne úplně klasické zápletky nabývají multižánrových rozměrů, jaké jsme dosud u Marvelu neviděli. Waititi je pro mě blockbusterový rejža budoucnosti. Více zde

    • 24.10.2017  10:57
    Uprchlík (1993)
    *****

    Film hodný vlastních stylistických a systémových analýz jako žádný jiný z devadesátých let. Definice dokonalosti oblíbeného konceptu honu na člověka, která je unikátní jednak svým chirurgicky přesně gradovaným syžetem, v němž je rytmus střídání scén s uprchlíkem, s lovcem a s klíčovými flashbacky snad stejně melodický a vyvážený jako Mozartova libovolná symfonie, a jednak samotným vývojem souboje tří stran (falešně obviněný, pronásledovatel a skutečný viník), kteří se strategicky pronásledují navzájem a na zmíněnou gradaci mají bezprecedentní dopad (nejprve jde pronásledovatel po obviněném, poté začíná obviněný pátrat na vlastní pěst po skutečném viníkovi, na něhož tím strhává i část pozornosti pronásledovatele, a v závěru už i viník nahání obviněného, aby předešel úplnému odhalení). Herecké výkony Forda i Jonese jsou samozřejmě vynikající a hudba funguje na jedničku, ale Uprchlík je především naprosto úžasně vystavěným vyprávěním, které nenechá vydechnout a hraje si s diváckým očekáváním bravurně jak na úrovni celého příběhu, tak i jednotlivých scén (zamlčení zásadních informací, aby dočasně svedl diváka k mylnému přesvědčení o hrozbě pro hrdinu alá Mlčení jehňátek). Skutečný filmový klenot.

    • 23.10.2017  00:15
    Hvězdy zastavárny (TV pořad) (2009)
    *****

    Až mě jednou přestane bavit manželka, odnesu ji Chumleemu a budu historicky první, kdo naopak zaplatí, aby se své věci zbavil.. Jo, je to všechno dopředu připravené a inscenované (je to reality show, ne realita) a ano, zákazníci jsou veřejně krásně oškubávání (je to ale zastavárna, ne chcete být milionářem), ale je tak zábavné to sledovat, že kdybych si mohl vybrat, co chci v životě dělat, na prvním místě by byla spolupráce s touhle vypečenou partičkou a až na druhém degustace nových výrobků českých pivovarů. Princip je sice pořád stejný, ale každý díl nabízí vtipnou a v závěru vypointovanou epizodku kolem nákupu nebo rodinného konfliktu, divák se dozví hodně zajímavého převážně z americké historie a všechny čtyři hlavní postavy tak nějak přirostou k srdci. Když nemám na dvacet minut co dělat, už nepouštím Simpsonovi, ale Pawn Stars. Chumleeho dabing je pak genialita sama o sobě..

    • 20.10.2017  17:24

    Zahler je rozhodně uhrančivý vypravěč, jehož filmy mají atmosféru a umí opařit diváka náhlým přívalem krutého násilí, které přitom nepůsobí ani afektovaně, ani karikaturně. Snímek se rozjíždí pomalu, lpí na zdánlivě zanedbatelných jevech (dlouhé jízdy autem, které rozšiřují pouze stopáž, nikoli komplexnost děje) a je nasnímán převážně staticky, nechávajíc manipulaci s mizanscénou pouze na svých postavách, které nejsou definovány promluvami nebo životními názory, ale výlučně aktuálními činy. Pro stoprocentní vychutnání závěrečné třetiny je bezpodmínečně potřeba, aby divák navázal s postavou Vince Vaughna bližší vztah, což se mi bohužel příliš nepodařilo (zvolená stylistická strohost a modelové chování vedlejších charakterů totiž poutaly pozornost paradoxně až příliš), ale přesto jsem byl nekompromisně přikován do židle a příběhový i vypravěčský obrat, který proměnil rozjímací depresivní kazajku v postmoderní psycho a strohost v symbolickou extravaganci, jsem jednak vůbec nečekal a jednak jsem byl natolik opařen samotným provedením, že lehce pokulhávající napojení na celkovou náladovou výstavbu díla mi vůbec nevadí. Po skončení jsem nebyl přímo v extázi, ale je mi jasné, že Zahler Tarantinovu vizuální výřečnost neimituje - on ji v závěru upgradoval na ještě rozkošnější cinefilní stupínek.

    • 18.10.2017  08:53
    Wind River (2017)
    ****

    Těšil jsem se jako na málokterý letošní film a ve finále nemůžu říci, že bych byl přímo zklamán. Sheridan znovu potvrdil, že umí vytvářet depresivně izolované fikční světy, v nichž se morální hodnoty přetváří společně se zkušenostmi a přesvědčením postav, k nimž si divák buď rychle najde cestu, nebo se ve světě ztratí společně s nimi. V těchto psychologických měřítkách je scénář sebevědomý a inteligentní, opírající se o samotný akt vraždy jako o jednoduchou symboliku rasismu a nemožnosti vymanit se ze svízelné životní situace. S postavami převážně soucítíme a na jejich cestě jim držíme palce. Bohužel ale film trvá 100 minut, z čehož dobrá hodina je věnována poněkud tuctové výstavbě detektivního syžetu a opakovanému povzdechování nad tím, jak život není fér (což moc neposiluje ani minulost Rennerovy postavy, která zkrátka smrdí klišé na míle daleko), a ve zbytku film pravda přichází s nečekaným a scénáristicky vybroušeným obchvatem, který v podstatě odsunuje dosavadní detektivní linii na druhou kolej a zdůrazňuje ještě více psychologickou depresi, ale v závěru opět potichu vyšumí a trýznivou emocionální ránu nezanechá. Velký palec nahoru každopádně za herecké výkony, práci s chladným zasněženým prostředím, které tak miluji, a za celkový realismus, ústící do autentické přestřelky, která okamžitě aspiruje na pozici kultu. Sheridan musí jako režisér ještě lehce dozrát, a můžeme se těšit na velké věci..

    • 11.10.2017  01:48

    Nový Blade Runner se statečně pere se dvěma řekněme existenciálními problémy. Jednak chce být dobrým Bladem Runnerem a jednak hutnou komplexní mainstreamovkou, která si na sebe v současné době dokáže vydělat. Zatímco druhou "povinnost" plní takřka beze zbytku a podává vyspělou story sestříhanou s precizností důchodce kontrolujícího účtenku po nákupu a narativně zkonstruovanou do důmyslně schematizovaného dialogu s opakovaně se tázajícím divákem, který je tlačen do později zpochybňovaných interpretací (a to, že film zase tolik nevydělá, je vinou pouze tupého stáda ignorantních fandů třaskavých audiovizuálních atrakcí), u té první lehce tápe a své pomalé senzitivní tempo šroubuje na chladný narativ s klasickou strukturou sice velice zručně, ale přece nedokáže produkovat požadovaný katarzní účinek a všechny konstrukční prvky zcela podřídit a ohybat ve prospěch psychologického a emocionálního vývoje syžetu, což původní film (jakkoli opravdu nepatřím mezi jeho oddané obdivovatele a nepřijde mi převratný) bezesporu dokázal. Přesto se ale nemůžu ubránit nadšení z čistě audiovizuálního ztvárnění, které zkrátka vše kolísavé vynahrazuje. Atmosféra je díky dechberoucí kameře a neskutečně intenzivnímu zvuku (Zimmer zase skóruje až mrazivým napojením hudby na diegetický prostor futuristického světa) přímo drtivá, nad tak ryzími science fiction nápady (tělesné spojení s virtuální Joi) už jsem dlouho nežasnul, nuda je to poslední, co mi Villeneuve vynalézavými střihovými přechody a podmíněností každičkého krásného záběru celkovému narativnímu vyznění dovolil, a celou sekvenci z postapokalyptického Vegas bych tesal do kamene a tetoval na hruď všech obdařených žen na planetě (to by pak byla teprve dvojnásobná radost pohledět). Není to film ani zdaleka dokonalý a chápu rozčarování některých zastánců originálu, ale pro mě byla přesto každá vteřina jako dárek k Vánocům, který si hodlám v budoucnu nadělovat opakovaně a rád. Gosling velmi dobrý tahoun, Ford na hrad. 85%

<< předchozí 1 2 3 4 16 32 47 62
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace