lamps

lamps

Jakub Vopelka

okres České Budějovice
Masarykova Univerzita, teorie a dějiny filmu

69 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 33 48 64
    • 22.10.2018  01:02

    Ani předchozí díly sice nepředstavovaly vrchol sofistikované zábavy, ale zábava to byla (byť často dost dětinská). Trojka je bohužel průšvih, kde tucet postav celou dobu ztřeštěně pobíhá, hrozně křičí a sem tam něco zahlásí. Příběh měl nadějnou myšlenku, ale působí odflákle stejně jako vedlejší postavy, které už vtipnou munici očividně dávno vystřílely. Aspoň že se to groteskní formou snaží o nezbytné poselství a v závěru podává docela originální cestou důkaz, že moderní hudba je zlo pro uši i duši.

    • 21.10.2018  14:01

    Není to zas tak zlé, jak se občas povídá. Nápad je za milion, herci výborní a bratři na režisérské sesli umí jezdit s kamerou ve vztahu k akci takovým stylem, že oko diváka dostane čas od času erotickou masáž. O to víc ale zamrzí ohromná vypravěčská rozbředlost a autorská bezcílnost. Děj šlape mechanicky po předem vyznačené stezce, aniž by nějak rozvíjel povahu potenciálně zajímavého světa, veškerá špinavost se vytrácí ve stylovosti a vyznění zdaleka neposadí na prdel tak, jak by se vzhledem k budování mysteriózna kolem Denzelovy postavy a jejího poslání patřilo. V pohodě koukatelné, leč samoúčelné jak prase... 60%

    • 18.10.2018  11:01

    Dějově hrozně rozmělněný náhled do života několika lidí, jejichž osudy se protnou v bytovce na konečné stanici tramvaje. Chybí tomu neorealistický naturalismus a příběh neponouká tak objemné myšlenky, aby se divák i přes krátkou stopáž nezačínal pravidelně nudit. Vyzněním spíše pro ženské publikum, páni si v tom dneska moc podnětného nenajdou.

    • 18.10.2018  10:47
    Halloween (2018)
    ***

    Typicky bolavý sequel aneb očekávání spláchnuta do hajzlu. Nový Halloween je možná řemeslně kvalitní, ale většinou naprosto bezcharakterní uctívač originálu, který chladně kopíruje Carpenterovy stylistické postupy. A když se snaží o vlastní rukopis a subjektivizuje titulní zlo v potenciálně vrcholných scénách, tak pověstnou přízračnou auru Michaela Myerse paradoxně pohřbívá. Úvod je moderní křeč, která nemá se skrz na skrz temnou jedničkou nic společného, jeden podstatný zvrat si vydatně potykal s demencí a chvílemi si připadáme jak u Wese Cravena (malý hláškující černoch). Alespoň že zbytek je nadprůměrně záživný a občas inscenačně nápaditý slasher, jaký v kinech sem tam bodne. Jako přímé pokračování hororové legendy ale bohužel za moc nestojí... 55%

    • 17.10.2018  10:32

    Ne že bych z toho skákal nadšením, ale tohle retro se mi strefilo do nálady a dlouhodobého vkusu. Kdybych měl sám schopnosti na to, abych psal i režíroval v Hollywoodu, podobné storky s nepředvídatelnými hrdiny a na malém, často symbolickém prostoru, by mě asi zajímaly ze všeho nejvíc. A to i díky soundtracku, s nímž si v tomhle případě Goddard náramně vyhrál a vytvořil dobovou kulisu, kterou musíte milovat. Scénář pravda jede spíše na efekt, postavy vyloží karty na stůl až příliš brzo a opravdu památných hlášek moc nenajdete, ale pořád je to rozkošně extravagantní filmařina, která dokáže bez problémů, jen správným načasováním vysvětlujících flashbacků, držet diváckou pozornost a nepřestává napínat, která ze zajímavě napsaných postav vyjde s hlavou na svém místě. Samotný hotel je boží a charakterní, herci přesní a docela stojí za obdiv, jak Goddard dokázal očernit morálku Ameriky jen s několika málo aktéry, jedním záhadným místem a ještě záhadnější filmovou páskou (přičemž není moc těžké odhadnout, který zámořský idol se na ní má zvěrstva dopouštět). Mohlo to být určitě více žánrově podvratné a v první polovině výrazněji gradované, za mě ale přesto spokojenost. 75%

    • 16.10.2018  10:42

    Navzdory přitomnému násilí se jedná o jeden z těch všeobecně přístupnějších Trierových filmů, protože symboliku a polemiku v něm nahrazuje pragmatismus a černý humor. Ale přesto moc nevím, co si z toho mám odnést. Díky artovému přístupu totiž dochází ke stylizaci násilí, které je přitom docela brutálně prováděno i na dětech, a úplným navázáním pouze na psychiku a myšlenkové pochody vraždícího magora se pro mě Jack stává jen dráždivou, wannabe intelektuální pózou. A co na tom, že občas je to zábavné a koncept vyprávění ve finále zmáklý, když nemám takřka jediný podnět, abych si tenhle příběh subjektivně užíval a vžil se do něj. Možná je to geniální testament současné společnosti, což se ukáže až časem, ale mně osobně to pořád zas tak zlé na tom světě nepřijde. V součtu jsem se hlavně díky brilantnímu Dillonovi a řadě super dílčích nápadů nenudil, jen mě to prostě minulo obloukem...

    • 15.10.2018  10:13
    Řeka (1951)
    ****

    Zamyšlení nad životními hodnotami v podmanivém vyprávění, na němž je jasně patrné, proč ho tak obdivuje Martin Scorsese - ta práce s úlohou vypravěče, který seznamuje diváka s postavami, prostředím i jeho mytologickou náturou, je příkladná a osvěžující. Sdělení filmu, který je víceméně jednoduchou morální pohádkou, je dost jednostranné a omezené, ale radost ze sledování a přilnutí k indickým tradicím rozhodně zůstává.

    • 11.10.2018  23:43

    První povídka velkej průměr, druhá lehce nad průměrem a třetí hodně dobrá. Postava Lubomíra Lipského je velmi sympatická a rozhodně mě bavilo, jak si to z detektivního narativu soustavně utahuje, ale všechno nadějné se bohužel podařilo zúročit až ve třetí epizodce - ta má skvělou režii, půvabné prostředí se zajímavou partičkou mladých rebelek a vtipné vypointování. První dvě jí však nestíhají, a přestože se u nich člověk nenudí a občas zasměje, dojem sráží..

    • 11.10.2018  11:00
    22 July (2018)
    ****

    22 July je Inteligentním a sugestivním vyobrazením hrozivého lidského činu, které útočí na kořeny demokracie, ale zároveň ukazuje šílenství těch, kdo se je snaží násilně podrývat. Interpretačně sice diváka tlačí k tomu jedinému správnému východisku, ovšem svým komplexním přístupem ho nutí zamyslet se nad tím, kam vlastně jako lidstvo směřujeme a čeho všeho jsme schopni. Navzdory nemožnosti napojit se na psychiku postav jde o silný zážitek, který skrze traumatizování úvodního neštěstí ukazuje nelichotivou tvář dnešní rozpolcené, ve strachu žijící Evropy. A to i přesto, že má neodmyslitelnou tendenci problémy zobecňovat. Více zde.

    • 10.10.2018  23:05

    Je moc fajn vidět, že hvězdně obsazená studiová oscarovka může být podána bez samoúčelného emocionálního kalkulu, spoléhajíc výhradně na herce, formální preciznost a takřka geniální režisérský um. První člověk je pocitové drama o jednotlivci, který musel hledět navzdory nepřízním osudu vpřed a nakonec udělal největší krok v historii lidstva. Příběh jednoduchý a postavený na řadě morálních klišé, ale díky komorní subjektivní komunikativnosti (žádné oslavné patriotické chorály během klíčové scény nečekejte) je zároveň osobitý a hodnotný. Přesto v tom ale pořád vidím nenaplněný potenciál. Vykreslení Armstronga jako strojového dříče, který si jednou pobrečí a po zbytek filmu nosí stejný výraz, není zrovna šťastným rozhodnutím (a Goslingův tradičně minimalistický výkon to podtrhává), a scénář se příliš uchyluje do méně zajímavé rodinné zóny na úkor zvýraznění vztahu Armstronga s ostatními kosmonauty - ten film mohl být přenádherným epitafem ztráty bližních pro dosažení vysněného, osud jedince přesahujícího cíle, kdyby se tak nerozkročoval mezi osobní, politické a čistě percepční sféry a kdyby místy tak formálně nedeklamoval svou dramatickou chtěnost. Takhle je to "jen" zajímavě natočené a božsky ozvučené životopisné drama s vesmírným přesahem, který hraje fyzicky možná menší roli, než budete očekávat (což není vůbec špatně).

    • 10.10.2018  02:37
    The Blob (1958)
    **

    Monstrózní blbost, kde se nějaký sliz dostává ke slovu až po všech nesmyslných dialozích, které musely vypadnout asi z konverzace Rosamund Pilcherové s poblázněným puberťákem. Neutápí se to v křečovitých zvratech a scénář jede vyloženě na jistotu, takže ničím vyloženě neurazí, ale ani pozitivně nepřekvapí. Proč se to proboha tolik věnuje konfliktům rodičovské důvěry a mladistvé rebelie alá Rebel bez příčiny, když to má (a mohlo být) zábavné pokleslé béčko s ojedinělým monstrem? Jack Arnold byl prostě jen jeden...

    • 9.10.2018  01:20
    Venom (2018)
    ***

    Zaprvé - určitě uznávám nasranost těch diváků, kteří jsou komiksovými fanoušky a mají náchylnost breptat, kdykoli se jejich oblíbený hrdina ve filmu šťourá v nose druhou rukou, než by měl. Ten PG13 rating je samozřejmě velkou ranou do kulí (V téhle společnosti raději do rozkroku) všem, kdo mají k Venomovi dlouhodobější vztah, a určitě dokážu pochopit, že buddy komedie k hororu s vesmírným parazitem leckomu prostě nesedí, ale což. Já jsem naštěstí stačil včas přistoupit na fakt, že na osudovost, hutnou atmosféru nebo stylové zabíjení se tady nehraje, otupil jsem mozkové závity - a skvěle jsem se bavil. Rozhodně nesouhlasím s názory, že se to zpočátku táhne jak týden ve škole. Naopak, tempo je velmi příjemné, humor uši netrhá, Hardy okamžitě kraluje a pro změnu mi fakt přišlo vhod, že taky jednou koukám na čistě nenáročnou komiksárnu, která nezahlcuje digitálním prostředím a nepřeskakuje mezi desítkami postav. Jasně, za velké zjednodušování ve vztazích mezi aktéry nebo návaznosti zvratů bych to asi mohl odstřelit (je vidět, že se hodně vystřihávalo), ale o to víc mě zaujalo, že i v téhle odlehčenější a přímočařejší rovině film v pohodě funguje, jasně rozvrhává motivy postav a prostě nenudí. Hlavně interakce Venoma s Eddiem je prostě bžunda, kterou tvůrci dobře a ve správných chvílích prodaly - a velkou zásluhu má výborný Hardy, kterého mám po tomhle zase o něco radši, a upřímně si vybavuju jen jednoho dalšího herce, kterej by mě svým živelným projevem v každým filmu tak bavil. Nějakej Jack Nicholson se jmenuje (i když nechci srovnávat, to ani náhodou). 70% a s odstupem hvězdu ubírám - není to tak zvládnutý, ale bohužel ani tak nezvládnutý, aby to mohlo být na guilty 4*...

    • 5.10.2018  00:22
    Svědomí (1948)
    ****

    Jó, svědomí je sviňa - a Svědomí to hezky znázorňuje. Místy možná až příliš pohodová atmosféra a ve finále něco jako pohádková morální poučka pro mladé, ale takhle vkusně a zajímavě natočit natolik triviální námět není vůbec jednoduché. Krejčík to režijně zvládl na jedničku, pod hrdinou postupně přikládá dřevo na oheň a pomáhá si velmi vynalézavým vizuálním vyprávěním (ta panenka nebo zapomenutá rukavice jsou jak z filmu od Hitchcocka). Herecky také bez větších výhrad, hlavně syn mi vůbec nalezl na nervy a svou složitou úlohu vystřihl parádně..

    • 4.10.2018  18:08
    Toman (2018)
    ***

    Není to vůbec špatný. Toman byl velmi zajímavá osobnost a ideální průvodce obdobím raného rozkvětu komunistické strany, protože on sám nepředstavoval zrovna vzorného straníka. Film je velmi pečlivý právě v obeznámení s tehdejší politickou náladou a aktéry a na ploše tří let pokrývá dostatečné množství zvratů a motivací, aby navzdory dlouhé stopáži nezačal nikdy nudit. A to i přesto, že příběh i režie působí až příliš mechanicky a přes upřednostňovaný popisný charakter komorní výpravy nezvládá děj zajímavě eskalovat - jedná se spíše o sled mnoha epizod, které spojuje titulní postava a jež tvoří komplexní studii komunistických praktik, ale už ne silný příběh jednotlivce, na nějž jsem byl navnaděn spíše (ten se dostává výrazně ke slovu až v závěru, kdy už jsou všechny předešlé linie uzavřeny nebo odvedeny do nepodstatných odboček). Škoda té tendence všechno zjednodušovat (jeden příklad za všechny - divné představovací titulky), aby se stihlo podat tolik informací, protože Trojan měl jinak koncept dobře zmáklý,. Líbilo se mi, že se nechce podřizovat komfortu diváků, kteří viděli příliš amerických životopisných filmů, a zaujalo mě vykreslení nejednoznačného, emocionálně odtažitého Tomanova charakteru (který Macháček svým strohým herectvím neobohacuje, ale kupodivu ani neshazuje). Ve výsledku silnější 3*...

    • 2.10.2018  00:50
    Nepřátelé (2017)
    *****

    Apocalypse Now amerického západu. Úplně jiný western - a nádherný. Struktura na bázi Coppolovy legendy, kdy se cestuje tematickou krajinou za prozřením a uvědoměním si, bravurní herecké výkony, něžný a zároveň zneklidňující minimalistický soundtrack a nevídaná duševní hloubka. A konec, u něhož se vám chce brečet společně s hrdiny. Filmařsky záměrně strohé, ale Cooper zase boduje senzitivním vyprávěním, které je sice pomalé, ale v souvislosti s klíčovým důrazem na interakce mezi aktéry a celkový kritický obraz tehdejší hnusné americké etapy se mu nedá takřka nic vytknout. Těch zádumčivých scén u ohně možná mohlo být méně a vývoj vztahu kapitán - náčelník je přeci jenom urychlen, to však nemá na celkovou emocionální a myšlenkovou katarzi pražádný vliv. Proč tohle sakra nemělo žádné oscarové nominace?!!

    • 1.10.2018  18:46
    Podfu(c)k (2000)
    *****

    Nejzábavnější gangsterka - ať už neokoukaným (a v tomhle případě také neokoukatelným) Ritchieho stylem nebo podvratným příběhem, který je spíše kulisou pro to, aby se neskutečná plejáda skvěle napsaných i zahraných postav mohla dosyta vydovádět. A režie je prostě vynikající, zábavnou inscenací ozdobující scény, které musí být nehorázně vtipné už na papíře, a kulervoucím střihem ladně spojující velké množství aktérů, kteří se postupně sbíhají za společným cílem. A do toho ještě geniální soundtrack a zmínění herci, mezi nimiž vládnou především cikán Pitt a ikonický Rade Šerbedžija, kterého zabít je těžší než Chucka Norrise. Za tohle má Ritchie předplacenou nesmrtelnost, minimálně střih nemalé skupiny moderních velkofilmů by bez jeho vzoru možná vypadal docela jinak..

    • 1.10.2018  12:58
    Čapajev (1934)
    **

    Jeden ze stěžejních filmů socislistické ideologie 30. let - což je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se na to nedokázal soustavně koukat. Filmařsky to není úplně marný a pravidelným přepínáním mezi třemi hlavními liniemi udrží snímek jakous takous pozornost, ale zase to hyzdí chvílemi katastrofální střih a nudné tlachání o sovětských zásadách a hrdinství. Zhlédnuto z povinnosti, dobrovolně bych s tím čas neztrácel.

    • 1.10.2018  12:45
    Sexy bestie (2000)
    ****

    Glazer ve svém debutu zachází do tematických rovin, na které by si netroufnul nejeden zkušený režisérský pardál. Vedro, bohémství, vedro, láska, peklo z minulosti, násilí, mafiáni. Je v tom trochu Tarantina, něco ze Scorseseho a ždibek Guye Ritchieho. Dohromady to sice ani zdaleka nedosahuje vysněného spojení tří rozdílných přístupů (důraz na vypointované dialogy, důraz na dusno mezi aktéry a práci s kamerou, důraz na rychlý střih a spojování více časově oddělených linií), ale je to soustavně zábavný a vzhledem k unikátnosti vlastních postav i originální gangsterka, která se nevyvíjí tak, jak by kdokoli zpočátku očekával (což je moc dobře), ovšem zároveň nedokáže vše uspokojivě a nezapomenutelně uzavřít (což dobře moc není). Postava Bena Kingsleyho je úchvatnou černohumornou figurkou, kterou nechcete nasrat a která sama udává upocenou dramatickou dynamiku první poloviny, Winstonovi věříte každé mimické gesto a Ian McShane je mafián, pod jehož pohledem tuhne krev v žilách. Jako záležitost na více nadšených zhlédnutí se mi Sexy Beast však zatím úplně nezdá.... 80%

    • 1.10.2018  01:04

    Kultovně vyprsený feministický úlet, bez něhož by svět o čtyřicet let později nepoznal Tarantinův Death Proof a možná by trvalo o dost déle, než by se v Hollywoodu prosadila verze nespoutaných a skrz na skrz hříšných ženských hrdinek. Russ Meyer doslova vizionářsky odhadl, že mužský fetiš na ženské poprsí bude dlouhodobě silnější než seriózní kritický náhled na film, a stvořil sice rázně idiotskou (asi každá postava je ukázkový kretén), ale sympaticky nesvázanou, atmosférickou a výtečně ozvučenou podívanou, která přes ostré tempo nestačí nudit a sálá z ní ta dobová morální pokleslost, kterou musí každý zažraný cinefil aspoň trochu milovat (a jste-li Tarantino, tak ji dokážete v současnosti upgradovat na vrcholek filmové zábavy). Je to fakt velká kravina a příběh nestojí za řeč, na rozdíl od Lori Williams, která by stála za všechny prachy světa - už jen ona ten kultovní status krásně ztělesňuje...

    • 29.9.2018  13:34

    Můžeme si o téhle slaďárně myslet, co chceme, ale faktem zůstává, že chytlavější a lépe obsazený hudební flák minimálně v osmdesátkách nevyhrabeme, že titulní song je skvělý a že jen za znovuoživení takových hitovek jako Be My Baby od Ronettes nebo Cry To Me od Salomona Burkeho si Dirty Dancing své místo na výsluní popularity prostě zaslouží. Kde je ta hudba dnes...

    • 29.9.2018  04:31
    Blok 99 (2017)
    *****

    Příběh lampse a Bloku 99 aneb Jak uznání přechází v úžas. Co na tom, že se jedná o "pokleslý", až abstraktně násilný snímek, v němž jeden maník láme na kusy celou bandu nepřátel... Blok 99 je ojedinělou, nepředvídatelnou a brutálně gradující alternativou nadutých grindhouse žánrovek, v níž má hlavní hrdina mnohem blíže k obyčejnému člověku a styl napodobuje jeho vývoj nejprve strohostí a minimalismem, postupně užitím až surreálného prostředí a detailně snímaným násilím, které se stává jediným možným východiskem. A ústí do emocionálního závěru, který vás sejme. Výborný Vaughn a geniální Zahler, který se pro tenhle biják narodil. Mám takový pocit, že až budoucí divácké generace povedou debatu o kultovních filmech z počátku tohoto století, tahle bezprecedentní zabíjačka bude okupovat přední příčky.

    • 28.9.2018  13:33
    Frigo plave (1924)
    ****

    Navigator sice nedosahuje kvalit Friga na mašině a je o poznání jednodušší groteskou, v níž se děj rozvíjí zhruba pět minut a ve zbytku jede uzavřená komediální show (tentokráte na lodi), ale pořád velká porce vynalézavé a nestárnoucí zábavy. Ať už je na pořadu dne prosté pobíhání po palubě, hledání bezpečného a pohodlného lůžka, vnější oprava lodi (která patří k vrcholům Busterovy komedie) nebo odrážení domorodých útoků, Keatonův herecký výkon a hlavně v závěru i velmi kreativní režie (křížový střih ve scéně, kdy Frigovi dochází pod vodou kyslík a na souši je jeho láska v zajetí kanibalů) nenechávají diváka ani na chvíli nudit. Závěr alá Deux Ex Machina slabší, ale dojem už příliš nekazí...

    • 28.9.2018  10:23
    Polytechnika (2009)
    ***

    Umně vyvolaná deprese a pocit bezradnosti se Polytechnice rozhodně upřít nedá, stejně jako velmi osobité formální hrátky s prostředím, úhly kamery a měnící se subjektivní perspektivou tří hlavních protagonistů - vraha, ženské oběti a mužského svědka. Villeneuve se tím snaží dosáhnout osobnějšího přístupu a větší emocionální odezvy, ale v nastoleném formálním měřítku, kdy akt násilí nastupuje na scénu až nečekaně brzy a styl se spíše zaměřuje na dynamizaci děje v podobě překrývání nejdramatičtějších událostí nežli na užší propojení s oběťmi, mu to moc nejde (nejvíce napínavé sekvence jsou ty, které aplikují hkediskové záběry, ale bohužel jich je příliš málo). A zatímco napojení na psychiku vraha v úvodu docela funguje, hlavní ženská hrdinka je nezajímavá a závěr mě příliš nezasáhl (a mužský klaďas je podivně odbytý). Každopádně je na tom vidět Dennisovo režijní nadání a pro jeho zanícené fanoušky určitě vhodná expozice do jeho tvorby.

    • 28.9.2018  10:20
    Slon (2003)
    ****

    Syrová filmařina, která si svůj účel plní do puntíku přesně - tedy, skoro přesně. Stylistický minimalismus a emocionální odtažitost fungují bravurně, dokud se nedostává ke slovu očekávaný závěr. Tehdy se divák stává svědkem šokujícího úpadku lidského ducha a bezpředmětného násilí, které v něm ale vinou nulové emoční odezvy ze strany postav nijak výrazně nerezonuje. Jinak se však jedná o dílo bezesporu originální a podnětné, svou zajímavou časovou výstavbou, uvěřitelností většiny postav a jasnou vizí překonávající i známější Villeneuvovu Polytechniku..

    • 28.9.2018  01:04
    Hnus (1965)
    ***

    Filmařské kvality i úmysly nezpochybnitelné, ale k vysoce sugestivnímu zážitku má Hnus pořád daleko. V neúprosné subjektivizaci vůči hlavní hrdince podobně laděné jako pozdější Rosemary, která ale měla vynikající Miu Farrow, zajímavé vedlejšáky a emocionálně silný, perfekcionisticky gradující vývoj. Repulsion má sice krásnou, ale herecky nemotornou Deneuve, a bezpochyby vynalézavou režii, která však nedokáže zcela zastínit šíleně zdlouhavou expozici a sám o sobě rutinní námět. Druhá půlka je ovšem zásluhou nepříjemné zvukové stopy a enormně sílícího pocitu mentální i fyzické izolace, vyvolané zmíněnou subjektivizací a promyšlenou prací kamery ve vztahu k bizarnímu prostředí, vskutku silnou filmovou zkušeností, kterou zpod kůže jen tak nevyškrabete. Škoda, že si takovou úroveň nedrží Polanski celou dobu... 70%

    • 27.9.2018  11:07

    Moooc příjemný filmík, u kterého vůbec nevadí, že jednotlivé povídky jsou k sobě trochu neobratně připojeny a nemají ani kdovíjak stmelující výpovědní hodnotu. Je to totiž nonstop skvělá a chytrá zábava, která se dokáže plně opřít o knižní předlohu, popřípadě o vynikající herce ve všech rolích (kromě tradičně skvělých Marvana či Smolíka hlavně Palo Bielik, jehož opilecká etuda hraničí buď s hereckou nebo alkoholickou genialitou). A navíc ze všech povídek (snad kromě vyloženě komediálního hledání dítěte) čpí to Čapkovo pohrdání hrabivou společností a vrchností, mezi nimiž to má poctivý člověk hodně těžké. Dost možná nejhezčí film Martina Friče, jehož vynalézavé režii tentokrát nelze nic moc vytýkat...

    • 27.9.2018  00:35

    Jsem z toho trochu v rozpacích - baseball je pro mě sice asi taková zábava jako hledat vodu na Sahaře, ale pověst tenhle snímek dalece předchází a na borce jako Redford nebo Duvall jsem se upřímně těšil. A nutno říci, že ve spoustě ohledů mě nezklamal - retro atmosféra funguje výtečně (hlavně v ikonickém začátku na farmě), scénář přináší hlubší morální dilemata a otázky, než by jeden očekával, závěrečný match má sílu i po třiceti letech a Randy Newman zkomponoval kultovní hudební podkres. Redford je obrovský sympaťák, Basinger záviděníhodná femme fatale. Pořád ve mně ale zároveň hučel neodbytný pocit, že Levinson střídá hvězdné chvilky s těmi vyloženě rutinními mnohem častěji, než by bylo zdrávo (podobně jako hlavní hrdina), že film občas příliš natahuje, že některé momenty inscenuje dost mechanicky a nudně a že úplně neví, co si počít s postavou Roberta Duvalla, která nedostane možnost se pořádně projevit. A je to škoda, protože scénář velmi efektivně pracuje se svými originálními motivy, k nimž se vždy v pravou chvíli navrací nebo je obměňuje na základě Hobbsova osobního rozvoje (návrat dávné lásky během první herní krize, představení syna během druhé, opakování scény s nadhozem, prasklý míček × prasklá pálka, úvod × závěr), takže i ten povinný patos ve finále ustupuje pečlivě zkonstruované katarzi. Těch 130 minut je ale prostě moc a prostřední část zaujímá primárně svou neschopností přijít s něčím filmařsky okázalým, takže 4* jen s hodně odřeným kšiltem. 70%

    • 26.9.2018  15:31
    Siréna (1947)
    **

    Sice celkem obstojný příběh a neurážlivá režie, která dokáže vykouzlit tři čtyři zajímavé scény, ale tím to hasne. Herci jsou křečovití jak žaludek po šlichtě z fazolí a většina dialogů trhá uši ve stylu dynamitu v hornickým dole, takže emoce působí strojově až směšně. A ta melodramatická hudba leze krkem už od první scény. Komunistické umění level Siréna - to nechceš.

    • 23.9.2018  13:58
    Zapadákov (1971)
    ****

    Depresivní studie o tom, že alkohol, nula peněz a zapocené prostředí odlehlého zapadákova k lepší budoucnosti prostě nevedou. Neodolatelně buranský Donald Pleasence a přesvědčivé znázornění jednosměrné cesty na absolutní morální i fyzické dno. Což mě trochu znepokojuje, protože hrát v tom já, tak mám jasnýho Oscara - všichni tam furt jenom chlastají pivo (a jak pravil sám Pleasence: "Může to být horší. Můžou dojít zásoby piva."). Amen.

    • 21.9.2018  16:06

    Solidní letní oddechovka, ale v takové poloze nikdo SW vidět nechtěl. Jsou tu fajn akční sekvence, fajn chemie mezi Hanem a Chewbaccou (jejichž spřátelení je až překvapivě dobře promyšleno) a sem tam vtipná hláška či pomrknutí k minulým epizodám, ale takhle rutinní, podivně neuzavřený scénář to prostě neutáhne a po nadějné první hodince mu postupně dochází dech, až se nakonec plácá v nezajímavých spikleneckých buddy vodách. Není to žádný velký průšvih, avšak nejslavnější vesmírnej grázlík si zasloužil značně prďáčtější a osudovější story, takhle nezbývá než zpětně znovu smeknout před Garethem Edwardsem, jehož Rogue One je úplně jiná zážitková liga (což se spravedlivě projevilo i na samotných tržbách)... 65%

<< předchozí 1 2 3 4 17 33 48 64
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace