lamps

Na jednu stranu nejtypičtější osmdesátkový akčňák, kde je všechno tak hrozně debilní, až z toho nelze spustit oči. Téma 'jeden borec s nožem proti celé armádě' jsme v té zlaté pokleslé dekádě viděli zpracované mnohokrát, ale Ted Prior v šortkách Pala Habery prostě nemá konkurenci. Když se před po zuby ozbrojenou jednotkou schovával na opadaném stromě v přibližně dvoumetrové výšce, vyprsknul jsem smíchy jako už dlouho ne. To byly panečku filmy..

Bizarně přitažlivé zejména z hlediska toho, jak by vlastně vypadal E.T. Mimozemšťan, kdyby... Inu, těch kdyby si můžete dosadit desítky a vemte jed na to, že žádné nebude ve vztahu k Macovi ani za mák pozitivní (a to včetně hudby Alana Silvestriho, která je sice tím nejlepším na celém filmu, ale na Williamse se přesto dívá z ostrého podhledu). Ošklivý mimozemšťan je alespoň docela srandovní (hlavně když ho vcucnete do vysavače), mladá sousedka moc hezká a reklama na mekáč samozřejmě suprová, byť úplně vytržená z kontextu. Dám 2* za to, že pro malé děti to není nijak urážlivé (to jen pro dospělé).

Notoricky neúspěšný právník Lionel Hutz sice oprávněně podal na Nekonečný příběh žalobu za podvodnou reklamu, ale překvapivá konečnost filmu je také jeho jedinou slabinou. Neznám jiné rodinné fantasy, které by zvládlo se stejnou bravurou bavit, dojímat i nefalšovaně napínat, a to vše v nezapomenutelných kulisách a pod sebejistým režijním vedením, které činí každou scénu inscenačně špičkovou. Moc se povedla i Doldingerova hudba, masky nemají chybu a dodnes jde o možná nejlepší případ čistého propojení dvou fikčních světů, které se vzájemně doplňují. Petersen se po skvělé Ponorce zase neuvěřitelně vytáhl a podruhé ukázal v 80. letech většině Hollywoodu záda.

Absolutní guilty pleasure. U některých pasáží bych si teda nejraději vypíchl oči a uši zalil horkým voskem, ale v součtu jde o neutuchající smršť bláznivých nápadů v nečekaně odvážném měřítku, jemuž tvůrci sice úplně nestačí a vypomáhají si lacinými videoklipovými montážemi, ale nudit se prostě nebudete. Příběh je blbý přesně dle očekávání a vůbec nemá ten satirický drajv prvního Iron Sky, ale lze ho v pohodě akceptovat jako upřímný dárek od fanouška pro fanoušky s podobnou nákloností pro nezávislá drzá béčka - krev stříká, žraloci létají, letadla padají, pěkné kozy se natřásají a sex je vždy ukončen velmi brutálním, naprosto necitlivým zásahem zombie nacistů (a jako bonus velmi nápadité přeseknutí letadla vejpůl s pomocí ostnatého drátu). Marc Fehse sice vůbec neumí pracovat s hudbou, která je jako pěst na oko, a spíše plácá páté přes deváté bez nějaké vnitřní provázanosti, ale co - sranda to docela je a rozhodně to vypadá lépe než cokoli od Asylum. 50%

Meh. Hodnotný námět utopený v tradičně plochém uchopení polské artové školy. Nejlepší jsou úvodní a závěrečná scéna, které mají nápaditou inscenaci a tepají životem, který zbytek chladného příběhu svým aktérům upírá. Ty myšlenky jsou hezké a místy docela silné, ale ono to prostě vypadá, jako kdyby se před kamerou pohybovaly nemyslící individuality, mezi nimiž to vůbec nejiskří tak, jak by mělo. Hrozně standardní festivalovka, která jede bohužel příliš na jistotu a třeba na Hanekeho Bílou stuhu se svou tematickou jednoduchostí vůbec nechytá. 65%

Velká romantická zbytečnost a slabý odvar Lásky nebeské, jemuž úplně schází dramatická lehkost, vtip a emoce britského předchůdce. Jasně že to muselo být poseto známými tvářemi, jinak by o tenhle křečovitě splácaný scénář v životě nikdo nestál - jenom nechápu, proč na to kývli De Niro, Swank a Pfeiffer (i když vzhledem k jejich formě z poslední dekády to zas tak překvapivé není).

V rámci svého žánrového zacílení určitě nadprůměr. Cením hlavně pečlivě rozeseté vztahy mezi aktéry, které jsou docela smysluplně zúročované a minimálně v jednom momentě ústí do příjemného scenáristického překvápka. Pro sychravé prostředí severských lesů mám slabost a Nikolaj je borec, který tyhle menší produkce v klidu přerůstá. Škoda, že se občas zapomínalo na kapku realismu, že šerifka zůstala navzdory potenciálu dost poddimenzovaná a že zásadní odhalení vraha přišlo jen čirou náhodou, akorát v potřebný čas. Na Silencing je toho hodně dobrého, ale jen při troše námahy to mohlo být ještě o chlup lepší. 70%

Pro mě bohužel jeden z nejnudnějších áčkových filmů poslední doby. Nevím, proč se šikovný Clooney rozhodl zahazovat čas s adaptací takto řídké zápletky, a vůbec si nedokážu představit, proč by měl jeho snahu někdo ospravedlňovat. Děj v rámci tří linií by mohl být stlačen do 30 minut a ničemu by se neuškodilo - ani těch hezkých obrázků nebylo vůbec tolik, kolik jsem očekával. Emoce a psychologie na bodu mrazu. A škoda dál mluvit.

Možná až jednou konečně nakoukám původní Supermany a naivní barevné komiksovky z osmdesátek a devadesátek, docením tenhle kousek jako úžasně nostalgický a záměrně křečovitý brak. Momentálně v tom ale vedle obludné naivity a protlačované retro atmosféry nevidím nic ozvláštňujícího, co by mě v pozitivním smyslu slova odzbrojilo - snad jen to oslavné vyústění jak z romantických slaďáren, které se možná časem projeví jako ten nejbizarnější farewell bláznivému roku 2020. Jinak si zase kladu otázku, jak dlouho Gal Gadot ještě vydrží vyvažovat nulový herecký talent svou nenapodobitelnou krásou - v takových nijakých rolích to nějaký čas asi potrvá. 50%

Tentokráte za očekáváním - více než kdy jindy je na tom bolestivě znát, jak se tvůrci prostě musí vydávat cestou kompromisu. Ryze dospělácká látka je permanentně ředěna dětskou perspektivou, která neslouží dějové soudržnosti tak hladce jako dříve. Jen považte: Coco poslalo do symbolického světa existenciálních myšlenek normálního malého chlapce, který dováděl ve vizuálně strhujícím prostředí a vše se učil svou vlastní dětskou optikou. V hlavě zase mělo legrační smyšlené protagonisty, které prováděly myšlenkově hutným příběhem ve stylu fantastických cirkusových atrakcí. Duše má ale dospělého lidského protagonistu, u něhož se zkrátka počítá s vyzrálejším pohledem na svět a který zůstává dospělým i v rámci duševního pobytu v symbolickém prostředí. A prostě je znát, že ten film je stavěný spíše pro dospělé, přičemž mu logicky škodí, že se odvíjí docela očekávanými cestičkami a končí tak nuceně a bezkonfliktně. Aranžmá originálního světa je opět skvělé a příběh se příjemně sleduje, jen logicky nemůže být tak zábavný a neurvalý, ani tak silně inspirativní, když všechno střílí až moc univerzálně dovnitř pevné rodinné pohody. Není to špatný film, je jen nedotažený a tak nějak uspěchaný, což je u Pixaru dost zarážející. 70%