lamps

Curtise zbožňuji a Boylea hodně uznávám, ale tady to vypadalo, jako kdyby si jen povinně vydělávali na důchod. Film bez jiskry, bez tahu na bránu a bez zápletek, které by titulní jednoduché a průhledné schéma nějak ozvláštnily a emocionálně zvýraznily. Hlavní hrdina je úplně bez charakteru a nestojí v průběhu před žádnou fatální překážkou, nemusí se vzpírat osudu ani blízkým, prostě jen navzdory morálním pochybnostem krade cizí díla a nakonec si to rozmyslí a vše je ok. Lásky čas měl možná podobně volně uspořádáný hodnotový svět, ale diváka úplně vtáhl, emocionálně několikrát sežvýkal a své myšlenky deklamoval vkusně a originálně, tady jde o sentimentální klišé, které podává neuvěřitelnou romanci a hudbu Beatles bere jako záminku, jak na ní ploché myšlenky navěsit. Nejvtipnější je scéna prvního předvedení Let It Be před rodinou a nejkrásnější ta o setkání s Johnem Lennonem, v níž jsem Curtise poznával a zahřálo mě u srdce. Zbytek je ohromné hořké zklamání.

Nevěřil jsem, že se Hollywood ještě vzchopí k takhle čistému akčnímu blockbusteru. Navzdory všem nevyhnutelným změnám v průběhu produkce je vidět, že se jedná o devadesátkový Bruckheimerovský námět v plné parádě - v centru stojí protagonista výjimečně zdatný v likvidaci padouchů, potenciální romantická linie je zcela potlačena a spiknutí vede až k nejvyšším příčkám, ale není zatíženo žádnými politickými ani sociálními kontexty. Vyprávění vytváří jednoduchou hyperrealitu, v níž existují jen inkriminované dvě strany konfliktu a nic jiného není důležité. Ang Lee pak čistým obrazem a digitálními úpravami tohle pojetí podtrhuje a opravdu pomáhá vytvořit alternativní svět, který jsem ale neměl nejmenší problém přijmout a nechat se jím alespoň na úrovni poctivého akčního zážitku pohltit. Samotná akce není statická a vynucená, nýbrž poměrně různorodá a posouvající děj, přičemž digitální look oči rozhodně nemučí a do zmíněného konceptu zapadá. A co víc, akce není zase tolik a sází se také na interakce postav, které jinak jednoduchou story usměrňují. Nejde o žádné revoluční žánrové blbnutí, na to je příběh pořád hodně standardní a v rozvíjení některých motivů nevynalézavý a zkratkovitý, ale staromilný nádech mi jinak imponoval a Lee mi po dlouhé době nabídl 3D komfort, v němž vidím perspektivní vizuální budoucnost (byť chápu, že mnoho diváků ten zmíněný hyperrealistický styl ihned nepřijme). Osobně jsem ještě čekal, že to bude ve stylu devadesátek značně vtipnější - ta serióznost mi k tomu místy úplně neseděla.

Viděl jsem pouze prodlouženou verzi a nemohu se pouštět do srovnávání, ale vystačím si s logickým faktem, že Director's Cut by měl být tím stoprocentním vyjádřením hlavního tvůrce filmu - a určitě chápu, proč Cameron Crowe k tomuto kroku přistoupil. Jedná se o příběh s mnoha významy, které se často nepodávají explicitně, ale divák je musí vyčíst z interakcí postav, z jejich vztahu k muzice, z nikdy nekončící éry hippies, která se do aktérů otiskuje, i z muziky samotné. A jestliže hudební fachman Crowe zvládá žánr road movie v tom nejuvěřitelnějším odkazu na vlastní hudební tripy či vyprávění ve stylu fiktivního Reinerova This Is Spinal Tap, tak se bohužel neubrání častým opakování a minimálně v režisérském sestřihu začnou konflikty mezi více či méně vykreslenými aktéry občas dost nudit. Musím ale uznat, že kdykoli jsem měl nutkání přetáčet, po chvilce mi v tom zabránil nějaký chytrý či vtipný dialog nebo scéna, během níž na mě poselství filmu vkusně a nenásilně doléhalo. Almost Famous je film pro užší skupinu diváků, kterým nevadí trpělivě přijímat osobní autorskou vizi a společně s hlavní postavou procházet světem, jenž se zdá být v průběhu důležitější než jeho příběh. Nebyl jsem úplně vtáhnut a podruhé bych do toho asi nešel, ale jako milovník tehdejší hudby a přemýšlivějších generačních děl jsem za zkušenost s tímhle většinově přehlíženým snímek rád.. 75%

Hezký pokus, který ale nad vodou drží jen experimentální forma "na jeden záběr", díky níž jsme nonstop s hrdinkou a nelze moc dopředu odhadnout závěrečný twist, a jako vždy přesvědčivá či chvílemi jen vizuálně bezchybná Elizabeth. Příběh je hrozně nudný a hloupý a finální rozřešení tenhle dojem vlastně nenarovnává, jen k němu podsouvá trochu jiná zdůvodnění. 40%

Nemastné neslané krmení smrtonosných predátorů, které sice žádného žánrového gurmána úplně neurazí, ale při vzpomínce na rannou a značně nekompromisnější nabídku Alexandre Aji přesto vyvolá v břiše jen neškodné kručení. Piranha 3D, byť vlastně kolosální šílenost, byla mnohem více zábavná a filmařsky odvážná. Kořist se drží postav a dokáže je divákovi přiblížit, ale zubatou aligátoří hrozbu nezvládá podat naturalisticky a napínavě, jak by se slušelo. Přesto ale dobrá jednohubka s více než dobrými herci od dobrého režiséra, který ale býval skvělý, což v tomhle případě velmi zamrzí.

Vyprávění postavené na zažitém souznění s jednotlivými charaktery a hlavně na soundtracku, jenž rozhodně patří mezi 10 vůbec nejlepších. Bohužel aktérů je příliš mnoho a nějaký ucelující cliffhanger slabý až neexistující, tudíž není moc šance příběh postav nějak výrazněji prožít. Americké graffiti přineslo mnohem komplexnější vývoj protagonistů a silné zakončení, Dazed and Confused je pouze pohodovým a dost povrchním náhledem na dospívání v zobrazované době - kromě písní si nejvíce zapamatujeme šikanátora Bena Afflecka a playboye se slabostí pro zrzky Matthewa McConaugheyho, jenž si právě zde začal pilovat své libozvučné "Alright". 65%

Dvě slova opačného významu - jestliže genius loci značí duševní souznění s místy, na jaké se rádi vracíme, Jaromír Soukup znamená duševní zprznění hlísty, nad nimiž leda zvracíme. Rým patentován.

První půlhodinu jsem se vlastně nonstop těšil, až tomu po skončení nasolím pět hvězd. Anderson mě uvrhnul do světa plného svérázných postav, skutečných pocitů a delikátních hlášek a já s úsměvem od ucha k uchu poslouchal každou repliku a sledoval každý výraz typologicky skvěle obsazených herců (hlavně Bill Murray má zase over-the-top roli). Postupně se sice vtip trochu vytrácí jak z dialogů, tak i z vývoje hrdinů a jejich konfrontací, ale pořád jde o jeden z nejmilejších žánrových příspěvků devadesátých let, jehož romantická linka funguje ve své absurditě a ve svém osobitém světě velmi suverénně a jehož postavy se zaručeně vryjí do paměti. A nenápadný, leč nadupaný soundtrack to celé vkusně podbarvuje. Nechte se také vtáhnout a zaručeně se pobavíte, byť na těch 5* nakonec opravdu ne.

Vlastně dokonalá práce. Jedinou slabinou je příliš silné tlačení diváka do interpretace, že dobrý člověk Diego byl ve finále obětí po slávě lačnícího Maradony a chaotické neapolské společnosti. Ale jinak jde opět o příklad strhující dokumentární filmařiny pro divácké masy, která skrze ústřední motiv vnitřního souboje Maradonových osobností předkládá jednak věrohodný psychologický portrét slávou zmítaného muže, jednak kontroverzní příběh geniálního fotbalisty, jehož původ a postavení se až děsivě překrývaly s náturou nenáviděné, zločinem prolezlé Neapole (proto se také víceméně přeskakují předchozí angažmá a hráčský důchod. Fotbal je sice základním jádrem, ale Kapadia připodobňuje vývoj Maradonovy kariéry k různým osobním, politickým i společenským faktorům, tudíž vzniká hodnotný a v závěru také emocionální dokument především o Maradonovi - člověku, ovlivňovaném okolím a vlastní neústupnou povahou. Tak se sice obrázek kontroverzního bouřliváka trochu idealizuje, ale argumentační síla a formální kumšt zůstávají na vysoké úrovni. I divák fotbalem nedotčený by neměl mít sebemenší problém se do téhle životní pouti plně vcítit. 85%

Sympatická konverzační komedie, kterou zdobí velmi civilní a přesné herecké výkony (hlavně díky mužskému osazenstvu jde o jeden z nejpovedenějších castingů osmdesátek), několik velice vtipných dialogů a náramný soundtrack, který rovněž patří k těm vyloženě památným. Jen mi přijde, že se Kasdan mohl za doprovodu těch skvělých songů více režijně odvázat (jako v povedené úvodní sekvenci) a že mohl zaparkovat tu pohodovou vztahovou šarádu v trochu výraznější a hlubší pointě. Je to spíše ke 3*, ale za ty herce, dramatický jemnocit, příjemný humor a Meg Tilly s pružnou hot postavou to vytáhnu na slabé 4*.