Poslední recenze (80)
Pan Church (2016)
Eddie Murphy je po dlouhé době opět v kondici. Příběh kuchaře, který dostane neobvyklou zakázku na dobu šesti měsíců po jejichž dobu se musí postarat o matku s dcerou a změnit jejich životy. Dnes už obvyklá, krásná vizuální stránka filmu podobná filmu Brooklyn s atmosferou šedesátých let v doprovodu jazzu vytváří poutavou podívanou se zářivými momenty. Jedná se o prosté drama, někdo by řekl až přímočaré, což mu neubírá na síle emocí v něm promítnutých.
Noe (2014)
Nějak obdobně by dopadl Pán Prstenů, v rukách Terrence Malicka. Nádherný vizuál dnes není známkou kvality filmu jak již přesvedčil mnohé Sucker Punch a ani herecké výkony RC film nezachrání z plamenů pekelných nebo chcete-li vodovodních splašek. Noe jakožto zarputilý ochránce přírody chráníci zvěř namísto lidí, kteří jsou všichni do jednoho špatní se vydá na cestu za staříkem s plameným mečem, milujícím borůvky, aby zachránili poslední dobré na tomto světě. Emmička vypadající na patnáct je díky dokonalé antikoncepci vhodnou sexuální obětí stařšího (nevlastního) bratra. Zatímco další pouze můžou jen závidět. Jedná se o velkou nudu s velkým rozpočtem a scénářem za který by si Darren sám měl dát pár facek. Možná kdyby se děj odehrával pouze a jen v lodi, kde byla psychopatická atmosféra více rozvíjena pak by byl film o poznání zajímavější...
Mafiánovi (2013)
Kdyby nebylo cca pěti výpadků zvuku, posunutého dějě a několika výpadků obrazu dalo by se lépe o hodocení tohoto filmu diskutovat. Nicméně i přes toto úskalí za než se nám slečna na projekci omluvila je nový film od Bessona spíše průměrem s občasnými do extrému hnanými vtipy, které ve výsledku nikdo neřeší s tolika deus ex machina v scénáři, že by si skrz něj mohl sám Besson strouhat sýr, mezítím co by si při scénách s Diannou Agron ždímal mokré gatě.