Anitta

Je to neuvěřitelný, jak dokonale film dokáže ve dvou hodinách zachytit tak složitý témata jako jsou vina, nenávist, pokání, odpuštění, smíření, láska.

Po oblíbeném Remember Me, další srdceryvná pecka o 11.září.

Snad žádný český film mě takhle neposadil na zadek! Tohle ve mně vyvolalo tolik emocí a myšlenek, že vůbec nevím, kde začít. Od prvního záběru je Nevinnost naprostá filmařská báseň. Na začátku jsem sledovala nádherný scény jakoby vytržené z kontextu, a když jsem si je po skončení filmu znovu promítla, úplně mně chodil mráz po zádech, do jaké dokonalosti je film jako celek doveden! Bez herců a neuvěřitelného obratu v závěru filmu by se Nevinnost řadila mezi podprůměry, ale s Geislerovou, Munzarem, Vetchým a skvělou Linhartovou to je naprosto jiný level. To vyznání Geislerový u jezera je pro mě jedna z nejlepších scén českého filmu.

Knižní předloze se to nevyrovná ani za mák, naštěstí film drží skvělé herecké výkony.

No toto! Konečně jsem se dočkala filmu, co mě chytí za srdce a na dlouho nepustí. Nechci nijak spoilerovat, takže vlastně toho není moc k napsání. Ale zachytit během 90 minut snad všechny lidské emoce, myšlenky umírajícího člověka, veškerý výčitky svědomí a vzpomínky na krásný okamžiky života, nakonec to všechno geniálně zahrát, nasnímat a doplnit hudbou je opravdu umění!!! A ten konec! Tak to je jeden z nejemotivnějších závěrů filmu, co jsem kdy viděla. Akademie mě lehce namíchla, že neocenila alespoň tu kameru.

Viděno 28.6.2010 a hodnoceno 4*-byla jsem zklamaná, čekala jsem asi víc. Stáhla jsem si ale soundtrack, který mě naprosto odzbrojil a o filmu jsem začala přemýšlet. 2.8. přehodnoceno na 5* z uvědoměním si, že to je úžasný film se spoustou skvělých postav a scén. Nejde ani tak o ten konec, ale spíše o celý tragický osud rodiny Tylerů, který mně vhání slzy do očí.

Dost příjemné překvapení! Atmosféra a film sám o sobě mě spíš připomíná bristký styl filmařiny a to je veliké plus. Skvělé postavy, které se vždy jenom v létě sejdou na brigádě na pouti a tam prožívají strasti a radosti naprosto odděleně od svého mimoprázdninového života. Jediná Kirsten mně pila krev. Její pohledy a gesta jsou totožná s těmi z Twilight ságy. Copak nedokáže hrát pokaždé svoji konkrétní postavu? Hraje si jen na to, že hraje...

Hodně silný příběh. Donutí to člověka přemýšlet o docela aktuálním problému dětských vrahů. Ale to je tak jediné, co mě oslovilo...

Připomnělo mi to Milence ze severního pólu, Osudový dotek, Srdcovou sedmu, Amelii z Montmartru (svými humornými pasážemi a scénami typu: "Jeden Brazilec si uvařil vejce") a ve chvíli, kdy se setká s Annou v té hale přeplněné lidmi, i krátkometrážní True. Všechny tyhle filmy (dobře až na Srdcovou sedmu) se mi líbily víc a tohle považuju už jen za jakési kopírování toho, co jsem už viděla.

Něco tak přirozeného, uvěřitelného, skutečného a hlavně krásně lidského jsem už dlouho neviděla.