adam9

Tichá bolest Ellie z neopětované lásky a zároveň jeden z nejroztomilejších obličejů mezi herečkami (ne nadarmo Jamesová ztvárnila v Disneyho hrané verzi Popelku) z ní dělají nevinnou, přirozeně půvabnou sympaťačku, která přesně do takových odlehčených, sladkých filmů zapadá. Ono totiž Yesterday je hlavně sladkým filmem nasáklým všudypřítomným humorem. Ano, jsou tu Beatles (a zároveň nejsou), jsou tu jejich věčné písničky, je to však romantické pouto z pohledu Ellie, které opravdu chytne za srdce. Více v ext. recenzi.

Je jen škoda, že film byl po scenáristické stránce odbytý, zradil charakter některých postav, nesmyslně do děje vložil záhadné mimozemšťany a nešel hlouběji v psychickém rozpadu hlavní postavy. Více v ext. recenzích.

Wildeové se povedlo přinést do nepříliš populárního a poněkud vyhaslého žánru svěží vítr. Šprtky to chtěj taky ze sebe chrlí spoustu "hlášek", někdy jednoduchý, jindy inteligentní humor, avšak vždy s puncem upřímnosti. Řada postav má opravdu hloubku a ve filmu nejsou jen od toho, aby bavily, ale aby v divákovi rovněž vyvolaly empatii a jisté zamyšlení nad sebou samým. Dnešní generace teenagerů možná našla svou klasiku, která bude časem jen zrát.

Na konci se přece jen snímek postupně překlene z psychologického thrilleru do hororu, ostatně prostředí uzavřeného sklepa k tomu přímo vybízí, působivější dojem než samotné krvavé akce ale zanechává nešťastný osud hlavní postavy. V propracovanějším a hlavně překvapivějším scénáři by Sue Ann vynikla ještě více. Takhle pouze zůstává jediným, byť opravdu silným pozitivem filmu. Více v ext. recenzi.

Trojka Johna Wicka do toho šlápla ještě víc a své předchůdce překonává ve všech ohledech. Pravděpodobně v počtu zabití a zcela jistě v tom, kolika různými způsoby je toho dosaženo. Nápaditost akčních scén a jejich intenzita místy vyráží dech. Kaskadérský tým si zaslouží pomyslného Oscara, po němž v této kategorii někteří volají. Vítaným prvkem je také prohloubení celkové mytologie světa, v němž John Wick operuje. Reeves znovu exceluje a podobně jako Tom Cruise prokazuje i po padesátce svou "nesmrtelnost". Režisér Chad Stahelski si díky této sérii postavil kariéru a nezbývá, než mu vzkázat: sem se čtyřkou!

Pokémon: Detektiv Pikachu je příjemným, vizuálně krásným rodinným filmem, který víceméně úspěšně cílí na nejmladší publikum. Ze starší generace zaujme hlavně ty, kteří svého času s Pokémony každé sobotní ráno vyrůstali. Alespoň částečný vztah k této franšíze je skoro nutností, protože v opačném případě divák nedokáže náležitě ocenit výstavbu působivého světa a skoro dalo by se říct až pohádkového Ryme City.

Emocionální erupce je nevyhnutelná a spousta lidí si v sále opravdu popláče. Tu nejlepší akci si tvůrci samozřejmě schovali na konec a stojí za to. Plní se v ní sny mnoha komiksových fanoušků, přičemž o řadu překvapení není nouze. Všechno do sebe zapadá. Dílčí příběhy se uzavřou a nové se naťuknou. Před režiséry je opravdu třeba smeknout, neboť se jim tento masivní kolos s desítkami postav povedlo ukočírovat až do konce, a to ve velkém stylu. Stejné uznání ale patří také hercům, kteří dramatičnost a osudovost příběhu dokázali prodat na jedničku. Více v ext. recenzích.

La Llorona tak trochu promrhala potenciál. Nevyužila svého latinskoamerického původu, který se až na herecké etnikum do příběhu nijak zvlášť nepromítl, což je škoda, protože takových hororů zase tolik není. Chaves natočil víceméně jen obyčejný, předvídatelný horor s pár povedenými lekačkami. Nejde o žádný průšvih, ale díru do hororového universa s tím také neudělal.

Nový Hellboy je béčkový hororový, krvelačný masakr, kde není místo pro promyšlený děj a zajímavé postavy. V brutalitě a levných digitálních tricích se totiž jede až na doraz. Možná, že nám Marshall více přiblížil skutečného komiksového Hellboye, přichází s tím ale pozdě. Stínu del Tora se totiž nezbaví a ve srovnání obou koncepcí jednoznačně zaostává. S upřímnou pekelnou brutalitou se od začátku počítalo, základní chyba ovšem tkví v tom, že není v pozadí něčeho podstatnějšího, co by dávalo trochu větší smysl. Takhle je z toho jen akční násilnická prázdnota, jež postrádá duši.

Debutující švédská režisérka Isabella Eklöfová zpracovala nikterak originální, spíše docela profláklé téma. Krásná blondýna Sascha žije s bohatým mafiánem, užívá si peněz, slunných dovolených a celkového luxusu. To si však vybírá svou daň v podobě toho, jak se k ní její bohatý přítel jako k ženě chová. Divák se bude celou dobu podivovat nad tím, proč si Sascha nechává tak strašné ponižování líbit. Rozhodně ji nebude litovat, nemá totiž nejmenší důvod. Nakonec se ale ukáže, že si moc dobře uvědomuje, jak je s ní zacházeno, a že není tak hloupá, jak se může na první pohled zdát... Nejvíce však místy opravdu znepokojivé drama udivuje v explicitnosti určitých scén, především těch násilnických, a to nejen po fyzické, ale i sexuální stránce. Netřeba zacházet do detailů, ale během projekce to pár lidí neuneslo a ze sálu odešlo. Prázdniny byly natočeny tedy spíše pro otrlejšího diváka.