kedu

Není od věci nahlížet na témata pomocí kritického myšlení a proto je nutné zmínit, že kromě západního výkladu událostí v Sýrii, existují překvapivě pohledy a výklady nezápadní, které se nikterak překvapivě neshodují se západním narativem. Ať si to každý vyřeší sám. Kromě agentury https://sana.sy/en/ je možné nalézt celou řadu nejrůznějších zdrojů...

Režisér Juraj Herz, hlásící se k židovskému původu, ukázal, jak byli - jsou Češi i Němci zlí a oškliví... Natočil film podle předlohy, která se odkazuje na historické skutečnosti aby se posléze ukázalo, že vše je úplně jinak. Počínaje samotným Habermannem, konče farářem - ať si každý udělá laskavě zběžnou rešerši a uvidí sám. Herz už nežije, je proto škoda, že nenatočí film o tom, jak se manipuluje z historií, jak se lidem nasazují psí hlavy

Ocenil bych film natočený Talibanem o jejich boji se západní aliancí. O tom, jak dokázali vybojovat vítězství nad "neporazitelnou" západní armádou, které pomáhali i místní zrádci - ostatně stejně jako kdykoli v minulosti.

Bylo by skvělé, pokud by nějaký písmák mající možnost změnit popis filmu napsal pravdu o autorovi předlohy, protože Kosinsky se pod dílo podepsal a "makal" i na scénáři, ale autor je někdo jiný - Tadeusz Doleg-Mostowicz - https://pl.wikipedia.org/wiki/Tadeusz_Do%C5%82%C4%99ga-Mostowicz Když Kosinski publikoval Being There , napsala historička Monika Adamczyk-Garbowska, „většina polských kritiků okamžitě poznala [ jeho knihu ] jako verzi Kariery Nikodema Dyzmy ( Kariéra Nikodema Dyzmy ) od Tadeusze Dolegy-Mostowicze , románu z meziválečného období , a Kosinského. byl obviněn z plagiátorství “. Odkaz na obsah knihy zde: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Career_of_Nicodemus_Dyzma Plagiátor Josek Lewinkopf alias Jerzy Kosiński se nejvíce proslavil knihou Nabarvené ptáče, kterou mu Poláci omlátili o hlavu s drobnou připomínkou, že jemu konkrétně pomohli a to co napsal si vycucal z prstu. Poměrně pochopitelně Lewinkopf spáchal sebevraždu v 57 letech.

Ženy skladatelky: https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/kauza-skladatelky.html S dirigentkami je to mnohem horší. Ani jedna ve vedoucí funkci filmového štábu - výsměch tématu (geniální sarkasmus nebo nanicovatá hloupost?) Režie a scénář: Todd Field Kamera: Florian Hoffmeister Hudba: Hildur Guðnadóttir Herečku nepočítám, ta hraje.

Jde o precizně vyžehlený film. Puky filmových kalhot jsou tak ostré, že by se jejich pomocí dal krájet chleba a možná i něco tvrdšího. K čemu je to dobré kromě obdivu zvládnuté technogie a formálních postupů naprosto netuším. Spielberg se několikrát pokusil o film nemající za cíl naplnit kasu a vždy to dopadlo prapodivně. Vždy perfektně natočené, ale... Když se věnuje propagandě nebo čisté komerci je bravurní, klobouk dolů, ale v tom jeho umělohmotném světě zmizel člověk ve své přirozenosti, příběh nesdělovaný s infantilním akcentem. Škoda, že nikdy nenatočil obyčejný film o obyčejných lidech obyčejným způsobem. Třeba by z něj vypadl klenot, ale to se nikdy nedozvím.

Vidím, že je zde poměrně značné množství lidí, kteří věří tomu, co je jim v obsahu filmu Konference ve Wannsee a na pozlaceném tácu poválečné propagandy servírováno. Je totiž pravdou, že právě tato tajná konference nacistických pohlavárů je naprosto klíčová pro vyslovení obvinění o tom, že nacisté se rozhodli fyzicky zlikvidovat všechny židy. Je tomu skutečně tak nebo jde o možná až o příliš silně užitou nejen básnickou licenci autorů, ale hlavně o snahu podpořit "Průmysl holokaustu"? https://www.databazeknih.cz/knihy/prumysl-holocaustu-77759 - autor je žid, takže nelze říci prakticky nic o nějakém antisemitismu. Dovolím si zde zpřístupnit jeden text, který se tématem zabývá.   Jak zdůrazňuje Timothy Snyder, nemělo Německo v den útoku na SSSR (22. 6. 1941) žádný plán co učinit s židy, natož plán k jejich vyhlazování (sic) [Snyder 2015].   Konference ve Wannsee rozhodla v lednu 1942 o tzv. konečném řešení pro evropské židy – místo vystěhování mimo Evropu za války téměř neuskutečnitelného kvůli vytížení německých lodí přepravou strategicky důležitého zboží a převaze britského válečného námořnictva, nastoupil plán transferu na východ Evropy, do Generalgouvernementu a do dobytých sovětských území. Po útoku proti SSSR se začalo uvažovat o tom, že se po rychlém německém vojenském vítězství židé pošlou do opuštěných táborů GULAGu, zejména za Uralem [Snyder 2015]. Těsně před konferencí ve Wannsee Hitler rozhodl, když válka proti Sovětskému svazu přináší prostory pro vystěhování židů na Východ, do dobytých území, že se s jejich exodem na Madagaskar nebo jinam na světě již nemusí počítat. Konference jednala o způsobech jejich deportování – hlavně z ghett, která pak měla být zrušena – přičemž ze stěhování měli být vyloučeni židovští vojenští veteráni z první světové války, osoby starší 65 let a židé, kteří pracují v podnicích důležitých pro válečné úsilí. Nutno zdůraznit, že v protokolu z konference ve Wannsee není ani náznak toho, že židé tam mají být likvidováni (sic) [Reitlinger]. Text je jako faksimile dostupný v internetu.   Podle německého historika Roberta Gerwartha měl Heydrich účastníkům konference ve Wannsee objasnit, co se tam má s židy dít, takto: „Židé mají být na Východě pod příslušným vedením nyní v rámci konečného řešení vhodným způsobem pracovně nasazeni. Ve velkých pracovních kolonách oddělených podle pohlaví budou práceschopní židé v těchto oblastech na stavbách silnic, přičemž nepochybně velká část odpadne přirozeným snížením jejich počtu.“ [Gerwarth 2011] Je však otázkou, zda to tam opravdu Heydrich řekl, protože z konference ve Wannsee se zachoval pouze protokol, kde Heydrichův výrok není, a v seznamu účastníků v protokolu z konference se jeho jméno nevyskytuje.   Ví se, že bylo zhotoveno a distribuováno celkem 30 číslovaných a tajných exemplářů protokolu z konference. Po válce byl v roce 1947 nalezen jen jediný s číslem 16 a to v archivu německého ministerstva zahraničí. Byl zveřejněn v 50. letech ve Spolkové republice Německo jako faksimile ve spojenci knižně vydaných Aktech k německé zahraniční politice (ADAP). O tomto poválečném vydání ADAP je známo, že některé dokumenty z archivu říšského ministerstva zahraničí z prvního, válečného vydání ADAP západní spojenci vynechali, některé další zase tvůrčím způsobem podvrhli, a připojili dokumenty archivované po onom prvním vydání ADAP.   V protokolu z konference č. 16 nalezeném v říšském ministerstvu zahraničních věcí není uvedeno, kdo jej poslal (chybí záhlaví), chybí datum a místo zhotovení, spisová značka odesilatele, rozdělovník dalších exemplářů, komu je určen konkrétní exemplář č. 16, kdo ručí za doslovnost zapsaného textu a podobně. Text protokolu při bližším zkoumání obsahuje stylistické prohřešky vůči němčině, které nejsou gramaticky chybné, ale jež by rodilý Němec píšící v daném stylu nepoužil. Pak text obsahuje i malé chyby, například užití singuláru nebo plurálu v němčině, který se nepoužívá nebo neexistuje, ale v angličtině ano. Vypadá to, jako kdyby se jednalo o ne zcela perfektní překlad z angličtiny.   V roce 1961 se však v knize s názvem Eichmann und Komplizen napsané zástupcem hlavního amerického prokurátora s nacistickými zločinci u IMT v Norimberku Robertem Maxem Wasiliiem Kempnerem objevila další faksimile exempláře protokolu z konference ve Wannsee s přesně stejným pořadovým číslem 16 (sic), který se od prvního v ADAP sice nelišil zněním textu, ale použitým psacím strojem, velikostí a tvarem razítka s nápisem Geheime Reichssache!, přičemž na exempláři č. 16 zveřejněném v ADAP v 50. létech je SS psáno runami (německé psací stroje z nacistické éry měly k tomu speciální klávesu) a spisová značka je napsaná rukou, aby na exempláři zveřejněném Kempnerem bylo SS psáno latinkou a spisová značka napsána strojem [Mentel].   Originál Kempner ani po výzvách nepředložil. Dodnes není zřejmé, proč Kempner nepoužil protokol zveřejněný v knižním vydání ADAP, zejména když odlišné protokoly měly stejné rozdělovací číslo 16. Protože oba tajné protokoly stejného čísla v ADAP a Kemptnerově knize byly veřejnosti v průběhu několika málo let prezentovány ve formě faksimile originálu, nedá se z toho nic jiného vyvodit, než že se alespoň u jedné faksimile protokolu nezvratně musí jednat o podvrh (sic). Když jedna faksimile je podvrh, navozují slovně shodné texty obou faksimilí tajného protokolu stejného čísla podezření, že oba exempláře jsou podvrhy. Není ale vůbec jasné, jaký byl zamýšlený účel. Co asi obsahoval text původního protokolu z konference ve Wannsee, pokud se vůbec zachoval, když západní spojenci měli potřebu jej nahradit falsem, k čemuž určitě nebyli vedeni snahou Němcům a Německu ulehčit vinu? A proč vyrobili dva exempláře protokolů se stejným textem, ale v detailech odlišné, navíc stejného rozdělovacího čísla?   Západní mocnosti dvojí existenci protokolu stejného rozdělovacího čísla nechaly dodnes bez pokusu o vysvětlení, což je u dokumentu takové důležitosti a vysokého bývalého postavení autora knihy R. M. W. Kemptnera u IMT nanejvýš zvláštní. Německo jako stát se k tomu nevyjadřuje, protože mu bylo a dodnes je zapovězeno Předávací smlouvou z roku 1955 cokoliv namítat proti správnosti rozsudků a rozhodnutí spojeneckých soudů v Německu, přeneseně i o pravosti dokumentů v ADAP vydaných v 50. létech spojenci.     V KZ Bełżec se začalo s usmrcováním polských a německých židů v březnu 1942 a krátce poté i v KZ Auschwitz II-Birkenau [Maser 2018]. Ghetta se začala rušit v polovině roku 1942.   Nutno však upozornit, že na území Německé říše se s výjimkou KZ Auschwitz II-Birkenau a KZ Kulmbach židé hromadně nezabíjeli. Vraždit civilní obyvatelstvo ve velkém, avšak ne pouze židy, začaly až v roce 1939 v Generalgouvernementu německé policejní Zásahové oddíly Sipo a SD (Einsatzkommandos der Sicherheitspolizei und des Sicherheitsdienstes, Zásahové oddíly Bezpečnostní policie a Bezpečnostní služby), které tam postřílely asi 60 000 lidí z toho asi 7000 židů.   Po vypuknutí války s SSSR (22. 6. 1941) ještě před příchodem německých policejních zásahových oddílů Sipo a SD do nově obsazených území, odkud byla vytlačena Rudá armáda, pořádaly tisíce občanů SSSR pogromy na židy. Využily panující bezvládí. Počet obětí nikdo zatím neodhadl.   Od vpádu do SSSR do konce roku 1941 bylo zastřeleno v dobytých sovětských územích zásahovými oddíly Sipo a SD, pomocnými policejními oddíly z řad sovětských dobrovolníků a během několikaměsíční výpomoci německé pořádkové policie Orpo (Ordnungspolizei) přes 500 000 civilistů, převážně židů. A během jara a léta 1942 bylo tamtéž týmiž oddíly, ale již bez Orpo odvelené na podzim 1941 na frontu, zastřeleno 360 000 židů [Gerwarth 2011]. ------------------------ Použijeme-li kritické myšlení, musíme uznat, že informace shrnuté v textu odpovídají realitě. Závěr si udělá doufám každý sám

Ach ty proklaté drony, a ty příšerně nanicovaté komentáře, a celá ta stylizace, to je prostě děs. Nikoho z tvůrců ani nenapadlo, že "české baroko" není české , je prakticky komplet z dovozu. Samotnou rovinou problému je nezasvěcenost tvůrců do přediva vztahů zadavatalů staveb, architektů, umělců, řemeslníků a hlavně církve a obecně náboženství. Připomělo mi to jiné seriály, kde jede kolovrátkový komentář mimo obraz, který někdy s obrazem souvisí a jindy vůbec, permamentně nesmyslně nasazená podkresová hudba a záběrování, které nemá žádný konkrétní cíl - jednou jde o realismus, jindy o nadsázku, ale vše je natočeno stejně. Televize je smrt dokumentu.

To je hrozný blábol. Film, který je pseudodokumentární selankou dobrou tak pro noční vysílání kabelové televize?

Iniciační román - příběh zasvěcení na podloží básně ze 14. století. Je otázka, proč Lowery při psaní scénáře opustil předepsaný příběh a šel svou vlastní cestou, ale není od věci připustit, že cestu, kterou zvolil, vybral dobře, protože svým filmem nesleduje pouhé mravokárné poučení pro další pokolení, ale výhradně vytvoření impulsu k přemýšlení, což je skvělé. Celý film je pak jen pouhým prostředkem k tomu, aby mohla na konci zaznít věta, po které kromě závěrečných titulků se u vnímavých diváků rozezní ... jojo, krása. https://cs.wikipedia.org/wiki/Sir_Gawain_a_Zelen%C3%BD_ryt%C3%AD%C5%99