papuchalk

Po delší době jsem se na to podíval a můžu s klidem prohlásit, že kdybych na čsfd mohl dát 5 hvězdiček jen jednomu jedinýmu filmu, je to bez přemejšlení avatar. Když si to pustíte na ucházejícím aparátu v top kvalitě, hodí vás to prostě přímo na Pandoru. Co mě ale na Avataru potěšilo dneska nejvíc, i když už jsem to několikrát viděl, že to na mě funguje stejně jakoby mi bylo 8 let. To žádnej jinej film neumí, a přitom bych si to tak přál. fňuk. ************************************* recenze 2010:  Po shlédnutí blu ray prodloužené verze (obraz lepší než v kině), se všemi doplňkovými dokumenty, měním hodnocení na 5. Je to neskutečně opojné, šťavnaté, barevné, romantické, dobrodružné pokoukání, jaké nemá obdoby. Vizuálně neexistuje lepší film a asi dlouho existovat nebude. Nevadí mi méně originální příběh (Pocahontas, Tanec s vlky), protože méně je někdy více (z čehož by si měl vzít příklad Nolan, který děj záměrně překombinovává tak mocně, že si ani nezapamatujete jména hlavních postav). Člověk aspoň může směrovat svou pozornost potřebným směrem. A jak je příjemné po delší době vidět blockbuster bez zjevných dějových trhlin nebo nelogičností! (Temný rytíř, Počátek). Jenom mi přijde neskutečná škoda, že po všech těch letech příprav, přes první grafické návrhy uplně všeho co se ve filmu objeví, přes výrobu všech artefaktů, přes nový jazyk který musel pro film vzniknout, až po zkoušky natáčení pod stovkami 3D kamer, po všech těch kurzech, které herci museli projít - jazykový kurz Naavijštiny, výcvikové kurzy pohybu, tanců, se zbraněmi (luky, střelné zbraně), výcvikový kurz v džungli atd atd. po všech těch scénách a záběrech, které se do filmu nakonec ani nevešly, je za všemi tisíci a tisíci hodinami práce jednotlivých lidí, pouze tříhodinový film, který uteče jako voda. Pouhý zlomek toho všeho... Nicméně v Cameronově posedlosti vypilovat každičký detail a ve zvyku odvést stodvacetiprocentní práci se nakonec projevila čistá dokonalost!!! ... (která je pro většinu ostatních filmových tvůrců absolutně nedosažitelná)

Já už jsem tenhle film viděl nejmíň 5x a pokaždý mě udivuje kolik nových věcí v něm objevím. Vlastně se divím, že má tak vysoké hodnocení, protože jsem si jist, že napoprvé se žádný divák nemohl plně orientovat v jednotlivostech, a filmem proplul spíš podle pocitu. V Interstellaru je hodně situací důležitých pro děj, které jsou ovšem celkem komplikovaně odvozené, a navíc nedostatečně vysvětlené (protože by do filmu musely být vnořovány vysvětlující podkapitoly), že to je na jeden film až příliš. Proto dnes nechápu, jak se to Nolanovi podařilo uřídit do přijatelné podoby. Zpětně můžu odhadnout, že po prvním shlédnutí jsem chápal asi třetinu filmu, a přesto jsem mu dal hned napoprvé 5 hvězd. To je u mě naprosto výjimečné. Po dalších shlédnutích bych další hvězdy klidně přidal, a to je zase výjimečné pro Nolanovy filmy, jelikož v nich obvykle mívá zástupy logických nesmyslů a hodnocení mu postupem času spíše snižuji. I po pěti letech však mé hodnocení Interstellaru stále roste, a klidně můžu prohlásit, že patří do top 5 filmů poslední dekády. Možná i do top 3. Amen

Předností Everestu jsou tři věci. Příběh podle pravdivé události, nezávislost, a audiovizuální blaho :). Film působí opravdu hodně autenticky a nezávisle, tudíž nemá potřebu holyvůdsky měnit příběh od skutečnosti. Digitálních efektů si vůbec nevšimnete, přitom všichni víme, že tam na zeleném plátně někde musí být. Špičkový soundtrack spolu s krásnými záběry hor zajistí jedinečný audiovizuální zážitek. Everest může po obsahové stránce působit obyčejně a jakoby ničím nepřekvapí, ale pokud se jím tam nahoru necháte odnést, je to jedinečný zážitek. A budete tam chtít jít znovu.

Podíval jsem se na to po strašně dlouhé době, a zpětně musím uznat, že Doors patří do top 3 filmů Olivera Stonea. Jeho vrchol patří právě asi do doby 1989-1991 s tím, že četa trochu předběhla toto období. Jako mladík jsem si všímal jen ústřední postavy a známých písniček, ale dnes se na mě vylilo velice komplexní umělecké dílo. Doors není jen o té skupině, je především o stavu rozdělené americké společnosti ve velice složitém období (zaujala mne zpráva vysílaná v televizi, že v Detroitu hoří díky protestům 1400 budov.. proti tomu je dnešní USA naprosto v klidu). Film je o celém hnutí hippies, a pokrývá jak jeho kladné stránky, tak i ty záporné, a to poměrně objektivně stejným dílem. Ovšem jak směřuje film ke konci a k destrukci, v záběru převažuje velice dekadentní a pokleslá morálka umělců, ale i dalších, kteří se stavěli proti estabilishmentu. Film je také o nesouladu, nepochopení, a určité nesnášenlivosti Morrisona s diváky na jeho koncertech. V Americe byla celá řada konzervativně a nábožensky založených regionů, kde lidé chtěli vidět skvělou hudební show ve stylu Beatles v oblecích, a nikoliv extravagantního opilce tropícího jednu nemravnost za druhou. V zemi svobody je taková nesnášenlivost a vzájemné nepochopení velice zajímavé téma, a nutno podotknout, že velice dobře a nestranně zpracované. Velice silná linka příběhu je ta fiktivní indiánská. Za vrchol filmu považuji právě záběr z koncertu v Miami, po kterém skupina prakticky skončila, kdy ve snové sekvenci přijde na jeviště indián a orlím perem udělá odmítavé gesto přímo před zpěvákem. To je symbolický konec Morrisona, odsouzení od jeho duchovního spojence, který mu tímto gestem dá jasně najevo, že ho nebude dál chránit. Film je o tom, jak složitě se mladý a tvůrčí člověk srovnává se slávou a bohatstvím, ke kterému přišel prakticky přes noc. Je to past, ze které nemá šanci uniknout. Z technické stránky filmu mě velice překvapila kamera. Takové hrátky s optikou, hloubkami ostrosti, prolínáním multi-expozic, a hrátky s barevnými filtry a osvětlením obecně, se už jen tak nevidí. Přispívá to k velice uměleckému dojmu z filmu. Navíc minimálně 20% stopáže zobrazuje drogové sekvence, což dodává dokonce spirituální zážitek z filmu. Magická kamera ve spojení s místy až spirituální hudbou tvoří velice originální audiovizuální koláž. Po letech musím uznat, že Oliver stvořil masterpiece dalece přesahující žánr hudebního filmu. Film, který neobhajuje ani nezbožšťuje Morrisona, ani členy skupiny, ale ani nekritizuje nechápající diváky, prudící novináře, ani policajty zasahující na koncertech. Nechá každýho, ať si udělá názor sám. Srovnání s nedávno uvedeným životopisem Freddie Mercuryho bohužel není možné. To byl v podstatě průměrný film. **************************************************************************************************************************************************** EDIT 2012 - Když mi bylo asi 18, a celý léto jsem mohl dělat co jsem chtěl, objevil jsem hudbu Doors. Poté co jsem se do ni neodolatelně zamiloval jsem ještě to samé léto viděl film Doors a ten se okamžitě zařadil mezi nejlepší filmy, které jsem kdy viděl (dodnes). Magické propojení hudby, filmu a skutečných událostí na mně zafungovalo velmi silně a hluboko. Později když jsem zjistil, že bývalí členové skupiny Doors mají k tomuto filmu dost výrazné výhrady a naprosto se od něj distancují, jsem byl lehce zklamán. Ovšem poté, co jsem přečetl celou řadu knížek a viděl mnoho dokumentů o Doors fakt nechápu, co se jim na tom tak nelíbí. Musí se asi jednat o nějakou osobní averzi ke Stoneovi. Dovolím si tvrdit, že natočil Doors asi nejpřesněji a nejvěrohodněji jak to jen šlo, k tomu přidal uvěřitelnou a do konceptu Doors zapadající uměleckou licenci. Jako velký fanoušek Doors nemám výhrad a 15 let poté co jsem viděl tento film poprvé tleskám tomuto nádhernému dílu.

Nechápu to nízké hodnocení, je to jeden z nejlepších filmů o drogách co jsem viděl za poslední hodně dlouhou dobu a k tomu ještě krásně romantický. Téma drog trochu vyvanulo, doba trainspottingů a Requiemů je hodně zavátá.. a možná proto mě to tak nečekaně rozsekalo. Ale pozor tohle není film ani zdaleka jen o drogách. Pochopí asi jen lidi nad 40 let, co chodí pořád do stejný práce a řeší pořád dokola takový ty každodenní provozní záležitosti a mládí, to je takovýto cosi už hodně dávno, případně někdy zkusili něco ostřejšího než jen brčko z trávy. Proměna Salmy z tlusté homeless feťačky na doktoru Klemensovou je totálně vymazlená. Čuměl jsem jak péro z gauče, a nejen na ni. Cahil potvrdil proč je mým oblíbeným režisérem. Umí napsat postavy a dialogy tak, aby mezi nimi vzniklo silné pouto, nechává je hrát, aby to mezi nima jiskřilo, neuspěchává záběry ani střih, ten jeho flow mezi postavami mi prostě velmi sedí. Ve filmu je plno detailů, artefaktů, nenápadných událostí, které záhadně spojují oba světy. Je to určitě na několik shlédnutí, ale už při prvním jsem obdivoval kolik toho dokázal vymyslet a vypracovat, aby to na sebe pasovalo, a abyste si toho všimli, ale přitom ne násilně! Cahil má mezi jeho filmy velké časové rozestupy, a je vidět, k čemu potřebuje tolik času, na vypracování všech těch drobností, který z toho dělají vyjímečný film. Když navíc vysněnou realitu umístí na chorvatský ostrov, má u mě opět vyhráno. Chorvatský ostrovy jsou pro mě nejlepší místa na zemi, kde je člověk jak v ráji. I na ten , kde se natáčelo, se musím jet jednou podívat. Krásnej film. Kdo má rád třeba Aronofskyho (černá labuŤ, Matka) tak tomuhle porozumí a užije si to. Pobavilo i cameo Slavoje Žižeka. Chase something real, haters. Thoreau: "Procházet zdejší komentáře je jako kráčet intelektuální pustinou plnou nevědomých zombie." :D Tolik mimozních komentářů jsem opravdu dlouho neviděl.

Od Gravitace jsem nebyl v kině. Stručně, škoda peněz. Vylákalo mne až další scifíčko, a ve 3D to byl zážitek vskutku marťanský. Film je překvapivě odlehčený, a to tak moc, že kdyby byl odlehčený ještě trochu víc, bude z toho parodie na vesmírné filmy (ale to by se jmenovalo Spaceballs 2 ). Ale ono to kupodivu funguje. Odlehčenost tomu asi nejvíce nasazuje absurdně laděný pop-disco soundtrack, který nakonci odsoudí i hlavní hrdina: you have terrible taste in music. Znalosti o vesmírných misích NASA mám pouze z populárních časopisů (čti wikipedie) a dokumentů na Zoomu, a podle těch všechno ve filmu mělo vědecké vysvětlení, teda skoro všechno. Převládla tedy velká spokojenost. Za celý film mi vadila pouze jediná věc: řídící středisko v Houstonu neustále propukající v jásot, tam už bylo té odlehčenosti fakt přemoc. I přestože dávám 5 hvězd, asi se na ten film znovu dívat nebudu, pokud nebude zajímavá režisérská edice. Je to film na jedno shlédnutí. Ale naprosto dokonalý, tedy asi jen ve 3D. Obrazový dojem z marsu fakt vynikající. Pokud by přecijen někdo chtěl vidět více tíživý a psychologický film s velmi podobnou tematikou, doporučuju film Moon http://www.csfd.cz/film/248829-moon/prehled/ ten má navíc i trochu mysteriozní zápletku.

Tohle je snad první film, který indiány zobrazuje aspoň trochu pravdivě, realisticky, jako harmonické lidské bytosti. Nelze si nevšimnout jejich uvolněnosti (jaký kontrast proti Vinnetuovi, který měl pravítko zastrčeno nejen v krku, ale i v zadnici). Vzhledem k tomu množství filmů, které byly natočeny dříve, a které nám lhaly, si musel Tanec s vlky trochu zapřehánět. Všechny scény s indiány na mě působí tak harmonicky a odlehčeně, že si přeju, abych tam mohl žít s nimi (k tomu ty nádherné záběry rozsáhlé panenské přírody, nezasažené lidmi). Nadruhou stranu bílí lidé ve všech scénách působí zkaženě, ničitelsky, nemravně, chaoticky. Příběh nabízí proměnu hlavního hrdiny z bělocha na indiána, objevuje krásu přírody, nalézá skutečné přátelství, lásku, a smysl života. Bohužel, to vše je nakonci zničeno bílými lidmi. Neexistuje více romantický film :) Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, které si vždy znovu rád vychutnám.

Narozen 4.července je daleko širším pohledem na vietnamskou válku než je Četa. Není v něm sice tolik akčních scén z bojiště, ale to už Stone splnil v Četě, takže díky oběma těmto filmům stvořil jeden z nejkomplexnějších pohledů na válku, a to nejen na tu vietnamskou. Já osobně mám raději Narozen 4.července, protože takovéhle dílo je daleko těžší ukočírovat a nabízí divákovi daleko více zákoutí k probádání (navíc i těch málo akčních scén se mi líbí daleko víc než v četě:). V tomto filmu se Stoneovi podařilo zasadit vietnamský konflikt do konkrétního stavu ve společnosti ve významném období vývoje USA a vytváří velmi věrné pozadí pro hlubší pochopení co vietnamská válka znamenala, a vlastně dodnes pro spojené státy znamená. Doporučuji oba filmy - chápat jako jeden celek PS: Ke Cruisovi jsem si vždycky cestu hledal velmi složitě, protože první film ve kterém jsem ho viděl byl Top Gun. Ovšem dnes můžu s klidem říct, že je to jeden z nejlepších herců, které hollywood vyprodukoval. Umí se maximálně obětovat pro roli, a to jsem naposledy viděl u takových velikánů jako byli Paul Newman a Robert Redford.

Závěrečná scéna na letišti je pro mne doposud jedním z nejsilnejších filmových zážitků v životě. Ba co víc, možná i jedním z nejsilnějších "nefilmových" zážitků, taková to byla síla :) To je důkaz, že se celý film podařil Gilliamovi dokonale vystavět, aby emoce byly vypuštěny v pravý čas (navíc jsem se dost zamiloval do Madeleine Stowe :). Sice musím rejžovi vytknout chaotičnost ve stylu vyprávění, kterou zprznil celou řadu svých dalších filmů, no ve 12ti opicích to vypadá spíš jako záměrné matení diváka, a to se sem hodí náramně! Nejlepší katastrofický film všech dob, který se svými myšlenkami zastává zvířat - tedy tvorů, které lidi zneuživají nebo dokonce zabíjejí jen tak pro zábavu. Dále je 12 opic zajímavý tím, že kloubí dohromady několik základních filmových klišé, nejen scifi žánru (cestování v čase, smrtelná pandemie a snaha o její potlačení, "terorismus", postapokalyptická budoucnost, blázinec a úvaha o tom kdo je vlastně blázen, milostný příběh), a přesto je to naprosto originální film! Dále oceňuji mnoho krásných až básnických detailů, jako třeba žirafy volně a radostně (evokace hudbou) běžící po dálnici uprostřed města, kam by je pán tvorstva za normálních okolností nevpustil ani na minutu. Atmosféra je naprosto jedinečná, uvěříte Gilliamovi každou minutu od začátku dokonce. M A S T E R P I E C E