repe

Tomuhle říkám inteligentní humor. Je to prostě podáváno tak, že od vás nikdo nečeká, aby jste se zasmáli...Laurie s Fryem se skvěle doplňují. K mým nejoblíbenějším patří Piano masterclass, English strawberries, Mystery, Steffi Graf, Open University blooper...a mohl bych pokračovat. Žádný díl mě nezklamal a ani dodnes mě to neomrzelo. Absolutní špička.

Film minimálně na 2 projekce. Mezigenerační příběhy mě samozřejmě bavily, aspoň ze začátku. Totiž banda důchodců slintající po životě "tam venku" je možná dobrý pro rodinný road trip, ale co to dělá tady? Rušilo mě to. Doteď nevím, jestli na to intelektuálně nestačím nebo je film protkán tolika filosofickými řečmi, které na mě působí vágně a ne vůbec moudře. Narcisticky se přikláním k druhé možnosti, a proto zatím 3*.

Jediné co mi bránilo od plného hodnocení byl příběh, protože ve svižnějších žánrech mám rád, když nevím, co přijde...a to tu rozhodně neplatilo. Ale dál můžu jenom opěvovat a chválit. Bude to znít už jako klišé, ale nemohl jsem se vynadívat těch okouzlujících digitálních efektů, střihu a práci s kamerou, které zařídily to, že jsem film hltal a nehledal v něm nudnější pasáže. Hudbu jsem čekal velkolepější, majestátnější, ale vůbec nejsem zklamán tím, co jsem nakonec slyšel - ba naopak, skladby dokreslovaly klidnou a druhově rozmanitou atmosféru Pandory...pastva pro oči!

...a to je jako konec? Čekal jsem o mnoho víc. Ze začátku zajímavé, sem tam sranda (Hans Landa parádní). Ale nakonec se navzdory krátké stopáži dostavila nuda. Emoce sílí, jenže nic nepřekvapí a mini-zápletky se stále opakují. Jo, cos taky čekal? Jenže třeba srovnatelný Blbec k večeři byl rozmanitější, zábavnější...zkrátka lepší.

Film k zamyšlení nad (nejen) americkou konzumní společností. Místy člověk neví, zda se má smát nebo brečet. Příběh není kdovíjak zajímavý ani propracovaný, jde tu spíš o nenápadné kladení otázek a podnětům k zamyšlení nad svým vlastním chováním, svou rolí a příspěvkem ve společnosti. Moralizování by bylo na dlouho, a proto bych to shrnul tím, že film podává zajímavý subjektivní pohled člověka "nad věcí" na chování dnešní generace.

"Speak fuckin' English. This is America." - film odráží multikulturní prostředí USA místy ohraným způsobem, ale osobně mi to nevadilo (možná ke konci to už trochu omrzí). Není snadné zaujmout stanovisko nad postavou, protože bílá je v tu ránu černou, takže svého hrdinu volte až na konci filmu. Sadou emocí dávkovaných na míru, padnoucím obsazením herců (Mexikánec parádní) a citlivou volbou hudby si mě to získalo.

Odsouzen. Právem či ne? Je pravda, že 149min toho thrilleru s rasistickým podtextem bylo skoro dost, ale i přesto jsem si to užil. Herecké výkony Spaceyho i McConaugheye a závěrečný projev obhájce před soudem mě utvrdily v to, abych dal o hvězdu víc. "Now imagine she's white."

Příjemný film z dílny francouzské kinematografie. Antoinova cynická upřímnost s reflexí jeho vlastního života, který žít asi ani nechtěl, mi sedla. Střední část filmu trochu nuda, ale díky závěru a kompletnímu sdělení filmu řadím Deux jours à tuer mezi povedenější filmy. A nečtěte obsah filmu, víc si to užijete.

Pohodový film prošpekovaný skromnými, ale skvělými hereckými výkony - hlavně ústředního dua Williamse s Damonem. Drama o matematickém géniovi odlehčují hořce upřímné dialogy a monology plné životních pravd a polopravd... neuvěřitelně vyzrálý scénář. K tomu oddychový soundtrack...no výborný!

Tenhle sarkastický humor mi prostě vždy pozvedne koutky. Laurie se narodil komikem i muzikantem a oboje v tomto odlehčujícím seriálu uplatňuje. Dr. House je také jediným seriálem z nemocničního prostředí, u kterého vydržím a párkrát si pustím i staré díly. Čím větší má Laurie volnost, tím víc se mi díl líbí. Tím ovšem nechci shodit ostatní herce, kteří mu zdárně sekundují.