Furry_Sheep

Královsky jsem se bavila. Kouzelně nesmyslné dialogy, roztomile mizerné efekty, flashback osmdesátek jak vyšitej. Čekala jsem zvrácenou zetkovou zábavu a moje očekávání byla bezezbytku naplněna. Bolí mě hrudník! P.S.:Fajnšmekrům doporučuji dabing.

Překvapivě kvalitní amatérský dokument z dílny uživatele Nach. Navzdory podmínkám kvalitní práce s kamerou, světlem i zvukem, všichni zúčastnění vystupují zcela neamatérsky, dokument nepostrádá hutnou atmosféru, ale ani sympaticky střízlivý závěr. Bod navíc zejména pro Ondru Bezoušku za jeho komunikaci pod videem na YouTube. Vaší pozornosti doporučuji i další snímky jak z produkce Paranormal Týmu tak i V.T.P.J.

Lahůdka spíše atmosférická a psychologická než vyloženě hororová. Pár předvídatelných okamžiků by se - jako snad v každém hororu - určitě našlo, převládá však spíše napětí. Tvůrci stihli brilantně vybojovat divákovu pozornost hned na několika frontách: můžeme sledovat zhoršující se psychický stav matky, to, jak malého Samuela čím dál více stravují vlastní děsivé představy...a pak je tu samotný Babadook. Film je lahůdkou i po vizuální stránce, už dlouho jsem si nevšimla, že by se v podobném snímku podařilo barevně sladit exteriéry, interiéry i oblečení všech účinkujících. Čekáte-li děs, hrůzu a lekačky, poohlédněte snad raději po něčem jiném, ani tak by vám ale Babadook neměl uniknout.

Ach, Bože...

Dokument Lauren Greenfield zachycuje neustálý a krutý boj pacientek s poruchou příjmu potravy. Divák má možnost nahlédnout nejen do mysli nemocných dívek a žen, ale i do chodu specializované kliniky, jejíž personál má zjevně co dělat s vlastními problémy a klientkám mnohdy více škodí, než pomáhá. Jedna z hrdinek dokumentu, Polly Williams, byla v roce 2008 nalezena mrtvá. Na Youtube jsou ke zhlédnutí vystřižené scény: Shellyina terapie, sebevražedný pokus jedné z pacientek, arteterapie, diskuse o zdravotních dopadech PPP a "terapie" na pláži.

Nevýrazný přírůstek do rodiny found footage. Chápu, že od tohoto žánru se snad ani nedá čekat kdovíjaká invence a originalita, ale vážně bych prosila nějaké ty lekačky a houstnoucí atmosféru. P.S.: Milovníci koz si přijdou na své už po čtyřech minutách.

Představitelé obou stran působí tak trochu jako ztracená děcka. Proslovy v lepším případě povrchní ("Co si myslíte o komunistech?" - "To jsou parchanti!"), v horším případě takové, že by bylo lepší pronášet je na pohovce u psychoanalytika ("Já bych miloval Svaz!"). Mladí komunisté, působící dojmem, že jim nejde ani tak o politiku, ale spíše o takový extrémistický LARP a levičácký karneval (ten komouškej psychopat na pochodu:"Co je? Proč tady ty lidi neskandujou? To je nuda! Já chci do Ruska!"). Konzervativci, rekrutující se z řad věčných ambiciózních šprtů, kteří prolezli kdejakou učitelskou prdel, ale neumí ani mluvit ("Pojďme si shrnout pětiletou dekádu."). Je jen na divákovi, zda tento překvapivě objektivní a nezaujatý počin pojme jako komedii, nebo tragédii. (Co se šukatelnosti mladých představitelek týče, vítězí na plné čáře komáři.)

Průměrná zpívaná disneyovka, která dospělého neurazí ani nenadchne (na rozdíl od dětí). Hodně zpívání, méně děje, trošku humoru. You know, for kids...

Můj oblíbený dánský sadista nechává své diváky vydechnout v pauze mezi Antikristem a Nymfomankou. A daří se mu to. Vykašlete se na devatenáctou jamku a prostě si tenhle vizuálně téměř dokonalý apokalyptický skvost řádně vychutnejte.

Geniální. Dechberoucí. Artové zobrazení totální dívčí submisivity (a protože si režisérka byla velmi dobře vědoma toho, že 99% mužských Dominantů působí na plátně často nepřirozeně, obsadila do pozice "nahoře" ženu), geniálně gradované budování sexuálního napětí, které má ovšem řadu dalších, hlubších rozměrů, ukázka bolestivé touhy a toužebné bolesti, to vše v minimalistickém noirovém obalu a s nezaměnitelným, atmosférickým zvukovým doprovodem. Neprávem přehlížený, nedoceněný klenot. Pět hvězdiček (děkuji, Paní). Šest hvězdiček (děkuji, Paní). Sedm (děkuji...)