Poslední recenze (124)
Zóna zájmu (2023)
Předpokládám, že většina ostatních, stejně jako já uznává, že nápad pojmout tragédii holocaustu z tohoto pohledu je dobré a originální. Ukazuje obyčejnou životní realitu cynických lidských tvorů v období jejich klidu a ustálené "produkce". Je to možná i důležitý díl do skládačky filmů o holocaustu, na druhou stranu pro mě je více vypovídající příběh, který nabízí aspoň dílčí pohled na mechanismus proměny zrůdné nebo cynické mysli. Nebo konfrontaci s jiným světem. Naprosto chápu záměr, stejně tak umím emoci, kterou by to ve mě mělo evokovat. Nicméně se to nestalo. Byla to totiž nuda, pochopení myšlenky přišlo po pár minutách a nic dalšího už se nestalo. Pravděpodobně, kdybych se podíval na nějaký obraz v galerii, kterým by chtěl autor při stejné tématice evokovat ty samé pocity jako tvůrci Zóny zájmu, povedlo by se to spíš.
Modré diamanty (2018)
Tak si tak Reeves apaticky chodí po ruském zapadákově vypadajíc, jako by se zrovna probral z kómatu. Tento stav zvládal toho času lépe Seagal. Jak by mohl tušit divák, jaký je smysl jeho bloumání? Když už mimo něj přeskočila jiskra, tak beze slov lobotomicky jde a dle nevyřčeného rozkazu ho tam vrazí. Sociální drama? Ne. Thriller? Ne. Vztahovka? Ne. Akce? Bída. Zdařilé žánrové kombo? Ne. Narace žádná, místy se to tváří jako lyrika, ale není...
K zemi hleď! (2021)
Výborná satira.
Poslední deníček (1)
Díl první
Tak jsme to spolu dotáhli až sem, můj milý deníčku. Po vyčerpávajícím líčení mých osobních příběhů a lecjakých filmových zážitků musím tuto různorodou a nám oběma mnohodávající spolupráci ukončit. Doufám, že na dlouhou cestu, kterou jsme od prvních zápisků do tebe urazili až sem, na daleký konec, budeme oba vzpomínat v dobrém. Takže, drahý deníčku. Teď, na konci našich společných dní, se s tebou loučím a již více tě nebudu zatěžovat těmi hordami písmenek, vkládaných do tvých útrob. Budeš mi chybět, můj deníčku. Buď s Bohem.
A nezapomeňte. Chuck Norris vás dokáže zabít vaší myšlenkou.