Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Thriller

Recenze (3 252)

plakát

Bílí muži neumějí skákat (1992) 

Ač jeden bílej, druhej černej, uvnitř jsou si velmi podobní. Milují basket, a chybí jim peníze. Po prvním duelu oba zjistí, že když budou soupeřit, nikam to nepovede - ale spoluprací by mohli nějaké peníze docela snadno vydělat. Stačí že vyzvou ke hře nějaké nýmandy, navíc nalákají sázkaře, a pak všem vytřou zrak. Jenže ne vždy to úplně vyjde... Film jsem viděl pradávno (zhruba v době, kdy byl jako horká novinka k sehnání na videokazetách), a pamatuju si, že se mi docela líbil. Nostalgicky natěšen jsem si jej nedávno pustil, a můžu si říct, že mi docela nelíbil. Nevím čím to bylo - jestli tím, že člověk je už starší, rozumnější (ehm) a nebo prostě tím, že film divákovi nic extra nenabídne. Takže jediné co mi utkvělo trochu víc v hlavě byla Gloria, která nepřetržitě studuje encyklopedie s pocitem, že ji vyberou do "Riskuj" a ona vyhraje majlant (což se jí sice nakonec povede, ale jak je známo, penízky jsou kulaté a hodně rychle se rozkutálí, zvlášť pokud má doma "gamblera"). Mno nic, viděl jsem, a znovu už mne asi ten nostalgický pocit k tomuto filmu nepopadne...

plakát

Takoví jsme (2013) 

Parkerovi se vždy drží od všech ostatních sousedů trochu opodál. Jejich okolí to přikládá jejich náboženskému vyznání, ale nikdo netuší, že Parkovic rodina má jedno temné tajemství. Až dlouhotrvající přívalové deště vynesou jejich tajemství napovrch (a to doslova)... I když mne námět po přečtení obsahu docela zaujal, realita byla docela jiná. U filmu jsem se dost nudil, a nějak jsem se do něj nedokázal zabřednout. Z části to bylo způsobeno tím, že se autoři moc nedohodli, jaký film vlastně točí - zda něco jako horor, nebo obyčejnou detektivku, a nebo jen "drama ze života", kde se dospívající dcerky musí starat po smrti matky o zbytek rodiny. Z druhé části to bylo jakoukoliv absencí zajímavých postav, či náznaku zápletky - vše se tak pomaloučku odvíjí od úvodních do závěrečných titulků bez špetky invence či překvapení. Ani mne neláká se podívat na původní originál, i vzhledem k tomu, že je ještě mnohem hůře hodnocen než tento remake..

plakát

Deník nymfomanky (2008) 

Popis děje tentokrát velice zkrátím. Mladá slečna se po tom, co se chovala jako kur.a (a všichni s ní tak zacházeli) zabouchla do chlápka, který se k ní choval také jako ke kur.ě. Tak od něj utekla, a nechala ze zaměstnat v bordelu, kde se strašně divila, že se k ní všichni chovají jako by byla kur.a... Mladším 18 let se omlouvám za předchozí slova, ale vzhledem k tomu že je používá i náš pan prezident, tak je to snad OK. O nic jiného ve filmu opravdu nejde - pokud někdo v něm hledá nějakou myšlenku, či východisko ze situace (za předpokladu, že je taky kur.a), tak úplně marně. Pokud si tento film někdo pustil v domnění, že jde erotický trhák, tak ho taky zklamu - ani erotiky (kromě úvodního rozhovoru - A babi, jak jsi to dělala s dědečkem?) taky moc není. Tak většinou takový film získává kladné body angažováním příjemných herců - ale ani to se zde nevyvedlo, hlavní herečka je blbá jak štoudev (teda herečka možná ne, ale její postava), a ostatní dvojnásob. No nic, můžeme si tento film odnajknout (od-nike-nout) a jdeme se dívat na něco kvalitnějšího..

plakát

Jedlíci aneb Sto kilo lásky (2013) 

Speciální sanatorium pro tlouštíky očekává další várku adeptů na zhubnutí. A tentokrát to šéf (Martin Stropnický) nebude mít vůbec snadné - partička jako by se sama hledala. Stárnoucí rocková hvězda co by ráda ještě jednou na turné, plastický lékař, moderátor Evropy 2 (jako prohranou sázku) a žena, co jí manžel vyměnil za mladší (a štíhlejší). Společně ale možná zjistí, že není podstatné jak vypadají, ale jak se cítí, a možná někteří zde najdou i nový smysl života.. Tak nevím, jestli si Tomáš Magnusek chtěl tímto filmem vydělat na odtučňovací kůru (a jemu by určitě prospěla), ale nevěřím, že by si vydělal na něco jiného než na slanou vodu. Slátanina od první do poslední minuty, se zoufalým volání o jakoukoliv kapku invence, a u některých herců mi bylo i líto, do čeho se to takto namočili (M.Stropnický - i když jeho nová role ve vládě není o moc lepšejší). Na druhou stranu musím uznat, že jsem se asi dvakrát mírně pousmál, a tak tu jednu hvězdičku dám - a za to si dneska dám k večeři vepřové koleno...

plakát

Dům u dálnice (2008) 

Rodinka chtěla mít dostatek soukromý, a tak si našla malý domek u rozestavěné dálnice, která - jak se zdálo - se nikdy nedostaví. Malej klučina byl asi jedinej, kdo mohl jezdit na kole po dálnici až do školy. Ale jednoho rána uslyšeli z rádia znepokojivou zprávu - dálnice bude dostavěna a zprovozněna. Nikdo z nich si nedokáže představit, jak hlučící autostráda hned za zdí domu dokáže změnit jejich životy... Tento film se určitě řadí k těm nejoriginálnějším filmům co jsem kdy viděl - minimálně svojí zápletkou. Všichni, co jsou nespokojeni se svým bydlením (hluční sousedi, tramvaj zastavující pod okny, atd) by měli tento film shlédnout, aby věděli, jak jsou jejich problémy s bydlením nicotné proti filmové rodince. Po stránce samotného příběhu či hereckého obsazení mne film ale už tak moc neoslovil, čekal jsem jak se budou vypořádávat se svým novým sousedstvím, a ono vlastně skoro nic. Nicméně za originalitu nápadu si film ty 2* zaslouží...

plakát

Crawl or Die (2014) 

Záchrana lidstva, resp. jediné plodné ženy, která ještě žije, je v rukou zásahového týmu, který ji jako jediný může dopravit na novou planetu, zvanou poeticky Země 2. Jenže Země 2 není tak mírumilovná a neobydlená, jak se na první pohled zdálo, a tým má více práce se záchranou svých zadnic než čekali. Nakonec stejně musí před neviděným zlem prchat, a to do tunelů v podzemí. Ale ono se to orientuje ve tmě a ve stísněných prostorech daleko lépe, než člověk... Uh, že já se vždycky nechám nalákat na nějakou hovadinu. Tohlencto, co mělo náznak (ale opravdu velmi jemný náznak) křížence Potomků lidí (poslední plodná žena na Zemi), případně Vetřelce (a podobných), se sice u výše zmíněných filmů inspirovalo, ale nakonec se vydalo úplně jiným směrem. Aby se ušetřilo, tak se 95% filmu odehrává v černočerné tmě (není třeba investovat do efektů, do makeupu herců, do světel - prostě paráda). Scénář taky někdo spíchl na koleni, jinak nevím proč by vymyslel takovou ptákovinu jako síť potrubí na nově objevené planetě. Ani po herecké stránce (když náhodou bylo něco vidět) film nijak neexceloval, hlavně mne iritovala hlavní hrdinka (která měla být tou nejakčnější), ale celou dobu povzdychávala nebo pofňukávala. Pokud náhodou trpíte kombinaci masochismu a klaustrofobie, tak vám vřele tento film doporučuji - ostatní ruce pryč...

plakát

Kouzlo přítomného okamžiku (2013) 

Sutter (Miles Teller) a Aimee (Shailene Woodley) jsou jako oheň a voda. On, všemi oblíbený a obdivovaný (samozřejmě až na svoji - teď už bývalou - přítelkyni), a ona - naopak všemi přehlížená. Přesto, když se náhodou potkají (uh, potkají - Sutter se jednoho ráno probudí s kocovinou na trávníku před domem Aimee), něco je k sobě přitahuje. Dokáže ale Sutter umírnit svoji povahu, a naopak rozproudit trochu krev usedlé Aimee? ... S filmem jako takovým problém nemám, ale herecké obsazení hlavních rolí mne ale vůbec neoslovilo. Ještě bych zkousl Shailene Woodley (jako uťáplá puťka docela ok), ale Miles Teller byl na tečku už od první scény (až do poslední). Být holkou (jakoukoliv), tak kluka jako je Miles Teller (resp. jeho Sutter) obcházím velkým obloukem. Ale což, film je film, a tak je nutné jej brát tak jak je. Kromě nezajímavých herců mne film asi nejvíc zaujal báječným životem amerických teenagerů, protože jinak si nedokážu představit, jak je možné, že v jakkoliv vážném dialogu každá věta začíná "Awesome"...

plakát

Co je doma, to se počítá, pánové... (1980) 

Novákovi a Bartáčkovi se sic stále nesnáší, ale přímým útokům již odzvonilo. Každá z rodin má své vlastní trable, byť příčina je stejná - peníze. Novákovi dostanou nápad, jak by si mohli snadno přijít k penězům - založí Klub Nováků, kde každý člen přispěje pětikorunou, a hned je peněz dostatek. Bartáčkům naopak přijede na návštěvu tetička z Ameriky, která také penězi nešetří. A i když se obě rodiny chvilku mají velice dobře, jak to už bývá - lehce nabyl, lehce pozbyl.. Volné pokračování komedie Zítra to roztočíme drahoušku se nese v duchu prvního dílu, i když jak už to u druhých dílů bývá, o řád méně zábavněji a více nuceněji. Možná by se celý film lépe nesl nestavět jej jako pokračování, ale jako zcela samostatný film (a nebo možná i dva filmy) - protože obě příběhové linie jsou docela zajímavé samy o sobě. Nicméně se zde opět sešla elita československého filmu, a každý z herců (až na L.Sobotu, kterého upřímně moc nemusím) vydává, co se hereckého výkonu týče, co může...

plakát

96 hodin: Odplata (2012) 

Poté, co Bryan Mills (Leam Neeson), jako bývalý agent CIA, pozabíjel polovinu teroristů v Paříži při záchraně své dcery, doufá, že už bude mít klid. Ale otec jednoho ze zabitých teroristů přísahá pomstu, a neváhá využít nejbližší příležitosti, kdy Bryan i s bývalou manželkou a dcerou navštíví konferenci v Istanbulu. Tentokrát je unesena jeho manželka Lenore (Famke Janssen), ale ani tentokrát Mills neváhá zničit půlku města, aby svou rodinu zachránil... Moc nechápu kritiku, která se na tento film snáší. Pravda, pokud jej člověk porovnává s prvním dílem, tak je drobná kritika na místě, ale pokud tento film beru tak jak je, a odmyslím si úplný hovadiny typu házení granátů a odhadování vzdálenosti dle výbuchu, tak nemůžu říct, že bych se s akčním staříkem docela dobře nebavil. Byť je od prvního okamžiku jasné, že nepůjde o žádný velký intelektuální výjev, někdy je přece potřeba vypnout, a věřit tomu, že Liam Neeson je prostě dobrej. Kromě výše zmíněné scény s granáty bych ještě zmínil rychlokurs řízení Millsovy dcery "pod palbou", to se taky docela povedlo...

plakát

Svatební cesta (2014) 

Novomanželský pár chce strávit své líbánky v opuštěné chatě u jezera. Pobyt začne opravdu báječně, spousta novomanželského sexu, a všeho co k líbánkám patří. Jedné noci se ale Paul vzbudí, a jeho novomanželka nikde. Vydá se ji hledat, a nalezne ji zmatenou uprostřed lesa. Od tohoto okamžiku se Bea začíná chovat velmi podivně, jako by to ani nebyla ona - nepamatuje si věci z jejich života, zapomíná zcela standardní činnosti - a navíc se jí na těle objevují podivná zranění... První polovina filmu, kde vlastně o vůbec nic nešlo, mne paradoxně bavila o chloupek víc než ta druhá, hororovější část. V té první si vlastně divák užívá pohody novomanželské dvojice, pouze s předtuchou, že žánr filmu je někde trochu jinde. Druhá půlka je ale úplně o něčem jiném, včetně skoro závěrečné, a docela nechutné scény - nicméně ani druhá půlka není úplně marná. Trochu mne zklamal samotný závěr, ale to už je holt můj úděl, že se mi filmaři povětšinou samotným závěrem do noty netrefí (zde bych tak nějak očekával (a chtěl a dvojici přál)) závěrečný happyend, leč skutečný konec byl trochu jiný...