Asenath

No dobře, na plný počet to není, ale...z lásky k Dickensovi, z lásky k Vánocům, a pro to dojetí, které ve mě ještě chvíli bude to jinak nejde.

Anča a Pepík-moje nejoblíbenější část časopisu Čtyřlístek! Se sestrou jsme Anču a Pepíka milovaly. A vždycky když příběh o nich vynechali, byla jsem děsně naštvaná a netrpělivě čekala na další díl. Takže o to větší radost jsem měla při zjištění, že jejich příběhy převedli do televize. A vážně se jim to povedlo, bylo kouzelné na to koukat, i muj malý synovec byl, zdá se, nadšený.

Miluji Vánoce. A miluji tenhle příběh. Ano, má to svoje mouchy, a zapřísahlým ateistům se asi líbit nebude, ale pro adventní čas je to ideální film :-)

Podle mého je málo kvalitních filmových zpracování Shakespearových děl. Ale tohle se hned po Romeovi a Julii (1968) a Kupci benátském zařadilo k mým favoritům. Je to i tím, že Macbeth spolu Kupcem Benátským a Večerem tříkrálovým patří k mým nejoblíbenějším hrám. Na film jsem se hodně dlouho těšila, jen jsem si říkala, že i když je Macbeth Shakespearovo nejkratší hrou, přeci jen vtěsnat vše důležité do dvou hodin dá zabrat. Ale povedlo se. Ačkoliv se nic nevyrovná tomu vidět hru na divadle. Určitě ne každému toto ztvárnění sedne, ale za vidění stojí určitě. Snímek předkládá vše podstatné, spolu s úchvatně syrovou a temnou atmosférou. Všudypřítomná smrt, mlha a chlad je přesně to, co je ze hry cítít. Divoká a přízračná pustina, šílený Macbeth, čarodějnice, které navozují atmosféru vskutku magickou. Možná by mohl být film více dynamičtější, ale i tak jsem měla hned při úvodní bitvě husí kůži a věděla jsem, že bude stát za to. Vše umocněno naprosto fascinující, mrazivou hudbou. Nečekala jsem, že budu až tak spokojená, ale jsem. A abych nezapomněla, dostal mě Sean Harris. Jeho nejlepší role.

Sama tomu nemohu uvěřit, ale nakonec jsem této verzi docela propadla. Má totiž pět ohromných plusů. Tím prvním je hudba. Skvostná, dechberoucí, teskná i veselá, někdy naléhavá, přesně jak má být. Soundtrack se okamžitě stal jedním z mých nejoblíbenějších a častokrát se přistihnu při pobrukování písně Let No Man Steal Your Thyme. Další čtyři plusy jsou naprosto perfektně zvolení herci do rolí Gabriela, Boldwooda (tady bych viděla to největší plus, přeci jen v knize mu má být nějakých 38 let. V předešlé verzi na mě občas působil vyloženě jako stařík), Troye, a Liddy. Až verze z roku 1998 pro mě i nadále zůstává srdcovkou a Nathaniel Parker Gabrielem Oakem, tak Matthias Schoenaerts dokázal ztvárnit skromného a tichého ovčáka tak, jak jsem si ho při čtení knížky vždy představovala. Málomluvná, stojící celou dobu v pozadí, přesto výrazná postava, která má stále co sdělit a jeho věrnost vás dojímá i fascinuje. Dále seržant Troy-úžasný frajírek, sebevědomý floutek, kterému drzost kouká z očí a nechápete, jak mu na to mohla Batsheeba skočit. Ale bezchybně zahraný Tomem Sturridgem. Ze začátku jsem litovala, že ho nehrál můj oblíbenec Matthew Goode, jak prý bylo původně v plánu, ale všechno zlé je k něčemu dobré. A nakonec Liddy. Tohle je prostě správná Liddy! Sotva dvacetileté děvče, roztomilé a sympatické, trochu vyjukané ze své nové paní. Souhlasím s tím, že film je trochu uspěchaný, mě osobně to ale nijak nevadí a rozhodně to neubralo na atraktivnosti snímku. Nemluvě o přenádherných scenériích oku lahodících. Prostě jedna z mých nejoblíbenějších knih v novém a úžasném kabátě.

Knižní předlohu jsem nečetla, což bych konečně měla napravit. Ale ze všech verzí Anny Kareniny, které jsem viděla, se mi tato líbila nejvíc. Velký podíl má na tom jistě i výběr herců. Anny osudová láska, její uvěřitelné zoufalství a následná tragedie vytváří dojemné a nadčasové drama. V příběhu samotném mě ale vždy asi zaujala více linie s Kitty a Levinem, nemůžete jinak než jim držet všechny palce co máte. Plus krásné kostýmy i výprava, takže co si přát víc.

Zdislava z Lemberka, jedna z mých nejoblíbenějších historických postav, působivě vykreslený středověk a vynikající Boris Rösner. Kombinace zodpovědná za to, že V erbu lvice je pro mě fascinující film už od dětství.

Poprvé jsem tento seriál viděla před lety na TV stanici Hallmark, kde běžela zfilmovaná díla Catherine Cookson takřka neustále dokola se slovenským dabingem. Dodnes mě mrzí, že jsem si je všechny nenahrála. Někdy sice až naivní příběhy, ale jako oddechovky vynikající. Colour Blind, který dávali pod názvem Zaslepeni barvou, patřil spolu s The Tide of life k mým nejoblíbenějším. Sleduje osudy mladé černošské dívky Rose Angely, která v polovině 30.let 20.století hledá své místo ve světě a především svého otce. SPOILER: A jak jinak, najde nakonec i toho pravého, malíře v podání úchvatného Jamese Larkina.

Takový lepší průměr. Příběh je fiktivní, a asi právě proto mě to tolik nevzalo. Někdy se zrovna moc nepovede smíchat skutečné historické postavy a smyšlený děj. Ovšem posledních nějakých 20 minut už je lepších, byť občas nabírá prvky obyčejného románu pro nezletilé dívky. Ale..prostě Mozart..ta hudba..ty kostýmy..lokace..masky..na nic se mi dlouho nekoukalo tak krásně. A Aneurin jako Mozart..ach..takže dávám čtyři hvězdičky a tímto odpouštím i nějaké ty nepřesnosti.

Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi *, protože jsou tam opravdu některá slabší místa a leckdy se postavy chovají vskutku podivně..je pravda že tu lásku jsem hlavní dvojici také moc neveřila, působilo to spíš jako chtíč, ze kterého člověk stejně časem vystřízliví. Ale linie služky a jejího milého se mi líbila moc. Navíc zde hrají samí prvotřídní herci. Moje slabost pro Alicii taky zapracovala. A všechno podle mě dopadlo nejlépe, jak mohlo. Takový konec jsem tak nějak očekávala a také potřebovala.