Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (209)

plakát

Liga spravedlnosti Zacka Snydera (2021) 

Není to dokonalé, ani v nejmenším. Ale ve vodách jalového, studiového DC odpadu (Aquaman) přišla neočekávaná, autorská pecka, která se v podobných podmínkách DLOUHO neobjevila. Samozřejmě, pokud na to narazíte náhodou, dostanete skoro čtyřhodinový (v podstatě se to dá lépe vnímat spíš jako krátká minisérie než film), velmi zdlouhavý superhrdinský film, který se místy chová jako slátaný guláš na hranici kýče. S tím ale přichází i silná dávka epického audiovizuálního nářezu ala čistokrevný Snyder. Jeho příznivci si pochutnají, jeho odpůrcům se po BvS zase jednou zvedne žaludek. Já jenom vím, že Whedonova kinoverze Justice League z roku 2017 byl absolutní trash, a jakkoli je tenhle Snyder Cut zbytečně dlouhý, funguje mnohem lépe. Každopádně snímek stoprocentně stojí za povšimnutí a director's cuts těchto filmů by měly vycházet častěji, aby všichni viděli, jak korporátní studia degradují tvůrčí vize v odporné bezpáteřní produkty. Je mi těžkou záhadou, proč Supermanův CGI oholený knír vypadá líp, než v 2017 kinoverzi.

plakát

Půlnoční nebe (2020) 

Čas plyne v ledovém konci světa pekelně pomalu, a divák ke konci cítí už každou vteřinu. Charismatický Clooney se spolu s kameramanem Ruhem a skladatelem Desplatem snaží horko těžko zakrýt nějakých 25 minut stopáže navíc, které měl nechat na podlaze střižny.

plakát

Mulan (2020) 

Všech věcí, které na Mulan vnímám pozitivně, dosáhli tvůrci prachama z Disneyho kapsy. Výprava a kostýmy (občas kamera?) se snaží navodit příjemnou asijskou atmosféru, což se jim prvních 20 minut poměrně daří. Ve chvíli, kdy se má ale rozjet příběh, přijde jen chladný, umělý konstrukt. Postavy nemají šanci na jakékoli rozpracování, jde se od věci k věci a ve finále je z toho jen už 50x viděná "superhrdinská" origin story, jen tohle je jedna z těch nejunylejších. Jak už tu navíc někdo trefně poznamenal, celé téma ženské emancipace je spláchnuto do hajzlu ve chvíli, kdy Mulan vyniká nad ostatní ne díky své vnitřní jedinečnosti, ale JEN díky superschopnosti, kterou prostě má. Často mi film evokoval přirovnávat jej s pár let starou Velkou čínskou zdí, kde fungovaly jen a pouze akční scény. Ty Mulan bohužel nezvládla taky, a daleko radši bych se znovu podíval na Matta Damona mezi číňany, než na novou Mulan. Největší emoce z celýho ve mě vzbudil hlavní hudební motiv původního animáku, přestože jsem ho nikdy neviděl.

plakát

The Haunting - Na dotek (2018) (epizoda) 

První díl byl o Stevenovi, druhý byl o Shirley, třetí se až retrospektivně věnuje doposud upozaděné Theo, z níž se náhle vyklubala snad nejsympatičtější postava.

plakát

Perfect Blue (1997) 

Překvapivě hutné mysteriózní psychologické drama, kde začíná být příběh postupem času podáván ve formě jednotlivých střepů roztříštěné mozaiky, misty přecházející v tak surrealistické střepiny, že z nich pak ve finále vlastně nejde poskládat skutečně jednotný význam, a který dokáže dotáhnout k takhle silně znepokojivému vyznění skutečně jenom japonský animák.

plakát

The Haunting - Otevřená rakev (2018) (epizoda) 

Strašení oproti prvnímu dílu ubylo, zato přibylo až poetických paralel mezi jednotlivými dějovými linkami, které jsou poměrně hezky provázané.

plakát

The Haunting - Jak Steven viděl ducha (2018) (epizoda) 

Poměrně zajímavě rozehraný pilot, který ve dvou nejdůležitějších aspektech, tedy ve strašení a charakterizaci postav, rozhodně funguje.

plakát

Skleněný (2019) 

Shyamalan se rozhodl jít tvrdě proti superhrdinské konvenci, což by mohlo fungovat v případě, že by Skleněného od Vyvoleného nedělilo dvacet let. Zabít všechny klíčové postavy, na nichž snímek (vlastně celá trilogie) stojí, a navíc tak diskatartickým způsobem, byl pravděpodobně jako záměr. Hlavně v případě Davida Dunna pak přitlačil na pilu takovým způsobem, že proti sobě poštval většinu svých setrvajících fanoušků, kteří na něj trpělivě čekali i přes jeho éru absolutních propadáků. To všechno pak pro jeden laciný plot twist (navíc nepříliš obratně připravený, takže má na diváka místo wow-efektu spíš wtf-efekt), který pak za deset minut ještě zneguje dalším zvratem. Až do odhalení se skrytou teroristickou skupinou jsem se jako fanoušek Vyvoleného a Rozpolceného silně bavil, ve chvíli Dunnova konce v kaluži se dostavila snad větší frustrace než u posledního Hobita. Pokud byl Nightův záměr nasrat většinu fandů, vyšel mu na výbornou. Co však stojí za to sledovat, je James McAvoy, který si přepínání mezi jednotlivými identitami užívá snad víc než v Rozpolceném.

plakát

Muž budoucnosti (2019) 

Muž budoucnosti měl spoustu klíčových předpokladů k pozitivnímu utkvění v paměti, jmenujme charismatické herce, slibnou kameru, nádherné exteriéry a z nich čišící sympatickou atmosféru, či dokonce i potenciálně silnou zápletku, to všechno však vyšumělo v hloubavé upachtěnosti a nezajímavosti obou hlavních charakterů.

plakát

U brány věčnosti (2018) 

Důkladná psychologická studie legendárního malíře v posledních letech života, zobrazena skrz optiku jeho zhoršujícího se psychického stavu. Silný herecký výkon Willema Dafoa ubit nekonečnými kamerovými delirii v přírodě i mimo. Mikkelsen a Amalric přichází až na chvíli v poslední dvacetiminutovce, aby vzbudili pozornost klimbajícího diváka aspoň na konec. Pro milovníky Van Gogha silný film, pro nezasvěcené ubíjející artová nuda.

Reklama

Reklama