Kaka

Trojka opouští klasickou epizodovost, která je známá z prvních dvou sérií a buduje obsáhlejší příběh, který se prolíná všemi díly zatím poslední série. Z prvu se rozehrávají karty trochu neobratně a pomalu a divák moc neví co má čekat v dalších dílech, ale zhruba od polovina nabere třetí Mandalorian dobré tempo a sveřepě směřuje k nabušenému finále. Nechybí SW gadgety a dost zábavných momentů, především kolem Groga. Jako epická Star Wars alternace je to jen občas, ale feel good seriál je Mando skoro neustále.

Mraky tvůrčích nápadů a společenských narážek, které jsou po půl hodině ale jak vystřílené z kulometu a zbytek stopáže se už pouze recykluje. Navíc je Barbie až příliš upištěná a dramaticky nekonzistentní. Po hodině jsem si přál konec. Herecky nepřekvapivě dobré, místy úsměvně trefně reflektující problémy soudobé společnosti, ale komerční úspěch a celosvětový humbuk kolem Barbie příliš nechápu.

Universum Johna Wicka, kde se v temné vizuální stylizaci ala John Wick prohání cool pistolnící střílející headshoty a předvádějící gun-fu, stejně jako John Wick. Výprava je správně neo-noir a hudební podkres plný prďáckých songů. Jediný problém je ten, že samotný John Wick tam není ani na minutu a postavy které tam jsou "místo něj" jsou buď naprosto generické bez jakéhokoliv appealu a nebo mají příliš malý prostor. Jediným spolehlivě fungujícím článkem je Mel Gibson jako alfa záporák. Další podobný spin-off a snaha o tvorbu wickovského světa není nutný.

Očekával jsem další dobrodružství z nového světa a místo toho dostal divoce sestříhanou, útrpnou tříhodinovou procedurálku s prvky inside jobu na závěr. To celé za zvuku monstrózně dunivé muziky a artových černobílých flashbacků. Nezpochybňuji hutný námět, ani slušný herecký performance, ale ten film má pouze dvě jiskry za 180 minut. Jednu když vybuchuje bomba a druhou když je kamera natočena na Florence Pugh. S oblečením, nebo bez, není podstatné. Funguje oboje.

Mix Oblivion, Blade Runnera, Elysia a Independence Day, s meditativní asijskou výpravou a naprosto nezajímavým scénářem a postavami. Je to ohromná škoda. The Creator chce po divákovi velké emoce, ale není schopen mu nabídnout adekvátní materiál k tomu aby se uskutečnily. A přitom technická stránka je na špičkové úrovni a samotná dějová premisa - střet A.I. a lidí je tak aktuální a zajímavá. Nevyužitý potenciál a Clair de Lune to určitě nezachrání

Přemýšlivý Fincher. Technicky stále na výši, režijně stále stejně metodologický a minimalistický s důrazem na každý detail. Že si scénárista vybral jednodušší zápletku bez zbytečných twistů, nebo šokujících point nijak extra nevadí. Nemusí být u každého jeho filmu. Fassbenderův zabiják je totiž natolik zajímavá a skvěle zahraná postava, že je to právě ona, která je středobodem filmu a kolem ní se motá jakýsi děj se střídáním lokací a potkáváním zajímavých lidí. Za zmínku stojí fantastická akce na Floridě, kterou bych od Finchera nečekal. Meditativní, tepající krimi, kde všechno funguje velmi dobře, jen ne geniálně.

Love letter americkému westernu. Sheridan s cowboji a nezkrotnou přírodou udělal něco podobného, co Nolan s Batmanem. Dal mu třetí rozměr - ten lidský. Udělal z něj hrdinu z masa a kostí, zranitelného, smrtelného. Sheridan podobně pracuje se zdejšími hrdiny. Není to jen o pistolnících v cool hadrech a klasických přestřelkách v saloonech, nebo před nimi v ulicích, jak to známe z většiny pistolnických fimů, čest výjimkám. 1883 jde mnohem hlouběji a je mnohem niternější, a citlivější, než se ze začátku zdá. Pro milovníky Yellowstonu to bude to pravé ořechové, ale všechny atributy a režijní rukopis nasvědčují tomu, že se tahle minisérie bude líbit obecně všem. Unikátně namixovaná koláž křehkosti, poetiky (voice-overy) a zároveň nekompromisního survival v divoké přírodě s teprve formující se společností.

Game of Thrones divokého západu, mixnutá tím nejlepším z Dallasu. Neo-western, který má vlastně téměř všechno. Skvělé rodinné drama, politické pletichaření, vtip, šarm a samozřejmě důraz na životní styl cowboyů, který vyobrazuje tak akorát zábavnou a zároveň informativně bohatou formou, kdy divák nahlédne pod pokličku tomuto složitému mikrosvětu se svými vlastními pravidly a zároveň okusí idylickou chuť nespoutané přírody. Peak je na hraně dvojky a trojky, kdy se celek rozjede jako splašený vlak, ale i když poslední epizody výrazně zvolní a namísto bohaté zápletky je to spíše jak reklama na Marlboro, pořád je to s přehledem nejsympatičtější "westernovský" svět za hodně dlouhou dobu. Costnera a Hausera si dovolím považovat za absolutní božany, na kterých to stojí a padá bez ohledu na to, jak to ve finále dopadne s pětkou.

Na první pohled stejné symptomy jako měl Irishman. Scorsese už nedokáže ve svých posledních filmech stupňovat, či alespoň držet tempo vyprávění příběhu a tím pádem diváka v zápřahu. Když k tomu z druhé strany přibude obludná stopáž, problém je na světě. Ačkoliv mají Killers of the Flower Moon nezpochybnitelnou výpovědní hodnotu, umělecký rukopis i dramatické ambice, těch 200 minut bylo z větší části protrpěných a to i navzdory tomu, že DiCaprio s De Nirem herecky doslova koncertují.

Z cowboyské hry o trůny je to spíše reklama na cowboye, případně na čarokrásnou přírodu Montany a zvyky a obyčeje tamějších rančerů. Čtyřka je pořád sakra dobrá filmařina, ale originalita jedničky tam není a stejně tak ani údernost dvojky. Nejblíže má ke trojce, protože nerozehrává v podstatě žádný nový příběh, či etapu, ale pokračuje v načrtnuté situaci z předešlé sezóny. Potěší některé nové vedlejší postavy a stará známá parta, která baví už od začátku. Na druhou stranu surrealistické scény s vlky otravují jinak vcelku zemitý a relativně syrový podtón seriálu, který stojí výhradně na reálných základech reálného světa. Postavu Beth tvůrci už přepískli. Nebýt Kelly Reilly a jejího hereckého umu, bylo by to už dávno za hranou.