Tomyfrok

Tomyfrok

Tomáš Trenkler

okres Praha


11 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 3.3.2016  09:37
    Room (2015)
    ****

    Room mi vyrazil dech svojí neotřelostí a Jacobem Tremblayem v dětské roli. Vlastně to byl celou dobu hlavně ten ukřičený klouček, co mě tolik poutalo k obrazovce. Postavu pětiletého Jacka, jenž nikdy nespatřil slunce ani stromy, jiné lidi, budovy, zvířata a vše další, co denně potkáváme, jinak než skrze televizní obrazovku, zahrál bravůrně. Film mj. o tom, že svět venku nemusí končit vesmírem, protože pro každého je hranice neznáma někde jinde. Naštěstí si ji však můžeme sami posunout, o což byli malý Jack s mámou okradeni stěnami jednoho pokoje. V hlavě se toho ale může odehrát ještě mnohem víc. A co je pak reálné? Celkově výborné psychologické drama s propracovanými postavami, které ve mně zanechalo výraznou stopu. Kvituji čtyři zasloužené oskarové nominace a určitě někdy uvidím znova. P.S. Ten pokoj mi pak fakt přišel o hodně menší. (85 %)

    • 14.4.2015  09:32

    Poctivá slátanina, napadlo mě nejprve. Ale ani moudřejšího rána to nevidím příliš odlišně. Crowe si vybral téma mladíků, tří synů, kteří bojovali ve válce daleko od domova za něco, co se jich vlastně ani moc netýkalo, a v zemi, jež byla úplně odlišná. Soudobé podobenství z toho čiší, ale poučení už méně. O tom to totiž není. Ústřední je zde otec hledající syny, a to je právě Russell. On sám je skvělý - jako vždy. Když kope studnu uprostřed pouště, skoro bych mu tam šel pomoct, jenže je na to sám, stejně jako na celý film. Jak už tu někdo poznamenal Water Diviner postrádá propracovanější scénář a někdy se až sype pod rukama. Jednotlivé scény jsou slepovány jen pro efekt, a ten se příliš nedostavuje, nebo jen v náznacích. Russellovi postupy nejsou zlé, ale využívá je jen ojediněle, a jakmile se na plátně objeví kdokoli jiný (hlavně Kurylenková!), začne to drhnout. Russell tam pak působí až příliš výrazně, jako by byl jen průvodcem po tehdejší Osmanské říši, jako by převyšoval všechny i film sám. Raději bych Croweho dál viděl jen jako herce, kde mě tolik baví, ale kdo ví, cesta naděje tam je. Jen to asi bude chtít lepší čuch na lidi kolem sebe. (50 %)

    • 31.3.2015  09:19
    Město 44 (2014)
    **

    Absolutní patlanice! Napadlo mě v první chvíli, ale nechal jsem si to uležet přes noc a možná nebudu až tak kritický. Hned první scény naznačily hlavní problém: do morku kosti nesympatické postavy, u nichž jsem vzal postupně na milost snad jen jedinou. Jejich totální nasazení bylo pěkným odrazem naivity mladistvých, ale ve snímku to vypadá spíš jako nekončící mejdan střídající se pravidelně s vystřízlivěním z krutosti války. Několik povedených scén, většinou těch vojenských – v "kuchyni" nebo závěr ve zničeném domě – zastiňuje mnohem větší příděl těch WTF momentů, které mají být zřejmě originální a zpomalenou kamerou, s všude prolétajícími kulkami pod taktovkou současné hudby mají navodit pocit modernosti. Ale tenhle mišmaš mě prostě nebere. Celý film je pak jen sbírkou těchto nesourodých obrazů, jež jako by náhodou vytváří pocit souslednosti. Ten je vidět např. ve zběsilé romantické lince. Ty mám jinak docela rád, ale zde je nesmyslná a ždímaná do absurdna, stejně tak jako chování ústředních postav. Válka byla hrozná a ideály vzaly zajisté rychle za své, jenže mně vyprávění v podobě tohoto syrového polotovaru příliš nezachutnalo. (40 %)

    • 28.1.2015  10:32
    Až po uši (TV seriál) (2014)
    **

    Třikrát příjemně překvapen, jednou vítečně pobaven a zbytek průměr a níž. Taková ta klasika, že HBO točí to lepší z české seriálové tvorby nemusí platit za každou cenu. Všechny postavy jsou ve svých charakterech striktně jednostranně vyprofilované, snad aby nikdo ani za mák nezapochyboval o jejich roli a filmovém údělu. Tím pak vznikají scény, které ničím nepřekvapí, ba co víc, mnohdy jsou trapné a nesmyslné. Těch lepších (většinou za vystoupení Jitky Čvančarové) je jen co by se za nehet vešlo. Uměle pak působí totální propojení postav v jeden příběh, byť to jako ústřední motiv ještě beru. Jen je to nějak podivně seskládaný, často jen pro oko. Celkově je to ale ukoukatelný, těch třicet minut je akorát a pro nějakou nudu k žehlení je to asi lepší jak leckajá "VéKáVéčka" či "Růžovka". Takže jako jo, jen to hanit by bylo příliš podlé, nicméně tohle Hřebejkovi prostě nejde a zvlášť závěr série je absolutně mimo. Asi už je tlačil čas. Nebo že by dvířka pro další řadu? To snad ani ne. (50 %)

    • 19.12.2014  10:02
    Kancl (TV seriál) (2014)
    ***

    Pro Šteindlera bylo české přetočení The Office výzvou (DVTV, 2014) a za mě mohu říci, že se jí zhostil víc než dobře. Kdo si zamiloval britský originál z roku 2001 s neuvěřitelně skvělým Rickym Gervaisem, může být u českého Kanclu poněkud zklamán. Verze ČT je počeštěná až až, ale zanechává páteř původního seriálu včetně většiny situací a celého příběhu. A ono to funguje. I tady v brněnské pobočce na papír. Václav Kopta není komikem typu Rickyho, ale předvedl se zve ve výborném světle a vlastně drží celý seriál ve velmi dobře koukatelné úrovni. Horší je to už s vypořádáním se s vedlejšími postavami. Ta chemie mezi nimi prostě sem tam chybí, tudíž zde jdou body trochu dolu. Ale i tak jsem se bavil. Vlastně jsem možná až příliš porovnával a česká verze je přeci jen v ledasčem specifická a rozhodně se povedla. Znovu si pustím asi spíš originál, ale když v TV někdy narazím na "Kancl", určitě nepřepnu a poctivě se pobavím. A snad bude druhá řada! (65 %)

    • 12.12.2014  15:51

    Povedený milý český filmeček, kterému na ČSFD chybí přívlastek komedie. Vlastně jsem to ani sám nečekal, ale po úvodním představení s výrazným hudebním podkresem jsem se na zbylých cca šedesát minut ponořil do vansdorfské pustiny a plně se kochal uhlazeností příběhu o jedné pomstě tří starých pánů, kteří se vlastně už vůbec nikam neženou. Příběh je náramně vypointovaný a i zdánlivé maličkosti zde mají svůj význam. Vše navíc drží pohromadě také díky skvělému humoru, kdy jsem se po několikeré suché hlášce především Vrastislava Brabence či neskutečnému nápadu Jiřího Vymětala opravdu od plic zasmál. Příjemná stopáž snímku je sem tam trochu natahovaná zvlášťě opakujícími se předely, ale to se mi hodnotit nechce, páč to k tomu asi tak nějak patřilo. Plus dávám za hudbu a černobílé provedení. Domů jsem se vracel příjemně nalazen a ještě dlouho na "supervising sunrise" vzpomínal. A to ani nepotřebuji lavičku před domem. (75 %)

    • 18.11.2014  09:57

    Tohle byl zase po delší době solidní nářez, u kterého se mi chvílemi klepaly ruce napětím. Zpočátku jsem se trochu obával stopáže, ale vlastně jsem se ani nestihl nudit. Akční scény střídají dialogové s takovou lehkostí, jako prolétávají po jasném záblesku tankové střely na plátně. A že je to nějaká podívaná, co se kamery týče a v rámci 68 milionů $ ceny filmu, což věru není moc. Každá scéna má nějaký význam, byť se to zpočátku nemusí zdát a třebaže jsou některé i trochu delší. Přesvědčivě funguje také chemie mezi tankovou posádkou, až si člověk říká, že by si do té železné rakve sedl s nimi a postřílel "pár nácků". Co naplat, že jsou Němci, a především SS, banda fracků neschopných trefit se ze tří metrů na cíl. Tady to musím odpustit. Bavil jsem se, a to nejen Pittem, od kterého bych nechtěl dostat ani plivanec. Na Fury se fakt těším podruhé a klidně ještě letos. (75 %)

    • 8.11.2014  11:06
    Interstellar (2014)
    ***

    Někteří režiséři žijí ve vlastním světě, jenže ten já ne vždycky sdílím. Nolanův se pomalu stává jedním z nich. Předem říkám, že mě Interstellar v žádném případ neurazil, vlastně mě to i bavilo. Jenže... Od filmu požaduji několik málo základních věcí: poctivý příběh (nikoli děj), fungující emoce, neztrácet se ve scénách, jistou realističnost atd. Když pominu, že mě až tak neoslnil, nemohu příběhovou linii popřít, ale to, že jsem upřímně pár záběrů opravdu nepochopil, mě trochu rozladilo a ani zpětné rozjímání moc nepomohlo. Když navíc přidám to, že ve filmu někdo brečí co čtvrthodinu z téměř tříhodinové stopáže a mě, kterého dojme kolikrát i choreo při fotbale, to donutilo jednou dokonce k zívnutí, je to trochu mínus. Celkově je to koukatelné, Nolan je svým způsobem opravdu mistr řemesla a za mě proto nebudu řešit nějaký Kubrickárny nebo Spielbergoviny, tomu rozumějí jiní více. Zimmerova hudba je opět skvělá, IMAX fajn a stojí za vidění, možná i nějaká ta nominace na sošku přijde. Celkově však až moc velké haló. Tak zase příště, pane Nolane. (70 %)

    • 17.6.2014  10:09

    Dva roky pryč a já opět dostal facku. Ach ta moje paměť. Jako by byl Maleficent pokračováním Sněhurky a Lovce a moje vzpomínky na opouštění sálu se po pár desítkách minut draly znovu na povrch. Možná jsem příliš přísný a fakt asi nejsem pohádkář, ale tahle novodobá zpracování plná zeleného plátna a drahé postprodukce mě prostě neberou. Oproti Sněhurce jsem dokonce zpočátku nechal unést kouzelným světem plným nesmyslných stvoření, která byla jako by seskládaná z počítačem vytvořených postav z Harryho Pottera, Pána prstenů, Petra Pana, G-Force a dalších. Film si možná drží základní dějové zvraty a vyvíjející se charaktery postav, ale už kvůli chronicky známé předloze příliš nepřekvapí a já nakonec čekal jen na to, jak autor původní pohádku co nejvíc zpatlá pro současného "náročného" diváka. Asi jsem konzerva, budiž, ale tyhle nové staroty mě teda fakt neberou. Angelina každopádně po letech nezklamala a snad jako jediná drží film v relativně koukatelné rovině. Mno nic, tak zase za pár let u Popelky, Aladina nebo Pocahontas. I když asi spíš Sněhurky II. (40 %)

    • 9.12.2013  10:33
    Jen 17 (2013)
    **

    Za všechno snad jen výstižné "zase ta Francie" a prosté "proč?". Jde totiž o dva základní prvky, jenž se mi hlavou honily po celých pětadevadesát minut v sále. Věčně nahá Marine Vacth pro mě totiž ani není ztělesněním krásy, ani mi nepředvedla nic, abych se nemusel přestat tak nechápavě ptát. Popudy jejího jednání mi zůstaly na míle vzdálené, byť námět filmu není vyloženě špatný. Ale pokud se sedmnáctiletá dívka po ztrátě panenství rozhodne pro dráhu prostitutky, asi by mě zajímalo PROČ. Místo toho je zde režisérovo zjednodušení ve skoku po ročních obdobích, a tak místo postupného vývoje postavy je pokaždé servírován jen fakt, že taková a maková byla, když zrovna padal sníh či když venku začala zelenat tráva. Nemluvě o jistém příběhovém klišé sexu mladé se starým, ale to bych spoileroval. Ne, že bych si liboval ve škatulkování, ale Jen 17 mi pouze potvrdilo, že s francouzským filmem si úplně nerozumím, či si s ním možná neumím úplně poradit. Nemluvě o tom, že komediálních prvků zde není ani na pousmání, ale to snad ani nevyčítám, jen si tak skuhrám, že se zase projednou nenaplnilo moje očekávání. Tak zase příště. (50 %)

    • 3.12.2013  09:39

    Jestli byla jednička "reality show pro otrlá dítka", jde dvojka trochu dál, neskrývavě předpokládá pokračování, posouvá Katnissin příběh boje proti Capitolu do nového levelu a servíruje jednoduchým způsobem emoce, které na diváka fungují. Celý svět je zde podán možná realističtěji než v Collinsově knize, ale spíš jde o pocitovou záležitost a scénáristi se až překvapivě přesně drží původní předlohy. O to víc jednoho děsí, o čem může být závěrečný dvojfilm, protože aniž by bylo třeba spoilerovat, je třetí a poslední kniha příběhově prázdnější. Dvojka má však zpočátku výborný drive a po hodině filmu si div nepolíbíte tři prsty a nezvednete je na podporu Dvanáctému kraji. Francis Lawrence to vystavěl výborně, vtáhl mě do Panemu a vše včetně osobních dramat fungovalo na jedničku. Tedy až do doby, než "Katniss oslní sluneční paprsky". Jako by došlo k restartu, je třeba se do druhé části filmu znovu zakousnout. A ne, že by to nešlo, jen už je to před novými kulisami poněkud větší sousto. Nakonec jsem se dostal i do arény a bojoval o život, stejně jako budu za rok a ještě jeden bojovat znovu. Velký plus za kostýmy a vlastně asi i za Jennifer Lawrence, která je zde fakt umí nosit. Tohle se bude líbit. (80 %)

    • 11.9.2013  09:17

    Občas se mi přihodí, že zhlédnu film, o němž si povím, že bych pro něj chtěl sám napsat předlohu, a kdyby následně vypadal takto, byl bych spokojen. Drinking Buddies má jeden zásadní problém, a to, že ne každý si jej dokáže vychutnat do dna, dost možná bude toto téma připadat spoustě lidem vzdálené, otravné, anebo zbytečně protahované, přehrávané a okecávané. Jenže právě v tom tkví veškeré kouzlo. Vůbec není snadné zachytit kamerou, co se odehrává mezi dvěma lidmi. Zvlášť, když se většina příběhu odehrává pouze v jejich hlavách. V tomto případě však bylo nesmírné štěstí, že hlavní role ztvárnili Olivia Wilde, Jake M. Johnson a Anna Kendrick, mezi kterými to jednoduše funguje. Dlouho jsem neviděl něco tak procítěného, emocemi nacpaného, lidského, přesto trochu bláznivého a tolik mi blízkého. Uznávám, že mé hodnocení je maximálně subjektivní, ale zde si veškerý nadhled odpustím a jen poděkuji Joe Swanbergovi za výjimečný film, jenž se do mě pevně zahryzl a už nepustil. Ne, že bych ani zde neviděl pár drobností k poupravení, ale kašlu na to, protože tady to prostě funguje. Ne vždy mmůžeme získat vše, co chceme. P.S. Nezapomeň na pivo. (90 %)

    • 11.8.2013  13:47
    The Fosters (TV seriál) (2013)
    ****

    Jedno ze škatulky toho lepšího, co léto 2013 nabídlo. Rodinné drama o lesbickém páru a hromadě dětí, ať už vlastních, adoptivních či pouze v opatrovnictví. Hned pilot mě upoutal otevřeností, srozumitelnými rodinnými hodnotami a do jisté míry inovativním příběhem znázorňujícím prostředí dnes již nepřekvapivé, nicméně stále docela neznámé a pro některé třeba vzbuzující roztodivné emoce. Deset čtyřicetiminutových epizod první série je co do délky tak akorát a v případě děštivého víkendu jde krásně zvládnout v jednom zátahu. Některé části příběhu možná působí trochu nevěrohodně, nicméně není to problém hereckého obsazení, protože tady se strefili tvůrci do černého, ale spíše občasným tlačením na pilu ze strany scénáristů. Už jen námět sám o sobě nabízí mnoho předpokládaných příběhových linií, o překvapivý vývoj však nouze není. Přestože se nepovažuji za úplnou cílovku, The Fosters mě zaujali a druhou sérii určitě na začátku příštího roku s očekáváním načnu, protože je fajn občas vypnout, nenechat se vysávat emocemi a sledovat, jak se v tom plácají ostatní. (70 %)

    • 4.8.2013  18:20

    Poutavá hra s kamerou a střihem, logicky prolínající flashbacky a nespočet absurdních situací, které v celku hladí příjemně po tváři. Alexis coby Rory byla kdysi moje poškolní odpolední oddychovka a po letech se jí podařilo mi znovu rozzářit volný den. Navzdory přibývajícím rokům vypadá stále jako tak náctiletá holka, a tak působí vedle Saoirse Ronan, o dvanáct let mladší herečky, opravdu jako věrohodná starší parťačka. U tohodhle filmu nehledejte logiku, je to spíš taková delší povídka s prvky artu a sakra chytlavá. Už po úvodní scéně podpořené výborným songem - celý sountrack vůbec stojí za to - jsem se hravě ponořil do příběhu dvou kouzelných nájemných vražedkyň, jejichž jména Violet & Daisy (zkráceně Vi & Dase) mluví za vše. Krom toho se zde mezi postavami, které jsou jak z jiného světa, rozehrává skromné drama s komediálními prvky, jenž do sebe výbornou filmařskou prací zapadá jak dětská skládačka. Několik nedořešených drobností zde vůbec není na škodu, ba naopak, jako by autor záměrně nutil diváka přemýšlet ještě několik hodin poté a příjemně v něm nechával dozrát svoji režisérskou prvotinu. Díky za tohle letní překvapení. (70 %)

    • 20.5.2013  10:24

    Začátek filmu je jak vystřižený z teenagerské komedie: katolická škola na kterou v limuzíně přijede rebelující dcera senátorky, s piercingem v nose, v kožené bundě... jen bez humoru. Mno a u téhle koncepce už bohužel zůstaneme. Hlavním problémem rozhodně není vznikající lezbický vztah učitelky a studentky, byť jde o příběh trochu umělý, lze pochopit záměr výstavby na jednom z mála dnešních společenských tabu. Zpracování filmu se však tématu spíše vysmívá. Absolutně povrchní pohled, nevěrohodnost zpracování postav Erin Kelly a Diane Gaidry (která mimochodem vypadá na svých pětadvacet a vůbec ne na studentku střední školy) je společně omšelou kamerou velmi útrpným zážitkem. Celé to působí jako amatérský film s minimem základních zákonitostí, jenž se dramatu ani neblíží. Nulové emoce a zpackaná snaha o jejich vyjádření. Za mě jde o velmi zbytečný snímek, s plusovým bodem za "délku", kvůli níž však chybí propracovanost příběhu, detailnější popis postav a dost možná i nějaké zdůvodnění jejich jednání. Ne ne, tímhle rohlíkem se opít nenechám a s trouchou nadsázky dnes dovede být dramatičtější i erotický film. (30 %)

    • 10.5.2013  08:51
    Dar (2009)
    **

    Velmi rozporuplný film. Na jednu stranu jsem se mohl nechat citově vydírat, pominout veškeré nedokonalosti a vesměs bych byl potěšen, na tu druhou zde ale převládá velmi nevěrohodné zpracování postav vedoucí až přehrávání, které nějak nedokáži překosnout. Naštěstí nemám osobní příběhovou zkušenost, nicméně tomuto podání příliš nevěřím. Přestože to na papíře všechno mohlo vypadat skvěle: rodině zemře milovaný syn (ano, viděli jsme již stokrát, ale nevadí), matka se zhroutí, otec je rádoby nad věcí, mladší bratr dokonce jako by ožil... a jako bonus se do rodiny nastěhuje osmnáctiletá dívka, která se zemřelým synem stihla otěhotnět a nemá kam jinam jít. A tak se během několika měsíců vyrovnávají se ztrátou každý po svém. Zde jsou právě nejhorší ty dějové zvraty ovlivěné náhlou změnou v chování všech členů rodiny, jen aby se film nějak vyvíjel a doběhl do cíle. Možná mi trochu vadilo herecké obsazení - Brosnan, Sarandon ani Simmons k sobě moc nepasovali -, možná na mě už tyhle na tragéeii založené citovky neplatí. The Greatest přesto rozhodně nezatracuji, jen nebudu cílovkou a objektivně bych musel dát nejspíš palec trochu výš. Za sebe však můžu zůstat při zemi. (45 %)

    • 28.4.2013  14:21

    Absurdní sportovní drama bez jediného napínavého okamžiku. To přesně The Perfect Game je a závěrečný pokus o velké finále beru spíš jako frašku. Ne, tohle bylo fakt hodně mimo mísu a že jsem těch filmů o sportu už pár viděl. Ohradný příběh budiž, to klišé sem trochu patří a jestli se to tak stalo, nic s tím nikdo nenadělá, ale tady byl absolutně nevěrohodně podaný, invence zpracování nulová. Vedlejší dějové linky byly uměle naroubované a veškeré z náhodně vyskytujících či epizodních postav jako černý údržbář, reportérka či servírka v bistru by vysloužily pro své protagonisty Zlaté maliny. Film mi chvílemi připomínal Klapzubovu jedenáctku, ale ta pohádkou je, Perfect Game si na ni jen neumě hraje. Hloupé dialogy beze smyslu srážejí do kolen i některé vesměs sympatické postavy, čemuž kralují přechytračená dítka. Hudba byla pro uši trochu příjemnějším zážitkem, ale kamera se střihem zase dráždily mé laické oko. Jestli šlo o nepovedenou parodii, kterou jsem nepochopil, tak se omlouvám a snad jste se alespoň dobře pobavili. Mě tahle slátatnina teda neoslovila. (25 %)

    • 27.4.2013  11:52

    Asi je třeba si hned zkraje ujasnit pár věcí. Ne, že by to nebylo běžné, ale trailer na Broken City zve na jiný film, než jsem včera viděl. Ne, že bych očekával nějakou extra pecku, nicméně pokud téměř počítáte minuty do konce, je někde sakra velká chyba. Film je rozveklý, plný nelogičností, a to jak v chování některých postav, tak i jako chyb v příběhu. A tohle mě prostě dokáže nadzvednout ze židle. Nechápejte mě špatně, většina protagonistů si na plátně odpracovala svoje a zvlášť chemie mezi Billym (Mark Wahlberg) a jeho sekretářkou (Alona Tal) působí velmi přirozeně. Po téhle stránce to i funguje. Jenže filmová páska se začne pomalu odvíjet a já si po chvíli říkal, ať už jsme v půlce, jelikož děj pěkně dlouho v nedohlednu. Mno nebyli jsme. Sílící spletitost příběhu navíc vykouzlila několik dost nesmyslných okamžiků (starosta, který se jede podívat na mrtvolu nalezenou uprostřed ulice), které bych už dneska ve filmu nečekal. Sám námět byl však výborný, jedno, že možná ohraný, jen se ho nepodařilo správně uchopit. Režiséra Allena Hughese příliš neznám, ale upřímně mě nudil už The Book of Eli, takže možná byla chyba zde. Navíc mě čistě subjektivně dost štvala i Rossova hudba. (50 %)

    • 24.4.2013  08:27
    Nevědomí (2013)
    ***

    Patřím mezi ty, kteří se dají nalákat na vizuálně přitažlivé zpracování, což se Kosinskimu vesměs daří. Ostatně jeho smysl pro detail kulis je až obdivuhodný, jenže bohužel stejnou vlastnot postrádá u vyprávění příběhu, což je jak kopanec někam do slabin a pro mě, kritika nelogičností ve filmech, obrovská zbraň a zklamání. Osobně si netroufám komentovat vykradení ix sci-fi snímků, jelikož v těch až takový přehled nemám a nikdy jsem to nepovažoval za až tak vážné filmové provinění. Vlastně i postavení celého filmu jen na Cruisovi není úplně liché, protože jsem si na to v Tomově produkci dávno zvykl, ale zbytek postav je opravdu jak podle nepodařeného komiksu: Hlídač - Andrea Riseborough je pěkná avšak dokonale jen pláče, postava Olgy Kurylenko dostává až příliš prostoru a vesměs je i se svým výrazem ve tváři skoro až otravná, a nakonec Beech - Morgan Freeman se naopak objeví jen párkrát, a to ještě pouze jen proto, aby to celé jakože dávalo "větší smysl". Až tolik bych výkony nekritizoval, vlastně ani nebyl příliš prostor se předvést, jen si toho člověk všimne. Po první cca hodině jsem byl nadšený, pak přišla ledová sprcha a strmý sjezd. Kouknout se na Oblivion znova, budu ještě kritičtější, takhle si jej zachovám jako velmi průměrné sci-fi a nechám Tomovi další dva roky na reparát. (55 %)

    • 19.4.2013  10:14

    Pokud vás má film donutit k hlubšímu zamyšlení, je třeba, aby se zapustil hluboko pod kůži. Sexuální rekonstrukce v tomto ohledu funguje dokonale a navíc ji k tomu napomáhá příjemná stopáž. Film je totiž rozpracován do několika málo úseků, které se odehrávají v předlouhých scénách. Dlouho jsem však nezažil, že by mě desetiminutový dialog dvou osob tolik bavil. Přirozenost, s níž protagonisté ztvárňují své postavy, je fascinující a především ta je také nositelem onoho příjemného zážitku. Sama pointa, závěr filmu, je pak pro někoho možná předvídatelná a ve výsledku dost možná také triviální, ale pro mě šlo o nevtíravý způsob, jak na jednoduchém dramatu o vztahu několika studentů poukázat na základní aspekt vzájemného ovlivňování, které v dnešním globalizovaném světě pozorujeme s přesahem do mnoha dalších oblastí. Nerad bych prozrazoval více a kazil tak zážitek, takže když nic jiné, stojí film za zhlédnutí už jen kvůli půvabné Rachel Weisz. Vřele doporučuji. (75 %)

    • 15.4.2013  09:29

    Nikdy se nestalo, že bych litoval za vstupné v kině, protože i špatný film mi může něco dát, a ani zde tomu není jinak. Nicméně můžu ušetřit Vaše peníze, a proto si neodpustím komentář. Nebo jinak, tvůrci týhle zpackaniny si za ni zaplaceno rozhodně nezaslouží. Dávám tomu rok si v jistém směru hraje na poněkud nestandardní romantickou komedii, ale nestandardní je pouze v některých scénách "trochu naruby" zpracováním a míře nevtipnosti. Hned po filmu jsem si říkal, že ubrat polovinu gagů a tu druhou o půl zkrátit, by filmu asi prospělo nejvíc, ale dnes ráno vím, že by to nezachránila ani jedna ze skvělých hlášek Bruce Willise, protože v tomhle filmu je špatně snad úplně všechno. Doprovod vedle mě hlasitě vzdychal a ono "ch-jo" rozhodně nebylo vzrušením. U uhekané scény švédské trojky mi pak bylo trapně už i za chudáky herce (ale oni za to alespoň dostali zaplaceno). Postavy jsou absolutně nevyprofilované, nejlíp nejspíš asi opravdu působí tahák Simon Baker. Rose Byrne je klasicky roztomilá, ale často přehrává a ani záběr v prádle to tentokrát nezachrání. Zbytek nuda. Usmál jsem se pouze jednou a pak ještě dvakrát, ale to jsem si už v hlavě přehrával úplně jiné věci. Škoda, že dnešní komedie postrádají byť jen ždibec inteligence, jsou to jen konzumní produkty hloupého a nevkusného humoru. (20 %)

    • 13.4.2013  17:35
    Endless Love (1981)
    **

    Co bych to byl za fanouška Toma Cruise, kdybych neviděl jeho prvních 51 vteřin na velkém plátně. Díky němu jsem proto objevil tento dvouhodinový srdcervoucí snímek (první film v originále s anglickými titulky) a sarkasmus je opravdu na místě. Film je utahaný a celkově působí poněkud nekompatkně. Za sebe bych ocenil snad jen první polovinu, ale hned musím dovysvětlit. On totiž již dospělý člověk zapomněl, jaké to bylo, když byl poprvé zamilovaný, jak byl poblázněný, překonával mnoho překážek a útrap a svět se mu zdál nadmíru nespravedlivý. Jenže i tuhle připomínku lze pojmout s menším citovým vypětím a v mnohem kratším úseku. Prostě tak nějak lidštěji. Navíc hlavní postava David působil spíš jako závislák než zamilovaný puběrťák, což je vlastně svým způsobem také ústřední motiv, ale nesedí. Druhá polovina už mě proto tolik nebrala, nebo spíš mi přišly mnohé scény příliš vykonstruované a nepravděpodobné. Nejde o až tak zásadně špatnou filmařinu, ale v tomto patetickém podání je Endless love úplně zbytečným filmem, z kterého si odnesete jen tu oskarovou písničku. Takže díky za pištícího Cruise, za lehké vzpomenutí na dětství, ale prosím znovu už ne. (45 %)

    • 11.4.2013  13:08
    Vikingové (TV seriál) (2013)
    ***

    Co se to dneska děje se seriálovou tvorbou, že pilot než aby navnadil, spíše unudí? Být to v televizi, nejspíš ji další týden již nezapnu, díky internetu jsem měl však možnost vidět vzápětí díly následující a z nezajímavého neopeřence pomalu rostl menší dravec. Před nádhernými panorámaty severských zemí se odehrává příběh tamních domorodců z osmého století a už tohle by někomu mohlo postačit k nadšení. Co víc, několik lodí v přístavu dokonce slibuje "objevitelské" cesty po moři možná nějakou tu bitvu. Jenže už zde je třeba se trochu pozastavit. History Channel zde totiž příliš nezainvestoval a tudíž krom hor, lesů a Norského moře nabídne pouze pár dřevěných chýší, hrstku nevelkých lodí a vojenské výpravy o desítkách Vikingů. Přímočarý příběh, který neoplývá nikterak silnými vedlejšími dějovými linkami může být v jistém ohledu plusem a zatím jej nebudu detailněji rozebírat. Rozhodně je tu však potenciál na lehce nadprůměrně zajímavý vhled do nepříliš známé minulosti severského národa, který drancoval po celé Evropě a nejspíš jako první objevil Ameriku. Bohužel nejdřív dvě staletí od nynějšího příběhu, ale kdo ví, třeba autoři překvapí rychlým vývojem událostí a dočkáme se i této slávy. (65 %) (Po konci první série budu upravovat.)

    • 2.4.2013  11:23

    Kritické i opěvné komentáře to zde všechny dohromady celkem vystihují, přesto, anebo právě proto trošku jinak. Fucking Åmål je maloměstské drama o dospívajících dívkách, které hledají svou sexualitu. Mladší Agnes, jenž se do desetitisícového města Amal přestěhovala s rodiči teprve před dvěma lety, si je svými city víceméně jistá. Komplikace přijde, když její vysněná spolužačka Elin, jež v sedmnácti netouží po ničem jiném než se stát muži zbožňovanou modelkou a herečkou a vypadnout z města plného nudy, dorazí na Agnesinu narozeninovou párty a zjistí, že její dosavadní plány možná nejsou úplně to hlavní, po čem touží. Snímek má pomalé tempo a pro někoho dost možná nepříjemnou kameru, netlačí na pilu, vypráví pěkně postupně a společně s velmi dobře odvedenou prací dvou mladých hereček nahlédnete díky tomu do nitra zmatených dívek, jež řeší jedno z nejtěžších období života v moderním světě: dospívání. Z filmu nesrší emoce po 80 minut - není to třeba, jelikož jsou napasované přesně tam, kam patří. Výstižná je pak především atmosféra malého malého města. A jen jako odpověď na některé přispívající, pro něž měl film začít právě v posledních deseti minutách: může být, ale to už by byl úplně jiný film. Není to hit roku, ale v Evropě umíme kvalitní filmy. (70 %)

    • 17.3.2013  22:18

    Milostné trojúhelníky jsou převelice oblíbeným námětem mnoha tvůrců. Když jej navíc sestavíte z dvou nejlepších přátel a lezbické sestry oné kamarádky, vznikne vám něco vskutku originálního, leč zároveň se nevšedním obsazením pouštíte na velmi tenký led věrohodnosti příběhu. Ne, že by se něco takového nemohlo nikdy udít, ale beztak se na konci neubráníte prostého zamyšlení "proč vlastně?". Film je založený na emocích, otevřených dialozích a banální lidskosti. Ta je nejspíš také to jediné, vůči čemu bych neměl žádné výhrady, protože po této stránce jsou všechny tři hrany trojúhelníku vybroušené pečlivě. Ostatně vzájemné rozhovory mezi postavami působily také vesměs povedeně, odrážely jistý cit pro realitu, ale už tolik nefascinovaly a takovým drobným oblázkem úrazu pro mě byly nedotažené emoce v některých fázích příběhu. Možná, že už chci prostě moc, ale ze všech nejpřirozenější mi přišla postava lezbické sestry ztvárněná Rosemarie DeWitt, naopak postava Emily Blunt se mi po emotivní stránce jevila mírně nedotažená, byť je to moje hrdinka a užíval jsem si ji v každém záběru celých 90 minut. Uvidím, až někdy uvidím podruhé, prozatím ale zůstanu mírně kritický. (55 %)

    • 17.3.2013  10:38
    Kaboom (2010)
    **

    Jednoznačně nejsem cílovkou Gregga Arakiho a tudíž se může mé hodnocení jevit poněkud rozporuplně. Na jednu stranu mě něco nutilo vyhodit Kaboom do odpadu, ale několik jednotlivých scén ve mně vždy vzbudilo ztracenou pozornost a se slovy "to je blbost" jsem se párkrát i pousmál. A to zdaleka nešlo jen o ty sexuální scény, už vůbec ne homosexuální. Jo, ve výsledku je to málo, je to sakra málo. Co víc, pokud vás otravuje nevkusné a zbytečné nadpřirozeno, máte další negativum nastřádané do kasičky. I když je zase rozdíl fantasy a světem drog. Naprosto v jednom můžu souhlasit s uživatelem playboxguest: ta druhá polovina prostě ulítla úplně jinam a z Kaboonu se stal najednou peprný Goulash. U takových snímků je pak pro mě kritika poměrně snadná, ale nestál bych si za ní za každou cenu, v konfrontaci bych byl třeba přesvědčen o opaku. Vyzdvihnu proto alespoň mladou tvářičku Juno Temple a možná i některé další aktéry, jelikož o nich ještě určitě hodně uslyšíme. Svoje jsem si už řekl, tak snad už jen závěrem: pokud jste na trochu ulítlosti, rozhodně do toho jděte a třeba mi dejte vědět - ten film byl něčim fakt zajímavej, jen mě prostě tak úplně nechyt. (35 %)

    • 4.3.2013  10:17

    "Rozmohl se nám tu takový nešvar," mohl bych začít tento komentář a měl bych na mysli prvoplánovost autorů filmu, jež se protentokrát vyplatila, oprava: tedy zaplatila. I na mě totiž zapůsobila volavka v podobě hereckého obsazení, ale pak už mi jen víc a víc padala hlava ku straně a hlídal jsem se, abych neusnul. Aktéři totiž ještě nezaručují, že se budete bavit perfektními výkony, co víc, že jim to vůbec scénář dovolí. Možná vůbec nejhorší pro mě byla postava ztvárněná Jessicou Parker a přiznám se, že ji nejspíš nedoceňuji, jelikož nominaci na Zlatý glóbus příliš nerozumím. Každopádně je celý příběh takovým klišé: dům, Vánoce, početná rodina, synova přítelkyně, nemoc; že by jeden řekl, proč se do podobné rodinné komedie vůbec pouštět. A to je možná jádro problému. Dnes se za označení "komedie" schová všechno, co je jen trochu nelogické a někoho mile potěší, navíc jsou hlavním faktorem finance, a ty se bohatě vrátily. Že ve filmu ale není nic, čemu by se dalo zasmát, už je bohužel druhořadé. Tento komentář není příliš sourodý, jelikož ani pocit The Family Stone není takový. Raději než jej proto doporučím Dan in Real Life (2007) a budu se těšit na další filmy s rodinnou tematikou, kterou mám vskutku rád. (50 %)

    • 3.3.2013  10:01

    Zklamání i překvapení zároveň. Nebudu zastírat, že mě k filmu přivedla Julianne Moore, jejíž role však opravdu marginální, byť pro příběh důležitá. Celá tíha hereckého představení tak leží na sebe samého hledajícím Paulovi Danu a jeho téměř neznámému otci Robertu De Nirovi. Zatímco otec, Jonathan Flynn, je bijec a jde si přes všechny útrapy života za svým snem být nezapomenutelným spisovatelem klasikem, syn Nick v sobě otcovu zarputilost ne a ne najít a místo toho se ubírá k některým temnějším stránkám své osobnosti. Nevím, zda je Dano tak špatný herec, ale rozhodně působí velmi nesympaticky a vlastně i poněkud nevěrohodně. To samo o sobě podráží filmu nohy tak mocně, že i výborné De Nirovo ztvárnění své sebevědomé a pro všechno na svět nas*ané postavy vnímáte spíše jako duhu v pozadí. Solidní námět má pak drobné nedostatky rovněž ve scénáři a příliš neoslní ani svým vizuálem. Co bych ale vytkl ze všeho nejvíc, je postrádání emocí. Netoužím po patosu, který by se zde nabízel, ale solidní drama, jímž Being Flynn mohl být, je Weitzově zpracování velmi vzdálené. Přesto film nemůžu zatratit. Pro jeho několik velmi podnětných myšlenek, kouzelnou Julianne Moore a skvělého De Nira si alespoň pro mě zaslouží pozitivní poloviční hodnocení. (50 %)

    • 24.2.2013  15:02

    Eastwood, Adams, Timberlake, Goodman. Když jsem spatřil tuhle čtyřku pohromadě a přidal si k filmu přívlastek "sportovní drama", nebylo možné, že by mě nadále míjel. Eastwoodův vliv je patrný především na Lorenzově režii (dlouhodobá spolupráce), snímek má pomalejší tempo, ale přesto se posouvá poměrně směle a logicky kupředu. Problém však nastane ihned po několika úvodních scénách, které nastolí klasické a tolikrát zhlédnuté schéma vztahu starého nemocného otce s mírně asociálním dítětem workoholikem. Pro milovníky omšelých zápletek vskutku dokonalé, navíc při hereckém obsazení, jenž se opravdu snaží, co může. Vlastně je to nepřekvapivě právě protivný Clint Eastwood a kouzelná Amy Adams, kteří celý film drží v jakési koukatelné linii. I když Sandru Bullock, bych si jako Eastwoodovu dceru asi dokázal představit spíš. Justin Timberlake, není zlý, ale zde tolik prostoru nedostává a upřímně mi je trochu záhadou, proč si roli začínajícího agenta zahrál právě on. V dalších větách bych jen opakoval, co jsem u podobných snímků napsal nesčetněkrát, a proto celkově doporučuji, nicméně bez velkých očekávání a spíše jen na deštivé nedělní odpoledne. (55 %)

    • 22.2.2013  10:22
    Sezení (2012)
    **

    Myslel jsem, že mě po oskarové nominaci a následném úspěchu Sandry Bulock už nic příliš nepřekvapí, ale evidentně jsem byl úplně vedle. Nemá však smysl kritizovat Akademii, jejímž rozhodnutím jsem stejně nikdy nerozuměl, a raději svou energii vložím do The Sessions. Ano, přesně tu, kterou jsem po hodinu a půl tolik postrádal. A není se čemu divit, když se na režisérskou židli posadí Ben Lewin, který deset let nerežíroval, dvacet let nepsal a jeho předchozí práce se odráží především v televizních seriálech. Není to poprvé, co má odkojený seriálový režisér dle mého problém s několikanásobně delším a ucelenějším formátem. O The Sessions se ani nedá říct, že by bylo nějak utahané, ale spíš je velmi povrchní a především obě titulní postavy jsou ploché, nevěrohodné a snad možná až příliš absurdní, než aby byly zábavné. Nepatrným plusem se může zdát jejich přiznaná nahota, nicméně ani to mi nepřišlo tak přirozené. Velké mínus pak za neatmosférickou kameru a jednodušší střih. Celý film v důsledku zachraňuje několik světlých okamžiků a pár vážných myšlenek, které jej drží nad vodou, ale to je sakra málo a já sám skoro potřeboval kyslíkovou bombu, abych u jeho zhlédnutí v závěru neusnul. (40 %)

<< předchozí 1 2 3 4 5
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace