Roman.Ticka

Zjištění, že jsou lidé dneška emočně vyprahlí, čili nevidí, neslyší (snad nejhorší postižení), necítí, nevnímají, je známá věc, a pokud by mi bylo připomenuto méně ukňouraným způsobem, jsem v klidu. Ale myšlenka postupné ztráty smyslů s průvodními symptomy spojenými s dalším vandalismem a násilím (jakoby ho bylo málo i tak), které tupce pomalu probudí z letargie, ale mezitím se neděje nic, kromě ničení žaludku a vnitřností překořeněním a přesolením, až na nevím proč odsuzující šukání, mi nepřišla nijak zajímavá, spíš marná než podnětná. Je předpoklad, že dinosaury postihla náhlá zkáza, viz jejich obsah žaludku a jiné důkazy, bylo to jak praštit palicí. Což o lidech nejen neplatí, jelikož nejsou dinosauři, ale bohužel pozvolna přišli o nejzákladnější smysl a tím je zdravý rozum. Život půjde dál a jistě i bez nich.

Pořady o vaření jdou obvykle mimo mě, takže jsem krom Bradleyho neměla valného očekávání. Že lze pěkně esteticky i technicky naservírovat rovnici o třech neznámých: vaření pochutin = hledání sebe sama = seberealizace, bych nečekala ani náhodou. Suma sumárum mi z tohoto příjemného výpočtu vychází jasný výsledek: pět Michelinských hvězd jak vyšitých do šéfovské uniformy.

Těšila jsem se na krásy Havaje a hřejivý zážitek umocněný současnými dvacetistupňovými mrazy. Kousek pěkné přírody jsem viděla, ale mráz je lepší potěšení. Zpočátku střídala nuda nudu, vymyšlené historky nesmyslné báchorky, viz ta o prvním sexu v autě a psu (nic debilnějšího jsem neslyšela). No a logicky následovaly trapné šoky, pomatená akce, vizuální nesouvislé bludy a konečně osvobozující závěr (pro mě). Bizardní zálibu v identifikačních znacích kontra touhu po nesmrtelnosti jsem jaksi nepochopila a ani o to nestojím. Pro nejvyšší grémium zde se jedná o minimalistický SoFistikovaný art, pro mě je to maximální SračkoFraška. Jedna hvězda za pár záběrů na dokonalé tělo Chrise Hemswortha.

První 3 díly za čtyři až pět, poslední dva za tři a závěr spíš za dvě 💥, protože byl spíchnutý horkou jehlou anebo horkou hlavou s absolutní absencí nápadu, respektive tvůrčí krizí. Škoda, měla jsem větší očekávání. 🙄😑🤗

Skvělá zábava, parádní akce, Michael jako vždy vůdce smečky s takovou samozřejmostí, s jakou skoro denně křižuji nebezpečnou dvacetiminutovou cestu MHD napříč nejohroženějším městem světa.☺Vážně u něj a pár dalších borců z jeho generace lituji, že je čas tak neúprosný a co bude, až už nebudou točit. Co na tom, že stárneme všichni, když ne všichni najednou. Nespravedlnost byla a bude.

Smutné, pravdivé, dobře zahrané, opravdové. 😓 😔 👊

Nebýt překombinované poslední třetiny, šla bych i výše, protože SM je prostě kus, i kdyby hrála prd a protože každá změna (téma, produkce, herci) se počítá.

Do třičtvrtiny jsem film brala jako oslavu JGL coby metrosexuála, kdy rozumná zkušená Julianne, mimochodem moje velmi oblíbená herečka, měla toto jednostranné chování zatrhnout nebo nějak usměrnit. Naštěstí svoji příležitost dostala a to v takové míře a rozsahu, že jsem pak už jen koukala s otevřenou sanicí... Hezké, poučné, stylové, prostě překvapení s vizí nového pohledu na život smyslupný a veskrze šťastný každého z nás, včetně mě pochopitelně.;-)

Když je někdo JINÝ, ostatní z něho mají strach a neví, jak mu dát lásku. Outsider má zase strach z ostatních a neví, jak si získat jejich lásku. Nejsou to jediné emoce, jak řekl Donnie, ale jsou podstatné v životě i v tomto příběhu. Lidská psychika je složitý mechanismus a pokus zfilmovat její pochody a zvraty, je už sám o sobě chvályhodný. Každý z nás řeší od pradávna CO je "nicota" mezi životem a smrtí, otázky dobra a zla, a pachtí se za hledáním odpovědí. Každý jedinec má také obrovský potenciál, a pokud se naučí nebát se mít rád sám sebe, tak snadno pochopí, že láska je radost i bolest a odpověď... Protože každý živý tvor na zemi umírá sám.

Anistonku myluju 😘 už dávno. V této dramatické rovině, kdy jsem se ani minutu nenudila, svůj status megahvězdy jen potvrdila. Krásně silný příběh, a co víc, dovolil mi na 2 hodiny naprosto zapomenout na ještě chmurnější realitu dneška. 👍😉💗