Roman.Ticka

Mistrovský thriller to tedy byl, nebýt tolik násilí, nasolím plnou palbu. Scénář nepostrádá neustálé napětí, výbornou zápletku plnou zákrutů a vybočení, neokoukané herce, našlapanou akci a nečekanou pointu. Až na psychopata, který jakoby si odskočil od plotny a v čase odhalení vůbec nevypadal jak nekompromisně jednal, je největším plusem filmu vynikající navrstvená propracovaná psychologie postav a jejich pohnutek k jednání. Ať už šlo o delikventy, dozorce během pobytu v ústavu nebo na ostrově, uzavřeném a otevřeném prostoru, nebo o nově příchozí dívčí trio, včetně krvelačného neviditelného lovce. Nejvyšší kartu jsem vsadila na svého "patrona" Tobyho a karta mi kupodivu vyšla. Jinak jsem se nechala krásně vést a mást hlavním hrdinou - STRACHEM, včetně jeho veškerých doprovodných prvků až k úlevnému závěru. Nezanedbatelným přínosem byla skvěle padnoucí hudba.

Vždycky když Ťamani udělají ze svých kop se, kop tam komedii, je to sranda. Snímek má vyšší kredit díky použité technice zrychlování, která je dnes nahrazená opačným postupem. Ono vidět jak nekontrolovaně lítají tělesné orgány různým směrem a ještě se zrychlením, je zábava jasná i kdyby čert na koze nejel. Jackie Chan je borec, jeho potrhlý výraz k už tak mrštnému tělu, tvoří dokupy zaručenou podívanou. Jako správná hospodyně musím dát palec dolů pokud jde o likvidaci tak úhledně načančaného obchoďáku. Vidět dominové rušení narovnaných regálů a upravených výloh v roce 1985, kdy u nás byly jezdící schody max. tak Ukrajina a podobné dodnes funkční výrobky made in Sovět značek, asi bych to jen tak nevydýchala. Navíc slovo SALE bylo pro našince jednak cizí slovo, jednak totální tabu.

Špioni, tajní agenti s teplou vodou mě míjí jak čerstvé zprávy v bulvárním tisku. Sice si občas nějaký zaručený špek přečtu, ale zajímá mě to jak sousedovic prdy a věřím tomu jak dobrým úmyslům české politiky. Prostě mě nachytal casting, ale žádná sláva. Oldman si začíná čím dál častěji odskakovat od natáčení TDK, jako by zapoměl že dávno padla poslední klapka. Ostatní víc než břitkou britštinou nijak nevynikli, takže bod připadá Tomovi Hardymu. Zatím stále prokazuje, že mu variabilita postav nedělá žádné potíže. Celkově nuda k zblití, filmy k uspání fakt nehledám, k tomu mám jiné páky. Zamotané, britsky chladné, nejlíp by tomu slušelo zmizet a už se nevracet. Do důchodu nebo do prdele, je mi to jedno jak celá šaškárna kolem tajných služeb a jejich neustálých výměn, proměn a špinavých nikomu neprospívajících praktik.

Trio Avildsen-Conti-Stallone nezklamalo, tušila jsem to. Tento díl je snad nejemotivnější, nejlidštější, nejopravdovější ze všech, vidím ho jako jasnou sebereflexi Rockyho i Slyova soukromí. Děj krásně pomalu plynul, citlivá kamera snímala každý detail, scénář obsahoval všeho tak akorát - emocí, vzpomínek, bitek. Nikde jinde jsem necítila tolik rodinné pospolitosti, tolik opory a vzájemné lásky. Čeho tu nejvíc přebývalo a mě to naopak vůbec nevadilo, byly životní moudra, morální poslání, obrovský nadhled a vnitřní disciplína: "Je to jako když ty se každý den něco nového naučíš a já něco zapomenu."☺Krásné, nadčasové, obecně navěky platné. Když mi netypický závěr napumpoval čerstvou krev do žil a novou pozitivní energii, jako bych si i já prožila jednu velkou vzácnou výhru. Přesně tak vypadá v praxi znovupostavení na nohy.

Walberga považuji spolu s Damonem za herecké esa a jistoty. Tady byl zpočátku za obvyklého suveréna, než začal machrovat a prakticky nezměnil svůj výraz v žádné situaci, takže docela zklamání. Možná mu to nařídil režisér, který v akčním žánru zjevně ještě neumí chodit, jestli vůbec bude kdy umět. Akční žánr má svá přísná pravidla a nesnese vybočující experimenty, jinak vyjde jako fraška nebo slátanina, které se nedá věřit, natož někomu fandit. Scénář zpočátku vypadal slibně, nabalující se dluhy a komplikace mají obvykle co nabídnout, ale nesmí se to zpackat. Poslední 2/3 se nevím proč odehrávaly v noci a já kočka divoká ani domácí fakt nejsem. Se závěrem mi nepřišla ani radost z lupu, ani pocit, že si jej někdo zaslouží. Spíš mi celá akce kontraband vyšla nemorální, nevkusná a zbytečná. Což se v mém případě jako skalní akční fanynky naprosto neslučuje, protože když to má úroveň, neřeším klady ani zápory, ale vlastní sympatie, schopnost umění a kvalitu provedení.

První třetina naprosto bombastická emocionálně, scénářem, efekty, herectvím. S tak silnou jiskrou, která diváky zarazí do sedadel a mezi zhruba 100 stejně postiženými jako jeden muž (žena) je cítit úchvatné napětí a slyšet ticho. Jestli tohle chtěl Nolan z dychtivých duší unikajících realitě vydolovat, je to borec, protože vyhrál na plné čáře. Dokázal všecky ohromit, oklamat, svést z cesty, zviklat, aby je znovu nabudil a velkoryse královsky potěšil. Vnitřek filmu byl jak ve svěráku, ve vězení, jako bloudění, tápání a procitání, možná klid před bouří. Smršť přišla pochopitelně v poslední fázi a důstojně završila trilogii v ucelený skvost, který má pevné místo v historii filmu jisté. Zajímavé, že v momentě, kdy mi přišly na mysl chyby, omyly a dilemata, zároveň jsem si ve stejném okamžiku uvědomila, že je to pohádka a skvěle natočený komiks, nic víc a nic míň, a proto není proč řešit levý či pravý proud nebo nějaký vyšší princip. Zábava, to je to, oč tu běží především. Jedno mě přece dostalo, ono okřídlené, za vším hledej ženskou, a sakra.;-)

Plytký příběh a způsob jeho vyprávění včetně flashbacků, které víc mátly než objasnily, protože kdo se má v těch podobných ksichtech vyznat, mi nic neřekl, tak jsem se soustředila na úchvatnou japonskou kulturu. Nechápu proč si holí přední partie hlavy národy, které mají vlasů na rozdávání, co by za ně našinec dal, že jo plešounci!☺Nechápu jak můžou v tak odporných pyžamech vůbec chodit, natož bojovat, o nepohodlných žabkách nemluvě. Ale asi nemají žádné potíže s osteoporózou, když jsou furt v pokleku, nebo na kolenou, ať v tanci, v boji nebo u jídla. Takeši krom přitroublého úsměvu a umění během pár vteřin naplnit vířivku madam Bathory, nic nového pod sluncem zatím neukázal. Mezi familií šikmookých nejvíc vynikl uhrančivý Asano, ale jinak jsem viděla lepší filmy o samurajích a jejich unikátní kultuře. Přesto mám Japonce nejraději ze všech východoasijských národů a tak to patrně zůstane (+Tibeťané).

Politická vsuvka je katastrofická fraška. Kdybych tolik neulítávala na Slyových hnědých očích, jdu rapidně dolů. Pevně věřím, že se v osobních intencích všehomíru nechal opít rohlíkem, když do děje zatáhl "super nápad" konečného řešení studené války. Tak to nebylo ani nemohlo fungovat, ani kdyby byl Gorbačov i s celým grémiem v non stop drogovém rauši. No nic, opona padla, tuto pasáž házím bokem. Tradičně chválím Slyův bezchybný look (např. letecké brýlky a tmavý oblek versus havraní kadeře), jeho precizní tréninkové a bojové scény a pochopitelně Dolpha Lundgrena coby ruskou mašinu a nezastavitelný buldozer.

Sportovní filmy mám ráda, ale není sport jako sport. Americký fotbal je pro mě tabu a tak to zůstane. Bavilo mě to jen díky skvělé do každého detailu vypiplané režii v podání zkušeného Mistra. Jeho umění naturalismu je natolik dokonalé, že zastíní jak nezáživné téma, tak skoro vražednou délku snímku. Sekvence typu prolínání jednotlivých obrazů nebo srovnání starověkého klání s aktuálním sportovním zápasem patří k filmařským perlám a trade mark velkého Stonea. Jinak kromě místy dost unaveného Al Pacina (už dost takových postav), přesto pořád skvělého, mě osobně učaroval tehdy začínající Jamie Foxx (i jeho role). Hudby bylo příliš, na mě působila spíš rušivě, už tak dynamický sport by si klidně vystačil s minimem muziky. Souhrnem celkové hodnocení sklízí famózní Stoneova režie.

Ten film mám moc ráda. Nekonečný sníh, rybaření v ledu, nenasytní kocouři, super příbuzní, neodolatelná sousedka, ve filmovém podání krásně naservírované rčení - co se škádlivá, rádo se mívá. O hereckém koncertu dvou kohoutů, krocanů, protivů a především kámošů na život a na smrt, za občasné asistence vitálního tatínka, není třeba dlouze psát. To se musí vidět a nejlépe zažít. Dala bych si čerstvě ulovenou rybu na všechny způsoby, ale do auta raději ne.;-)