Ilicka

Ilicka

Pavlína Illíková

okres Opava
Studentka!?!

56 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2
  • 1.5.2012 v 07:07

    Václav Hrabě

    Působivé texty, skvělé zhudebnění V. Mišíkem...

  • 20.4.2012 v 15:04

    Poetický večer s Jiřím Kolářem

    1. květen 1950

    Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka
    všichni mluví o knihách a nikdo neumí říci poctivé slovo
    všichni volají po sbratření národů a nikdo neumí podat ruku
    všichni budují a nikdo nevidí postavené
    všichni si přejí vzkřísit svět a nikdo nevidí živého
    všichni bojují za práva svých otců a nikdo nevidí syny v otroctví
    všichni horují pro mír a každý zapomněl co je to zemřít přirozenou smrtí
    všichni jsou odhodlaní krvácet za lepší lidstvo a nikdo neví co je sám
    všichni mluví o lásce a žádný již neví co znamenají slova:
    Dobrý den nebo Dobrou noc
    všichni pracují na největším díle dějin a nikdo neví co dělá
    všichni kráčejí vpřed k zářící metě budoucnosti a nikdo neví kudy jde
    všichni jsou ochotni padnout za vlast za kulturu za slávu svých velikých mrtvých a nikdo neví co je obyčejný stud

    Mé svědectví

    (Jakubu Demlovi)

    ...říkal, že o práci
    mluví nejvíce lenoch,
    lhář o pravdě,
    zrádce o cti,
    zbabělec o hrdinství,
    podvodník o poezii,
    zloděj o poctivosti,
    zločinec o lásce
    a kat o životě,

    že každý z těch nečistých

    je novým pánem koncentráku,

    hrůznějšího,

    neboť neviditelného,

    a každý, kdo nepracuje,

    lže, nactiutrhá,

    kdo se chvástá, kdo falšuje,

    nenávidí a utracuje,

    žene lidi do jejich táborů smrti,

    neviditelných,

    z nichž není návratu,

    od nichž není pomoci

    ani krveprolitím,

    jen životem v pravdě,

    cti, odvaze, nefalšovanosti,

    poctivosti, lásce,

    v němž práce bude svobodnou.

    Jmenovali jej Jakube.

  • 15.4.2012 v 08:42

    When Johny goes marching home

    Tahle písnička mi hraje v hlavě už od Hradiště. Stejně jako přidružená scéna, která je geniální.

  • 8.2.2012 v 19:38

    Všechno nejlepší, Johne!

    .

  • 3.2.2012 v 21:08

    This is future?

    Včera jsem byla na Huga a mimo jiné mě fascinoval malý Asa Butterfield. Neskutečně přirozený, dobře hrající a s ozbrojujícně modrýma očima.

     

    Mentální poznámka do deníčku, podívat se po Chlapci  v pruhovaném pyžamu a sledovat další kariérní vývoj tohoto mladého herce. Vydá se cestou Macaulaye Culkina nebo jeho bráchy Kierana?

    This is future?
  • 13.1.2012 v 10:31

    Dva filmy, které nenávidí ženy

    Jedna kniha, jedno záhadné zmizení mladé dívky a ve dvou letech dvě nadprůměrné adaptace. Kdo vyhrál, král thrilleru David Fincher nebo neznámý dán Niels Arden Oplev?

     

    Když v roce 2005 vyšla první kniha novináře Stiega Larssona, ani sám autor jistě netušil, že jeho knihy obletí svět, dlouhou dobu budou hřadovat v žebříčcích nejprodávanějších titulů a že do šesti let bude jeho dílo dvakrát zadaptováno, v obou případech více než zdařile.

     

    Nejprve něco málo k předloze. Stieg Larsson je původní profesí novinář, což se výrazně projevuje i v jeho románech. Místy jsou neuvěřitelně popisné a detailní, jejich záběr je vskutku epický, a čtenář se mnohdy dozví i to, kolik stála snídaně té či oné  z postav, ale k hlavnímu tématu se musí probojovat. Když bych měla přemýšlet, co Larsson nabídne o proti jiným detektivkám / thrillerům, jednoznačná odpověď je Lisbeth Salanderová, Sherlock Holmes pro novou generaci. (Larsson by se možná divil, kolik si z jejích postupů bere seriálový Sherlock BBC). Asociální rachitická dívenka, která se o sebe umí postarat a navíc je vybavena mozkem génia a schopnostmi superhrdiny. (Především v Dívce, která si hrála s ohněm.)

     

    Vzhledem k tomu, že se jedná o dílo švédského autora, je naprosto logické, že první adaptace je švédsko-dánská koprodukce v režii Nielse Ardena Opleva. Ve stěžejních rolích se objevili Michael Nyqvist a Noomi Ropace, která se stala první vizualizací geekovského symbolu - Lisbeth Salanderové, a není na škodu dodat, že mezi mnohými fanoušky se stala kultovní postavou.

     

     Pár poznámek k Oplevově verzi: Jedná se o profesionální a řemeslně kvalitní film. Vzhledem k výše nahozené charakteristice knihy se film soustředí především na hlavní případ: tajemné zmizení Harriet Vangerové. Aby zredukoval rozbujelý počet postav, uchýlí se k jistým zaokrouhlením a berličkám, jako je například opravdu divná vazba Mikaela na Harriet. Tak jako tak, jedná se o poctivou žánrovku – detektivní thriller, která upoutá i na ploše dvou a půl hodin a  nejvíce bodů získává přirozeně za Lisbeth Salanderovou a nebojácnou prezentaci nejdrsnějších scén.

     

    Toho, že je Larsenova trilogie materiálem vhodným k filmovému zpracování, by si američtí producenti dost pravděpodobně nevšimli, kdyby švédská verze neuspěla jak doma, tak v zahraničí. Noomi Ropace výborné ztvárnění komplikované Lisbeth otevřelo cestu do Hollywoodu, i Nyqvist se objevil v několika hollywoodských filmech (AbductionMission Impossible 4). 

     

    Když pak bylo rozhodnuto o americké adaptaci, zcela logicky se strhla vlna nevole, a to i když se režie ujal král inteligentního thrilleru David Fincher. Nářky nad tím, jak se Rooney Mara nemůže vyrovnat "švédské Lisbeth" a že Bond nemá s Blomkvistem nic společného se ozývaly ze všech stran. Je dost pravděpodobné, že tyto diskuze probíhaly jen v evropském prostoru, ale bylo je rozhodně slyšet. (Zdá se neuvěřitelné, kolik fanoušků trilogii Milénia si u nás v ČR získaly časté reprízy jednotlivých dílů na HBO.)

     

    Kdyby se na postu režiséra ocitl kdokoli jiný, jistě film neprovází taková vlna mediality, pochyb a nadějí. David Fincher několikrát prokázal, že thrilleru rozumí a umí jej naplnit a překračovat, a Larssonova látka byla přesně podle jeho gusta (Sedm, Klub rváčů, Zodiac).

     

    Na úvod je třeba říct, že jeho film se od toho švédského výrazně liší, ať už zvolenou optikou nebo širším výsekem z Larssenova univerza. A v prvním plánu vlastně není ani o zmizením Harriet Vangerové, celé vyšetřování funguje jako prostředek odhalování zvrhlosti ve spořádané švédské společnosti obecně, a také sbližování Mikaela a Lisbeth a rozvíjení jejich osobních linií. Proto po objasnění staré tragédie Fincher vypráví dál a připravuje půdu pro další díly. (A na konci filmu z diváka mimoděk dostane i nějaké emoce.)

     

    Vizuálně je to Fincherovsky hravé, a díky zrychlenému střihu a originálním přechodům mezi scénami a celými dějovými  liniemi se ve stejném čase odvypráví mnohem více než ve švédské verzi. Zda-li je to záslužný čin, nebo zbytečné natahování, především po ukončení hlavního vyprávění, se musí rozhodnout každý divák sám, já osobně opvažuji celý epilog za nejlepší část filmu, i proto, že kamera na jistou dobu přebírá vlastnosti Lisbeth a analyzuje prostor a celou celou situaci naprosto funkčně a racionálně.

     

    Daniel Craig se v roli Michaela Blomkvista schovává za velkými brýlemi, jeho výkon je civilní, příjemně nebondovský a o to víc vedle něho vyniká (a zastiňuje ho) Rooney Mara. Ta své Lisbeth dodává mnohem větší křehkost, než Noomi Rapace, ale také větší míru šílenosti. Fincher stejně jako Oplev neuhýbá před klíčovými drastickými scénami, které stojí na hranici ratingu R, ale narozdíl od své rané tvorby se jimi neopájí a neprodlužuje. Intenzivnějšího prožitku pak dosahuje skrze použití ruchů (vysavač!) a nervní hudby dvojice Reznor – Ross.

     

    A jak tedy dopadnou obě adaptace ve srovnání?

     

    Oplevova verze je plnokrevná, žánrově pevná atmosférická detektivka, a kdyby Fincher svou interpretaci Larssonovy knihy nenatočil, nic by se asi nestalo. Jen by několik fanoušků fantazírovalo nad tím, jak by film vypadal, kdyby ho natočil Fincher.

     

    Fincher také natočil precizní a řemeslně výborně zvládnutou detektivku, ve které se prolíná více kauz a také sbližování Mikaela a Lisbeth. Je paradox, že Larssona adaptoval „nový Fincher“ definovaný Zodiacem a Social Network, takže jeho fanoušci můžou fantazírovat nad tím, jak by film uchopil „mladý Fincher“ známý z Sedmi nebo Klubu rváčů.

     

    Rozebírat podružné problémy, že Daniel Craig je atraktivnějším Blomkvistem než Nyqvist, která že Lisbeth byla lepší, nehodlám, protože Noomi Rapace i Rooney Mara ji uchopily osobitě. Stejně je to i s oběma filmy, jsou své, osobité a zaslouží si koexistovat.

    Dva filmy, které nenávidí ženy
  • 12.1.2012 v 22:10

    Sedm jako sedmý nejlepší film...

    ...a pak, že náhoda neexistuje...

     

    Sedm jako sedmý nejlepší film...
  • 6.1.2012 v 23:50

    Tisící komentář...

    Dneska jsem napsala 1000. komentář. Film Roztomilý člověk. Znamená to něco? Pro svět ani databázi jistě nikoli, pro mě však asi ano. 

    Pokud se mohu spolehnout na odečty, tak první komentář jsem napsala někdy v půlce března 2006, registrovaná něco přes měsíc. V totální euforii z toho, že jsem prošla testem. Tehdy mě ještě ani ve snu nenapadlo, že pro mě jednou film nebude jenom zábava, ale i objekt profesionálního zájmu. A o šest let později studuju třetím rokem Filmovou vědu. Je to zvláštní. 

    I když moje rané komentáře podléhaly častému přepisování, a podléhají mu doteď, asi nebude náhoda, že ten první  se vztahoval k jedné epizodě z Pána Prstenů.

    S Pánem prstenů je to u mě totiž stejně jako s filmem obecně. Začalo to okrajovým zájmem, konzumací v rámci běžné TV produkce, který se s lety začal prohlubovat a tříbit, až dospěl v lásku. Na celý život. 

    Postupem času jsem přišla na to, že kino a velké plátno mají smysl a kouzlo, že téměř kterýkoli film je možné zabít mizernou kvalitou obrazu, obzvláště ty novější.

    Doteď jsem viděla 3 filmy v nyní módním formátu 3D a stále zůstávám staromilská zastánce dvou rozměrů. Hloubku obrazu nemusí dodávat šroubovák letící do publika, ale šikovná práce režiséra a kameramana, což ukázal už kdysi dávno Orson Welles...  a stále to funguje. A navíc si nemusím kupovat drahou 3D televizi, aby film plně docenila.

    V té první tisícovce jsou filmy, které mě ke kinematografii přivedly, které mě nadchly i ty, které se o to pokoušely marně. Tak kdo ví, co bude v tisícovce druhé. Rok 2012 vypadá filmově slibně, tak uvidíme.

    (Další výlev je možno očekávat při příležitosti 2000. hodnocení.)

  • 6.1.2012 v 11:26

    Bob Anderson

    1. 1. 2012 zemřel Bob Anderson. I s tím několikadením zpožděním je mi smutno. Nebyl to herec, režisér, hvězda. Ale spolupracoval jako "swordmaster" (fascinující pracovní pozice) na spoustě filmů, které mám ráda a které mě baví i pro vtipnou a nápaditou choreografii soubojů. Takže díky za to, že Star Wars, Princeznu nevěstu, Zorra, Pána Prstenů i Piráty z Karibiku znám takové jaké jsou, se souboji, které baví.

     

  • 28.12.2011 v 11:27

    Filmový rok 2012

    (inspirována uživatelem SoolenJV a rozhovory o tom, že rok 2012, bude filmově dobrý)

    Leden

    1.1. Sherlock (5*)

    12.1. Muží, kteří nenávidí ženy (5*)

    12.1. Kazatel Kalašnikov

    25.1. Nominace na Oscary

    26.1. Nebezpečná metoda (3*)

    Únor

    2.2. Hugo a jeho velký objev (4*)

    9.2. Muž na hraně (2*)

    23.2. Válečný kůň (3*)

    26.2. Oscar

    Březen

    1.3. Zkrat

    8.3 Havran

    15.3. Premium Rush

    Duben

    5.4. Titanic 3D

    Hra o trůny - Střet králů

    Academia film Olomouc

    Květen

    3.5. Avengers

    10.5. Dark Shadows

    31.5. Sněhurka a lovec

    Červen

    7.6. Prométheus

    7.6. Rock of the Ages

    Červenec

    26.7. The Dark Knight Rises

    LFŠ Uherské Hradiště

    Srpen

    - - -

    Září

    6.9. Expandables 2

    Říjen 

    Dexter - season 7

    Listopad

    26.11. Gravity

    Prosinec

    13.12. Hobbit: Unexpected Journey

    27.12. Bídníci

    Filmový rok 2012
<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace