Ilicka

Jako malá jsem se u toho moc bavila... Teď už méně...

Strašná blbost... Ale smála jsem se od začátku až do titulků...

Nějak mě nepotěšil přesun ze studia do exteriéru, ale pořád je to skvělá pohádka s hláškujícím královským párem a úžasnými písněmi za všechny jmenuji Růžičku červenou (Bude bál) - tak provokativní píseň v pohádce hned tak neuslyšíte.

Příliš málo útoku vraždících rajčat, příliš mnoho vaty. Rajčatová variace na Čelisti zábavná, parodické a muzikálové momenty trapné, celek vlastně nudný... Škoda.

(seriál) Poctivě jsem zhlédla všech sedm epizod a stále hledala vhodné měřítko. LoTR vypadl hned v traileru, Bollovo Jméno Krále po dvou epizodách a s Narnií jsem koketovala celou dobu. Ale ne. Je to přespříliš dlouhé a více než únosné množství prostoru dostává hluchá vata... Proto jsem musela pět epizod čekat na finální bitvu, která by smyla pachuť ochotnické Svaté války. Ta přišla, no skoro, i s návratem krále. Z těchto důvodů jsem poměrně zvědavá na film, který by mohl být rozhodně svižnější a akčnější. Děcka jsou poměrně sympatická a dobře typově obsazená, až na dramaturgický přešlap roku - páže Adama. Dospělí herci se pak potácejí od pokusů o civilní výkony (Prachař) až po šílené přehrávání (Kříž, Predrag). Instrumentální hudba je dobrá, ani některé písničkové věci nejsou vyloženě zlé. Jak už jsem zmínila, u filmu bych mohla i mírně přidat... EDIT: Ne, nemohla.

Austrálie mě svým způsobem zklamala, avšak jak z mého hodnocení vidno, na Baze Luhrmanna hned tak nezanevřu. Stále totiž ovládá to, co jsem obdivovala u jeho starších filmů a to vizuální stránku a vztahové jiskření mezi herci. Navíc je z každého záběru vidět, jak moc miluje svou rodnou zem a jak rád by se vyjádřil k jejím problémům a přiblížil je zahraničním neználkům, avšak ve snaze nacpat vše podstatné z let 1939 - 1945 do jednoho filmu mu vypověděly službu dva důležité faktory, a to stopáž a scénář. Austrálie je totiž příšerně dlouhá a pojímá do sebe toliko nesourodých žánrů, že se z toho slabším povahám zákonitě musí zatočit hlava. Chce být epickou romancí po vzoru Titaniku, válečným filmem jako Pearl Harbour, klasickým westernem, sociální kritikou i mysteriózním dramatem, což není právě málo. Dle mé teorie šlo o dva filmy puštěné za sebou, první konec v polovině filmu tomu i nasvědčoval, avšak i lidé, kteří se začali pomalu zvedat, tvrdě dosedli zpět na sedačku, neboť Baz rozehrál ďábelskou hru o několika koncích, přičemž každý další byl následován startem nového dějového úseku. (Delší než Návrat Krále, opravdu!) Tak, teď jsem se vypsala z nekonečné frustrace a začnu konečně chválit. Herci jsou správně zvolení, Hugh Jackman, Brandon Walters (naprosto úžasný malý aborgine), i ta mírně přehrávající Nicol Kidman, hudba se opravdu povedla, motivy Čaroděje ze země OZ se prolínají s epickými motivy a intimními tématy, přesně sedí na náladu. Velice se mi také líbila druhá půlhodina filmu, a to cesta se stádem přes půl země spolu s počátečním jiskřením mezi Droverem a Lady Ashley, zakončena plesem, líbáním v dešti a filmem o zemi Oz. *** Při přemítání nad hodnocením jsem oscilovala mezi průměrem a nadprůměrem, vybrala jsem si nadprůměr, protože Austrálie si nezasloužila takový komerční propad.

Auta... jak hodnotit? Dvě krásné hodinky v kině nabitém převážně dětmi předškolního věku ve světě aut mě dokázaly pobavit a zvednout mi náladu... jenom... kdybych pořád nelitovala ty malé, popcorn chroupající ďáblíky, ti se borasci těšily na pěkný animovaný filmík, při kterém je pobaví nejeden karambo (pád- bouračka), a zatím jsme se v kině smíchy svíjeli jen my o trochu starší a uvědomělejší. Dětem zbyly akorát ty mile rozšklebená autíčka... Co se týče autohlášek typu: "... Kdyby něco, tak jsme spolu píchali gumy..." "...a pak budu autoerotický...", narážek na neautofilmy (Rychle a zběsile, Válka světů, svým způsobem i Doktor Hollywood), příjemně pozitivního autosoundtracku, VELMI solidního autodabingu (jen ze začátku jsem měla pocit, že potkat "Krajča" McQueena v reálu, tak ho nakopu za ten arogantní projev), úžasného předfilmu "One man band", který na svou stopáž stačit rozesmát i dojmout (a malé děti si užily i nějaký ten karambol), skvělých "hereckých" autovýkonů (při vyjadřování emočních pochodů jednotlivých aut se mi tajil dech) a celkově propracovaného autosvěta (brouci). Jen se mi hlavou honily myšlenky na různé nedořečenosti, např. Jak se auta rodí? Jak umírají? Žijí spolu intimně? Občas se mi zdálo, že ten film není o autech, ale o lidech... O životním stylu celebrit a lidí v zapomenutých pustinách, a ten film mě o přemýšlet o rozdílných prioritách, o smutných osudech lidí, o přátelství...PS: Skládám hlubokou poklonu počítačům od Pixaru, retušováním těch pohyblivých obrázků si určitě nejeden přivodil počítačový infarkt.

You thik I am ignorant savage and you’ve been so many places I guess it must be so. But still I cannot see if that savage one is me... Konflikt velice povědomého konceptu pohádky pro dospělé a nabušené, do posledního detailu propracované formy - Pandora, Na'vi. Režisér Cameron si splnil sen, redefinoval pojem 3D a ukázal, kudy se bude pravděpodobně ubírat cesta animace živých herců. A já si za dvě a půl hodiny uvědomila několik věcí: že v koutku duše jsem ještě pořád malá holka, že se jednoho dne odstěhuji na Pandoru, že Sam Worthington, ať už bílý či modrý, je neskutečný sympaťák a že Sigourney Weaver válí. Taky už vím, že 3D brýle nejsou vhodné pro poloslepé lidi a Jamesi Hornerovi by měl někdo vymazat paměť. A upozornění: Čím míň si člověk před projekcí shání informací, tím příjemněji je překvapen. Já chtěla moc a nedostala jsem vše, co jsem žádala, takže se nyní cítím nepříjemně rozpolcená mezi plným hodnocením a nižší alternativou. Pro tuto chvíli to budou velice silné čtyři, abych si nechala rezervu pro druhou projekci.

Whedon už v Dr. Horribleovi ukázal, že umí ukočírovat humor a dialogické pasáže, v Avengers ukazuje, že stejně dobře zvládá i vysokorozpočtovou akci. Superhrdinové - mstitelé jsou jednotka ješitných individuí, které je možné stmelit pouze nepravděpodobnými dějovými zvraty. Ale co, klape jim to, špičkování, spolupráce i vzájemná chemie. A navíc osobnosti, dosud bez vlastního originu (zdravím Hawkeye Jeremyho Rennera) by si ten origin zhusta zasloužily. Z naprosté spokojenosti ubírám jednu hvězdu za několik hluchách míst v tempu filmu.

Jednou za čas prostě tomuto typu filmu neodolám, a pak se proklínám. Narozdíl od "prvního" dílu jsem postrádala nadhled a sarkasmus, jakkoli se tvůrci snažili zesměšnit svou cílovku. A oproti Seleně Gomez a Drew Seeleymu jsou Hilary Duff s Chadem Murrayem oscarovým párem.