Ilicka

Trvalo mi dlouho rozhodnout se, jestli se mi šestý Potter líbil nebo ne, ať už mluvím o knížce nebo filmu. I David Yates si uvědomil, že nemá dostatečně pevné základy, na kterých stavět, (obzvláště s Klovesem v zádech), a proto tuhle něco ubral, tuhle něco přidal a zvýraznil především dvě hlavní linie, vztahové jiskření v Bradavicích a seznámení se s Voldemortem. Narozdíl od Fénixova řádu nebyl zbaven minizápletek typu "Ron je fakt dost hustý brankář", které natahovaly stopáž do astronomické délky. První polovina filmu (mimochodem umístění přestávky se povedlo, úplně rozpoltilo film do dvou) se líně posouvá kupředu v rytmu milostného tokání, druhá oproti tomu nabírá nevídanou rychlost, kterou si udrží až... no do konce. S atmosférou režisérovi mocně pomáhá rozmáchlá kamera (jen kvůli tomu úvodnímu průletu londýnem bych si pořídila televizor velikosti plátna v kině), a neméně rozmáchlá hudba. Nicholas Hooper se tentokrát rozjel, s přehledem za sebe skládá romantické, žertovné a vážné motivy, stihne vykrást mimojiné i Fireworks z pětky. Absolutní špička je Journey to the Cave.I triky se od minulého dílu zlepšily... Herci předvádějí svůj standard, starou gardu vede Michael Gambon, zbavený nálepky pohádkového strýčka, Jim Broadbent a Alan Rickman s Helenou Bonham Carter. Mezi mladými kralují dva blonďáci a jeden zrzek, Felton jako pochybami a strachem zmítaný Malfoy, Evanna Lynch - éterická Lenka Láskorádová a Grint, který dle všeho pobral z ústřední trojice nejvíc hereckého a komediálního talentu. Výrazně se zlepšila i Watsonová, konečně jsem jí po pěti dílech Hermionu uvěřila... Závěr: Šestá kniha je "hluboký nádech před skokem do vody." Je třeba ujasnit si poslední detaily před rozhodující bitvou a rozetnout milostné víceúhelníky. Že to trvá dvě a půl hodiny? No a! PS: Četná pomrknutí na čtenáře sedmičky beru jako velké plus. Kdyby nic, malá vložená scéna Snapea a Brumbála před odletem do jeskyně, se Klovesovi povedla. A miluju absurdní situace (Snape přeje se zhnuseným výrazem Harrymu "Štastné a veselé" a Levandulin hysterický záchvat před nastoupeným učitelským sborem).

Londýn z úhlů, jaký jej znají jen opilci a bezdomovci kontra kouzelné světy za zrcadlem, plné barev a kontrastů krásy a ošklivosti. Piktoreskní postavičky a postavy, působivý Mr. Nick, geniální scénky proti spoustě nedořečeností. Terry Gilliam dotáhl jeden ze svých prokletých projektů do konce se ctí, šikovnou kličkou ve scénáři udělal z postavy Tonyho muže mnoha tváří, přičemž typologie herců pro jednotlivé tváře se vydařila na výbornou. Z Lily Cole jde až strach a Tom Waits se se ctí může postavit vedle největších ďábelských velikánů - jejich společné tango je až... Damn... I won! ...mrazivé. PS: Marketing zase zafungoval na výbornou, protože lidé, kteří šli na dalšího Johnnyho Deppa, případně poslední film Heatha Ledgera vstávali ze sedaček povětšinou otráveně, neb o především Tonym ten film rozhodně nebyl. Spíš o velké představivosti Terryho Gilliama.

Odtažitý film, který mě už po 30 minutách nutil pohrávat si s myšlenkou, že by nebylo špatné, kdyby toho Jánošíka už konečně odpravili. Jánočík je tak pozvolný a neakční film, že mi spíše evokoval dokument na téma: Život poddaného lidu v Uhrách na počátku 18. století. Zajímavé jistě je mísení pohanských tradic a křesťanské symboliky, lidových písní, tradicí a obřadů, ale pokud je jim věnován příliš velký prostor, otravují, stejně jako podivná hudba (ta sice nemá tolik prostoru, ale do scén moc nepasuje). Představitel hlavního hrdiny Václav Jiráček je naprosto matný, bez charismatu a suverénně ho přebájí Michal Zebrowski a Ivan Martinka, jehož Uhorčík byla jediná postava, která mě zajímala a bavila. (Když Jánošíka s Uhorčíkem chytili, zajásala jsem, že už se blíží poslední část filmu, ale zároveň jsem doufala, že Uhorčík vyvázne.) Kamera je místy opravdu krásná (záběry slovenských exteriérů, tancovačky) a místy selhávala (souboje, přepadení aj.) Je mi líto, že jsem se na Jánošíka těšíla příliš, ale je snadnější pobavit v dvouminutové ukázce než ve filmu s epickou stopáží 140 minut. Závěr: Lepší než Máj, ale to neznamená zas tak mnoho.

Hezká detektivní pohádka pro nedělní poledne na Čt1/2, která se omylem dostal do kin. Velké plátno jí nesluší, stejně jako osudová hudba, která jakoby si odskočila z jiného, epičtějšího filmu. Scénář není vyloženě blbý, ale vede diváka za ručičku od momentu první vraždy až k osudovému (nebo "osudovému") božímu soudu, nedejbože, kdyby vyšlo k nějakému vychýlení od vytyčené trasy. Proto každý, kdo má všech pět pohromadě, odhalí vraha po 20 minutách a dříve. Herci občas vypadají neskutečně absurdně (krátce: Kanyza, Vaculík, Hrubešová, Rašilov), jen Rodenovi jsem "žrala" naprosto všechno, stejně absurdně působí míšení současné hovorové češtiny a "archaické" řeči české, což je nešvar, který jsem si poprvé uvědomila v Nejkrásnější hádance :-) Navzdory všem výtkám (podobnost s Lenssenem čistě náhodná :-D ) nehodlám film shodit. Odvaha režiséra a producentů byla velká, proto o stupínek nadhodnotím.

Reklama na máslo a poctivou kuchařku Juliu, bohužel naprosto zabitá bloggerskou linkou nesnesitelné hysterky Julie.

Půlí intrikánská hra o trůny, půlí telenovelní romance Davida a princezny Michelle. Působivě natočená, chytlavá a s naprosto úžasným a charismatickým králem Ianem McShanem. Škoda, že nikdy nebyla šance na víc než jednu sezónu. I tak - díkybohu za ni.

A není to tak zlé. Rozhodně lepší než loňská pohádka. Ačkoli Mádl šišlající je děsně otravný, jako člověku mu relativně sluší, Táňa je odsouzena být Aničkou a přátelit se s čerty a Bohdalová pomalu doklepává svou pohádkovou kariéru. Natočí ještě Hynek Bočan něco podobného jako S čerty nejsou žerty? Zlatý voči...

Spojovník mezi Hobitem a Pánem Prstenů v podání fanoušků. Na jedné straně stojí dojemná snaha těžit z optiky Petera Jacksona, na straně druhé stojí chybějící scénář. Na amatérské podmínky vynikající.

Napůl jsem poslechla Františka Fuku. Prozkoumala jsem 3D efekt ve 2D. Prožila jsem úchvatné epické dobrodružství. A stále jsem si říkala, jak by bylo krásné natočit si 3D domácí video, neboť kamera a herecké výkony byly na hranici home production. Speciální dík za Heru, díky ní se mi i Hulk Hogan zdál snesitelný.

Poctivá adaptace, poctivé žánrové řemeslo. S úžasnou Noomi Rapace jako bonusem.