Ilicka

Japonská poetická pohádka pro dospělé.

Celou dobu jsem si upřímně přála, ať už jsou ti dva nesympatičt a neuvěřitelně natvrdlí lidé po smrti. Ruční kamera mě otravovala, duch mě otravoval, čekala jsem na tu hrůzu, nedostavila se. Nevermore.

Sandra Bullock na svůj věk neobvykle půvabná, komedie jedoucí v zaběhnuté a předvídatelné lince, a to: nenávist / ignorance --> škádlení --> krize --> zamilovanost --> fatal error při obřadu --> vyznání . Pár fórků, pár popkulturních narážek, spousta cukru a sentimentu a pohodový orchestrální soundtrack Aarona Zigmana.

Dav nepřemýšlí, nemá na to čas Fritz Lang ukazuje, jak snadné je zfanatizovat dav, jak jednoduše v davu jedinec zapomíná na zákony, jak bezproblémově se odhodlá dav k vraždě. Běsnění "spořádaných" američanů je mrazivé, odpovídá společenské situaci ve světě roku 1936, jejich apologetika v soudním procesu neméně. Ale ani sám lynčovaný se nechová jako člověk, dle formulky "Násilí plodí násilí" baží po krvi svých trýznitelů, ačkoli se v závěru vykoupí prozřením. Lang vede navíc vyprávění rukou jistou, soudní proces má pořádné grády, navíc překvapí vtípky (slepice, telecí mozky).

O rasismu z bílého úhlu pohledu, ale mírně jinak. Ale řešení velkých témat je rozhodně lepší nečekat.

Netušila bych, že sovětský film z léta páně 1957 mě může tak zasáhnout, dokud jsem neviděla Jeřáby. Univerzální příběh o lásce, věrnosti a válce, propagandy minimum, s uhrančivou Taťjanou Samojlovou v roli Veverky.

Co se týče vizuálního stylu, tak mě Scorsese neustále překvapoval novými a novými vychytávkami, co se týče herectví, tak Leonardo DiCaprio válí, svou postavu vystihl přesvědčivě, avšak netuším, proč jsem pointu odhadla po maximálně půlhodině sledování filmu. To však byl jediný, nikoli však bezvýznamný kaz na vynikajícím pokrmu.

(AFO 45) Nečekala jsem, že film kompletně bez hudebního doprovodu může mít takový drajv, avšak dnešního diváka (myslím tím sebe) teatrálnost herců a vypjatost Máchovy předlohy může leda tak rozesmát. Zajímavá kamera a obrazové kompozice pak překvapit.

Hunting the Hidden Dimension (2008) : Fraktály jsou všude... Teoreticky.

Cesta do hlubin cenzorovy duše. Se skupinou režisérů a režisérek se snažíme odpovědět na otázky: Proč právě můj film? Kdo sedí v té záhadné asociaci a pozastavuje se nad zkaženými filmaři? Co je horší, krev nebo explicitní sex? Zajímavé...