Pítrs85

No ty vole, depresivnější než kdejaké psychodrámo... Pixies jsou legenda, o tom žádná, ale legenda spíš někde vzadu, ve tmě, ve stínu, něco jako Faith No More nebo Anthrax. Je velká škoda, že si po reunionu v roce 2004 šli zas každej svojí cestou, resp., že Kim Deal už nepatří do kapely, protože pojďme si říct No Kim No Party, No Party No Pixies. Každopádně tenhle výtečnej dokument ukazuje, proč tomu tak je, nemyslím si, že každá kapela funguje na přátelství až za hrob, ale tady je to docela extrém, až si budete chvílema připadat skoro až trapně, jak spolu tahle čtyřka nemluví, jak si vlastně nemá moc co říct. Nejvtipnější je tak chvíle, kdy se ségra Kim ptá Charlese, poté, co jim oznámí, že jeho partnerka čeká dítě, kdy se bude ženit, a on reaguje: Jo, všechno postupně, dneska mi přišli rozvodové papíry... Zkrátka bez Pixies by nebyla Nirvana (nebo Vypsaná fiXa) a bez Nirvany by nebyla... asi stovka dalších rockových kapel. Takže... Where is my fuckin' mind?

Dave je těžkej pohodář, jeden z největších sympošů soudobého rock'n'rollu, a přesně takovej je i tenhle dokument, přestože se v něm krom diskuzí o vždycky nepříjemných personálních změnách v kapele mluví samozřejmě i o Cobainově smrti. Foo Fighters už Nirvanu co do kvality samozřejmě přerostli, ale líbí se mi, že se Dave od své minulosti nijak nedistancuje, naopak, moc dobře ví, že tam, kde je teď, je i díky legendární NIrvaně. Skromnost, respekt a láska k hudbě, to jsou FF. (Pro iamek: WTF? Že je Dave rád za to, jak Kurt dopadl? Are you mad?).

Film je punk asi tak jako Avril Lavigne... Amíci možná dali světu pár skvělých punkových grup (krom legendárních feťáků z Ramones třeba Dead Kennedys, Black Flag nebo The Stooges), ale stejně je to národ samých redneků, kteří by nejradši pochlastávali pivo z plechovky, poslouchali country a snili o sexu s koňma. A přesně takovej je i tenhle dementní snímek, s Matthew Lillardem jakožto s nejhorším filmovým punkáčem, co jsem kdy viděl. Jedna hvězda za dobrej soundtrack, druhá hvězda za maniakálního Tila Schweigera.

Typickej dokument ze stáje VH1 (ano, to je ta horší MTv), fanouškům kapely neřekne nic novýho, těm, co znaj tuhle alkoholovou bandu jen z Nothing Else Matters, aspoň objasní co, kdo, kde, kdy a proč. Část s původním basákem Cliffem Burtonem smutná, část s Jasonem Newstedem, co nastoupil na Burtonovo místo, naopak trapná, ale ne kvůli Jasonovi, ale kvůli tomu, jak se k němu zbytek kapely choval (btw ten Lars je fakt hroznej pičus). Film pak končí albem St. Anger. Some Kind of Monster je samozřejmě mnohem zajímavější dokument, ale na prostoru pětačtyřiceti minut to historii Alcoholiky shrnuje slušně.

O tomhle filmu bych se chtěl tak moc rozepsat, ale žel nemůžu, páč znám lidi, co by mi za to klávesnici zlámali (v lepším případě jenom prsty) ;-)) (zdravíme do Ovy :-). Každopádně Nick Hornby nezklamal ani tentokrát, ten chlap je machr coby spisovatel a zrovna tak je machr i jako scénárista, navíc narozdíl od nemastné neslané Školy života je Brooklyn... zkrátka krásný film, poctivý, prostě po dlouhé době zase jednou snímek, u kterého si řeknete, že přesně proto bratři Lumierové vymysleli fenomén -film-. Saoirse jako vždy okouzlující, Domhall roste s každou svojí rolí (ten chlap má před sebou zářnou kariéru), a když jim tu navíc "kryjí záda" takové osobnosti jako Julie Walters nebo Jim Broadbent... co dodat, vypadat všechny romantické filmy takto, kašlu na horory :-)

"Říká se, že na LSD nemůžete jet dva dny v kuse. Ale zjistili jsme, že když si vezmete dvojitou dávku, tak jo." Rest in piss, you son of a bitch :-)

Hodně podbízivej film, a už chápu, proč ho teď na Glóbech zařadili do žánru komedie (čsfd, doplňte si to nahoře), protože tohle je fakt prdel... i když většinou asi nechtěná. Co mě tam nasíralo ze všeho nejvíc, bylo takové to skupinové trápení, pak zase skupinové veselí, pak zas skupinové trápení a pak zas... wait for it... skupinové veselí (snad nespoileruju, páč to, že tenhle film dopadne srdceryvným happy-endem (to miminko na konci!, buhaha), poznáte zhruba po půl hodině. Ridley nám nějak senilní, odvezte ho do domova důchodců, ať už má chlapík zasloužený klid. Jediným plusem je tak Matt Damon, kterej tu sice nemá moc co hrát (pořád jen něco kecá do monitoru), ale i tak byly scény s ním aspoň trochu zábavný. Všechno ostatní na hraně odpadu (krom Starmana od Bowieho, ofkórs).

Dobrej bizár, je ftipný sledovat tu animaci, jakou později použil Trey i v South Parku. Ale ten komentátor je šílenej :-)

Po bláznivých Kill Billech, odskočení do vod Grindhouse a rozmáchnutých Panchartech a Djangovi tu máme 'nejdevadesátkovějšího' Tarantina ever (to, že se The Hateful Eight značně podobá na Reservoir Dogs, psát netřeba, páč to pozná každý a už to tu určitě každý druhý zmiňuje), tudíž tu máme Tarantina, po kterém volají všichni, kterým přestali vonět jeho filmy od Jackie Brown. Hned na začátek na srozuměnou- The Hateful Eight je úžasný film. Pokud má někdo dokázat nenudit skoro tříhodinovým ukecaným filmem, tak jedině Quentin, který tím tak dosahuje filmové nirvány a kultu dokonalého filmaře. A jestli tahle osmička někde vyhrává, tak jednoznačně v atmosféře, při sledování vám bude chvíli řádná kosa, aby jste pak roztáli při dialozích, při kterých by se dalo napětí krájet, a naprosto roztekli při závěrečným infernu. Pamatujete na tu "sklepní scénu" v Panchartech? Jak jí každej velebil, že to je dost možná nejlepší Tarantino? Tak tady takovou scénu máte ve skoro tříhodinové stopáži. Psát cokoliv o hereckých výkonech je naprosto zbytečné (protože to je filmový ráj), snad jen se musím omluvit Tatumovi, že jsem mu před shlédnutím filmu nevěřil- je výbornej a je výbornej zas a znova jen díky Quentinovi (tak jako před ním DiCaprio v Djangovi). A co se soundtracku týče, fuuh, ten hlavní motiv!, takhle zlověstnou hudbu jsem neslyšel už hooodně dlouho. Nic, netřeba ten komentář zbytečně natahovat, Kentán to dokázal i poosmé, a ti, co tu nadávají na nepřiměřeně dlouhou stopáž anebo (a hlavně) na nudný dialogy, vůbec nepochopili, o čem fenomén Quentin Tarantino vlastně je a měli by se tak vrátit zpátky ke svým Michaelům Bayům, Star Wars nebo komiksárnám, co jich jsou kina v současnu dvě prdele. Jen ty neodhalený ženský nohy, když už došlo jak na Red Appelky, tak na kapitoly, tak na "pohled zespodu", ti, Kentáne, neodpustím :-)

Ty vole, kdo jinej by měl hrát ve filmu o Kobrách a užovkách než bří Hádkové? Castingovej majstrštyk (teda jestli tihle dva na nějakej casting vůbec museli chodit). Ale jasně, není to jen díky ftipnýmu příjmení, ale jak Kryštof tak Matěj tenhle film nakopli neskutečným způsobem, hlavně Kryštof tu hraje jak o život. A z Prušinovskýho se stává majstr českýho filmu, dobře pro něj- jeho seriály a teď už i filmy maj normálka evropský parametry, nebo alespoň Kobry a užovky je maj zcela určitě, konečně se českej tvůrce nesnaží točit po "halyvůdsku", nesnaží se točit další komediji z normalizace anebo se nesnaží, aby herci proprcali celej jeho film. Smekám svojí vošuntělou adidas kšiltovku, tohle je pro mě po Pelíšcích, Samotářích a Čtyřech sluncích nejlepší českej film po roce '89. Navíc podtrženej jakože hódně líbezvučným soundtrackem- Prago Pyčo Union, Bratři Orffové (jejichž pésnička "Na hadím ocase" tu dostává, díky scéně, ve který je použitá, zcela novej rozměr :-) nebo Květy. Smutný, vtipný, realistický, depresivní a hlavně současný, pecka.