Tanner

Na žánr thrilleru si rozhodně nepotrpím, a tak od filmu do této škatulky zařazeného neočekávám žánrové klišé v podobě prvoplánové gradace, pročež mě tento snímek kvůli absenci této berličky nemohl nudit. Naopak - že se jí zdržel, mi imponuje. Mann zde dostatek prostoru věnuje nejen holé dějové kostře, ale i vykreslování atmosféry, celkových okolností a také charakterů postav (a jejich vlastností - dobrých i špatných, motivací, hodnot, emocí atd.). Tato skutečnost podpořená (jak jinak) skvělými hereckými výkony, ale i třeba vhodně zvolenou hudbou, v mých očích činí snímek mnohem působivějším, protože uvěřitelnějším. Výborný film, který nemá hlušších míst.

Tedy, to byla silná káva. A to jak příběh Dr. Krevorkiana (o němž jsem nevěděl takřka nic - ano, je mi stydno), tak snímek jako takový. Rozebírat všechny možné aspekty otázky, jíž nám osoba Dr. Krevorkiana pokládá, sem nepatří, přesto si neodpustím vyjádření obdivu a respektu k tomuto muži, a to nejen za to, čemu věřil, ale i za to, že nesl svou kůži na trh. Co se týče samotného snímku, musím zejména s přihlédnutím k tomu, že jde o film televizní, udělit plný počet. Celkové pojetí mi přišlo adekvátní tomu, aby vynikl Krivorkianův profil a ono sporné téma v celé síle, ale bez toho, aby byl divák citově vydírán (přestože na čí straně tvůrci stojí, je z filmu zřejmé). No a pak je tu samozřejmě Al. Jsem si vědom, že jedu do hustého lesa s kamionem dříví, když tu opakuji, jak vynikající herec to je, ale když je to opět on, kdo film táhne od začátku do konce a kdo mu dodává sílu a uvěřitelnost, nejde to dříví v tom lese nesložit. Ihned po odeznění závěrečných titulků mě napadlo, jestli by film byl tím, čím je, bez Ala. Odpověď jsem skutečně dlouho hledat nemusel. Hluboká poklona, pane Pacino.

Celý film se nese na jedné vlně, v níž se harmonicky snoubí nálada, samotný příběh, hudba, herecké výkony, příjemná režie i kamera, a také jemný humor. Na první, povrchní pohled jde o snímek, který vyznívá vlastně tak trochu do prázdna. Ale totéž lze říci o životě hlavního hrdiny (a vlastně většiny lidí, jichž je symbolem). A právě v této harmonii obsahu a formy je imho síla a hloubka tohoto snímku, která se ukáže právě až při bližším pohledu. Jde o výpověď o muži, který bilancuje svůj dosavadní život a srovnává jej s tím, jak kdysi viděl svou budoucnost, kterou by nyní měl žít. A o tom, jak se vyrovnat se závěrem tohoto srovnání, které podstupujeme všichni, a to nejen ve středním věku. Za to ho mam rád. -- "I remember once imagining what my life would be like, what I'd be like. I pictured having all these qualities, strong positive qualities that people could pick up on from across the room. But as time passed, few ever became any qualities that I actually had. And all the possibilities I faced and the sorts of people I could be, all of them got reduced every year to fewer and fewer. Until finally they got reduced to one, to who I am."

Působivě a hlavně koukatelně natočený snímek (v porovnání s tím ostatním, co jsem ve Varech viděl, tohle prostě musím vyzvdvihnout jako klad :-) o pevně zakořeněných stereotypech, které vládnou lidskému jednání, výkladu událostí a hodnocení druhých a jejichž obětí je i ten, kdo je jimi ovládán, i ten, kdo se od nich dokáže osvobodit. Téma tisíckrát zpracované, ale také ve stejně nesčetných obměnách stále živé. Zde v současné balkánské, bohužel velmi reálné verzi.

Na pomezí sledovatelnosti se potácející film (u někoho až za ním :-) o závažném tématu náboženské snášenlivosti a svobodě volby náboženským životním principům zavázeného člověka. Jak dostát ideálům, s nimiž se kdysi člověk ztotožnil, tváří v tvář podmínkám, které je neustále zpochybňují a nutí k úvahám o rezignaci? Vše je v tomto filmu vyjádřeno spíš implicitně, moc se toho nenamluví, ale když vydržíte, závěr vás přimrazí.

Na mě moc schematické a prvoplánové, postavy připomínající spíše jen skicy. Možná výsledná podoba byla ovlivněna tím, že režisér musel svůj film na nátlak úřadů upravit, ale já hodnotím to, co jsem viděl.

Má osobní soutěž o nejhorší snímek, který ve Varech uvidím, našla svého vítěze v úplně poslední navštívené projekci a tomto filmu. Mizerně natočená ukrutná nuda o ničem, postava nezajímavá. Tohle mě minulo, osvěžující byl jen sem tam se objevivší závan road movie atmosféry.

Hodně plochý příběh, který snad byl neotřele formálně zpracován. Ale na to, aby z něj byl dobrý film, to bohužel nestačilo.

Tak zase jednou proti proudu.. :-) Znaje zdejší hodnocení, šel jsem na film s nemalými obavami a vyhlédl si místečko na kraji řady, abych mohl snadno prchnout. Byl jsem ale překvapen, jak mě snímek dokázal svou atmosférou a poselstvím vtáhnout. Zvláštní, jak nás některé filmy nechají chladnými, ač se nad nimi jiní rozplývají, a jiné, zatracované, v nás jsou schopny rozeznít i nejniternější emocionální strunu. Zvláštní; a na filmu také to nejkrásnější. Jasně - bylo to dost rozvleklý a všechno, ale mě to prostě chytlo u srdce :-).

No tedy.. pod tou vrstvou patosu se to hodnotné opravdu jen těžko hledá. A i když se něco přece jenom najde, já prostě tu brutální přeslazenost, klišovitost a citové vydírání nepřekousnu. Je mi líto.