PenelopaW

"Willy Wonka, Willy Wonka, tvůrce dobrých čokolád..." Počkat, to je z jiného Chalametova filmu :). I když jsem na Wonkovi byla příliš krátce před druhou Dunou, veškeré rozverné asociace na zpívajícího naivního drbana, co přišel vyrábět tu nejlepší čokoládu a za patami se mu skrýval oranžový mužíček, šly poměrně rychle stranou a já propadla kouzlu Paula Atreida stejně jako po zhlédnutí jedničky. Jenže po Chalametovi tentokrát nejde Umpa Lumpa, ale Harkonnenové a zejména Feyd-Rautha má docela slušnou úspěšnost. Stopáž je více než štědrá a souhlasím s výtkami, že se to místy vleče a jindy je to naopak zrychlené. Pořád je to ale dokonalá podívaná umocněná opět skvělým soundtrackem a já souhlasím i s tím, že tenhle dojem letos už moc filmů asi nepřebije. Princezna Irulan v Lynchově filmu byla hezčí a moje trauma z barona Harkonnena znovu propuklo. Celkově tenhle rod měl velmi zajímavý vizuál a škoda, že na-barona nevytěžili jako postavu trochu víc. (Obzvlášť když dali víc prostoru Chani.) Film má za mne několik highlightů: epickou bitvu na konci, oslavu narozenin po harkonnensku (ten černobílý obraz a "bojoval jsi dobře, Atreide" měly svoji dokonalou atmosféru) a hlavně Paulovo krocení červa. Do kina půjdu určitě ještě jednou a netrpělivě čekám na zprávy o dalším filmu, který má nakročeno už jen postavou Chani či poněkud protáhlým těhotenstvím Velké Matky Jessicy, o Svatých válkách nemluvě. Jdu si šňupnout koření , abych dneska vůbec usnula. Muad'Dib!!!

Millie Bobby Brown frčí u domácího pánského publika, já mám zas ráda fantasy a protože trailer vypadal lákavě, takže volba pátečního filmu byla jasná. Bohužel Mladá dáma je příkladem snímku, kde do traileru nacpou to nejlepší a zbytek tvoří vycpávku, místy vyvolávající rozpaky. Jako jo: drak - dobrý, zlá královna - dobrý, jeskyně a mnoho a mnoho mrtvých princezen - dobrý. Millie už bohužel tak moc dobrá nebyla (girls power nota moc nevyzněla) a příběh jakbysmet. Při odhalení drakových motivů se žádný wow moment nekonal, drak prozřel na můj vkus lacině příliš rychle, princ si nezacestoval a co jsem nepobrala vůbec bylo, proč s sebou holky braly draka domů, kde lidi neměli co jíst - jak tam asi uživí vzrostlého draka??

Knihu jsem četla v době, kdy vyšla, takže některé podrobnosti se v mé paměti setřely. Co si ale pamatuji zřetelně bylo, že se mi to líbilo a to hodně. Většinou jsou pro mě prequely zklamáním, takže i zde jsem čekala slabý výluh z Hunger Games, aby se mi dostalo samostatného příběhu, v mnoha pasážích mnohem syrovějšího než trilogie. Konec mi přišel uspěchaný a kniha vyvolala několik otázek, na které ale nepřinesla odpovědi. (Což není na škodu.) Trailer adaptace vypadal dobře, tak jsem si řekla, že to risknu a vyrazili jsme s kamarádem do kina. Když Coriolanus začal cukrovat na Lucy Grey, zklamaně mi pošeptal, že to bude milostný příběh a použil hlášku Homera Simpsona: "Kdy už se ty děti začnou vraždit?" Ač jsou např. scény z arény upravené (Lucy Grey zde působí jako mnohem větší klaďačka a nevinná oběť systému her), líbilo se mi, že film respektoval i členění knihy na části. Představitelku hlavní hrdinky jsem si sice při čtení představovala hezčí, ale na mladého Snowa se koukalo moc hezky :-) a potvrzuji, že když byl na plátně, kradl pozornost pro sebe. Ani mi nepřišlo, že to má tak dlouhou stopáž, coby znalec předlohy jsem se nenudila a spíše byla zvědavá, co vše z příběhu zůstane zachováno. Film obsahoval všechny narážky, v knize leckdy trochu ukryté, a pro fanoušky HG přinesl mnoho easter eggs, ať šlo o reprodrozdy, píseň o oběšenci nebo rostlinu šípatku (v originále Katniss). A Vy se divíte, že prezident Snow tolik nenáviděl 12. kraj?? :-) Knižní Lucy Grey na mě působila jako větší mrcha, Snowa v knize i ve filmu jsem vnímala obdobně: jako někoho, kdo se snaží přežít v systému, který je sám o sobě špatně, dělá různá rozhodnutí, aniž by si v tu chvíli uvědomil, jaký v celém soukolí přinesou výsledek, a je nucen se s tím vyrovnat. Suma sumárum: I když asi větší radost přinese fanouškům Hunger Games, film obstojí i jako samostatný příběh. Tak, jako se mi líbila kniha, za mě se velmi povedl i film. Postavy, vizuál i hudba - píseň o oběšenci jsem si dnes broukala celé dopoledne.

V Liberci snímek skutečně nehráli v jediném kině... Když jsem se kolegovi v práci svěřila, že bych na to chtěla jít, nadšeně mi posílal zmínky, kde všude to hrají: Frýdlant, Ústí nad Labem, … a vesele se ptal: Půjdeme? Když teď v únoru vyrukoval s tím, že to 20.2. hrají od 10:00 v kině v Lomnici nad Popelkou, brala jsem to jako provokaci. Pak jsem si ovšem řekla, že do lomnického kina (které je velmi stylové) jsem stejně jít chtěla, film chci vidět dlouho, a možná je to znamení. Takže jsem si vzala dovolenou a vyrazili jsme na road trip. Lístky jsme rezervovali v pondělí večer s obavou, aby představení nebylo určeno nějaké zájmové skupině (třeba matky s dětmi, školní představení apod.), protože kdo sakra půjde na film v 10 dopoledne?? Pokladní říkala, že se nemusíme bát, že moc lidí nečekají. Když jsme kupovali lístky online, bylo prodané jen jedno místo. Po příchodu do kina v 9:30 se ukázalo, že jsou prodány tři lístky, z toho dva naše. Postupně se ale začali trousit další návštěvníci, a nakonec nás celkem bylo 15. S kolegou jsme silně snižovali věkový průměr, ale znovu: který pracující člověk půjde v 10 dopoledne do kina na film? Kino bylo velmi příjemné, staré čalouněné sedačky, před filmem se roztáhla opona zakrývající plátno, po skončení filmu panovala tma v sále hezky až do konce titulků. Dokonce i paní, která za námi ještě na začátku filmu hlasitě líčila kamarádce nějaké své životní problémy, nakonec zmlkla a projekci rušilo jen občasné zachrchlání někoho s respiračními potížemi. Film byl poměrně dlouhý, ale mně to nevadilo a byla jsem zvědavá, kam až nás děj zanese. Jeanniny osudy jsou líčeny hlasem vypravěče, který i v závěru hovoří o tom, jak zemřela – nevím, jestli mi má být líto, že tuto scénu Maïwenn nepřevedla, ale možná dobře, že nám revoluci neukázali, do příběhu romantické lásky mezi králem a jeho metresou to nepatřilo. Asi jsem povrchní, ale musím se připojit ke kritice vzhledu představitelky hlavní postavy. Maïwenn má svoje kouzlo, určitě bych si s ní zašla na kávu a rozuměly bychom si, ale pro postavu mladičké dívky jí chyběla ona přidaná hodnota. Navíc opravdu není krásná v tom klasickém slova smyslu :). Právě ta spontaneita, možná i naivita a bezelstnost v některých momentech, hravost – např. když králi přiznala, že neumí cupitat pozpátku, všechno to, co staršího muže muselo okouzlit, že se s chutí vykašlal na bonton a znovu našel radost v životě, to bohužel Maïwenn chybělo... Když jsme vylezli z kina, dali jsme si ještě v kavárně dortík a u stolu řešili svoje dojmy. Citovala jsem některé výroky kamarádek, které film viděly přede mnou, aby mne pak při cestě z WC odchytila jedna z divaček, že se omlouvá, že nás poslouchala, ale že mi musí říct, že celý film se pořád okřikovala: „Nemysli na to, jak je ta herečka ošklivá, oprosti se od toho!“ ale že se to nedalo. Tak jsem jí se smíchem řekla, že to Maïwenn produkovala a režírovala, na což paní začala křičet: „Ne! To jste mi neměla říkat! Teď se mi zošklivila ještě víc, když vím, že je taková sebestředná!“ :D Musím říct, že to byl moc krásný komorní snímek, a za sebe ho doporučuji.Souhlasím s tím, že Depp se představil v nebývale civilní podobě a navzdory výtkám, s Maïwenn k sobě na plátně ladili. Kostýmy byly promakané, podle pokojů se točilo v reálných Versailles, mělo to svoji atmosféru a vizuálně to bylo perfektně udělané. Hudba se také moc povedla a umocňovala dění na plátně.Ludvíkovy dcery ve filmu byly naprosto příšerné a Pierra Richarda bych tedy nepoznala, kdybych netušila, že v tom má hrát a marně ho pořád hledala.Krásnou postavou byl pro mne pan La Borde. Sympaťák, který v běhu let vlivem působení hlavní hrdinky přece jen pozbyde škrobeného přepjatého dvorského formalismu, aby se sem tam nepatrně usmál. Samotný ceremoniál se svící byl nesmírně dojemný a osobně mě zasáhlo i to, jak Jeanne La Bordeovi utírá slzy poté, co král zemřel.

!!! POZOR SPOILERY !!! Pro mě byl tedy film zklamáním. Původně jsem čekala další celovečerák, který doplní a rozvede seriálové dějové linky. Po zhlédnutí traileru jsem pochopila, že ne. Netušila jsem ovšem, že půjde o "výcuc" ze seriálu, který v 105 minutové stopáži zabije všechno to, co máme v seriálu rádi, a ještě to zabalí do muzikálového hávu. (Písničky v českém překladu moc nevynikly a žádná mi nevryla do povědomí natolik, abych měla potřebu si ji broukat. Ostatně hudební motivy těžily z 90 % ze znělky seriálu, ale nebylo to prostě ono...) Pokud někdo seriál neviděl, tak ho film možná zaujme, zbaví ho ale do budoucna mnoha hezkých momentů, pokud se pak rozhodne seriál sledovat. Pominu-li, že předání mirákulí ve snímku proběhlo zcela jinak, že postavy měly trochu jiné obličeje, Marinette zde byla za mnohem nejistější postavu a Adrien nebyl za hlídanou celebritu, vedlejší postavy se ve filmu sice zjeví, ale de facto do děje vůbec nezasahují. Neprobíhalo nic z toho, co ukazuje seriál - že po použití moci mirákulí je třeba hostitele nakrmit a hrdinové se změní do své civilní podoby, že Beruška má štěstíčko a používá na konci "kouzelnou Berušku", kterou vše vrátí do původního stavu, nebo k čemu že vlastně slouží jojo ("Do polepšovny s tebou!") Vše klouže po povrchu a v rychlosti, hrdinové si nakonec odhalí své identity a co víc, odkope se i Lišaj, který je tu vlastně za tu kladnou postavu. Samotný závěr v tom kontextu působí jako pěst na oko a ani zlověstný tón při pohledu na Emily to nezachránil a neznalí budou tápat, proč je to vlastně tak zásadní. Moje dcera to pro tatínka doma shrnula naprosto perfektně, že hlavním hrdinou byl Lišaj. Celý film na mě působil dojmem jako knihy Červeného trpaslíka. Toho tvořili dva autoři, z nichž každý měl jinou představu o svých postavách. A tak pak jeden z nich napsal svoji verzi, v níž je Rimmer za šmejda a ubožáka, a druhý svoji, kde v sobě Arnold Jidáš přece jen najde hrdinství. Takže bych skoro řekla, že jeden z mnoha tvůrců seriálu se rozhodl zveřejnit svoji verzi příběhu. Ta se ale natolik liší od seriálu, že skalní fanoušci z ní budou mít přinejmenším rozpačité pocity. Pro mě bylo největším zážitkem z filmu to, že jsem se na pokladně kina setkala s dalšími fandy, kteří obdivovali moje mirákula a dávali jsme si tipy, kde sehnat cosplay :-).

!!! POZOR SPOILERY !!! Jste milováni. A pokud nejste, dávejte pozor na následky svých činů. Jen tak, pro jistotu. Aby Vás pak třeba netrápily pocity viny. Bodies jsem zhlédla na základě doporučení osoby blízké a od prvního dílu mne to zaujalo, byť jsem se ani já nevyhnula jistému srovnání se seriálem (nedokoukaným) Dark. Vše podstatné vystihla rozsáhlá recenze Lenky.Vílky. Já mohu doplnit jen pozitivní závěr, že svobodná vůle přeci jen existuje. A že ulítávám na viktoriánských modrookých a ryšavých detektivech.

!!! SPOILERY !!! Teď by to vlastně celé mohlo skončit, kruh se uzavřel. Nečetla jsem původní komiks, a tak netuším, bude-li série uzavřená, ale bojím se, že pokračování bude. 1890: Alfred se obětuje pro lásku. Což je hezké, ale úplně pitomé. Chtěla bych věřit tomu, že Henry to nevzdá a založí kontra sektu, třeba zrovna Kapli nebezpečí, ale obávám se, že tato postava neaspirovala na víc, než ukázat Hillingheadovy homosexuální sklony. Taky si říkám, že Charlotta v té době asi nepracovala, a rodina poldy usvědčeného z vraždy by asi přišla o jeho příjmy a výsluhy. Tudíž mi Alfredovo přiznání přijde o to pitomější. Pokud Polly věděla, že otec lže, nechtěla by celé věci přijít na kloub? Nesnažila by se otce spíš rehabilitovat a pomstít? Třeba mi to ještě někdo vysvětlí... 1941: Když jsme se dozvěděli, že Mannixe zabil polda, trochu jsem doufala, že by mě mohl Hillinghead překvapit. Že to byl Whiteman mě nepřekvapilo a zdá se, že tahle linie je ukončená. (Zbývají ještě dva díly, doufám, že zdání klame.) 2023: Opravdu si někdo myslel, že to bude tak jednoduché? Hasanová, tohle jsi kapitálně podělala a to jsi jen seržantka. Zadržený se vozí se spoutanýma rukama, vzadu, za stěnou, a ne na sedadle spolujezdce. A fakt ho nevozíme k mamince, která ho od 4 let neviděla, natož tak, aby byl přímým svědkem toho, že ho vidět nechce. 2053: Iris prokázala, že svobodná vůle neexistuje. Záběru na vystřelené očičko jsem mohla být ušetřena. Už víme, kdo byl střelec i co se stalo s kulkou.

!!! SPOILERY !!! Hasanová má největší prostor a divák postupně přijímá jediné možné vysvětlení, stejně jako ona. Jsem zvědavá, jak a proč přesvědčí Eliase k tomu, aby udělal to, co udělal. Obzvlášť když už víme, že budoucnost není tak utopická, jak by se mohlo zdát. Největší výhrady mám ovšem proti zobrazování scén náletů na Londýn, tak nějak se mi nechce věřit, že by Whiteman seděl při průsvitných záclonách a otevřeném okně v době, kdy většina Evropy praktikovala zatemnění a při nejbližší příležitosti se pakovala do krytu. Po čtení Gabaldonové jsem čekala, že v metru dojde k závalu, ale nečekala jsem, že nakonec dojde k tragédii. Byť jsem se mnohem rychleji než můj muž dovtípila identity té milé prošedivělé dámy. Polly, Polly, co se s tebou jenom stalo...

Chtěla jsem vysvětlení, co se stalo Polly, a dostala jsem ho. Přijít za mnou manžel jako za čerstvou vykojenou šestinedělkou, odvést mě do sklepa a vyzradit mi všechna tajemství, asi bych skončila s laktační psychózou... Při předchozím dílu jsem u roků 1890 a 1941 sice konstatovala, že zde byl "případ uzavřen", zejména ve Whitemanově případě jsem ale doufala, že to ještě nějak pokračovat bude, a u Hillingheada na to téměř sázela. Že to s nimi vezme takto rychlý konec mne ovšem nenapadlo. (Vážně si sir Julian myslel, že mu tatínek dá požehnání?) Naději skýtá linka z budoucnosti a já si říkám, jestli nám Iris taky nehupsla do všech časových linií? ...Tady ještě asi nějaká druhá řada bude...

Když Shahara zjistila shodu otisků, bylo mi vcelku jasno, kdo je pachatel. V tomto díle došlo k odhalení mnoha dalších souvislostí a vztahů mezi postavami, jen jsem si chvílemi připadala jako v Cimrmanech. „Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn. “