PenelopaW

Viděla jsem po letech teď o víkendu v tv a opět byla spokojená. Jednotlivé roviny snů jsem pochopila již před lety, takže tentokrát jsem se mohla soustředit a vychutnávat si jednotlivé charaktery. Capriovo trápení mě opět vzalo za srdce a opět jsem skončila s nehty zarytými do opěrek sedačky, jestli ta blbá káča na konci spadla nebo ne. I když někde psali, že Počátek je nepřeveditelný do literární podoby, docela bych si ho chtěla i přečíst. Moje top scéna je s Arthurem v nulové gravitaci - jeho postava je pro mne objevením Josepha Gordona-Levitta a musela jsem si říct: "Wow, ten hošík z 10 důvodů, proč tě nenávidím, je muž!" Nolane, jen houšť, per do mě další Batmany, Počátky apod., tohle můžu.

Kamarád mne na to lákal do kina a já odmítla, aniž bych věděla, oč vlastně přicházím. Po shlédnutí filmu zpětně lituji, protože na velkém plátně by to bylo lepší. Je vidět, že GR vyrostl, Gentlemani mi přišli uhlazenější a sofistikovanější než Sbal prachy a vypadni, a kvituji zejména posun v zobrazování násilí. To sice bylo i zde, ale nebylo tak syrové, takže koukat jsem vydržela na všechno. Charlie Hunnam pro mne byl příjemným překvapením, Matthew McConaughey sázkou na jistotu (byť jak je od určité doby vysušený, stýská se mi po jeho pevném těle i obličeji), Colin Farrell překvapil svojí mírností a Hugh Grant opět přesvědčil, že role nyvých romantických hrdinů opravdu nejsou pro něj. Jsem ráda za to, že u prasátka jsme byli vizuálu ušetřeni (jak konstatovala kamarádka, podobně jako v japonských hororech, zde začne pracovat fantazie). Těší mne i dobrý konec (byť hlavní hrdinové vlastně žádní 100% klaďasové nejsou - přeci jen jsou to drogoví dealerové a zabijáci). Nej sekvencí za mne bylo získávání kompromitujících mobilů na ulici. A když si Matthew řekl o libru masa, chtělo se mi vstát a zatleskat mu.

Supertroopers jsem kdysi chytla v televizi (bude tomu již tak 15 let), a i když to byla békovina, tak se mi to líbilo a i přes pozdní hodinu jsem to dokoukala. Chyběl mi tehdy ale začátek, takže celý film jsem shlédla v angličtině s titulky díky kolejní síti. Broken Lizard mě zaujali, takže jsme s kamarádem sjeli ještě Beerfest a mnohé hlášky v našem slovníku navždy zdomácněly. Tehdy se mi líbil Erik Stolhanske a jelikož internet byl v plenkách, ke svému idolovi jsem se mohla přiblížit jen založením účtu na My Space... Když jsem nyní v kině viděla Free Guy, kde Keys zvolil herní postavu poldy s úchylným knírem, vzpomněla jsem si na Superpoldy a pustila si je znovu. Světe div se, smála jsem se jako kdysi. Jako ano, vrchol kinematografie to věru není. Některé fórky jsou pitomé, některé trochu na hraně (obzvlášť z dnešního pohledu), znám i lepší filmy, ale svého času to bylo docela osvěžující, poměrně originální a fakt vtipné. Rabbit už moje srdce nerozbuší, ale Steve Leme coby Mac je k sežrání. Vůbec jsem netušila, že je i dvojka (na My Space jsem se už dlouho nepřihlásila, ehm...), takže je jasné, na co budu o víkendu koukat.