noelcoward73

(viděno v Krajské vědecké knihovně v Liberci v originále s titulky). Velmi působivé drama, které mě opravdu zaujalo. Dobře vykreslené jsou obě hlavní postavy - Rebekka (Sarah Mahita) a „démon“ Vincent (Béla Gabor Lenz). Drama přináší několik zvratů. Výborné byly herecké výkony (i vedlejší postavy) a režijní zpracování - líbily se mi „snové“ scény se zesnulým Dennisem (Andreas Warmbrunn). Hned po jeho skončení jsem měl jasno v tom, že si ode mě odnese plné hodnocení. Nebojte se synopse a koukněte se na toto výborné drama.

(náznaky SPOILERŮ) Toto duo filmů jsem měl už delší čas na svém seznamu žádaných filmů. Konečně jsem se teda odhodlal ke zhlédnutí nejdražší produkce v historii francouzského filmu. Před filmy si obvykle čtu všechny zajímavosti, takže jsem věděl, že film vychází z pera veřejného nepřítele č. 1, tedy že autorem je hlavní postava Jacques Mesrine (Vincent Cassel). Ovšem film pro mě dopadl dost katastrofálně, aspoň co se hodnocení týče. Mesrine se asi měl věnovat jen své úspěšné kriminální činnosti nebo případně svým častým útěkům z vězení a psaním svých memoárů pověřit někoho povolanějšího. Myslím, že to totiž moc není vina scénáře nebo režijního pojetí, ale prostě zoufalým pisálkem Mesrinem. Protože takto životopisný film rozhodně nevypadá. Proč třeba hned na začátku je vidět, že veřejný nepřítel č. 1 je zavražděn policií během jejich akce (i když pro nás je aspoň trochu uspokojivý fakt, že k tomu policajti použili náš řekl bych celkem slavný náklaďák Avii). Další velkou výtkou je pochopitelně nesmyslně dlouhá stopáž a tudíž nutnost rozdělení příběhu do dvou filmů, které jsou i tak moc dlouhé. Abych ovšem jen nekritizoval, tak zpracování některých akčních scén bylo na velmi vysoké technické úrovni. A v synopsi je napsáno, že Mesrine používal často převleky nebo před další akcí podstupoval plastické operace. Tady si však tvůrci vystačili pouze s tím, že měl občas třeba nějaké brýle nebo se falešně vydával za detektiva. Trochu překvapivě je tento epilog o chloupek lepší, a tak se (možná s trochou nadhodnocením) vyšplhal aspoň do průměru. Ale celkově je to velký paskvil a neúcta k památce největšího francouzského gangstera (je ale zajímavé, že jsem o něm v životě neslyšel, takže si myslím, že je známý kvůli tomu, že byl zavražděn policií - možná z důvodu, že nemělo moc cenu ho dávat do vězení, když jako první ve 111-ti leté historii jednoho francouzského vězení dokázal utéct (to bylo ovšem zavřeno, když vyšly najevo nehumánní praktiky vůči trestancům). Pro mě je Vincent Cassel mnohem lepší v roli Vidocqa, jiného francouzského kriminálníka z období napoleonských válek (Vládce Paříže, film měl například mnohem větší počet mrtvých než oba tyto filmy dohromady) a pochopitelně jako Zvíře, kde mu po boku jako Kráska stála Léa Seydoux (Kráska a zvíře, 2014). Velmi brzy na tuto hrůzu zapomenu a zhlédnutí rozhodně nedoporučuju, je to ztráta času.

Dokumenty sleduji zcela výjimečně. Ale náhodou jsem tento objevil v TV programu. A jelikož jsem velký milovník baletu (jak contemporary dance tak i klasiky), tak jsem se zhlédnutím neváhal. O chorofobii jsem dosud neslyšel. Ale vzhledem k tomu, že česká Wikipedia uvádí dlouhý seznam nejrůznějších fobií, tak mě to vlastně ani moc nepřekvapuje. Možná většina z nás nějakou menší fobii má, ale jen o ní neví :-) (Navíc mnemotechnická pomůcka pro chorofobii by pro mne mohla být choreografie - fobie). Teď už k dokumentu. Zatím jsem se příliš nesetkal (pokud vím) s formou, kdy režisér a scénárista je sám vypravěčem (a zde navíc i chorofobikem). Přišlo mi to zajímavé a neotřelé. Líbilo se mi také to, že skoro všichni, kteří v dokumentu vystoupili jako chorofobici, nakonec nějakým způsobem tancovali (virtuální realita, tanec ve tmě, vypravěč na konci ve škole...). Zajímavý byl rovněž výzkum s kojenci. Pohyb je nějakým způsobem přirozený pro každého. A pak (ale to je jen můj názor) záleží hlavně na lidech, kteří můj život ovlivňují, zda budu tanec milovat, nenávidět, mít k němu neutrální postoj... Já tanec prostě miluji v téměř jakékoliv formě. A díky dokumentu jsem se dozvěděl zase něco nového. Pokusím se více věnovat sledování některých vybraných dokumentů (kromě tance například historii).