Martens(z)

Mrzí mě, že už se nebudu začátkem týdne setkávat s touhle infantilní, leč milou pohádkou pro dospělé. V době, kdy se všechny seriály točí kolem vražd, peněz, drog a obyčejných životů průměrných Čechů, byla Eliška s Damiánem příjemné osvěžení. Nepotřebuji si hrát na náročného diváka a s lupou hledat chyby, byla to zkrátka příjemná oddechová záležitost, která mě místy rozesmála i dojala a tak to má být. Za normálních okolností bych dala nanejvýš tři hvězdy, ale ta vlna hořkosti je pro mě tak nepochopitelná (obzvlášť, když jiné seriálové slátaniny takový odpor ani zdaleka nevyvolávají, a že jich tu v poslední době vzniklo dost), že dávám opět za pět. Pevně věřím, že se vedení nenechá touto všeobecnou náladou ovlivnit až do té míry, že by již natočenou druhou sérii nezařadilo. I kdyby měla být dostupná jen na Prima+, ráda si ji zaplatím.

Téma holocaustu pro mě bylo vždy tak nějak neuchopitelné a velice obtížně stravitelné. Nemohu říci, že bych se mu vyhýbala, ale rozhodně bych jej nikdy záměrně nevyhledávala. Až do dnešního dne, kdy jsem zcela náhodou narazila na Primo. Tahle skromná a komorní adaptace mnou pohnula víc než cokoli jiného za poslední dobu. Jen těžko hledám slova a nedovedu pochopit hodnocení dvěma hvězdičkami, opravdu nedovedu. Stačilo mi naslouchat hlasu Viktora Preisse (který byl mimochodem pro dabing ideálně zvolený) a podlehnout vlastní obrazotvornosti. Toť vše, nic víc než příběh samotný není důležité. A pokud i v takovýchto momentech berete na zřetel špatnou kvalitu zpracování, amatérský herecký výkon (který jsem mimochodem nezaznamenala) a kdesi cosi, pak jste pravděpodobně nepochopili, o čem Primo byl.

3,5. Film plný, svěží, nekomplikovaný s lehkým ovocným nádechem prosluněných vinic, právě tak, jako správně vyzrálé bílé víno. Takový byl můj dojem z Bottle shocku. Velice příjemný, po vizuální stránce dobře zpracovaný snímek. Největší podíl na mém hodnocení má v tomto případě autentická atmosféra a hudební podkres, který dělá americký venkov tím pravým americkým venkovem a herecké výkony dodávají výslednému "vínu" ten správný chuťový akcent. Žádnou světobornou zápletku nelze očekávat, ostatně z předem daného námětu ani nic moc víc vydolovat nelze. A tak Víno roku zůstává příjemnou oddechovkou, osvěžujícím zastavením, kdy člověku stačí ke štěstí prostě jen zasednout v tom horkém letním dni pod stinnou korunu rozložitého dubu se sklenkou dobře vychlazeného chardonnay v ruce :-)

"Mučidlo ze všech nejmučidlovatější... Peříčko!" Naprostá klasa. Kníže Ignor ten nejpodlejší a nejzákeřnější lotr všech lotrů a padouch všech padouchů. Úctyhodný protivník té bandy poskakujících chlupatců. Hrdě se řadí mezi legendy typu: Kmotr, Lecter a Rampa McKvák.

Předem musím říct, že jsem k filmu přistupovala s až nekritickým očekáváním a chutí zkousnout naprosto cokoli, co mi Miller předloží. Výsledné hodnocení: objektivní 4 hvězdy a právem. Stručně k ději, který tu byl jistě nastíněn už nesčetněkrát. Eli Michaelson jakožto laureát Nobelovy ceny je nechutně egocentrický, kritický a povýšenecký vůči všem a všemu a co se týče vlastní rodiny, tak úplně nejvíc. Zkrátka chlap, který se nezastaví před ničím a kterého byste skutečně nechtěli mít doma. Je tedy na bíledni, že na to musí dříve nebo později dojet. Stává se to právě ve chvíli, kdy je jeho celoživotní dílo korunováno oceněním nejvyšším. Přijímá ovace a zároveň ztrácí syna, který tou dobou leží kdesi v druhořadé autodílně s dost šíleným únoscem. Otázkou je, co všechno se musí stát, aby si nadutec Michalesonova typu vůbec uvědomil, že se někde stala chyba. Zdá se, že i tuhle situaci má jak se říká na háku, dokud někdo na oplátku neunese jeho... V první polovině film doslova uhání po předem vytyčené trase a zpracovává svou geniální ústřední zápletku. Hudba příjemně přidává na tempu a člověk si může pohodlně a bez větší námahy užívat tu perfektně vykonstruovanou jízdu. Palivo začíná docházet v momentě, kdy vše podstatné je vlastně řečeno a Nobel Son se překlápí do své druhé, pro mne natolik kontrastní, poloviny. Ty dva kusy skládačky k sobě prostě nepasují a budí dojem, že finále někdo spíchnul čínskou horkou jehlou zcela účelově, aby byl divák opět naprosto konsternován, jak všelijak se to může ještě zvrtnout. K tomu nedošlo, dostavilo se spíš lehké zklamání, po tak svižném nástupu by film zasloužil daleko logičtější vyústění, ale i tak jako celek zase až tolik neztrácí. Půl na půl plus jedna zcela zasloužená hvězda za muziku, herecké výkony a úchyláka Santu v obchodním domě. "Předkloň se a já ti naplním punčochu tím svým matrošem.." :-)))

Kdo neprožil mládí pachtěním se po nicneříkajících večírcích, klubech a diskotékách plných nejrůznějších individuí a zoufalců nepochopí. A nemusí to být nutně East Side Village. Moře chlastu, snaha zaujmout za každou cenu někoho obstojně vyhlížejícího (s pokročilou hodinou a vzrůstajícím počtem promile v krvi klidně kohokoli kdo nezvrací a alespoň trochu artikuluje) a cigarety. Hodně cigaret! Za příjemné herecké výkony, výroky a zábavný flashback do mládí s lehce nakyslou příchutí 4 hvězdičky.

Geniální záležitost. Naprosto dokonalá ukázka toho, jak lze ze snůšky fekálních a vpravdě zvracopudných gagů vytvořit prvotřídní a divácky oblíbený seriál. Renovi a Stimpymu se totiž ve své době podařilo zcela vymanit ze škatulky přetrapně moralistických počinů určených dětem a právě díky své jinakosti si razili směle cestu napříč generacemi. Tenhle specifický druh humoru si své diváky zkrátka vždycky najde, bez ohledu na to, jak moc nechutný a zavrženíhodný je:-) Mně bylo sedm a k seriálu se ráda vracím i teď (obzvláště kvůli scénám, které mi teď dávají daleko větší smysl než tehdy). Znáte snad něco ještě legračnějšího, než 100 ďábelsky morbidních způsobů jak potrápit animovanou postavičku, hromady zeleného puchu linoucího se z plesnivých nohou, nebo poleno???

Nesnesitelně povrchní Clover, intelektuálka Sam a sportovní Alex, trojice kamarádek, které by se na skutečné střední daly dohromady asi jen ztěží, nemluvě o tom, že by se jim podařilo opravdu jen těžko dát do spolupráce s tajnou službou...:-) Nutno brát v úvahu cílovou skupinu, což je v tomto případě věková kategorie 10-15 s převážnou orientací na dívčí část publika. V tom případě seriál disponuje hned několika nespornými klady: vizuální stránka je načančaná a líbivá, epizody nápadité a jednotlivé hrdinky stejně jako jejich protivníci vcelku dobře vyprofilovaní. Starší mohou ocenit plus v podobě lehké ironie a nadsázky při vykreslování současného života amerických středoškolaček. Občas vážně trefa. Nutno říct, že i v 16ti jsem se nad tímhle seriálkem slušně pobavila. Charlieho andílci pro dorost? Proč ne. Promptní likvidace padouchů kulmou, nebo lakem na nehty? Samosebou.

"Zabila jsem Liz, zabila jsem váš idol. No a co..." Ach ta nostalgie. Pro nás kamarádky té doby silně kultovní záležitost. Zpětně nechápu proč. Nejspíš proto, že jsme potají toužily být jako ony - atraktivní, oblíbené, nebezpečné - prostě mrchy. Další z typických žánrovek tentokrát s lehkým morálním podtextem, poněvadž zlo nakonec musí být potrestáno! Neexistuje přece horší trest, než přijít o titul královny maturitního plesu, no ne?