smatana.sk

Od doby Svěrákovho študentského projektu Ropáci sme sa zjavne posunuli vpred!  Problém je ešte naliehavejší, a študentské filmy majú kvalitnejšie triky.

Všetko, čo potrebujete vedieť o žánri "true crime".

Konečne kultová slovenská komédia - prvá po Pachovi, hybskom zbojníkovi.  Hviezdička naviac za záverečné "V dolinááááách."

Článok spoluautora filmu Jana Čulíka na serveri Britské listy:  "Co dělal Jan Čulík v dávné minulosti? Filmovou produkci a celou řadu dalších filmových prací mj. na celovečerním animovaném filmu Lesley Keenové  Ra: The Path of the Sun God (Ra: Pouť slunečního Boha), Channel Four Television, 1990, 72 minut. Experimentální, silně atmosferický, hypnotický film, jehož výrobu financovala komerční kulturní celostátní britská terestrická televizní stanice, interpretoval složité, abstraktní koncepty staroegyptské mytologie (které často mají překvapivě mnoho společného s moderní kvantovou fyzikou) prostřednictvím originální vizualizace. Film má tři části: "Úsvit" je příběhem zrození kosmu, který vrcholí vznikem Egypta. Druhá část, "Poledne", se věnuje narození posvátné iniciaci a smrti faraóna a třetí část, "Noc", sleduje pouť zemřelého krále podsvětím na jeho cestě k bohům žijícím v posmrtném světě. Film, který se natáčel čtyři roky, dnes, po téměř pětatřiceti letech vypadá, jako by byl vyroben na počítači. Nic by nemohlo být dál od pravdy. Snímek vznikl ve zcela předpočítačovém věku, technikou kresby perem černou tuší na průhledné fólie, z nichž byly vyrobeny tiskařské negativy, ty byly zasvíceny zespoda a nasnímány 35 milimetrovou kamerou s nejrůznějšími barevnými filtry. Podobně jako při barevném tisku se mnohobarevný obraz skládal z mnoha opakovaných expozic, každá s jiným filtrem. V některých scénách film procházel kamerou až čtyřicetkrát. Mimo jiné je film poctou obrovské technické kvalitě pětatřicetimilimetrového filmu, protože při mnohonásobných expozicích se jednotlivé exponované barevné vrstvy proti sobě nezachvějí ani jednou. To, že byl film natočen na 35 mm formát, také zachovalo jeho technickou kvalitu. Film v televizi Channel 4 objednala od nás tehdejší Commissioning Editor for Education Naomi Sargent Macintosh, dnes dávno mrtvá. Měla rodinné vazby na Československo a znala i české egyptology: egyptologie byla v Československu velmi významným výzkumným oborem. Film měl premiéru v roce 1990 na mezinárodním filmovém festivalu v Edinburku, kde vyvolal celou řadu nadšených recenzí. Myslím, že je pozoruhodné, jak živý ten snímek vypadá dodnes. Je uchvacující nejen obrazově, ale i svou složitou strukturou, která při vysvětlování staroegyptské teologie používá množství sebecitací. Podívejte se. Nebudete litovat." https://youtu.be/QuaXXhuZdVk

Výborne koncipovaný dokument. Len si treba uvedomiť - skôr než niekto začne robiť pokusy s ortuťovou anténou, ktorá "kradne" signál susedom a znepokojuje posádky raketových základní - že dokument pracuje aj s rôznymi fámami a urbánnymi legendami, ktorým sa v informačne izolovanom prostredí "socialistického tábora" výborne darilo.

Všetky osoby v tom filme by si zaslúžili Darwinovu cenu v kategórii družstiev.  Hádali sa, keď bolo treba držať spolu, tlačili sa dopredu, keď bolo treba utekať opačným smerom a vrieskali, keď bolo treba byť ticho. Najsympatickejšími postavami boli pozemské mikroorganizmy.  Jednu hviezdičku pridávam za použitie JAVELINov.

Asi takto nejako budú vyzerať filmy generované umelou inteligenciou. Tu by prompt znel: "Napíš príbeh, ktorý nadviaže na predchádzajúcich Kocúrov v čižmách, pričom v deji budú použité tri medvede, obézny egomaniak a vlčí smrťák. Nosná idea - holywoodske ponaučenie č. 2 (vzťahy sú dôležitejšie než kariéra). Príbeh musí umožňovať použitie vybuchujúcich digitálnych veľkochujovín ((c)Červenák)."

Nie je to prvý prípad, kedy seriálová epizóda odsunie hlavné postavy do úzadia, zmení náladu a prekoná hĺbkou aj kvalitou samotný seriál. (Napríklad epizóda Five Little Pigs v Herculovi Poirotovi (S09E01), alebo epizóda Inner Ligth v Star Trek TNG.)  Spomínanú hĺbku na prvom mieste vytvára scenár. Najmenej trikrát dôjde k zásadnému príbehovému zvratu, ktorý narušuje zabehnuté klišé.  Vynikajúci je tiež casting. Nick Offerman (Bill) je typovo dokonalým predstaviteľom ultrapravicového, mizantropného preppera ("survivalistu"), ktorý nedôveruje ľuďom, nieto ešte štátu, a v podstate sa teší, že ľudstvo vyhynulo a jeho prepperské prípravy boli naplno využité. Offermana sme mohli v podobnej roli vidieť v sitcome "Parks and Recreation", kde stelesňoval libertariána, sabotujúceho prácu úradu. Na Youtube nájdete Offermanove videá s tesárskymi návodmi - prácu v dielni naozaj nemusel predstierať. Podobne Murray Bartlett (Frank) zahviezdil vo vynikajúcom seriáli White Lotus v tragikomickej roli čašníka - vyoutovaného gaya.  Long Long Time nie je nejaká bežná gay story, akých je súčasná produkcia plná. Prínosnejšia než pre tému gayov je pre tému prepperstva ("ako sa individuálne zabezpečiť pre prípad kolektívneho kolapsu"), kde ich v úvode naláka na obľúbené atribúty (perfektne zabezpečná domácnosť, taktické zručnosti Billa), ale veľmi rýchlo dozreje do etudy na tému podstatných vecí v živote. A Ellie s Joelom túto umeleckú maľbu len dokonale zarámcujú (čítanie Billovho listu, dialóg v aute, kazeta s hudbou). Skrátka, postapo žáner nie je odsúdený na to, že sa ťaží "zábava" s odstreľovania hláv zombíkov brokovnicou. Postapo kladie otázku, aký vplyv na základné hodnoty v našom živote má kolaps civilizačných štruktúr. V čase globálnej pandémie, energetickej krízy a vojny na Ukrajine veľmi aktuálny žáner.

Rola šiestich šibeníc v meste Red Creek pri transfomácii Oklahomy z režimu "sudca Lynč" do režimu právneho štátu.

Andrzej Brziecki: "Afghánci, na něž jejich vlast zapomněla Často jsem hovořil s veterány války rozpoutané v roce 1979. Během 10 let bojů poslala Moskva do války proti mudžáhidům celkem přes 600 000 lidí. Domů se nevrátilo 15 tisíc vojáků, ale desítky tisíc dalších byly zraněny a ty s psychickými potížemi nelze spočítat. Průměrný věk sovětských vojáků vyslaných do Afghánistánu činil 19-20 let. Mnoho vojáků bylo přesunuto například z Běloruska nebo Ukrajiny – ani nevěděli, kam letí. Tito chlapci se nedokázali vyrovnat s traumaty války. Ponížení přišlo i po válce. Ačkoli sovětská armáda neprohrála v Afghánistánu žádnou velkou bitvu, nakonec byla považována za poraženou stranu. Všichni, s nimiž jsem mluvil, říkali, že když se vraceli domů, tak věděli, že je nikdo nebude potřebovat. Kromě toho se stát, jehož jménem bojovali, vzápětí se rozpadl a byl prohlášen za morálního bankrotáře a žalář národů. Nejenom Rusko, ale i Bělorusko a některé další bývalé republiky raději oslavovaly veterány Velké vlastenecké války. Přehlídky se pořádaly na počest hrdinů od Stalingradu a dalších bitev druhé světové války. Slavilo se dobytí Berlína. Nikdo neslavil například vstup do Kandaháru. Sovětská armáda zapomněla na kamna Afghánci, jak posměšně říkali vojákům bojujícím v Asii, představovali výčitky svědomí. A nejen to – nově vzniklé postsovětské státy se k nim často vůbec nehlásily. Když chtěli podporu, dávky, bydlení, práci, lékařskou péči – nové vlády řekly, že jejich země přece nevedla válku s Afghánistánem... Takže je pro podporu posílali do Moskvy. Ale v Moskvě na ně také nikdo nečekal. Vždyť už to byli občané jiných států. Je zajímavé, že při útoku na Afghánistán nebyla sovětská armáda – opět – zcela připravena. Dne 25. prosince 1979 chtěli ovládnout zemi rychlými akcemi na letištích v Kandaháru, Kábulu a Bagrámu. Přesunuli také téměř 2,5 tisíce obrněných vozidel. Ale zapomněli na kamna do stanů. A tato země se vyznačuje tím, že přes den může být vedro, ale v noci je ďábelsky zima. Transporty byly špatně organizované, rozhodnutí o přesunu vojsk se činila ad hoc. Jeden veterán vyprávěl, jak jeho oddíl letěl v letadle plném zelí – v hrozném vedru a dusnu. Nakonec dorazili polomrtví, skončili v nevytápěných stanech a vzápětí byli vrženi do boje. Ztráty byly značné. Zpět do země se zabití vojáci vraceli v zinkových rakvích – a náklady s mrtvolami se označovaly jako „náklad 200“ (gruz 200). Válka v Afghánistánu byla umíráčkem pro celé impérium. Pravda o konfliktu byla v Sovětském svazu tabu. Nemluvilo se o civilních obětech ani o bestialitě Sovětské armády, /.../ Rusko nařizovalo vojákům jíst psí žrádlo V SSSR, pokud existovala psychologie a psychiatrie, tak byla častěji známá tím, že sloužila k boji proti „bezpříznakové schizofrenii“, tedy k týrání disidentů. Váleční veteráni nejenže se nemohli vyrovnávat s traumaty za podpory odborníků, ale také jim kvůli cenzuře nemohly pomoci kultura a popkultura. V USA po Vietnamu literatura, film a hudba přece jen umožnily některým veteránům zotavit se z války - třeba přihlouplý Rambo dovoloval mnoha z nich se vzpamatovat. Film, který poctivě ztvárnil „Afghánce“, byl natočen až v roce 2005. To byla „Devátá rota“ od Fjodora Bondarčuka. O dva roky později vznikl brutální film „Náklad 200“, jehož děj se sice odehrává tisíce kilometrů od války, dokonale však ukazuje úpadek sovětské společnosti v 80. letech dvacátého století."